Meditace na lyžích: Padesát pět kilometrů na běžkách po Beskydsko-javornické magistrále vám dokonale pročistí hlavu

Meditace na lyžích: Padesát pět kilometrů na běžkách po Beskydsko-javornické magistrále vám dokonale pročistí hlavu Zdroj: Jan Hocek

Roztroušené horské osady jsou pro kysucké Javorníky typické
Trasu lemuje několik uměleckých děl, zde na slovenské straně strom „kameňovník“
Rozhledna Marťákov kopec připomíná středověkou strážní věž
Mikovčákova rozhledna na vrchu Kamenité
Lyžařské trasy vedou často přímo kolem horských dřevěnic
9
Fotogalerie

Meditace na lyžích: Padesát pět kilometrů na běžkách po Beskydsko-javornické magistrále vám dokonale pročistí hlavu

Na pomezí beskydských Javorníků a Kysuc vede skvělá běžkařská trasa. V tuhých zimách jsou tu jedinou známkou lidské přítomnosti zasněžené střechy dřevěnic, rozesetých po horských loukách.

Vyznavači běžkování si tu užijí dvoudenní putování po česko-slovenském pomezí, mezi moravským lyžařským střediskem Kohútka a slovenským městem Čadca. Upravená trasa se vine mezi samotami, po oblých horských hřbetech i hlubokými lesy. Padesát pět kilometrů dlouhá Beskydsko-javornická lyžařská magistrála skýtá jedinečný pohled na tento řídce osídlený kraj.

Celou trasu lze zvládnout za dva až tři dny, zdatní běžkaři ji uběhnou i za jediný den. Tady se ale vyplatí nespěchat a vychutnat si poklidnou atmosféru moravských i slovenských Javorníků, občas se zastavit a rozhlédnout kolem sebe. Za hezkého počasí lze z hřebenů a vyhlídek obdivovat na moravské straně Hostýnské vrchy, Beskydy nebo Jeseníky; na straně slovenské pak mimo jiné dominuje Malá Fatra nebo Oravské Beskydy.

V beskydských Javornících

Pohoří Javorníky se táhne od Lyského průsmyku u Horní Lidče po Čadcu a vzdušnou vzdáleností překonává vzdálenost šedesáti kilometrů. Převážná část Javorníků leží na slovenské straně, včetně jejich nejvyššího vrcholu, kterým je Veľký Javorník. Moravská část Javorníků náleží do nejjižnější části CHKO Beskydy a na rozdíl od otevřené krajiny Kysuc zde najdeme mnohem více lesů.

Beskydsko-javornická magistrála oficiálně začíná v lyžařském středisku Kohútka, které leží na hřebeni Javorníků, přesně na pomezí Moravy a Slovenska. Dostat se sem ale není úplně jednoduché – z obou stran hranice sice stoupá na hřeben silnice průjezdná v zimě se sněhovými řetězy, veřejná doprava ale končí na úpatí kopců. Nastoupit do lyží tak lze již v Novém Hrozenkově, a kdo by chtěl být důsledný a rozhodl se hřeben Javorníků zdolat celý, může si přidat den putování a hory začít zdolávat už z Lidečka nebo od Lyského průsmyku.

Od informačního střediska a lyžařských vleků Kohútka vedou první kilometry magistrály po červené značce stoupající pohraničním hřebenem na horu Malý Javorník. Cesta míjí horskou chatu Portáš, pojmenovanou po příslušnících bezpečnostního sboru, takzvaných portáších, kteří v 18. a 19. století střežili moravsko-uherskou hranici.

Tenhle úsek bývá mezi turisty oblíbený, takže stopy tu kromě rolby udržuje i pravidelný provoz běžkařů. Až na Malý Javorník vede magistrála přesně po česko-slovenské hranici, která zde logicky kopíruje hlavní hřeben Javorníků. Na Malém Javorníku ale státní hranice ostře uhýbá na českou stranu hor, a magistrála tak definitivně přechází čistě na slovenské území.

Spory o česko-slovenskou hranici

Svou výškou 1072 metrů je slovenská hora Veľký Javorník nejvyšším bodem přirozeného česko-slovenského pohraničního hřebene, dokonce převyšuje o pět metrů Velký Polom v Moravskoslezských Beskydech i Velkou Javořinu v Bílých Karpatech. Současná státní hranice ale od Malého Javorníku na východ nevede přímo po hřebeni (jak by bylo logické), nýbrž po moravském úbočí hor, jen několik set metrů pod hřebenem.

Tento stav je výsledkem komplikovaného jednání při rozdělení Československa v roce 1993 a respektuje dávnou dohodu mezi Moravou a Uhrami z roku 1734. Předmětem sporu v roce 1993 byla zejména pod Veľkým Javorníkem ležící rekreační oblast Kasárne s několika hotely a chatami, které patřily převážně moravským majitelům a dnes spadají pod Slovensko. Po rozdělení Československa tak mimo jiné museli Slováci postavit novou přístupovou silnici. Dodnes ještě na hřebeni najdeme staré hraniční patníky z doby druhé světové války, kdy území náleželo Moravě.

Pod nejvyšší horou

Pojďme ale zpátky do lyžařské stopy – ta zůstává na hřebeni, který postupně vystoupá z lesů na otevřený prostor, a nabídne tak první daleké výhledy. Brzy se objeví dřevěná rozhledna Stratenec, pojmenovaná po stejnojmenném vrcholu, na kterém se dřevená věž tyčí. Nejvyšší vrchol Javorníků už není odtud daleko, ale protože strojové lyžařské stopy magistrály se v sedle Gežov odklánějí vlevo a nejvyšší horu Javorníků podjíždějí, někdy je třeba se na vrchol Veľkého Javorníku prošlapávat hlubokým sněhem.

Odměnou za námahu jsou nejenom nádherné výhledy, ale také unikátní horský les stejnojmenné rezervace s pokroucenými kmeny buků. Na vrcholu Veľkého Javorníku stojí od roku 2007 slovenský dvojitý kříž, na vrcholu Stratenec pak najdete památník tří křížů na památku osvobození v roce 1945.

Pod Veľkým Javorníkem magistrála prochází přes rekreační areál a malé lyžařské středisko Kasárne s několika horskými hotely. Ačkoliv lyžaři tady mají v nohou teprve dvanáct kilometrů, jedná se o dobrou volbu pro nocování při vícedenním přejezdu magistrály.

Samotami Kysuc

Ze střediska Kasárne pokračuje magistrála ještě asi deset kilometrů lesy, zdolává poslední tisícovku Čemerka a klesá k silničnímu sedlu Javorník. Na celé trase je to první a předposlední silniční tepna, kterou lyžařská stopa překračuje. Restaurace U Melocíka hned vedle silnice leží zhruba v polovině magistrály, a představuje tak další vhodné místo pro nocleh na dvoudenním putování.

Za Melocíkem se krajina proměňuje a doposavad víceméně souvislý les a horskou divočinu střídají občasné horské pastviny s roztroušenými samotami. Jak se trasa přibližuje k Čadci, vede čím dál častěji po loukách s neustále se měnícími panoramatickými výhledy.

V oblasti kysuckých Javorníků a Turzovské vrchoviny leží bezpočet horských osad, z nichž mnohé se šplhají doslova až na hřebeny hor. Zdejší krajinu charakterizuje roztroušené osídlení, kdy jednotlivé osady tvoří často jen několik málo dřevěných chalup. Obyvatelé se zde živili převážně pastevectvím a obděláváním políček. Izolovanost obydlí, která vypadá z dnešního pohledu velmi romanticky, přinášela ve skutečnosti obyvatelům problémy, a to zejména v zimě, kdy byly jednotlivé osady odříznuté od okolního světa.

Dnes je převážná část horských dřevěnic v zimě neobydlená a slouží v lepším případě jako rekreační chalupy; v tom horším se pomalu rozpadají a zarůstají vegetací. Prohlédnout si kysucké domky zblízka nebo zevnitř lze v Múzeu kysuckej dediny ve Vychylovce.

Dávný masakr

Strmý sjezd od rozhledny Luby vede do osady Vrchrieka, rodiště nejvýznamnějšího slovenského dráteníka Štefana Hunčíka, přezdívaného také král dráteníků. Z tohoto kraje rovněž pochází Eugene Cernan, americký astronaut a zatím poslední člověk, který se procházel po Měsíci.

Stopa vedoucí loukami záhy klesne k druhému (a poslednímu) silničnímu sedlu a poslední možnosti občerstvení na celé trase. Do cíle u hotelu Husárik to ještě je dlouhých pětadvacet kilometrů, zastavení na hutnou kyselicu tedy určitě přijde vhod. Restaurace U Cipára v osadě Semeteš nese jméno Štefana Cipára, který jako jediný přežil masakr na konci války, kdy tu vlasovci popravili dvě desítky mužů a vypálili několik chalup.

Podél rozhleden

Sotva se magistrála vyšplhá z údolí zpět na oblé hřebeny, prokličkuje malebnou osadou Bielovci s několika nádhernými dřevěnicemi ležícími hned vedle lyžařských stop. O pár kilometrů dál mine cesta lesní kapličku a následně vystoupá k rozhledně Kamenité, kterou z přírodního materiálu postavili podle projektu architekta Mikovčáka místní nadšenci. Tuhle malebnou stavbičku za vyšší sněhové pokrývky snadno přehlédnete: dřevěný domek na kamenném základu totiž není vyšší než asi šest metrů a krčí se ve stínu železné vysílací věže.

Výhledy a scenérie se v závěru putování mění každou chvíli, cesta tu vede lesem, chvilku po loukách, pak se zase proplete kolem chalup sněhem zasypaných horských osad. Občas se u cesty objeví umělecký výtvor, jako třeba Drevená brána u samoty Bielovci, svérázný strom Kameňovník u samoty Jurdovcie nebo Potvor na vrchu Vrchrieka.

Jakmile trasa vystoupá na vyhlídkový vrchol Jakubovský vrch, jako maják se v dálce objeví rozhledna Marťákov kopec (Marťákův kopec), připomínající středověkou strážní věž. To už cíl putování po Beskydsko-javornické magistrále není daleko, lyžařské stopy končí u hotelu Husárik. Poslední tři kilometry do Čadce můžete při dostatku sněhu sjet na lyžích, dojít pěšky nebo si v hotelu objednat taxíka.