Ve valašské obci Velká Lhota, ležící těsně pod hřebenem Vsetínských vrchů na prudkém jižním svahu asi 6 km jihovýchodně od Valašského Meziříčí, se nachází významná národní kulturní památka – dřevěný roubený toleranční kostel.
Vydání tolerančního patentu císařem Josefem II. v říjnu roku 1781, kterým po sto šedesáti letech pronásledování vrátil českým a moravským nekatolíkům náboženskou svobodu, umožnilo i zdejším evangelíkům postavit si svůj kostel. Přes velkou chudobu byl kostel zbudován a slavnostně otevřen 29. června 1783.
Tento je posledním dochovaným dřevěným kostelem z této doby u nás a zachoval si i původní základní rysy tolerančních kostelů. Je srouben ze silných jedlových klád do obdélníkového půdorysu, má mansardovou střechu krytou ručně štípaným šindelem, ze dvou stran je obklopen podsíňkem, má malá okna, prostý interiér bez obrazů a soch a nemá věž ani zvon (jak nařizoval toleranční patent).
Pestře malovaná kazatelna je na delší straně proti hlavnímu vstupu do kostela, ve kterém se dodnes konají bohoslužby. V letech 1875–1895 tu sloužil farář a spisovatel Jan Karafiát (1846–1929), který zde napsal a do tohoto jím milovaného kraje umístil děj svého nejznámějšího díla pro děti Broučci.
