Pokud si chcete dopřát příjemné horské túry přes Jeseníky, jedním z ideálních výchozích bodů je bezesporu Červenohorské sedlo, kterým prochází turistická „magistrála“ Hřebenovka. Po Hřebenovce dojdeme severozápadním směrem k poutnímu místu Vřesová studánka a jihovýchodním směrem pak až na Praděd, kde Hřebenovka oficiálně končí.
Za léčivou vodou
Červenohorské sedlo se nachází na silnici 44 mezi Šumperkem a Jeseníkem. Zatímco v zimě funguje jako oblíbené lyžařské středisko, v létě slouží jako východisko mnoha turistických tras. Tou nejdůležitější trasou, která přes středisko vede, je legendární Hřebenovka, která i přes mnohé historické změny dodnes umožňuje jednolitou pěší cestu severním pohraničím z libereckého Ještědu až na Praděd.
My se po Hřebenovce nejprve vydáme na kratší výšlap k Vřesové studánce. Celá trasa měří mezi osmi a devíti kilometry a čeká na ní převýšení zhruba tři sta metrů. V Červenohorském sedle se ve výšce 1013 metrů nad hladinou moře napojíme na červenou turistickou značku a vydáme se směrem „na Ještěd“, tedy směrem severozápadním. Cesta začíná pochodem přes sjezdovku, po pár set metrech mineme malou kapličku, která funguje jako památník obětem hor. K rozcestí Bílý sloup jsou to od kapličky zhruba dva kilometry, které nabízejí několik nádherných výhledů na údolí a Praděd na jeho druhé straně.
K Vřesové studánce je to další kilometr. První věc, která u studánky na úbočí Červené hory zaujme, je překrásný výhled na Keprník na severu a na Spálený vrch (Klínovou horu) na západě. Samotná Vřesová studánka je pramen, který zastřešuje kaplička. Tento pramen, obklopený několik chráněnými druhy květin, údajně dává světu zázračnou léčivou vodu. Právě tato pověst vedla k popularizaci studánky, která se tak stala poutním místem. Na místě stávala také horská chata, ta však byla v roce 1988 po letech technických problémů bez náhrady stržena, přičemž pokusy o obnovu se v poslední dekádě setkaly s protesty.
Na rozcestí u Vřesové studánky můžeme uhnout z Hřebenovky a vyškrábat se po západním svahu Červené hory na její hřeben. Asi po čtyř stech metrech natrefíme na skalní útvar Kamenné okno, oblíbený úkaz každého amatérského přírodního fotografa. Přes hřeben vede žlutá značka, po které se můžeme následně vrátit k rozcestí Bílý sloup a do Červenohorského sedla.
Finále Hřebenovky
Druhým a delším výletem bude túra na Praděd po finálním úseku Hřebenovky. Cesta z Červenohorského sedla na Praděd měří zhruba třináct kilometrů, takže je potřeba připravit se na pořádný výšlap a následný sestup. Z Ovčárny pod vrcholem Pradědu jezdí sice kyvadlově autobus, ten však míří východním směrem do Karlovy Studánky.
V prvním úseku vede cesta z Červenohorského sedla znovu po červené kolem Velkého Klínovce a následně přes Výrovku. K rozcestí Pod Malým Jezerníkem jsou to tři kilometry a samozřejmostí jsou krásné výhledy na horskou krajinu. Cesta místy vede po dřevěných chodníčcích přes rašeliniště a mechové porosty. Trasa překračuje Malý Jezerník a míří na turistickou chatu Švýcárna pod Malým dědem. Původní salaš nechal vybudovat v roce 1829 kníže Alois II. z Lichtenštejna. Salaš fungovala až do roku 1887, kdy ji nechal strhnout Jan II. z Lichtenštejna a na jejím místě vybudoval turistickou chatu.
Po občerstvení na Švýcárně už na nás čeká zhruba třiapůlkilometrový finální výstup na samotný Praděd. Dva a půl kilometru je to k rozcestí pod vrcholem, kde z červené uhneme na modrou vrcholovou cestu. Na Pradědu čeká na návštěvníky ve výšce 1491 metrů nad hladinou moře televizní vysílač s rozhlednou a hotel s restaurací. Zpět do Červenohorského sedla se můžeme vrátit po stejné trase. Alternativou je na rozcestí Slatě u Švýcárny uhnout na zelenou a následně na rozcestí Kamzík na modrou a vyzkoušet tak cestu po vrstevnici, která nabízí krásně pohledy dolů do údolí na dolní nádrž vodní elektrárny Dlouhé stráně.
Spoustu dalších tipů na neotřelé výlety nabízí náš speciál ČESKO KŘÍŽEM KRÁŽEM.
