Českomoravská vrchovina vyplňuje střed naší republiky. Cesta sem zabere nanejvýš půl dne. A je jedno, jestli vyrážíte od Ústí nad Labem, nebo z Břeclavi. Na prodloužený letní víkend ideál.
Ve Světlé nad Sázavou měníme auto za motorák kultovního Posázavského pacifiku. Ten tady končí svoji dlouhou klikatou pouť okolo legendární řeky. Po krátké jízdě vystupujeme ve Smrčné, která je branou k úchvatným peřejím nazvaným Stvořidla.
Přímo u tratě se nejprve varovně zvedá osamělý Čertův kámen. Přestože stezka k němu není vyznačena, tabulka s kresbou rohatého pekelníka spolehlivě ukáže směr. Stará pověst vypráví příběh o mlynáři, co zvítězil nad čertem a zachránil tak svoji duši. Rarach prý měl za jedinou noc vyčistit koryto od balvanů. Málem to stihl. Ale mlynář ho přelstil probuzeným kohoutem. Zmatený opeřenec hlasitě zakokrhal, čert si myslel, že již nadešlo ráno, a vzteky upustil gigantický balvan. Pak se odporoučel zpět domů do pekla. Na památku v kameni zanechal otisky svého kopyta, zad i rohů. Před sto lety nespoutaná romantika Stvořidel přivábila trampy. Později poskytla zázemí skautům vedeným Jaroslavem Foglarem. Pár kilometrů níže po proudu se leskne bájná Sluneční zátoka, kde tábořili. Členité okolí přineslo klukům z města fantastické kulisy letních her, které poté slavný spisovatel rozvinul ve svých knihách.
Silně podmáčená louka před Čertovým kamenem signalizovala, že tentokrát Stvořidla představí odlišnou tvář, než jak jsem je poznal dříve. Vydatné deště předešlých dnů povážlivě zvedly říční hladinu. O kus dál za Smrčnou už rozběsněná Sázava divoce vířila, pěnila a burácela kolem balvanů rozházených v korytě. Nejatraktivnějšími partiemi kaňonu prochází červená značka. I když dosahují slabé čtyři kilometry délky, vycházka se určitě protáhne, poněvadž pořád je na co se dívat. Sázava tu vymodelovala hluboké údolí s nádechem hor. Za podobnou scenerii by se nemusela stydět ani Šumava.
Adrenalin pro zkušené vodáky
Frekvence turistů je tady dost vysoká. Zejména za slunečného dne. Pěkné odpoledne rovněž využili tři odvážní borci, kteří se rozhodli změřit své síly s dravým proudem Sázavy zrovna v těch největších peřejích. A srdnatě se vrhli přímo do středu řečiště. Já bych koupání při tak vysokém stavu neriskoval. Těsně před závěrem nejkrásnějšího úseku, poblíž foglarovské Rodrigovy skály, si na obřím placáku dáváme chvilku oddechu. Náhle se k nám po řece začala rychle přibližovat dvojice lodí. Ticho lesa prořízlo hlasité „ahóój“ a vzápětí obě plavidla zmizela dále po proudu. Je jasné, že mimořádně vysoký průtok přilákal také vodáky. Ale pozor! Stvořidla nejsou plovoucí parties na srpnové Vltavě u Krumlova. Zdolání peřejí vyžaduje zkušenosti.
Za kaňonem s peřejemi se údolí více rozevře. Tam se nachází oblíbené tábořiště, hospoda, penzion a kemp s chatkami. Zde po večerech drnkají kytary a planou ohně. Ceny ubytování se drží lidové hladiny. Partičku vodáků míjíme na protilehlé vlakové zastávce. „Dnes jsme dali Stvořidla už dvakrát,“ sdělil jeden z nich. „Využili jsme kombinace letního počasí a maximálního průtoku vody,“ pokračoval. „Průvodčí jsou ochotní, lodě do vlaku bez větších potíží nacpeme. Svezeme se jednu zastávku, vystoupíme ve Smrčné – a odtud hurá na vodu,“ uzavřel. Jde o ideální kombinaci. Nahoru vlakem, dolů po Sázavě, klidně po celý den.
My se vracíme zpět. Další pozornost věnujeme městu. Ačkoli Světlá nad Sázavou není hlavní destinací Havlíčkobrodska, stojí za chvíli času. My jsme zatoužili prohlédnout si středověké podzemí. „Dnes už máme všechny prohlídky beznadějně obsazené,“ změnila naše plány pracovnice infocentra. „Letos je o podzemí enormní zájem. Díky restrikcím kvůli covidu nám výrazně přibylo návštěvníků.“ Temný labyrint chodeb nám zčásti nahradil alespoň zdejší zámek. Prohlídkové trasy cílí na nejmladší generace. Od expozic „Pohádkového okruhu“ a „Dětského království“ až po dobrodružné únikové hry inspirované Mínótaurovým labyrintem i bájnou výpravou Argonautů.
Lipnice za zády
Nádražní budovu ve Světlé nad Sázavou zdobí pamětní tabule, která připomíná slavnou pivní anabazi Jaroslava Haška. Světoznámý literát svoji pouť završil na blízké Lipnici, kde strávil poslední roky bohémského života. A tady rovněž napsal román Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války. Kouzelnou Lipnici Haškových múz se zubatými troskami hradu tentokrát vynecháváme. Stejně tak ostatní atraktivní místa blízkého okolí: monumentální vrch Melechov i nádherné gotické kostelíky v podhůří. Nebo sousední Humpolec, proslavený vynikajícím pivem, neexistující postavou Hliníka z filmu Marečku, podejte mi pero! a ruinami hradu Orlíku. Na příště jsme si schovali také Pelhřimov. Ten zase osloví vyšperkovaným starobylým náměstím i populárním muzeem rekordů.
Toulavá nálada nás nekompromisně žene kupředu. Míříme do kopců, na známý Křemešník, který svou siluetou orámoval panoráma Pelhřimova. Pohodlná silnice vede až pod vrchol. My raději upřednostňujeme zcela prázdné parkoviště u dolní stanice lyžařského vleku. Křemešník totiž zároveň představuje důležité regionální centrum zimních aktivit. Letní sezona ovšem přinese nezapomenutelné zážitky mnohonásobně širšímu spektru návštěvníků. Tady svoje potřeby perfektně uspokojí všichni. Kdo miluje pasivní relax, stoprocentně neodmítne pohoštění na terase stylového horského hotelu s výletní restaurací. Děti se vyřádí v lanovém centru u hospody a rozhledna Pípalka ukáže skoro celou Českomoravskou vrchovinu z ptačí perspektivy. Naučná stezka i hustá síť značených cest pak přiměřeně rozhýbou tělo.
Svatyně na vrcholu
Magický středobod Křemešníku tvoří barokní poutní komplex. Za hradbou ozdobenou vnitřními klenutými ambity se tyčí pohádkový kostelík. Sem se už řadu století ubírají procesí poutníků z celého Pelhřimovska, aby načerpali duchovní vzpruhu a uzdravili se. Masové poutě na Křemešníku se staly trnem v oku německým nacistům. Na sklonku války tam esesáci drželi svoji posádku. I následující režim duchovnímu životu moc nepřál. Situaci s jízlivou nadsázkou trefně glosoval undergroundový bard Vysočiny Ivan „Magor“ Jirous vtipným dvouverším ve svých Labutích písních: „Ví v Pelhřimově kdejaký buran, Křemešník zbourají, našli tam uran.“ Totální likvidace svatostánku však nehrozila. Dokonce se okolo půle osmdesátých let dočkal opravy a nové fasády. Ironií osudu zářivě rudé.
Ve Světlé nad Sázavou jsme se na prohlídku nedostali. Tady jsme naopak jediní zájemci. Potemnělý interiér dýchá posvátnou atmosférou. Pestré hýřivé kreace vrcholného baroka, esteticky ladné křivky i mocnou sílu spirituality zosobňuje unikátní oltář přístupný ze tří stran. A když průvodce zasedne za varhany, které hudbou rozvibrují vnitřek chrámu, bude naměkko i duše největšího neznaboha. „Ihned za kostelem se v lese schovává několikametrová skála,“ nasměroval nás dál průvodce. „Pokud na ni bez pomoci vyleze svobodná dívka, určitě se do roka vdá,“ připomenul. Po návštěvě kostela obvykle poutníci pokračují k prameni mírně radioaktivní vody. U něj se bělá kaple. Opodál se ještě schovává černý otvor podzemní sluje. Zde jako pokorný skromný poustevník přebýval polepšený lupič, kterému zázračná voda vrátila zdraví. Nicméně voda ze studánky vytéká nepravidelně, jen pár měsíců v roce. Obvykle během zimy nebo po dlouhých deštích. To se v nitru Křemešníku naplní neprobádaný sy- stém opuštěných štol po středověké těžbě stříbra.
Odskok k Jihlavě
Křemešníku na východě nastavují zrcadlo zalesněné kupy Čeřínku. Oba dominantní vrchy od sebe dělí plochá sníženina. Dohromady mají mnoho společného. Čeřínek v zimě vyhledávají lyžaři z přilehlého Jihlavska. Poblíž nejvyššího bodu se rovněž ukrývá oblíbená horská chata. Čeřínek místo rušného volnočasového komplexu nabízí krásy přírody. A mlsným jazýčkům přijde k duhu zdejší vyhlášený lesní med. Ten lze zakoupit přímo pod vrcholem, u včelaře v osadě Hutě.
Čeřínek si vynachválí příznivci pěší turistiky. První naučná stezka je zavede k tajuplným skalním mísám. Druhá pak míří na Čertův hrádek. Tam nejmocnějšího z pekelných bytostí natolik okouzlila lesní víla, že s ní prohýřil celou noc. Přitom si tu původně chtěl narychlo postavit svoje sídlo. To zůstalo nedokončeno a dochoval se z něj jen malebný žulový útes.
Klíčové skalní útvary Čeřínku přibližují značené cesty. Výjimkou je přírodní památka Na Skalce, která leží zhruba v polovině vzdušné čáry mezi vrcholem Čeřínku a Čertovým hrádkem. Tato dlouhá kamenná hradba si udržela punc nepřístupné divočiny bez vyšlapaných pěšin. Na její úzkou plochou špici se dostanete výhradně výstupem přes suťovisko vroubené nízkými skalními věžemi.
Středověký most i dopravní značka
Čertův hrádek by mohl symbolicky posloužit jako hezká tečka naší vícedenní jízdy. Nicméně rituální kruh uzavíráme opět na Havlíčkobrodsku. Před pár lety mě zimní surfování po internetu navnadilo působivými snímky starodávného mostu „U Lutriána“. Z fotek bylo jasné, že se jedná o tajné eso Vysočiny a prvotřídní doklad šikovnosti našich předků. Tento masivní zděný most překonává říčku Šlapanku před dědinou Věžnicí. Okamžitě strhne pozornost nízkými oblouky a precizním provedením. Nádherné zákoutí teď navíc zvýraznila rozvodněná říčka. Doba vzniku mostu zůstává záhadou. Rozhodně existoval už před nástupem renesance. Tehdy usnadňoval pohyb po boční větvi důležité Haberské stezky. Spekuluje se, že může být starší než Karlův most. Otázku vyvolá jeho nezvyklé pojmenování. Stejný název nese i blízký mlýn. Vysvětlení je snadné. Mlýn kdysi provozoval majitel, který patřil k protestantům, respektive k luteránům. A zkomolení jeho víry se přeneslo do místního toponyma. Čekal jsem, že zde budeme úplně sami. Evidentně jsme ale vyrušili mladý pár, co si tu pořizoval zamilované snímky.
Další překvapení tají začátek vesnice, kde naproti prvnímu stavení stojí skromná venkovská kaplička. Vedle svatyně se zároveň rýsuje obrovský smírčí kříž. I on pochází ze středověku. Hrubě otesané čelo kříže krášlí jednoduché reliéfy nejasného významu. Tentokrát ale kupodivu není spojený s žádným mordem nebo jinou krvavou tragédií. Kříž pravděpodobně sloužil jako „celní kámen“ a suploval dnešní dopravní značku. Podobná znamení často oznamovala formanům, že za užití komunikace se vybírá poplatek. Návštěva obou památek u Věžnice nám potvrdila přísloví, že to nejlepší se mnohdy dostaví až úplně na samém konci.
Kam se ještě podívat
Ze Stvořidel vede krátká procházka do Vilémovic. Tam roste unikátní tis červený, jehož stáří může dosahovat až 2000 let. Ten soupeří s „krompašským tisem“ o prvenství nejstaršího stromu u nás. Baroknímu Křemešníku na Pelhřimovsku nastavuje zrcadlo městečko Želiv s klášterním komplexem ze stejné éry, který vystavěl legendární architekt Jan Blažej Santini-Aichel. Poblíž Čeřínku se u Rantířova podařilo zrekonstruovat středověké kutiště, odkud do sousední Jihlavy proudilo stříbrné bohatství. A k mostu U Lutriána si lze přidat výjimečný středověký most v Ronově nad Sázavou.
