Vstoupit do historického centra Loun můžete pět set let starou Žateckou bránou

Vstoupit do historického centra Loun můžete pět set let starou Žateckou bránou Zdroj: Ludmila Korešová

Historické centrum města působí jako ostrov uprostřed paneláků a sídlišť
Po pěti stech letech končí provoz v historickém mlýně Režná. Minulý rok tu mleli mouku naposled.
Kotěrova kolonie, první zahradní město v českých zemích
Groteskní a zároveň smutný pohled na opuštěný hotel, kolem kterého se nyní pasou koně
Tři historické dominanty na jedné fotografii. Hrad Hazmburk, polovina 13. století. Kostel svatého Mikuláše, počátek 16. století. A paneláky, sedmdesátá léta 20. století.
11
Fotogalerie

Půvab nenápadných Loun

Kopcovitá krajina Českého středohoří patří dlouhodobě mezi nejoblíbenější a nejčastější cíle našich cest. Sopečné pahorky se tu zvedají nad mozaikovitou krajinu se spoustou roztroušených vesnic na úpatí. Kdo by to tu neměl rád?

Na cestách nás nejvíc láká příroda, kde je klid. Úplně se vyhýbat městům by ale byla chyba. I tady se dá najít mnoho zajímavého. Rozhodně to platí o Lounech, které leží těsně pod jižním cípem Českého středohoří.

Že jste o lákadlech tohoto města ještě neslyšeli? Ale určitě znáte chrám svaté Barbory v Kutné hoře, baťovské domky ve Zlíně anebo minerální prameny ve francouzském Vichy. Tak se pojďme podívat, co s nimi mají Louny společného.

Chrám rebelského architekta

Od západu na východ se rozprostírá dechberoucí panoráma desítek kopců Českého středohoří. Milá, Raná, Oblík. A v dálce Milešovka. Celou oblast, která se táhne šedesát kilometrů až k Lužickým horám, máme jako na dlani. Zvlněnou krajinu pozorujme z ochozu věže chrámu svatého Mikuláše v centru Loun.

Střecha chrámu se zvedá na tři vysoké strany, jako by kopírovala kopcovité panoráma středohoří. Možná právě vyhaslé sopky inspirovaly v 16. století královského stavitele Benedikta Rejta, který z chrámu vytvořil jednu z nejkrásnějších staveb pozdní gotiky v Česku.

Byl rok 1517, když koncem března Louny zničil obrovský požár. Nezbylo téměř nic. Jedním z fragmentů města bylo obvodové zdivo věže kostela svatého Mikuláše. Žár ohně zničil dokonce i vzácné kostelní zvony. Lounští se obrátili na vrchního královského stavitele Benedikta Rejta s žádostí o stavbu nového kostela. Rejt se rebelsky nedržel tehdejších architektonických zvyklostí ani původní podoby a navrhl něco zcela jiného a neobvyklého.

Nad loď kostela vyzdvihl ještě jednu stavbu se třemi špičatými dutými střechami. Tenhle koncept „kostela nad kostelem“ se stanovými střechami Rejt použil také v návrhu stavby světoznámého chrámu svaté Barbory v Kutné Hoře. Pokud obě stavby porovnáte, uvidíte, že jsou si velmi podobné.

Krásný pohled na chrám svatého Mikuláše si vychutnáte nejenom v Lounech, ale i z mnoha míst v okolí, kde vstupuje do panoramatu středohoří. Nejkrásnější pozorování Svatého Mikuláše jsme zažily začátkem května brzy ráno, když slunce ještě bylo pod obzorem. Našly jsme místo, kde se chrám díky perspektivě úplně přiblížil vrchu Hazmburk s hradní zříceninou. Nad hradem v ten moment začalo vykukovat broskvově oranžové slunce a během chvíle ozářilo chrám a jeho okolí do zlata.

Opevněné město

Louny se ve své době mohly pyšnit systémem vysokých hradeb s mnoha baštami, příkopem i parkánem. Pro odpověď na otázku, proč Louny měly opevnění, které známe ze středověkých měst Francie či Španělska, musíme do hluboké minulosti 12. století. Tehdy u brodu přes Ohři vznikla malá osamocená osada nazvaná Luna. Ve 13. století král Přemysl Otakar II. nedaleko osady založil strategicky položené město, a to hned město královské. To znamenalo mnoho výsad a výhod, včetně prstence opevnění, které neprodyšně chránilo městské jádro. Původní osada nezanikla, ale byla začleněna do města jako Žatecké předměstí, které se tak stalo nejstarší částí nového města.

Z mohutných hradeb se zachoval pouze zlomek. Jeho nejviditelnější část najdete na bývalém Žateckém předměstí, kterému vévodí Žatecká brána. Okolí teď bohužel hyzdí paneláky sovětského střihu, náměstí s večerkou a barem. Smutným odkazem na dobu 70. let 20. století, kdy se tu stavěly panelové domy, je dnešní název náměstí – Suzdalské, které odkazuje na město v Rusku.

Náměstí je z jedné strany obehnané historickou hradbou, z druhé hradbou panelovou. Dobře to ilustruje mnoho historických etap Loun a mnoho šrámů, které město v historii obdrželo. Velké požáry v letech 1517 a 1849, drancování během třicetileté války, rozsáhlé demolice v 19. století, během kterých zmizela velká část historických budov, včetně původní radnice a Pražské brány spolu s téměř polovinou městského opevnění, a renesanční domy. Ty musely ustoupit novým administrativním budovám. Po druhé světové válce tu pak vznikaly továrny a nakonec přišla 70. léta a s nimi spojená rozsáhlá přestavba města a vznik panelových sídlišť.

V úzkých uličkách dob minulých

Vstup do hradeb střeží Žatecká brána z roku 1500. Slouží ke vstupu do centra pěším i autům. Za hradbami najdete docela jiný svět než před nimi. Úzké uličky a zákoutí s obchůdky a krásnými vysokými domky natěsnanými blízko sebe. Při procházce se nezapomeňte dívat také nad sebe. Objevíte mnoho domovních znamení a chrličů, které odkazují na doby dávno, dávno minulé.

Z kdysi krásného hlavního náměstí je teď ale velké parkoviště obklopené restauracemi s nevkusným venkovním posezením a blikajícími reklamními poutači. Tak zase rychle do úzkých uliček. Až vám vyhládne, vydejte se do ulice Na Valích, jen malý kousek od hradeb. Najdete tu výbornou mexickou restauraci Depresso. Skvěle připraveným jídlem i atmosférou se přenesete do Mexika. A když budete mít chuť na dezert, ve stejné ulici najdete stánek s výbornou zmrzlinou a milou obsluhou.

Po západu slunce doporučujeme projít si centrum. Ulice se vylidní, obloha má krásnou modrou barvu, která se pomalu halí do tmavší a tmavší. Zastavte se na plácku před galerií Benedikta Rejta a podívejte se na věž chrámu svatého Mikuláše. Jak se budete blížit procházkou k Žatecké bráně, možná ucítíte sladkou vůni čerstvě upečených koláčů. V pekárně v ulici Beneše z Loun celou noc pečou, aby mohli v pět ráno prodávat čerstvé dobroty. Vůně, která se line z otevřeného okna do celé ulice, je neodolatelná.

Je čas opustit centrum a vydat se objevovat okolí. Cestou od muzea projděte uličkou Ve Fortně, která vás po schodech dovede k mlýnu Režná na řece Ohři. Napravo máte promenádu podél Ohře pod hradbami, která je ale bohužel neudržovaná a místy i špinavá. Půjdeme radši přes Ohři podél Jiráskových mlýnů, projdeme Masarykovy sady s kamenným lesem a podél zahrádkářské kolonie, která nás provede k jednomu z městských unikátů, takzvanému inundačnímu mostu z roku 1863 se 40 pilíři. Pole mezi Louny a Dobronicemi bývala v 19. století často postižena záplavami, a proto tu vznikl tento dlouhý záplavový most, aby byla cesta sjízdná. Je nejdelší svého druhu v Česku.

Unikátní kolonie

Přeneseme se teď o více než století zpět, do doby Rakouska-Uherska. Na dnešním východním okraji Loun se v roce 1909 začalo s výstavbou kolonie, která do té doby neměla v Evropě obdoby. Nedaleko nádraží mělo pro dělníky železničních dílen vzniknout velkolepé zahradní město se 140 domy, které by spojovalo výhody venkovského i městského života. Samozřejmostí měla být škola, hospoda či kostel, to vše obklopené zelení. Velkolepé plány na první české zahradní město pro zaměstnance drah projektoval český architekt Jan Kotěra. Projekt Kotěrovy kolonie, jak se jí dnes říká, ale byl postavený pouze částečně.

V roce 1913, krátce před vypuknutím první světové války, došly drahám peníze a projekt byl zastaven. Dokončeno bylo 53 domů. A dnes jde o pozoruhodné místo, které rozhodně stojí za návštěvu. V uličkách tu najdete dvoupatrové domky postavené z kombinace režného zdiva a odhalených pálených cihel. Významně tak připomínají anglický styl domů nebo baťovské domky ve Zlíně s cihlovou fasádou, které vznikaly později, až v meziválečné době, ale nikoho jistě nepřekvapí, že i u jejich návrhu byl architekt Jan Kotěra.

Blízko kolonie vás zarazí vysoká stavba opuštěného hotelu Graf, kolem kterého se pasou koně. Jde o dlouhodobě problematický prostor, který původně patřil Ústeckému kraji, ale nenašel využití, a proto ho kraj prodal. V úvahu připadalo zřízení ubytovny i Alzheimer centra, ale žádný z nápadů se neujal a místo dál chátrá. Hostí teď alespoň malé stádo koní, které budí úsměv.

Nejhlubší český pramen

Jedním z mnoha lounských unikátů je silně alkalická kyselka Luna, která vyvěrá z hloubky až 1200 metrů, čímž je nejhlubším minerálním pramenem v Česku. Jedná se o vodu s vysokým obsahem soli a zvýšeným obsahem lithia, fluoridů, bromidů a radioaktivních látek. Pramen podobného složení jinde na světě není. Pouze v Gruzii ve městě Bordžomi a ve francouzském Vichy najdete podobné. V Lounech vyvěrá na více místech, konkrétně na sídlišti v blízkosti paneláků v ulici U Spravedlnosti a také v nedalekém areálu nemocniční zahrady. Pijte ale opatrně. Pramen nese upozornění, že kvůli vysokému obsahu soli se dlouhodobé pití nedoporučuje. Využívá se nicméně pro pacienty při urologických potížích, při zánětech dýchacích cest či dermatologických problémech.

Oblík, nebo Stříbrník?

Nedaleko Loun najdete hned několik okouzlujících míst, která doporučujeme navštívit. Dá se říct, že na kterémkoliv kopci můžete najít něco krásného. Oblast bývalých sopek teď porůstají suchomilné a teplomilné rostliny, které byste čekali možná spíš na jižní Moravě v okolí Pálavských vrchů.

Oblík je čedičový kopec, který si svůj stepní charakter udržuje díky spásání ovcí. Už před půl stoletím tu byla vyhlášená národní přírodní rezervace. Roste tady krásná rostlina s velkými výraznými žlutými květy – hlaváček jarní. To je ale jen jedna z mála. Výstup po jižních svazích kopce provází mnoho dalších vzácných rostlin.

Na kopci Stříbrník najdete jedinou horskou chatu na Lounsku. Ejemova chata s přilehlou rozhlednou stráží tohle místo už od roku 1911. Za více než století mnohokrát vystřídala provozovatele. Současný majitel nabízí lokální výrobky a o to, aby tu byl stále krásný výhled, se spásáním stráně stará stádo koz. Od roku 2017 tu také chovají včely a nabízejí med návštěvníkům.

Naše srdeční místo si necháváme na konec. Písečný vrch je pestrou mozaikou skal, stepí, remízků, solitérních stromů a písčin. Na svazích tu uvidíte velké bílé balvany, které připomínají pasoucí se ovce. Pokud jedete kolem po silnici, vypadá naprosto nenápadně a nic nenapovídá, že jde o místo, které hostí mnoho vzácných rostlin a živočichů a které má také bohatou minulost. Jedná se o unikátní naleziště z doby kamenné, kde archeologové vykopali základy chaty zahloubené pod zem staré čtvrt milionu let. Jde o nejstarší lidské obydlí v Česku. Objevili tu také prastarý křemencový lom a spoustu kamenných nástrojů i jejich úštěpů.

Těžba křemence lokalitu provázela i v moderní době. Horninu využívanou při výrobě polovodičů a laboratorních skel tu získávali po celou druhou polovinu 20. století. Na jeho sklonku byla naštěstí zastavena a na ochranu zbylé lokality tu vyhlásili přírodní rezervaci. Díky tomu Písečný vrch dnes hostí ty nejvzácnější teplomilné živočichy a rostliny v celé oblasti. Najdete tu hnízdící dudky chocholaté, písčité stěny si oblíbily vlhy pestré, z vrcholků keřů zpívají strnadi luční, jsou tu tisíce cvrčků a mnoho vzácných motýlů, kolonii tu má i sysel. Z rostlin zde najdete chomáčky vlasaté trávy kavyl, a to hned několik druhů. Rostou tady i vzácné kozince či divizna brunátná, místy roste i vřes a téměř každý kámen tu objímá krásně vonící mateřídouška. Navíc je zde krásný výhled do okolí. Tak si stačí jen sednout, dívat se a vnímat krásu tohoto místa.