Órčha: Indické město plné opuštěných chrámů a paláců vás uhrane svou mysteriózní atmosférou | Reflex.cz
nahoru

Órčha: Indické město plné opuštěných chrámů a paláců vás uhrane svou mysteriózní atmosférou

Saša Ryvolová24. ledna 2020 • 07:20
Órčha: Indické město plné opuštěných chrámů a paláců vás uhrane svou mysteriózní atmosférou
foto: Profimedia.cz

Poblíž severních hranic indického státu Mahdjapradéš, na cestě z Džhánsí do populárního a turisty hojně navštěvovaného místa Khadžuráho, leží podivuhodné a donedávna opomíjené městečko Órčha. V překladu znamená toto jméno „skryté místo“ a opravdu překvapí svou tajemnou atmosférou.

Opuštěné paláce, chrámy a věže kdysi sídelního města dynastie Bundélů jsou jako vystřižené z pohádek Tisíce a jedné noci. Už od středověku zde žil silný královský rod, až v 18. století porobený známější a mocnější dynastií Mughalů. Od té doby je tento úžasný komplex opuštěný a pomalu, leč důstojně chátrá.

Žhavý vzduch bolestně pálí v plicích a tetelí se před slzícíma, sluncem podrážděnýma očima. Indii právě zaplavila každoroční předmonzunová vlna veder. V padesátistupňové výhni se nedá téměř dýchat: výstup na sedmipatrovou chrámovou věž je neuvěřitelně namáhavý a vysilující. Všude kolem jen oslnivé sluneční paprsky - zchátralá a tmavá věž však nabízí to nejcennější - stín a chládek. Zčernalé zdivo je na dotek chladné, i když místy již značně zerodované. Chrám Čaturbudžmandir, dnes opuštěný a pomalu zvětrávající, lze snadno poznat podle vysokých a štíhlých věží, po jejichž úzkém schodišti lze vystoupat až na střechu, odkud je překrásný výhled na celou Órčhu a její poklady. Ve věžních výklencích mají dnes hnízda pestří papoušci, z arkády na arkádu mrštně přeskakují všudypřítomné opice, a ozdobné šikhary, umístěné na střeše, se staly oblíbeným místem odpočinku páru místních supů, kteří dodávají stavbě tu pravou makabrózní náladu zašlých časů.

Hluk z uliček a bazáru sem doléhá jen tlumeně. Jako bychom vstoupili do jiného časoprostoru, neskutečného světa legend a mýtů. Městečko dole pod námi má klidnou a laskavou atmosféru. V jeho zahradách a na bazáru posedávají potulní mniši a mnišky ve žlutých a šafránových oděvech, modlí se a hrají na sitáry, tabla a rolničky. Barva jejich úborů je prý údajně výrazem hluboké skromnosti, neboť je ve zdejší společnosti překvapivě považována za zvláště nepřitažlivou. Přesto tito svatí muži nejsou tak zcela odtrženi od materiálních stránek života - za souhlas s fotografováním vyžadují (značně halasně a nekompromisně) peněžní dárek. Dnes je tu klid. V době konání velkých náboženských oslav se tu prý však shromáždí až několik tisíc poutníků a věřících.

Umíněná socha

Na konci bazáru stojí růžovo-žlutý chrám Rám Rádžamandir, obdařený zajímavou historií a půvabnou legendou. Byl původně postaven jako palác pro rání Ganéšu, manželku proslaveného šáha Madhukara, ale poté, co se kamenná socha Rámy, přivezená z velké vzdálenosti až z královniny rodné Ajódhje, rozhodla zůstat ležet uprostřed nádvoří a žádnou silou s ní nebylo možné pohnout, Madhukar pochopil tvrdohlavost sochy jako pokyn shůry a přeměnil palác na Rámův chrám. Od té doby se stavba stala důležitým poutním místem. Jako jediná z památek Órčhy stále slouží svému původnímu účelu a nepřetržitě se v ní konají složité púdži, doprovázené zpěvem starých modlitebních textů.

Základy budování většiny zdejších monumentálních staveb položil už v polovině 16. století rádža Rudra Pratáb z tehdy mocného rodu říše Bundélkhand. Nádherný palác Rádžmahál, plný ozdobných visutých balkonků, teras a baňatých věžiček s ochozy, působí dnes pustě a přízračně. Až na nečetné návštěvy znalejších turistů je všude ticho, zasněný klid. Spletité chodby s nesčetnými průchody vedou do komnat někdejších bundélských rání. Okna a průhledy místností vedou na velké obdélníkové nádvoří uprostřed paláce, kde si královny často krátily čas různými hrami.

Palác vedle paláce

Stejně neuvěřitelným architektonickým skvostem je další mohutný palác Džáhángírmahál, postavený zhruba ve stejném období jako výraz úcty pro mughalského císaře Džáhángíra, který sem přijel takříkajíc na státní návštěvu.

V zahradách mezi oběma paláci stojí nižší palác Šíšmahál (Zrcadlový palác), postavený však mnohem později, na konci 18. století jako exkluzivní letní sídlo rádži Udaj Sinha. Dnes je přestavěn na luxusní hotel. Máte-li dostatek peněz, můžete si zde pronajmout skutečné královské apartmá se starožitným nábytkem a prý pohádkovou dobovou koupelnou.

Pavilony a budoár menšího, zato kouzelného paláce Raj Pravínmahál evokují představu rozkošnického a zahálčivého života rádžových manželek, konkubín a milostnic, které zde trávily své dny odpočinkem a drobnými zábavami. Byl postaven v 70. letech 17. století rádžou Indramanim pro jeho oblíbenou konkubínu, tanečnici a básnířku Raj Pravín, a dodnes se v jeho prostorách konají koncertní a taneční vystoupení. Mnohé z komnat mají krásnou výzdobu, dekorativní nástěnné malby, zpodobující nejrůznější kratochvíle příslušníků královského rodu a jejich velmožů, především lovecké a taneční scény. Jiné mají stropy a stěny pokryté freskami s květinovými motivy, připomínající svou precizností tkaný goblén a jemnou štukaturu.

Sotva patnáct minut odtud, už mimo městečko, se tyčí ještě jeden z neopomenutelných skvostů Órčhy - Lakšmínárájanmandir, vyzdobený překrásnými nástěnnými malbami ze 17.-19. století. Rozhodně stojí za zhlédnutí především panorama bitvy o Džhánsí a dále ztvárnění klasické scény z eposu Rámájana, kde démon Rávana bojuje s armádou opičího krále Hanumána. Nedaleko odtud jsou na břehu řeky Bétvy k vidění také starobylé hrobky zdejších obyvatel - tzv. čhatrí, a celé okolí je doslova poseto množstvím ruin dalších menších chrámů a hrobek.

Udělejte si čas

Na hlavní ulici, spojující bazár s mostem, který vede k paláci Rádžmahál, lze najít množství stánků s tradičními indickými pokrmy thálí a různými suvenýry - především půvabnými bronzy. Malé i větší, novodobé napodobeniny, ale často i krásné staré kousky jsou k mání za rozhodně přijatelné ceny. Sošky mnoha zvířat, krokodýlů, slonů či tygrů, nebo naopak figury lidí a bohů v nejrůznějších tanečních nebo meditativních pozicích mohou být krásnou vzpomínkou na toto podivuhodné místo.

Ačkoli městečko samo je opravdu jen malým ospalým hnízdem, prohlídka jeho pamětihodností rozhodně zabere přinejmenším jeden celý den - mnohem lepší je ale strávit zde alespoň dva tři dny a přizpůsobit se vyrovnanému rytmu zdejšího života.

I my opouštíme toto legendami opředené místo až s blížícím se večerem. Obcházíme obloukem největší z paláců Rádžmahál z vnější strany, odkud se jeví proti šedomodrému obzoru ještě mohutnější, monumentálnější. Mezi chomáči vyschlých trnitých keřů sedí na zkřížených nohách pod palácovou zdí několik žen z jedné z nejnižších indických kast. Zastupují zde jedno z typických indických ženských povolání - jsou to cestářky. V oslepujícím žáru a rudohnědém prachu sedí po celý den na cestě a kladivem rozbíjejí kamení na štěrk. Když je míjíme, jedna z nich zdvihne hlavu a graciézním pohybem vychrtlé ruky, ozdobené řadou levných náramků, ukáže vzhůru. Nad našimi hlavami právě majestátně krouží jeden ze supů. Pomalu klouže ve vzdušných proudech, až nakonec důstojně přistává na jedné z rohových teras paláce. I toto je Indie…

Snímky si můžete prohlédnout v naší fotogalerii:

Saša Ryvolová




Diskuse ke článku

 

Nejnovější články
Články odjinud
Starší články Lidé a Země