nahoru

Šumava: Zimní toulání starobylým hvozdem

Jan Hocek 25. prosince 2021 • 06:10
Šumava: Zimní toulání starobylým hvozdem
foto: Jan Hocek

Jakmile šumavské hory a pláně pokryje první sníh, zamíří první nedočkavci na sjezdovky nebo nekonečné běžkařské stopy. Ale i bez lyží si tu užijete: co takhle pěší túra podél zamrzlých horských potoků nebo výprava k rysím a vlčím výběhům?

Jedno z našich nejrozlehlejších pohoří se rozprostírá v délce sto devadesáti kilometrů na pomezí Čech, Bavorska a Horních Rakous. Odpradávna to byl kraj hlubokých a těžko přístupných lesů, však také název hor pochází z praslovanského slova šuma, které znamená hvozd. Jaká je tu zima?

Nejvýše položený královský hrad

Kdo směřuje do centrální Šumavy od Sušice, nemůže minout odbočku k našemu nejvýše položenému královskému hradu. Hrad Kašperk se vypíná na úpatí hor ve výšce 886 metrů nad mořem jako pomyslný strážce zdejších temných hvozdů. Postaven byl uprostřed nádherné přírody na pokyn Karla IV. k ochraně hranic, Zlaté stezky a zlatonosné oblasti okolo Kašperských Hor.

Samotný hrad je sice v zimním období uzavřen, o to více si však můžete vychutnat klid v okolních lesích a potěšit se nádherným výhledem na Kašperk, který se otevírá od zříceniny Pustý Hrádek, vzdálené od Kašperku zhruba 400 metrů. Odtud, z výšky 924 metrů, lze obdivovat nejenom dvě mohutné hradní věže, ale také velkou část šumavského podhůří a hraničního hřebene.

Nedaleké Kašperské Hory leží těsně před hranicí Národního parku Šumava. Město s bohatou historií těžby zlata leželo na západní větvi Zlaté stezky, která obchodně spojovala bavorský Pasov s českými zeměmi. V Kašperských Horách můžete navštívit Muzeum Šumavy s expozicí sklářství nebo historie života na Šumavě.

Procházka podél Vydry a vlčí výběh

Silnice od Sušice na Modravu vás za odbočkou na Kašperské Hory záhy přivede k Čeňkově pile. Kousek pod mostem můžete spatřit soutok Vydry a Křemelné, kde vzniká řeka Otava. Otava tak patří k nemnoha našim řekám, které jsou „bez pramene“, protože i vydatnější Vydra vzniká spojením Modravského a Roklanského potoka.

Pro zimní Šumavu je typický skokový nárůst sněhové pokrývky. Mnohokrát se mi stalo, že na Čeňkově pile nebylo po sněhu ani památky, stačilo však vyjet z údolí Vydry pár kilometrů do Srní a ocitl jsem se ve zcela jiném světě.

Čeňkovu pilu ale ještě neopouštějme, tady totiž začíná nádherná zimní pěší trasa vedoucí proti proudu Vydry ke čtyři kilometry vzdálené Turnerově chatě. Široká cesta se vine podél břehů divoké horské řeky, jejíž koryto je doslova zasypáno obrovskými žulovými valouny. Srdce geologa zaplesá při podrobnějším pohledu do řečiště na obří hrnce. Různě hluboké mísy jakoby vysoustružené v balvanech vznikají vířivým vymíláním pískem a kamením za vyšších stavů vody. V zimě tu lze obdivovat nádhernou výzdobu zamrzlé řeky s mnoha rampouchy, ledopády a ledem obalenými kameny.

Ke kamennému moři

Po necelé hodince chůze se nad cestou otevírá les a objevuje se jedna z hlavních zajímavostí naučné stezky Povydří: kamenné moře. Rozsáhlé suťoviště vzniklo mrazovým zvětráváním skal a následným sesouváním žulových bloků do údolí. Nedaleká Turnerova chata stojí při ústí Zhůřského potoka, ve stráni nad hučícím tokem. Je to jediná veřejně přístupná chata v I. zóně Národního parku Šumava a celoročně nabízí občerstvení.

U Turnerovy chaty většinou už uvidíte běžkařské stopy směřující k Antýglu, pěšky lze s opatrností ke stopám dále pokračovat ke Klostermannovu mostu. Tady lze Vydru přejít na druhou stranu a pokračovat po žluté turistické značce k vlčí naučné stezce, která vede k vlčímu výběhu u Srní. V celoročně otevřeném výběhu o rozloze tři hektary můžete z vyvýšených lávek pozorovat vlčí smečku v jejím přirozeném prostředí.

Stopa!

Na Šumavě najdete přibližně 450 kilometrů udržovaných stop a perfektní značení. To vše sem láká velké množství lyžařů, přesto ale málokdy budete mít na rozlehlých šumavských pláních pocit přelidněnosti.

Od Srní, respektive Čeňkovy pily, dojedete autem po pár kilometrech na Modravu. Pro vyznavače běžeckého lyžování představuje obec na soutoku Modravského a Roklanského potoka jednu z nejlepších základen, stopy se tu rozbíhají do všech světových stran. Modravou prochází i šumavská magistrála, 140 km dlouhá páteřní trasa mezi Železnou Rudou a Lipnem. Západním směrem vede z Modravy magistrála přes Javoří pilu a sedlo Předěl do Prášil, odkud stopy pokračují do regionu Železnorudsko. Z Předělu můžete vystoupat na vrchol Poledníku, který je výškou 1315 m nejvyšším bodem, kam se na Šumavě na běžkách dostanete. Jen pozor na to, že bufet i rozhledna na Poledníku jsou v zimě uzavřené, rozhledy jsou díky vrcholovým holinám ale i tak perfektní.

Opačným směrem vede z Modravy magistrála podél Modravského potoka k Březníku a pak stoupá přes Černou horu k prameni Vltavy. Odtud se od magistrály lze odklonit a sjet po velmi oblíbené trase podél Teplé Vltavy na Kvildu.

Magická samota

Tulákům na backcountry lyžích nebo sněžnicích lze doporučit zeleně značenou Starou březnickou stezku, vedoucí z Modravy na Březník. Tato trasa vyšplhá na Modravskou horu, odkud se díky rozsáhlým holinám otevírají výhledy na Roklan. Přes Cikánskou slať dál cesta vystoupá na úbočí Studené hory s výhledy na Malou a Velkou Mokrůvku a sjede na Březník. Samota Březník patří podle mého názoru k nejmagičtějším místům na Šumavě. Snad je to dáno její odlehlostí, snad úchvatným výhledem na pyramidu hory Luzný nebo tím, že do zdejší hájovny zasadil Karel Klostermann děj románu Ze světa lesních samot.

Na Březníku v současné době cesty končí, nejde pokračovat k hraničnímu Modrému sloupu a dále na vrchol Luzného. Ochrana přírody zapovídá navštívit i nedalekou Roklanskou chatu, která byla za první republiky oblíbeným turistickým cílem s možností občerstvení a noclehu. Vrchol Luzného a Roklanu tak lze navštívit pouze z německé strany.

Šumavské pláně a skotský skot

Když z Modravy vystoupáte na Filipovu Huť, octnete se na proslulých šumavských pláních. Vrcholové louky tu střídají lesy a rašeliniště a relativně plochá krajina nabízí ideální podmínky i pro méně zdatné běžkaře.

Lyžařské stopy klesají z Filipovy Huti k Horské Kvildě, ležící u kdysi zlatonosného Hamerského potoka. Roztroušené horské chalupy, louky a zaoblené kopce vytvářejí typický obraz klenotu šumavských plání. Obec leží ve výšce 1070 metrů nad mořem a dnes zde žije zhruba 60 stálých obyvatel. Nebylo tomu tak ale vždy, do druhé světové války, v dobách největšího rozvoje obce, zde žilo až 600 lidí. V poslední době tu ale vyrostlo několik nových stavení a zdá se, že návrat lidí do jedné z nejvýše položených obcí u nás bude ještě pokračovat.

Na pastvinách u Horské Kvildy lze i během drsné zimy spatřit dobytek. Plemeno Highland, pocházející ze Skotska ze skromných podmínek náhorních vřesovištních planin, vyniká odolností a vitalitou a ani v drsných zimních podmínkách nepotřebuje ustájení. Rodinná farma Highland Horská Kvilda je chová v zachovalém horském prostředí a přispívá tak k ozvláštnění zdejší krajiny.

Šumavské výšky a trocha safari

Z Horské Kvildy si běžkaři opět mohou vybrat z mnoha směrů: lze jet po upravovaném okruhu přes Zhůří na Zadov se závodními tratěmi nebo vyrazit přímou cestou k rozcestí Zlatá Studna, případně zvolit směr na Kvildu. Kvilda je nejvýše položenou obcí v České republice a jedním z hlavních turistických středisek Šumavy. Lyžařská stopa mezi Kvildou a Horskou Kvildou patří mezi nejvytíženější na Šumavě, byla by ale škoda vynechat tenhle úsek, vedoucí kolem slatí a po nádherných šumavských pláních.

Nelyžaři mohou u Jezerní slati vystoupat na dřevěnou rozhlednu s výhledem na rozsáhlé vrchovištní rašeliniště a horu Sokol. Nedaleko najdete bezbariérovou Jelení naučnou stezku a jelení a rysí výběh s pozorovacími přístřešky. Nejde však o zoologickou zahradu, spatření těchto plachých obyvatel Šumavy v jejich přirozeném prostředí vyžaduje trpělivost a někdy i trochu štěstí.

Zaniklé obce Prášilska

Jakmile sněhová peřina pokryje šumavské louky, zmizí pod ní spousta krajinných detailů, prokazujících bývalé lidské osídlení. Z bělostných plání tak vykukují často jen kovové kříže nebo mohutné solitérní jasany, lípy nebo jeřáby, které lidé sázeli u svých stavení. Na Šumavě najdeme bezpočet zaniklých obcí, většinou to bývaly příhraniční sklářské a dřevařské osady, jejichž konec přišel s poválečným vysídlením německých obyvatel, vznikem vojenských prostorů nebo s ustavením hraničního pásma v padesátých letech.

Jednou z mála dochovaných budov zaniklých obcí je hřbitovní kaple svatého Kříže v bývalé obci Hůrka. Sem se můžete vydat pěšky nebo na běžkách od parkoviště v Nové Hůrce, cesta je dlouhá jen asi 2,5 kilometru. Historie zaniklé sklářské obce se datuje až do roku 1732, její osud zpečetilo hraniční pásmo, v němž se Hůrka ocitla. Dnes tu můžeme spatřit již zmíněnou kapli svatého Kříže z roku 1820, vedle níž stojí základy kostela svatého Vincence Ferrarského.

K pašeráckému stolu

Na běžkách odtud můžete pokračovat k jezeru Laka, nejmenšímu a nejvýše položenému šumavskému jezeru. Zamrzlou hladinu jezera pokrývá jiskřící sníh a z tlusté sněhové pokrývky na svazích Debrníku trčí torza kmenů uschlých stromů. Cesta pokračuje do sedla Zlatý stoleček na jihozápadním svahu Ždánidel, kde kdysi měnili čeští a bavorští pašeráci zboží. Údajně jim k tomu sloužil kámen v podobě stolu, pod nímž byl prý zakopán zlatý poklad.

Před vámi se nyní zvedá mohutný masiv Poledníku s typickou stavbou rozhledny na vrcholu. Dlouhé klesání do Prášil vás dovede k dalším zaniklým sklářským a dřevařským obcím Horní Ždánidla a Gsenget, které v době svého největšího rozkvětu měly zhruba pětadvacet domů, a našli byste zde i mlýn. V zimě tu ze sněhu vykukuje jen jediné memento, litinový kříž u cesty. Šťastnou cestu po šumavském hvozdu!

Jan Hocek




Nejnovější články
Články odjinud
Starší články Lidé a Země