Národní přírodní rezervace Červené blato

Národní přírodní rezervace Červené blato Zdroj: Profimedia.cz

Blinkavka neboli vlochyně bahenní
Vlochyně bahenní – keřík s plody
Vlochyně bahenní – detail plodů
Národní přírodní rezervace Červené blato
5
Fotogalerie

Blinkavka na Červeném blatu: V rašeliništích na Třeboňsku můžete narazit i na zrádnou „borůvku“

Třeboňsko, to jsou rybníky, barokní štíty a vodácká tábořiště na březích Lužnice. V rozlehlých polesích se však schovávají ostrůvky osobitého světa, které se přibližují nezkrocené podobě zdejší krajiny. Jihočeská rašeliniště s bezednými tůněmi i jezírky uhelnatě černé vody, zakrslou borovicí blatkou a zrádnými polštáři mechu.

Zvláštní pozornost si zaslouží Červené blato. Rozprostírá se na nejzazším jihu Třeboňské pánve, nedaleko prvních výběžků Novohradských hor. I tady v minulosti proběhla etapa ručního dobývání rašeliny. Po ukončení těžby lokalita naštěstí chytla druhý dech. Dnes jsou všechny jizvy zaceleny a Červené blato se těší přísné ochraně.

Menší část rezervace je zpřístupněna naučnou stezkou. Začíná u osady Jiříkovo údolí, kde nejvíce zaujme místní kaple, přeměněná na rekreační objekt. Když přijde čas „babího léta“, vnesou sem žloutnoucí koruny bříz výjimečný kontrast. Jakmile se ale obloha zatáhne a slunce vystřídá mžení, ponoří se rašeliniště do ponuře melancholického hávu. Pouze červené bobule brusinek jiskrně září z podrostu, doplněné zpola vysušenými borůvkami.

Takřka identické plody má také její blízká příbuzná, vlochyně bahenní. Odlišují se především světlou dužninou. Chuťově vůbec není špatná. Nicméně při konzumaci většího množství nejprve vyvolá povznesenou náladu, posléze následovanou nevolností. Proto nese lidové označení „opilka“ nebo „blinkavka“.