Veveří je jeden z nejrozsáhlejších hradů u nás

Veveří je jeden z nejrozsáhlejších hradů u nás Zdroj: Soňa Thomová

Kamenná hlava dodnes podněcuje fantazii hledačů pokladů a v ornamentu někteří vidí písmena příjmení velmistra řádu Jakuba de Molaye.
Madona Veverská
3
Fotogalerie

Hrad Veveří: Templářský poklad ve stínu pavího ocasu

Hledání pokladu řádu templářů už po staletí zaměstnává romantiky i dobrodruhy. Má nadšené příznivce i horlivé odpůrce. Různé dohady ho umisťují na mnohá místa Evropy. V českých zemích patří ke žhavým kandidátům hrad Veveří.

Většina historiků však možnost, že by se zde nacházel templářský poklad, považuje za výplod lidové fantazie. Poukazují přitom na to, že jediným naším hradem, o němž se ví, že patřil templářům, je jihomoravský Templštejn. Tradované příběhy a pověsti jsou si tím však jisté a v některých ohledech zní poměrně přesvědčivě. Určitou naději přináší i geofyzikální průzkum z roku 2011 v kapli Matky Boží ležící poblíž hradu. Výsledky potvrdily, že se při severní straně kaple pod zemí ukrývají hrobky, a zadostiučinění se dočkali i badatelé přesvědčení o existenci tajných chodeb skrývajících templářský poklad. Měření prokázalo výraznou, zhruba 3 m širokou anomálii, táhnoucí se v hloubce 3,5 až 4,8 m od zdi kaple směrem k silnici na Veveří. Otázka, zda je to opravdu podzemní chodba, či geologická odchylka, však prozatím zůstává nezodpovězená…

Tajemství třinácti povozů

Opevněný dvorec zvaný Veveří je poprvé zmiňován v roce 1213 v souvislosti se správcem Štěpánem (i když legenda klade jeho vznik o dvě stě let dříve). Do rukou templářů se podle legendy zapsané v roce 1739 neznámým autorem v tzv. veverském rukopisu dostal v polovině 13. století odkazem Vracena z Pernštejna, jenž vstoupil do templářského řádu a stal se komturem zdejší komendy. Templáři hrad přestavěli a v podzemí vybudovali rozsáhlé podzemí s klenutými sály, aby v nich podle legendy mohli ukrýt „bohatství víře nepodobné“. Tenkrát prý jedna venkovanka viděla, jak ke kapli Matky Boží ležící u hradu Veveří brzy zrána přijelo třináct povozů. Postavy s kápěmi z nich cosi těžkého nosily do kaple. Následujících několik roků se každého jitra před svatostánkem shromáždila stovka zedníků, templáři jim zavázali oči a spletitými chodbami je zavedli na místo, kde lámali kámen a vyzdívali klenby. Mnozí z nich už denní světlo nespatřili.

Co se tehdy na Veveří vlastně odehrávalo? Roku 1304 prý templáři na hradě uspořádali tajný sjezd, jehož se zúčastnil sám velmistr Jakub de Molay. Rytíři tu rokovali, jak se zmocnit pokladů ukrytých v tišnovském klášteře Porta Coeli. Složité spiknutí, plné lstí a intrik, v nichž mimo jiné sehrála roli olomoucká vražda mladičkého krále Václava III., skončilo úspěchem. Dvanáct stříbrných soch apoštolů a jedna zlatá socha Krista v životní velikosti spolu s dalšími cennostmi beze stopy zmizely v podzemí hradu. V roce 1309 se francouzský král Filip Sličný rozhodl templářský řád zničit a zmocnit se jeho bájného majetku. Po sérii falešných obvinění byly stovky řádových rytířů v čele s velmistrem podrobeny krutému mučení a v monstrózním procesu odsouzeny k smrti na hořící hranici. Řád templářských rytířů, založený s cílem chránit křesťanské poutníky ve Svaté zemi a pečovat o ně, byl rozehnán. Na poklad na Veveří se zapomnělo…

Ve stínu pavího ocasu

Na počátku 18. století prý srazil blesk z hradní střechy korouhvičku v podobě páva. Pod ní se našly listiny hovořící o templářském pokladu. Končily tajemným čtyřverším: „Nyní ale chová poklad páv / když den nejmíň délkou práv / když na celém patnáctá je orloji / ohon páva na pokladu stojí.“ To se dalo chápat tak, že v den zimního slunovratu krátce po ránu (za starých časů se hodiny počítaly od západu slunce) ukazuje stín pavího ocasu polohu pokladu. Tehdejší hradní pán Prosper Antonín hrabě ze Sinzendorfu poklad hledal, ale marně. Úspěšnější byl jeho vnuk Prosper kníže ze Sinzendorfu, člen tajného rytířského bratrstva svatého Jana Evangelisty, člověk obeznámený s ezoterismem i okultismem, jemuž se podařilo objevit rozlehlé sklepení. Místo stříbrných a zlatých soch v něm však našel kovové rakve s nabalzamovanými lidskými pozůstatky a zbytky rytířských plášťů. Z podzemí prý vyzařovala tak zlá energie, že v průzkumu raději nepokračoval.

Těžko říct, zda se něco takového na Veveří odehrálo. Hmotné důkazy se nedochovaly a informace o události lze čerpat pouze z článku uveřejněného v roce 1821 v časopise Taschenbuch. Sice se předpokládá, že text sepsal renomovaný historik Josef von Hormayr, avšak většina odborníků o objevu síně s rakvemi templářů pochybuje. S jistotou lze říct jen to, že pověst o templářském pokladu během následujících let košatěla a nabývala na fantastičnosti…

Jedna z verzí příběhu byla v roce 1877 publikována v lidovém kalendáři Posel moravský a slezský. Mezi milovníky tajemna vzbudila značný ohlas. Naději do žil jim vlévaly i rozličné podivné události. Například v roce 1920 se při orbě louky před hradem propadla radlice a odhalila ústí neznámé chodby. O padesát let později se jednomu z badatelů podařilo získat výpovědi dvou pamětníků, kteří se jako výrostci na obhlídku podzemí vydali. Dostali se prý až za hradby, tam však jejich postup zastavila těžká dubová vrata. Jiný z místních stařešinů zavzpomínal, jak se tehdy s kamarádem vloupali do kaple Matky Boží, kde rozkopali podlahu a objevili klenbu. Bušili do ní krumpáčem, ale rozbít se nedala, navíc se prý při každém kopnutí ozvala ohromující rána, což v nich vzbuzovalo hrůzu. Raději vzali nohy na ramena.

Ezoterické záliby SS

Tísnivou aureolu tajemna dodali hradu nacisté. Mimo jiné si zde zřídili školicí středisko Akademie SS, jehož součástí byla i laboratoř, kde zhruba stovka vězňů dovezených z Osvětimi pracovala na vývoji zbraní. Otázky vzbuzuje i návštěva říšského velitele jednotek SS Heinricha Himmlera, o němž je známo, že holdoval okultním vědám. Souvisel snad jeho příjezd s templářským pokladem?

Při generální opravě kaple Matky Boží v letech 1950 až 1951 se kromě zbytků gotické výmalby a románských oken našly kachle s motivem dvojitého čtyřlístku, jež by prý mohly naznačovat, že tu bývala templářská komenda, a existuje i svědectví, že pod podlahou dělníci objevili kamennou desku s charakteristickým templářským symbolem dvou rytířů na jednom koni. Bohužel se ztratila. Zdrojem dohadů se stala i přítomnost příslušníků SNB a zřejmě i StB, kteří tu údajně pracovali převlečení za stavaře.

Nebezpečná legenda

V 70. letech byla nakreslena a vyfotografována značka vytesaná do jednoho z kamenů hradní věže. Připomínala kryptogram a podle názoru badatelů na poli tajemna souvisela s umístěním pokladu. Při stavebních úpravách však byla zničena. Ve hře je i deník zesnulého hledače veverského pokladu z 80. let 20. století. Mluví se v něm o tajemných schůzkách, anonymních dopisech plných náznaků a hrozivém sledování. A také o zavražděném muži s kufříkem a osmicípým zlatým křížem na krku nalezeném při silnici na Veveří, jehož prý zabili strážci pokladu právě v okamžiku, kdy si ho chtěl vyzvednout.

Pokud uvěříme pověstem, že ten, kdo objeví pravdu o pokladu, zemře, je třeba zmínit i smrt Prospera ze Sinzendorfu, jenž jakousi zlou náhodou za jízdy vypadl z kočáru. Za podivných okolností v roce 1832 ve Vídni zemřel i Jean Polier Vernard, jenž na Veveří od roku 1830 pobýval jako komoří tehdejšího vlastníka hradu, švédského prince Gustava Vasy. Údajně patřil k členům tajného bratrstva templářů a dostal za úkol přenést poklad na jiné místo. Když tak učinil, spolubratři ho umlčeli. Ani po smrti nenašel pokoje, jeho hrobka ležící při stěně kaple Matky Boží byla několikrát vypleněna, naposledy v roce 1974. Také neobjasněná vražda správce zdejšího velkostatku, pobývajícího na Veveří v 70. letech 19. století, vzbuzuje dohady. Nebohý muž prý v bítýšském archivu objevil dokumenty týkající se pokladu. K dalším nešťastníkům patří zaměstnanec restaurátorské dílny Bohumil Florián, jenž údajně objevil zdejší tajné chodby. Zubatá ho překvapila o silvestrovské noci roku 1976.

Veveří není prázdnou nádobou

Rozruch mezi milovníky záhad způsobil i plánek pole mezi hradem Veveří a kaplí Matky Boží, datovaný k roku 1819, jenž se koncem 60. let 20. století šťastnou náhodou ocitl v rukou lidí zaujatých templářským pokladem. Ti na vyznačeném místě kopali a objevili skutečně mimořádný artefakt. Jeho popis nejlépe vystihuje citace z Průvodce templářskou legendou hradu Veveří, vydaného v roce 2011: „Mramorová deska evidentně použitá z nočního stolku, byla osazena mosaznými rafikami, které se otáčely po kruhových výsečích, vyznačených ryskami. Na desce byly připevněny i další z kovu vyrobené pohyblivé součástky, některé již na desce chyběly. Dohromady toto prapodivné zařízení, svým provedením odpovídající stáří nalezeného plánku, připomínalo jakýsi zaměřovač, který by snad mohl podle výkladu legendy, tedy podle polohy slunce a úhlu dopadajícího stínu, v daný čas určovat místo, kde je uložen poklad.“ Celé líčení zní neobvykle a je těžké k němu zaujmout stanovisko, zvláště když desku, jejíž hlavní zařízení mělo podobu pavího ocasu, nelze spatřit na vlastní oči. Nikdo neví, kde by mohla být. Existuje jen její fotografie z počátku 70. let 20. století. Možná je to dobře, vždyť jak prohlašuje kastelán hradu Veveří Petr Fedor: „Hrad bez tajemství je prázdnou nádobou…“

Tento článek byl uveřejněn v časopise Lidé a Země, vydání 10/2013.