nahoru

Z Texasu do Kanady a zpět na kole za dva dny aneb Příjemný cyklistický výlet jihočeskou krajinou

Irena Páleníčková 29. července 2021 • 06:00
Z Texasu do Kanady a zpět na kole za dva dny aneb Příjemný cyklistický výlet jihočeskou krajinou
foto: Jiří Páleníček

Z Texasu do Kanady můžete ujet dva tisíce nebo dvacet kilometrů. Na první cestu budete potřebovat vízum, na druhou nikoliv. První pojedete autem, druhou na kole. A při té kratší budete moct navíc ochutnat s láskou opečovávané a správně chlazené točené, což se vám při té delší cestě na jiném kontinentu určitě nepoštěstí.

Naše cesta na kole totiž povede přes Texas český do České Kanady. O ní jste možná už slyšeli. Za deště do Kanady na kole nejezděte, ale pokud vám bude přát počasí, nezaváhejte. Naplánujete-li si víkendový cyklistický okruh v době těsně před posekáním rozkvetlých luk, zažijete jeden z nejkrásnějších sportovních víkendů.

My vyjeli brzy ráno z Chlumu u Třeboně na severovýchod přes Texas k nejsevernějšímu bodu Rakouska, odtud do vesnice Sedlo a dál napříč nepříliš navštěvovanou krajinou Kanady do penzionu a pivovaru v Českém Rudolci a další den přes majestátní hrad Landštejn zpět.

Nádherné, místy opravdu zadumané, téměř šumavské lesy a relativní opuštěnost krajiny snesou přirovnání s Kanadou pravou. V naší Kanadě se naštěstí nejedná o monokulturní lesy. Zde smrky a vzrostlé douglasky střídají mohutné duby a buky, které rády rostou na křižovatkách cest často doplněné křížky a kapličkami. Zato mimo lesy budete bikovat těmi nejnádhernějšími, nejtypičtějšími Čechami i s jejich nezaměnitelným humorem.

Český Texas u Chlumu u Třeboně

Nevyužívaný zámek v Chlumu, ležící tři kilometry od Texasu, je zvláštní ne svou architekturou, ale svou nezničeností, zejména vezmeme-li v úvahu posprejované zdi a autobusové zastávky v okolí naší zlaté matičky Prahy. Zámek prodělal poslední větší přestavbu za Ferdinanda d’Este ke konci devatenáctého století, po válce vystřídal několik majitelů a dnes je v soukromých, místním neznámých rukách. Ze strany hráze je sice jeho rozlehlý park o 170 000 m2 zavřený, ovšem z jižní strany jsou vstup i vjezd na kole volné, přestože je to vstup trochu úzký a tajemný. Podle knihy Staré a památné stromy Třeboňska z roku 2008 v něm roste 83 druhů listnáčů a 37 druhů jehličnanů, z nichž nejpodivuhodnější je rozvětvená šestikmenná douglaska (říká se jí jedle, ale patří k borovicovitým a jde o samostatný rod původem ze Severní Ameriky). A tak jsme cestu začali sedíce na vodorovném kmeni douglasky a v údivu kroutili hlavou – opuštěná stavba a volně přístupný park bez jediného papírku a spreje. Nadcházející cesta sice nebyla nijak obtížná a svými necelými devadesáti kilometry na dva dny pro někoho dost krátká, ale už bylo načase vyjet.

Zatímco originální Texas má 29 milionů obyvatel, v tom českém, správně se jmenujícím V Texasu, najdete uprostřed luk, koní a lesíků jen pár stavení s nezbytným křížkem vedle vesnické křižovatky, u níž se v létě prodávala z kiosku zmrzlina. Odsud jsme po lesních silničkách, které nám zde zanechali laskaví strážci hranic, hlídající nás před proradnými kapitalisty, pokračovali k jedné z ukázek jejich práce. Nedaleko nejsevernějšího bodu Rakouska, kde dnes stojí lesní hotel Peršlák s kamenem republiky, leží totiž pod hrází Novomlýnského rybníka kamenné základy vesnice Nové Mlýny, vzniklé za německé kolonizace českého pohraničí na přelomu 12. a 13. století. Protože v Mlýnech žili od zabrání Sudet převážně Němci, vesnice byla během tzv. divokého odsunu 28. 5. 1945 během jednoho dne vysídlena. V roce 1953 během budování železné opony buldozery vojsk Pohraniční stráže Mlýny po sedmi stoletích existence srovnaly se zemí. Dnes je zde na ukázku pár metrů původních drátů, včetně varovných tabulek. Cyklisté i pěší množstvím selfíček vynahrazují fakt, že se k nim v době železné opony nikdo nedostal. A pak třeba jako my pokračují sedm kilometrů na oběd do svérázné sedelské hospody.

Pokuta za nesrozumitelný blábol

Sedelská hospoda v budově bývalé školy v kdysi pohraniční vesnici Sedlo je ukázkou českého humoru. V místnostech přízemí visí kromě mnoha jiných historických artefaktů portréty všech našich a některých ruských státníků, od Masaryka po Brežněva a dál. Sedí se venku, objednává vevnitř, třeba pověstnou tlačenku od řezníka ze sousední vesnice. U vchodu upoutá svérázný „školní řád“ a obdobný jídelní lístek, kde zejména položky nadstandardních služeb stojí za povšimnutí (například třicet korun příplatek za nesrozumitelné blábolení).

Sedlo je z hlediska našeho výletu důležité tím, že leží na západní hranici zapadlé příhraniční oblasti chráněné od roku 1994 jako Přírodní park Česká Kanada, čtyřicettisíckrát menší než jeho jmenovec na americkém kontinentu. Je jakýmsi trojúhelníkem mezi Slavonicemi, Novou Bystřicí a Kunžakem a pomyslně ho chrání mohutný hraniční hrad Landštejn. Na jihozápadě na něho navazuje chráněná oblast Třeboňsko a na ni dál Novohradské hory.

Je jasné, že tyto kraje si na nedostatek turistů nemohou stěžovat. Za slunných dní jsem uvažovala, zdali by se nevyplatilo mít nahráno „dobrý den, dobrý den, dobrý den“ a při opakovaném míjení cyklistických tlup jen mačkat tlačítko „on“. Na druhé straně je ale dobře, že se na stezkách drží stará skautská slušnost a lidé se míjejí s pozdravem a úsměvem (kopce, na kterých by mluvit nezvládli, tady nejsou). A čím že jsou zdejší cesty tak výjimečné? Z větší části se totiž jedná o staré vojenské a lesácké úzké asfaltky se zákazy vjezdu dokonale vrostlé do okolních lesů, které navíc v létě nabízejí borůvky a kde lesní studánky a pramínky lákají ke krátkým odbočkám. Započteme-li k tomu světové unikum v podobě vesnic srovnaných se zemí v době studené války, máme u našich hranic nikde v Evropě se nevyskytující minimálně osídlenou lesnatou krajinu.

Nás ale po sedelské tlačence a pivku čeká 24 kilometrů k soukromému minipivovaru a zámku Český Rudolec, zvanému Malá Hluboká, přesněji hodně zdevastovaná Malá Hluboká. Tato původně vodní tvrz se základy ze 14. století mnohokrát změnila majitele a svou konečnou podobu tudorovské gotiky získala v polovině 19. století za rytíře Picchioniho, zatímco v druhé polovině století dvacátého ji zdevastovalo JZD Chýně. Po roce 1989 byla zchátralá budova zámku dlouho na prodej, a dokonce byla zapsána do seznamu nejohroženějších památek ČR. Od roku 2009 vlastní objekt společnost Malá Hluboká a začala jeho pomalá rekonstrukce, která zápasí s tím, co velká část podobných snah u nás – s naprostým nedostatkem peněz.

Máme za sebou půl cesty, a tak si můžeme dopřát místní pivní wellness, dojednat individuální noční prohlídku a v pivovarské restauraci u penzionu, který je na rozdíl od zámku v dokonalém stavu, ochutnat místní jedenáctku, třináctku a patnáctku, tj. svrchně kvašené speciály i tradiční české pivo spodně kvašené, které až do loňského roku vařila jedna ze čtyř českých žen-sládků, jež vymyslela i pivo s názvem „Coura“ (dnes se pivovar jmenuje Grasel).

Z Kanady do Texasu

Ráno máme před sebou druhých 43 kilometrů napříč celou Kanadou na západ. Teď jinou cestou – přímo na majestátní státní hraniční hrad Landštejn, jednu z nejpůsobivějších zřícenin v republice. Založen byl nejpozději okolo roku 1222 Přemyslem Otakarem I. a staletí střežil zemské hranice s rakouskými zeměmi. Později byl v majetku pánů z Růže a po zásahu bleskem a následném požáru od roku 1771 opuštěn.

My jsme si něco přidali a z cesty k Landštejnu odbočili na silničku s cyklistickým číslem 1004 a na oběd zajeli do renesančních Slavonic. Vzhledem k tomu, že západním okrajem jejich náměstí se sgrafitovými domy prochází „kanadská“ hranice, nešlo je vynechat. Teprve odtud jsme lesy se zajímavými skalními útvary dokličkovali k hradu.

Dostatečně nasyceni historií uhýbáme v Nové Bystřici do Rakouska na Haugschlag vyzkoušet cyklostezky rakouské, které nás přivedly přímo k rybníku Hejtman u Chlumu.

Z Texasu do Kanady a zpět za dva dny – to nebylo špatné!


Info o cestě

Charakteristika trasy

  • 86 nebo 96 km. Lehká. Po asfaltkách z naprosté většiny s malým provozem. Mírně zvlněná v nadmořské výšce mezi 400–700 m. Možno zvládnout i jako jednodenní okruh z kteréhokoliv bodu na trase.

Před cestou

  • Hodláte-li spát pod širákem, zjistěte stav komárů, v červenci jich může být víc než ve Skandinávii.
  • Ubytování si za hezkého počasí zajistěte předem.
  • Na www.hrad-landstejn.eu si zjistíte plánované akce na hradě Landštejn.
  • Ověřte si, zda jsou otevřeny a neopravují se hraniční přechody z Rakouska.

Ubytování

  • Penzion a restaurace Český Rudolec, pension@rudolec.cz, www.malahluboka.cz. Místní zájezdní hostinec je nejstarším svého druhu v Čechách, již na konci 16. století sloužil povozům jedoucím po hlavní silnici z Prahy do Vídně.
  • Staré Město pod Landštejnem, cyklocamp – viz web www.cyklocamp.cz
  • Chlum u Třeboně, celkem 13 kempů u rybníků Hejtman a Staňkovský. Nejpřírodnější je tábořiště U Brachů (takacmarian@seznam.cz), nejstylovější název má Autokemp Kapřík (www.kempkaprik.cz)

Irena Páleníčková




Nejnovější články
Články odjinud
Starší články Lidé a Země