Na výhled na meandr Vltavy zvaný Solenická podkova se jen tak nezapomíná

Na výhled na meandr Vltavy zvaný Solenická podkova se jen tak nezapomíná Zdroj: Michael Fokt

V Zeměráji si člověk připadá jako v devatenáctém století
Zeměráj: za rohem čekají pochoutky českého feudálního venkova
Zámek Orlík
Poutní místo Klokoty u Tábora
Příroda, památky a agroturistika v jižních Čechách aneb Naplánujte si skvělou dovolenou po naší rodné hroudě
8
Fotogalerie

Příroda, památky a agroturistika v jižních Čechách aneb Naplánujte si skvělou dovolenou po naší rodné hroudě

Řeka jako had, nocleh mezi ovcemi a bahno mezi prsty. Noční můra? Právě naopak – zrovna máte zaděláno na ty nejlepší jihočeské zážitky.

Díky rozhlednám a skalním vyhlídkám můžeme ptákům závidět o něco méně. Obzvláště atraktivní jsou podívané na meandry Vltavy. Jsou místa, která vám budou silně připomínat zářezy Horseshoe Bend v Arizoně. Zatímco řeku Colorado obepínají oranžovohnědá skaliska, u nás se to více zelená. Ani my jsme si tento zážitek nechtěli nechat ujít, a tak se prvním zastavením našeho víkendového výletování stala středočeská Solenická podkova.

Auto jsme nechali zaparkované u autobusové zastávky ve Větrově a lesem jsme se pěšky vydali až k vyhlídce Na Altánku. Celá dvouapůlkilometrová cesta vede téměř po rovině a zrada čeká až na konci. Z vrstevnice se totiž musíte dostat strmými schody až ke skalnatému ostrohu. Což o to, směrem dolů je to celkem v pohodě, ale cestou zpátky se obzvláště v létě pěkně zapotíte. Nicméně, ten pohled za to určitě stojí. Vltava se zde elegantně vlní jako tělo hada, ve slunci se krásně třpytí a vodáci na kánoích i na malých plachetničkách si tu užívají skvostnou pohodu. Na všechnu tu krásu z břehu dohlížejí solenické domečky.

Pouhých třicet kilometrů odtud se  vznosně tyčí zámek s velmi pozitivní energií – Orlík. Dnes má sice čtyři bělostná kamenná patra, v dobách svého vzniku v polovině třináctého století to však bývala malá dřevěná tvrz, která sloužila k ochraně brodu přes Vltavu. Návštěva hradů a zámků je vzhledem k cenám vstupného pro rodinu s dětmi většinou poměrně luxusní záležitostí. Zvláště pak, chcete-li smysluplně nakombinovat všechny návštěvnické okruhy. Na Orlíku ale rodina až se třemi dětmi zaplatí pouhé čtyři stovky, a pokud všech pět členů chce na věž, přihodí pouze dalších sto padesát kaček.

Na vlastní oči si tak prohlédnete největší sbírku loveckých pušek u nás, unikátní medaile a rozkazy vztahující se k vojenským vítězstvím, různé historické kuriozity, a hlavně osobní dary polnímu maršálovi Karlu Filipu Schwarzenbergovi od samotného Napoleona, kterého jako velitel koaliční armády nakonec porazil v největší bitvě devatenáctého století, „bitvě národů“ u Lipska. Patří k nim například zlacené a stříbrné šachy či egyptský skarabeus.

Bahnem naboso na čočku

V Zeměráji v kraji kamenů u Kovářova zjihne každý bez rozdílu věku. Vstupem do ekomuzea pod širým nebem se rázem ocitnete v raně středověké vesnici. Přadlena vám ukáže, jak utkat nit, jinde si zase umelete mouku nebo na hrnčířském kruhu vytočíte misku. Vyzkoušíte si práci archeologů, když dostanete za úkol pomocí hrabiček v archeologickém čtverci najít kost, minci, náušnici, korálek a střep, který je skutečně autentický a patří mezi zdejší vykopávky. Obrovským zážitkem je stezka naboso. Tady se i z rodičů stanou děti. Doslova na vlastní kůži pocítíte, jaké to dříve bývalo běžné, chodit bos po smrkových šiškách, brodit se bahnem či šlapat na klacíky.

Jeden úsek je věnovaný i chůzi poslepu přes nejrůznější překážky. Jestli vás zajímá, jak se cítí pavouk při akrobacii na pavučině, stačí jednu z nich zdolat. Dozvuky toho, že jste strávili sobotu „dole bez“, budete vnímat ještě druhý den. Zase ale uděláte hodně pro svůj imunitní systém a značně ušetříte za reflexní masáž v thajském salonu. Po takové ekvilibristice jednomu vyhládne. To je chvíle pro vyhledání hospůdky, kde vaří ve středověkém stylu. Na jídelním lístku tak naleznete čočku, pohankové míchanice, noky ze žitné mouky či maso v kotlíku s kopřivovým knedlíkem. Hned za roubeným domkem si můžete zastřílet z luku nebo prověřit svou rovnováhu při provazochodectví.

Dva v jednom

Statek Zelený Dub v Dubí Hoře nedaleko Písku není jen tak obyčejný penzion, kde během vaší dovolené složíte hlavu. Je to také ovčí farma, kterou kuriózním způsobem vybudovali dva neskuteční srdcaři. Michal a Julie jsou křtění Vltavou, přesto vyměnili prestižní adresu v pražské rezidenční čtvrti za kolorit jihočeské přírody. Zkrátka, co měli, to prodali a rozhodli se, že půjdou pást ovce. A proč zrovna ovce, a ne kozy, které v komunitě biolidí tak frčí? Právě proto, že jich je v okolí až dost, zatímco ovčím produktům se široko daleko věnují jen Jursovi. Vynikající jogurty, čerstvý sýr vhodný do pomazánek nebo sýr halloumi, který se báječně hodí na grilování, ochutnáte hned při svém pobytu nebo až doma, když vybalíte pořízené zásoby. Pokud máte pocit, že jste o halloumi už slyšeli, asi se nemýlíte. Pravděpodobně jste se s ním setkali při svých cestách na Kypr nebo do Řecka.

V okolí Dubí Hory se nacházejí krásné lesy, které potěší především vášnivé houbaře. Prý se sem dá i v době sucha chodit v sezoně na bedly s kosou. Byla by škoda, kdybyste si s sebou nevzali kolo, protože možností na cyklovýlety je tu také požehnaně, ať už směrem na Písek, nebo třeba na Zvíkovské podhradí. Stačí se napojit na Otavskou cyklostezku a frčet. Kdybyste se nechtěli pouštět nikam daleko, namiřte si to do Čížové a hledejte budovu zdejšího zámku. Vítat vás nebude kastelán, ale příslib osvěživého zlatého moku. Všechna zdejší piva jsou nefiltrovaná, nepasterizovaná, a ještě mají hodně vtipné názvy. Nesou jména pánů, kteří se pustili do rozsáhlé rekonstrukce objektu, aby mohli vzkřísit místní pivovar a začít zde opět vařit tekutý poklad. Jestli pijete výčepní desítku, objednejte si Pepu, když jedenáctku světlý ležák, dejte si Josefa, a pokud máte chuť na dvanáctku, pochutnáte si na Olafovi. Tmavá třináctka se jmenuje Jirka a polotmavá jedenáctka zase Jura.

Čisté orgie

Před šesti sty lety by vás chápání pohlavního pudu jako přirozené záležitosti života stálo život. Bratři a sestry ze sekty svobodného ducha, kteří stavěli volnost, a to i v sexuální oblasti, nadevše, tolik štěstí neměli, především pak ne v husitské době na Táborsku. Husitské učení se rozdělovalo do několika proudů a právě z toho nejradikálnějšího dovedeného do extrému vzešli adamité. Zvláště pohoršený jejich ideami byl samotný Jan Žižka z Trocnova. Je pravda, že své představy o svobodě přetvořili k obrazu svému, a protože hlásali, že svobodný duch je nezranitelný, rozšířili tuto myšlenku také na kradení a zabíjení.

Jako by nestačilo, že pohrdali šaty všeho druhu, tedy i spodním prádlem, a že incest patřil k jejich radovánkám. Neslavili žádné svátky a byli přesvědčeni, že nikdy nezemřou. Na to, že se mýlí, přišli až 23. října 1421, kdy je jednooký vůdce se svým vojskem přemohl a všechny kromě jednoho muže nechal na klokotské faře upálit. Posledního z husitských naháčů nechal naživu jen proto, aby o hrůzných skutcích svých souputníků mohl vyprávět. Paradoxem zůstává skutečnost, že na klokotské faře sloužil jako duchovní bratr Žižky Mikuláš. Poutní místo Klokoty je po kompletní rekonstrukci a vypadá, jako by vypadlo z malované pohlednice. Nikdo by neřekl, jak pohnutou historii má.


Další překrásné vyhlídky na Vltavu

  • Poměrně málo známá je vyhlídka Zadka ve Štěchovicích.
  • Vyhlídka Máj u Teletína, kam jede z Prahy autobus ze zastávky Na Knížecí.
  • Rabyňská vyhlídka nedaleko Nové Rabyně.
  • U obce Blažim nesmíte minout vyhlídku pod kopcem Na Vrchovnici. Jako na dlani tu budete mít Starou a Novou Živohošť.

Tento článek byl uveřejněn v časopise Lidé a Země, vydání 8/2020.