Střední Asie, svérázná civilizační křižovatka mezi Evropou a Dálným východem: Kazachstán plný divů | Reflex.cz
nahoru
Lidé a země | Magická zima v Rakousku

Střední Asie, svérázná civilizační křižovatka mezi Evropou a Dálným východem: Kazachstán plný divů

Jolana Sedláčková27. listopadu 2019 • 07:20
Střední Asie, svérázná civilizační křižovatka mezi Evropou a Dálným východem: Kazachstán plný divů

Představte si zemi 35krát větší než naše Česká republika. Obrovskou a rozmanitou. Jednu z nejrozlehlejších a nejřidčeji osídlených zemí světa. Zemi, kde se snoubí rozsáhlé stepi, nehostinné pouště i zasněžené vrcholky tajemného pohoří Ťan-šan. Kazachstán je zkrátka různorodým koutem světa a krajinou netušené krásy. A na samém jihovýchodě ukrývá přírodní divy, o kterých jste možná ještě neslyšeli.

Jedním z takových míst je národní park Altynemel, jehož jméno v překladu znamená „Zlaté sedlo“ a který zahrnuje celou řadu pokladů z říše živé i neživé přírody. Vulkanické pohoří Katutau svými pozoruhodnými tvary připomíná dílo surrealistického mistra. Kousek vzdálené duhové kopce Aktau zase fascinují pestrostí a koncentrací barev. V němém úžasu pozorujeme stádo divokých oslů kulanů, kteří se toulají zdejší vyprahlou krajinou. Kromě oslů se tady dají spatřit také gazely a volně se pasoucí koně Převalského.

Jako největší ozdoba parku se pak do výšky 150 metrů zvedá nádherný přesyp písku, táhnoucí se na délce tří kilometrů. Tento pás písečných kopců si vysloužil díky dunivému zvuku, jejž vydává, jméno Zpívající duna. Onen prapodivný zvuk způsobuje tření pískových zrn. Zrna dokáže rozpohybovat vítr, mnohem častěji je ale přivedou do pohybu po svazích procházející turisté. Čím více se písek hýbe, tím bývá zvuk výraznější. Lidé ve starověku si o tomto místě vyprávěli pověsti. Někteří věřili, že zvuky vyluzují pouštní duchové či imaginární zvířata. Podle některých legend byly zvuky přisuzovány také podzemním řekám nebo zvonům v městech pohřbených v písku.

Tajemné jezero Kajyngdy

Při pohledu z výšky svým tvarem připomíná delfína. Vzniklo více než před sto lety na severním okraji Ťan-šanu v důsledku silného zemětřesení a následného sesuvu půdy. Ještě dnes z hladiny tohoto zázračného jezera ční staré kmeny stromů, které díky ledové vodě nepodlehly rozkladu a nadále připomínají původní les, jenž na tomto místě býval v minulosti.

Opravdový zázrak se ale odehrává pod jezerní hladinou, kde les žije dál svým životem. Na starých větvích rostou dlouhé splývavé řasy, které vytvářejí naprosto unikátní a magický svět, jenž se stal rájem pro potápěče a lovce senzací.

Dolina zámků

Smaragdová řeka Šaryn přináší život do měsíční krajiny východního Kazachstánu. Na své cestě pustinou zformovala fascinující, devadesát kilometrů dlouhý a až tři sta metrů hluboký kaňon. Z celé jeho délky se nejvíce navštěvuje část s poetickým jménem Dolina zámků. Jedná se o vyschlé údolí řeky jednoho z bočních přítoků řeky Šaryn. Právě tady vítr a voda daly vzniknout těm nejbizarnějším skalním útvarům, které připomínají svým vzhledem zkamenělé hrady a které rozehrají vaši fantazii. Impozantní kaňon z červeného pískovce místní s hrdostí dokonce přirovnávají k slavnému americkému Grand Canyonu.

Napůl slané, napůl sladké

Balchaš, světový unikát, jezero napůl slané, napůl sladké. Při pohledu z výšky lze vidět průliv úzký jen 3,5 kilometru. Právě ten od sebe odděluje dvě naprosto odlišné části jezera. Východní, slaná část se vyznačuje smaragdově modrou vodou a průzračnou čistotou. Naopak západní, sladkovodní část je díky přitékající řece Ili mělká, kalná a má žlutošedou barvu vody.

Přijíždíme k jezeru z jihovýchodní strany a nemůžeme se zbavit dojmu, že se tu zastavil čas. Krajinu kolem jezera tvoří polopouště a osídlení této oblasti je minimální. Staré dobré časy má však Balchaš už zřejmě za sebou. Vítá nás jurtový kemp v bídném stavu. Vítr si pohrává s rozvrzanými dveřmi latríny a do nosu nás praští nepříjemný zápach. Oprýskané cedule lákají návštěvníky, ale tzv. zóny odpočinku už nějaký ten pátek zejí prázdnotou. Míjíme i několik opuštěných chátrajících hotelů. Nakonec zůstaneme na jedné písčité pláži. Připadáme si tady jako u opravdického moře. Není divu, obrovské jezero Balchaš se svou velikostí řadí na 13. místo na světě. Jezerní hladina se ve večerním slunci leskne jako rozžhavený plát oceli. Aspoň že ony proslulé západy a východy slunce se zachovaly pořád stejně nezapomenutelné jako v dobách slávy jezera.

Snímky si můžete prohlédnout v naší fotogalerii:

Jolana Sedláčková




Diskuse ke článku

 

Nejnovější články
Články odjinud
Starší články Lidé a Země