Vietnamský národní park Bach Ma

Vietnamský národní park Bach Ma Zdroj: Profimedia.cz

Vietnamský národní park Bach Ma
Vietnamský národní park Bach Ma
Vietnamský národní park Bach Ma
Vietnamský národní park Bach Ma
Vietnamský národní park Bach Ma
7
Fotogalerie

Na cestách po Indočíně, bývalé francouzské kolonii na poloostrově Zadní Indie: Dobře utajený park Bach Ma

Minh je asi třicetiletý Vietnamec, který nás vítá v návštěvnickém centru národního parku Bach Ma. V tesilkách, bílé košili a sandálech nevypadá ani trochu jako horský průvodce. „Odkud jste?“ ptá se nás. „Jó, z Prahy a já jsem studoval v Ostrava,“ přechází do lámané češtiny s tak důvěrně známým vietnamským přízvukem z českých tržnic. „Jste první Češi, se kterými jsem se tady potkal.“

Ještě včera jsme byli jedni z mnoha cestovatelů, kteří jeli po obvyklé turistické trase z Ho Či Minova Města (Thanh Pho Ho Chi Minh) do Hanoje (Ha Noi). Dnes si připadáme jako průkopníci z dob, kdy ještě neexistovaly průvodce typu Lonely Planet. Přitom jsme nemuseli cestovat stovky kilometrů, stačilo odbočit z hlavní silnice na místo, které nemají v nabídce cestovní kanceláře a v turistických průvodcích je mu věnováno málo prostoru.

Park Bach Ma je dobře schován uvnitř turistického trojúhelníku, jehož vrcholy tvoří císařské sídlo předkoloniální éry v Hue, 500 let starý obchodní přístav v Hoi An a středisko dynastie Čam v My Son. Ačkoli se v okruhu 100 km od parku ročně pohybují statisíce turistů a města Hue a Hoi An jsou v itineráři nabízeném každou cestovní kanceláří, do samotného parku přijede jen pár nadšenců. Z těch je navíc pouze 15 % cizinců.

Před návštěvnickým centrem stál zaparkovaný starý ruský džíp GAZ. Naskládali jsme se na zadní sedadla, řidič s Minhem přidali zásoby pro turistickou ubytovnu a na předním sedadle udělali místo pro drobnou Vietnamku, která pracovala tamtéž. „Nevadí, když za vaše peníze povezeme nahoru jídlo a Lan?“ zeptal se slušně Minh. „Nafta je drahá a každé cesty nahoru je třeba využít,“ pokračoval.

Strmá cesta vedla po klikatící se úzké asfaltce hustým tropickým a subtropickým lesem. Koruny stromů se nad cestou spojily a vytvořily tak přírodní tunel v mnoha odstínech zelené. Po čtrnácti dnech cestování ve Vietnamu, kdy neuplynula ani minuta, aniž by nám někdo nechtěl něco prodat, to byl balzám na duši. Až kousek pod vrcholem jsme uviděli první známky civilizace v podobě polorozpadlého menšího kamenného stavení nalevo od silnice. „To za Francouzů bývala pošta,“ vysvětloval Minh.

V roce 1932 se francouzská koloniální správa z nedalekého Hue rozhodla postavit kolem vrcholu Bach Ma letovisko. Postupně zde vyrostlo 139 vil a hotelů, pošta, trh, nemocnice, policejní stanice a 19 km dlouhá silnice z nejbližšího města. Letovisko se stalo soběstačným a Francouzi a vysoce postavení Vietnamci s rodinami tu začali trávit letní měsíce. Zatímco v Hue a ostatních městech teploty v létě dosahovaly 40 stupňů Celsia, v letovisku Bach Ma se pohybovaly mezi 18 a 23 stupni Celsia.

V roce 1954 po odchodu Francouzů z Vietnamu letovisko začalo upadat a s výjimkou několika budov už nikdy nebylo obnoveno. Při procházce parkem návštěvník uvidí zbytky zdí a komínů kdysi výstavných vil, které za několik desetiletí téměř zmizely pod keři a stromy bujného subtropického lesa.

Válečné bojiště

Park Bach Ma byl také dějištěm bojů Vietnamců s Francouzi a později Američany. Vojáci komunistické fronty Viet Minh usilující o nezávislost Vietnamu zde v 50. letech bojovali proti úředníkům francouzské správy. V 60. letech Francouze vystřídali Američané, kteří u vrcholu postavili přistávací plochu pro helikoptéry. Strategická poloha parku umožnila vojákům pozorovat celé pobřeží v okolí průsmyku Hai Van. Park byl mnohokrát bombardován a poškozen defolianty (látkami způsobujícími odlistění). Ještě dnes správa parku intenzivně pracuje na zalesnění poškozených míst.

V roce 1929 byla poprvé podána žádost o vymezení území kolem vrcholu Bach Ma jako přírodní rezervace. Hlavním důvodem byla ochrana Edwardova bažanta (Lophura edwardsi). Národním parkem o rozloze 22 tisíc hektarů se Bach Ma stal v roce 1991. Kolem byla vybudována přechodová zóna, velká jako samotný park, kde žije 60 tisíc obyvatel. Pro většinu z nich znamená les primární zdroj obživy. Sbírají dřevo a lesní plody takovým tempem, že ohrožují udržitelnost zdrojů. Správa parku pracuje intenzivně na přeškolení komunit.

Bach Ma znamená ve vietnamštině bílý kůň a podle jedné z legend to je obrazné pojmenování bílých hustých mraků, které většinu času zakrývají místní kopce a připomínají hřívu bílého koně. Pokud je ovšem dobrá viditelnost, uvidíte přes oblé obrysy kopců až na 16 km vzdálenou lagunu Cau Hai. Vrcholová stezka je upravena pro návštěvníky neturisty a je částečně vydlážděná se schody na obtížných úsecích.

Ráj pijavic

Těšili jsme se na odpočinkovou procházku, když na nás Minh zavolal: „Hlavně si dejte pozor na pijavice!“ Sám měl na nohou sandály, tak jsme jeho varování nepřikládali příliš důležitosti. Po několika krocích jsme pochopili, že nežertoval. Pijavicemi se to v lese jen hemžilo a při každém kroku, ještě než jsme položili nohu na zem, jsme viděli pijavice vzpřímené na zemi jako varovné ukazováčky a nachystané vlnivými přísuny zaútočit. Vybaveny senzory na světlo, teplotu a vibrace a přísavkami na obou koncích tenkého tmavě hnědého těla se dovedou během několika vteřin přichytit na botu nebo nohu. Pár dalších vteřin stačí k tomu, aby se přisály na kůži. Sliny pijavic obsahují látku hirudin, která zabraňuje srážení krve v samotné ráně i v těle pijavic. Díky tomu mohou během jednoho přisátí nasát množství krve několikanásobně převyšující jejich tělesnou hmotnost. Pokud je ovšem necháte!

Z vrcholu Bach Ma jsme šli lesní zkratkou na silnici, kde začínala další turistická stezka. Dovybavili jsme se dlouhými klacíky na sešťuchování pijavic bez zbytečného ohýbání. Oči začaly fungovat na tři doby: špička-pata-okolní krajina a zas dokola. Pijavice mají rády vlhko a park Bach Ma s 8000 mm srážek ročně je nejvlhčím místem ve Vietnamu. Napadané vlhké listí je pro ně ideálním habitatem. Minh nám cestou radil: „Nejlepší je nezastavovat se na místě, anebo při zastávce vylezte na kameny!“ Ani nás nemusel moc přemlouvat.

Kolem pěti kaskád

Stezka kolem pěti kaskád začínala hned za turistickou ubytovnou, kde na nás dýchla zašlá koloniální sláva. Původní francouzská vila byla vkusně zrenovována, avšak zela prázdnotou. V restauraci s vysokým stropem a ochozem prodávali jenom sušenky, limonády a tavený sýr dovezený z Francie. Na stezku pěti kaskád navazuje Rododendronová stezka. Cesta vede z kopce nejdříve hustým zeleným subtropickým lesem, pak mezi keři rododendronů. Nejlepší roční dobou na návštěvu je jaro, kdy najdete rostliny v plném květu.

Na konci cesty se les kolem nás otevřel a my jsme stáli na vyhlídce. Potok lemující stezku nám zmizel pod nohama a řítil se po strmé 300 m vysoké skále dolů do údolí, aby se o čtyřicet kilometrů severněji vlil do Parfémové řeky v Hue. Dál pod vodopád vedlo 658 betonových strmých schodů. Polední slunce a hustý les vytvořily tropické klima a my jsme unaveně začali scházet dolů. Ve stavu bdělosti nás udržovaly jen pijavice, které v předtuše oběda přesídlily na schody.

Minh šel svižně před námi a na naši otázku, jak často tuto trasu absolvuje, odpověděl: „Někdy i čtyřikrát týdně, protože všichni turisti chtějí zajít k vodopádu.“ Neřekl to otráveně ani unaveně, o parku mluvil nadšeně. Jeho koníčkem je ornitologie a park Bach Ma s téměř tisícem druhů ptáků, tedy třetinou všeho zaznamenaného ptactva ve Vietnamu, je pro něj rájem na zemi. I přesto, že každý den dojíždí dvě hodiny a jeho měsíční mzda nepřekročí 1600 Kč. Jako jediný správce parku s plynnou znalostí angličtiny má kromě běžných povinností na starosti turisty. Ti platí za průvodce parku 300 Kč za den, z čehož Minh dostane 30 Kč.

Stoupáme po schodech, za zády hučí vodopád a Minh vypráví, jak sem přešel z několikanásobně lépe placeného manažerského místa. Najednou s námi mluví vzdělaný člověk, který má stejná dilemata, ať žije ve Vietnamu, Čechách nebo Americe. Přemýšlí, zda dát přednost zajímavému místu, nebo vyššímu výdělku. Na hlavní silnici už na nás ale čeká džíp. „Kam on,“ děkujeme vietnamsky a Minh odpovídá česky: „Na shledanou!“


Jak se tam dostat

Park se nachází v centrálním Vietnamu 680 km na jih od hlavního města Hanoje. Můžete jet místním nebo turistickým autobusem z Hanoje do Ho Či Minova Města (nebo opačně) a nechat se vysadit na hlavní silnici u městečka Lao Cai. Návštěvnické centrum je vzdáleno tři kilometry od Lao Cai a můžete pokračovat pěšky nebo si najmout motorkové taxi. Z okolních měst Hoi An (85 km), Hue (40 km) a Da Nang (65 km) si můžete v jedné z mnoha cestovních kanceláří domluvit taxi nebo minibus. V parku Bach Ma je sedm značených turistických tras, z nichž pět začíná v okruhu dva kilometry od vrcholu. Nejznámější je Vrcholová stezka, která návštěvníka dovede až k altánku ve výšce 1448 metrů.

Snímky si můžete prohlédnout v naší fotogalerii: