Výhled na Pastýřskou stěnu z Tyršova mostu by leckteré město mohlo Děčínu závidět

Výhled na Pastýřskou stěnu z Tyršova mostu by leckteré město mohlo Děčínu závidět Zdroj: Tomáš Hájek

Rodinný výlet po Labi na kánoi až do Německa
Drážďanskou vyhlídku cestou na Děčínský Sněžník nesmíte minout
Výhledy na Labský kaňon z paluby vaší kanoe nebo raftu
Pohled z vyhlídky Belveder na kaňon Labe
Mnohá zákoutí Děčína jsou velmi malebná
8
Fotogalerie

Aktivní dovolená v Děčíně: Užijte si cyklo-vodácký výlet do Německa nebo nejdelší ferratu v České republice

Tohle město bylo pro nás Jihomoraváky donedávna zcela neznámé. Stačilo v něm ale strávit prodloužený víkend a máme jasno: Děčín jede! Jeho slogan „Děčín je boží“ se pro nás za ty čtyři dny zcela naplnil.

Seděli jsme zhruba uprostřed Pastýřské stěny, na levém břehu Labe, a kochali se výhledem na město s dominantou zámku nad řekou. Tahle skála se šestnácti různými trasami je nejdelší ferratou v České republice a zároveň nabízí i nejvíce způsobů, jak stěnu zdolat. Navíc je to jediná ferrata prakticky v centru města, což je výjimečné i v evropském měřítku.

Ve skále jsme sledovali, jak snad každý druhý lezec, který dosáhl stejného místa jako my, přistupuje k vodovodnímu kohoutku trčícímu ze skalní stěny. Slunce od brzkého rána rychle vystoupalo a začalo pálit překvapivě silně. A tak mnozí lezci, kterým se ještě před hodinou zdálo zbytečné vláčet s sebou na zádech lahev s vodou, v polovině trasy hořce litovali. Z kohoutku totiž netekla voda, umístil jej tam nějaký vtipálek jen tak. My jsme s sebou měli průvodce a od začátku jsme byli rádi, že jsme si jej k sedákům, helmám a dalšímu horolezeckému vybavení přiobjednali. Nejen že nám vybral vhodnou trasu, náročnost a pomohl nám s dětmi je bezpečně projít. A když se jeden z naší výpravy roztřásl, že na lanový most visutý několik desítek metrů nad městem prostě nevstoupí, pomohl mu dostat se do cíle jinou, klidnější cestou.

Výhled z ferraty

Z nábřeží se na ferratu nastupuje z proluky po starém německém domě. Na skálu se dostanete zhruba v jedné třetině. Většina tras se potká na skalním výklenku s lavičkou a falešným vodovodním kohoutkem. Na vrchol Pastýřské stěny je to už jen kousek, musíte se ale rozhodnout, jestli půjdete po lanovém mostě, nebo se dáte kolmou stěnou přímo nahoru. I pro méně dobrodružné povahy tu ale jsou trasy, které se dají zvládnout v pohodě. V Děčíně tak mohou své první horolezecké zážitky získat i lidé tímto sportem dosud nepolíbení, bez vlastního horolezeckého vybavení. Bez průvodce zvládnou ty jednodušší trasy děti od deseti let.

Na kánoi do Německa, zpátky na kole!

Dalším super zážitkem pro začátečníky nebo rodiny s dětmi je plavba na raftu nebo kanoi po Labi. Řeka je tu tak pomalá a relativně mělká, že si takovou cestu musí užít snad každý. V kempu, kde vám půjčí všechno vybavení, dostanete kratičkou instruktáž, jak se „necvaknout“. Ale nejvíce se naučíte při samotné plavbě, Labe je tu k začínajícím vodákům milostivé.

Nejprve proplujete samotným centrem města. Z kempu vás řeka ponese pod silničním mostem, pak vás čeká most železniční a kolem přístaviště doplujete až k Tyršovu mostu. Na březích postupně mizí zástavba, kterou nahradí pískovcové skalní stěny. Jsme totiž blízko unikátní oblasti Českosaského Švýcarska. Zhruba na desátém kilometru musíte dát pozor, abyste se nepřipletli do cesty přívozu v Dolním Žlebě. Podle toho, jak rychle řeka teče a jak ovládáte loď, můžete na tohle místo doplout za hodinu a půl, ale taky po více než dvou hodinách. Okolní skály tady cestou k německé hranici dělají úžasnou kulisu. Než dorazíte do Hřenska, posledního města v ČR, můžete se na polévku nebo pivo zastavit třeba v restauraci Na Suché Kamenici. Z Hřenska do prvního německého městečka Schmilka budete muset trochu zapádlovat. Labe tu protéká nejníže položeným místem naší republiky, ve 115 metrech nad mořem. Spád je minimální a připomíná spíše rybník.

Labská cyklostezka

Při normální rychlosti vás Schmilka přivítá zhruba za tři hodiny. Přesně to je čas, kdy na vás už bude čekat auto z děčínského Active Pointu. Během chvilky vyměníte kanoi a záchranné vesty za cyklistické přilby a kola. Počkáte na přívoz a za euro na osobu se necháte převézt na druhou stranu Labe. Tam na vás čeká jedna z nejfrekventovanějších cyklotras: Labská cyklostezka. Zpět do Děčína je to zhruba sedmnáct kilometrů. Po necelých čtyřech kilometrech dojedete k hraničnímu přechodu v místech, kde se Klopotský potok vlévá do Labe. Pomyslná hranice tady z řeky odbočuje do lesů a cyklostezka už vede po českém území. Po dalším kilometru a půl si můžete udělat příjemnou zastávku v restauraci Dolní Grund. Zbytek cesty je už jen nekonečná placka, takže když občas šlápnete do pedálů, jste zpět v Děčíně do půl hodiny.

Kam ještě na kole?

Pokud se do Děčína vydáte s vlastním bicyklem, máte řadu dalších možností, jak kolo využít i v následujících dnech. Cyklostezka Ploučnice č. 15 kopíruje tok řeky Ploučnice a je příjemně skryta pod korunami stromů. Do Benešova nad Ploučnicí je to 10 kilometrů, do Žandova ještě sedm navrch. Krušnohorská magistrála č. 23, vedoucí až do Krušných hor, je výzvou pro ostřejší bikery. Startuje v Děčíně a první zastávkou, která stojí za to, je Děčínský Sněžník. Problém by mohl být, že Děčín je se 135 metry nadmořské výšky nejníže položeným městem v ČR, zatímco Sněžník v 723 metrech je nejvyšší stolovou horou u nás. Z centra města na zmíněný vrchol tak budete muset vystoupat na deseti kilometrech více než 650 výškových metrů. Nicméně ty výhledy určitě stojí za to!

Ze Sněžníku na koloběžce, dvanáct kilometrů z kopce!

Vyhaslé sopky Českého středohoří, kaňon Labe jako na dlani a rozhled po velké části Českého Švýcarska, přesně tohle nabízí již zmíněný Děčínský Sněžník. Cestou na vrchol minete Drážďanskou vyhlídku, další úžasné místo s famózním rozhledem. Na Děčínském Sněžníku stojí krásná rozhledna, která vypadá jako středověká věž. V bufetu pod ní si můžete půjčit klíč a sami vystoupat nahoru. Děčín máte jako na dlani. Cestu dolů, zpátky do města, můžete volit různě. Mějte na paměti, že asi kilometr pod vrcholem Sněžníku je parkoviště, kam v sezoně jezdí denně cyklobus, který vám nahoru vyveze kolo nebo koloběžku. Obojí se dá půjčit dole ve městě a adrenalinová zábava je zase na světě. Z vrcholu Děčínského Sněžníku je to totiž do Děčína prakticky jenom z kopce celých 12 kilometrů! Ovládat koloběžku, střídat nohy, se naučíte cestou z parkoviště na Sněžník a zpět. Určitě musíte mít cyklistické helmy a je dobré si hned na začátku vyzkoušet správné brzdění, abyste pak nebyli překvapeni. Trasa vede přes Přední Ves v obci Sněžník a děčínské čtvrti Nová Ves, Čechy a Podmokly.

Koloběžky půjčené v Active Pointu Děčín nemusíte vracet hned po návratu. Je moc prima projet si město. Hezká projížďka je třeba kolem zámku a parkem Mariánská louka.

Staňte se kavárenským povalečem!

V Děčíně je spousta příležitostí k aktivnímu odpočinku, ale přece jen, když se vrátíte z ferraty, sjezdu na koloběžkách nebo cyklo-vodáckého výletu do Německa, zasloužíte si odměnu. V informačním centru pod knihovnou se můžete informovat o tipech na vhodně strávený večer. Rozhodně využijte Průvodce kavárenského povaleče. Vtipně zpracovaná brožurka vás provede po deseti vybraných kavárnách v Děčíně. Vezmete-li svůj plán zodpovědně a skutečně všechny vyzkoušíte, nechejte si v každé dát razítko a dostanete navíc drobné překvapení. Za zmínku stojí jistě kavárna Coffee and Books v Pohraniční ulici. Dejte si skvělou kávu, čokoládu, sýry, olivy nebo pršut.

Jestli jste pivaři, tak určitě vyzkoušejte Pivovar Nomád pod zámeckou sýpkou. Mají spoustu dobrých piv a nabízejí i několik originálních typů, třeba Sedmikráskové pivo. Svrchně kvašený speciál doplňte utopencem, tlačenkou nebo domácí paštikou s chlebem.

Děčínská nej

Aktivit, kterými se můžete v Děčíně zabavit, je opravdu bezpočet. Můžete se vydat na zámek, projít si růžovou zahradu. Na vrcholu Pastýřské stěny je zoo, která se specializuje na chov medvědů grizzly. Mimochodem, Děčín má na kontě hned několik nej. Kromě nejníže položeného města republiky má nejdelší přístupovou cestu na zámek, dlouhá je 292 metrů. Město leží v největším pískovcovém kaňonu.

Tento článek byl uveřejněn v časopise Lidé a Země, vydání 9/2020.