Kraj Otago na Novém Zélandu: Eldorado zlatokopů a milovníků cyklistiky

Kraj Otago na Novém Zélandu: Eldorado zlatokopů a milovníků cyklistiky Zdroj: Petr Fero

Kraj Otago na Novém Zélandu: Eldorado zlatokopů a milovníků cyklistiky
Kraj Otago na Novém Zélandu: Eldorado zlatokopů a milovníků cyklistiky
Kraj Otago na Novém Zélandu: Eldorado zlatokopů a milovníků cyklistiky
Kraj Otago na Novém Zélandu: Eldorado zlatokopů a milovníků cyklistiky
Kraj Otago na Novém Zélandu: Eldorado zlatokopů a milovníků cyklistiky
6
Fotogalerie

Kraj Otago na Novém Zélandu: Eldorado zlatokopů a milovníků cyklistiky

Kdysi tu řádili zlatokopové, dnes se tu potulují cyklisté. Pro starousedlíky v kraji Otago na jihovýchodě Jižního ostrova to nakonec asi vyjde výhodněji. Zlata nebylo nikdy moc, a tak horečka brzy pominula. Turisté sem přivezou možná víc peněz, než kdy vynesl drahý kov.

Tohle si žádný cyklista nesmí nechat ujít: ujedete sto padesát kilometrů v horách s divokými soutěskami, a přece budete celou dobu šlapat vlastně po rovině. Převýšení na celé trase činí jen něco přes čtyři sta metrů. Otago Central Rail Trail je unikátní novozélandská cyklostezka, která se zrodila na trase bývalé zlatokopecké železnice. Zlato záhy došlo, a tak divokým krajem Otago po trati MiddlemarchClyde pendlovaly většinou jen poloprázdné vlaky. Poslední smysluplné využití našla železnice při stavbě místní přehrady ve druhé polovině minulého století. V roce 1990 byla trať definitivně uzavřena. Za 850 000 novozélandských dolarů ze státní kasy byly odvezeny všechny koleje, vytrhány pražce, na železniční mosty přibylo zábradlí a celá trasa dostala nový štěrkový povrch.

Roku 2000 sem přijeli cyklisté. Ještě stále jich nejsou davy, zatím je to zhruba deset tisíc lidí za rok. Zpravidla jsou to rodiče s malými dětmi nebo skupinky novozélandských penzistů, pro něž je rovinatá vyjížďka požehnáním, zvlášť když jim zafouká vítr do zad. Ale v kraji donedávna zcela zapomenutém se už začínají nabízet služby, objevují se turistické ubytovny a servis poskytují i první půjčovny kol. Využití samotné cyklostezky je zdarma. K davové mánii chybí málo: aby tenhle, stále ještě trochu utajený, klenot zařadily do svých nabídek cestovní agentury.

Koně na cyklostezce

Až sem pojedete, určitě se nemusíte bát strádání hladem ani žízní. Větší či menší sídla jsou podél trasy rozložena zhruba po dvaceti kilometrech a v každém se najde aspoň malý obchůdek nebo klasický kamenný pub s několika lůžky pro pocestné. Přespat lze i na farmách nebo v několika hostelech. Začnete-li v Middlemarch, na konečné turistické vyhlídkové železnice z Dunedinu, prvních zhruba třicet kilometrů do Hyde podél řeky Taieri berte spíš jako zahřívací etapu, kterou občas zpestřují vyhlídky po okolních pastvinách se stády ovcí a skotu.

Dalších třicet kilometrů do Ranfurly vás už zavede do prvního tunelu, dlouhého sto padesát metrů. Žádný ze tří tunelů na trase není závratně dlouhý, ale ne vždy dohlédnete z jednoho konce na druhý, hlavně kvůli zatáčkám. Svítilnu, nejlépe čelovku, zde rozhodně využijete.

Nepodceňujte ani oblečení. Přestože nejste ve velehorách, ale „jen“ na vysočině, tenhle kraj je proslulý extrémním počasím. Místní obec Oturehua drží teplotní rekordy pro nejvyšší i nejnižší teplotu v celé zemi. Dnes je čtyřicet stupňů, zítra klidně vytrvalý déšť a deset stupňů. Naštěstí domorodci jsou ochotní, mně poskytl své vybavení do deště chlapík, od něhož jsme si půjčili kola. Jen tak si svlékl svou drahou značkovou větrovku, a tak mě asi zachránil před zápalem plic.

Čím blíž k vrcholu trasy v šesti stech metrech nad mořem, tím přibývá lákadel k fotografické zastávce. Ve „vrcholovém“, zhruba padesátikilometrovém úseku mezi Ranfurly a Lauderem přibývá jak viaduktů, tak tunelů. Poblíž soutěsky Poolburn můžete navštívit někdejší zlatokopecká hnízda, například bývalý důl Golden Progress Mine nebo ospalou ves Ophir s historickou telegrafní stanicí a dnes už dávno zavřenou pekárnou či bankou.

Tyhle kamenné domečky si místní lidé přestavěli k pohodlnému životu v jednadvacátém století.

Ve zbývajících necelých pěti desítkách kilometrů, během klesání do cíle v Clyde, dávejte obzvlášť pozor. Provoz opět houstne, jelikož sem smějí s turisty jejich psi, a dokonce i koně.

Snímky si můžete prohlédnout v naší fotogalerii: