Ve Zlínském kraji najdeme nejvýznamnější poutní místo Moravy. Velehradská farnost má silnou duchovní energii a mnozí ji vyhledávají pro její uklidňující charakter. Jedná se o místo s pozoruhodnou historií.
Klášterní komplex Velehrad leží v malebné krajině chřibského podhůří, asi sedm kilometrů od Uherského Hradiště. Dějiny tohoto místa se začaly psát před více než osmi sty lety, kdy do zdejšího údolí přišlo dvanáct cisterciáckých mnichů, kteří chtěli nedaleko obce Veligrad postavit klášter. Veligrad byl v té době popisován jako hlavní město rozsáhlé Velkomoravské říše. Jeho přesná poloha není dodnes známa, pravděpodobně se jedná o Staré Město u Uherského Hradiště nebo Valy u Mikulčic.
Klášter založil roku 1205 moravský markrabě Vladislav Jindřich (bratr českého krále Přemysla Otakara II.) a olomoucký biskup Robert. Celý komplex, budovaný původně v románském stylu, byl dokončen v průběhu první poloviny 13. století.
Historie konventu se však váže k mnohem ranějšímu období, a to přibližně k polovině 9. století, kdy na Moravu dorazili věrozvěstové Cyril a Metoděj, kteří přišli kázat své učení. Dnešní Velehrad sice není pravděpodobně nástupcem tehdejšího Veligradu, na němž zejména Metoděj působil, ale díky poloze a podobnému názvu je dnes hlavním místem zasvěceným odkazu těchto věrozvěstů. Odráží se to i v každoročních oslavách konaných u příležitosti cyrilometodějského svátku 5. července, kterých se účastní až 30 tisíc lidí.
V roce 1421 rozkvět kláštera přerušil nájezd husitů z Nedakonic. O víc než dvě století později zdejší cisterciáci bojovali znovu, tentokrát proti požáru. Klášter proto musel být posléze přestavěn a získal tak dnešní barokní podobu, na níž se podílel významný moravský malíř Ignác Raab, jenž je autorem celé řady obrazů a fresek, zejména v kostelích, klášterech a dalších církevních stavbách.
Po nástupu císaře Josefa II. byl klášter zrušen a lidé, kteří v něm sloužili, vytvořili společenství obyvatel obce Velehrad, která od roku 1785 vystupuje jako obec s vlastní samosprávou. Roku 1890 se chátrající klášterní komplex dostal pod správu Tovaryšstva Ježíšova, které se ho snažilo postupně rekonstruovat. Po pádu komunismu se klášteru dostalo dokonce pocty od tehdejšího papeže Jana Pavla II., který jej při své návštěvě označil jako most mezi Východem a Západem a udělil zdejší bazilice vyznamenání Zlaté růže, které slouží k ocenění náboženských činů a je odrazem mimořádné papežské přízně.
Dech beroucí bazilika
Dominantu zdejšího komplexu tvoří bezpochyby bazilika Nanebevzetí Panny Marie a svatého Cyrila a Metoděje. Podle archeologických výzkumů na ní pracovalo dokonce až 240 kameníků a odvedli skutečně mistrovskou práci. Jedná se o stavbu v románském stylu, ale můžeme zde spatřit i gotické prvky. Zatímco původně činila délka kostela sto metrů, později byla zkrácena a k románskému a gotickému slohu se přidalo baroko v podobě průčelí se dvěma věžemi. V podzemí baziliky navštivte lapidárium, kde jsou vystaveny kameny a fragmenty stavby pocházející ze středověku.
Další významnou stavbou je kostel Zjevení Páně, lidově přezdívaný Cyrilka, který stál před branami kláštera a byl určen pro věřící, jimž byl kvůli klauzuře (stav, kdy jsou církevní prostory uzavřené laické veřejnosti a vymezené jsou pouze pro řeholní osoby) do samotného kláštera vstup zakázán. Později sloužil také jako hřbitovní kaple.
V komplexu najdeme i kaple zasvěcené svatému Vendelínovi a svatému Janu Nepomuckému s barokním mostem, který vede přes řeku Salašku. Vydáte-li se mimo brány kláštera, můžete v procházce pokračovat po Cyrilometodějské stezce, která spojuje všechna významná místa věnovaná odkazu těchto věrozvěstů a dějinám Velkomoravské říše.
