Čína očima Čecha: Není to zlá rudá země, jak se u nás obecně traduje | Reflex.cz
nahoru
Lidé a země | Magická zima v Rakousku

Čína očima Čecha: Není to zlá rudá země, jak se u nás obecně traduje

Adam Kupka8. listopadu 2019 • 07:20
Čína očima Čecha: Není to zlá rudá země, jak se u nás obecně traduje

Adam Kupka studuje rok a půl v Číně, ve městě Si-an , které je historickým hlavním městem a poblíž se nachází proslulá Terakotová armáda. Jak vidí „říši středu“ on jako Středoevropan? A změnil se jeho pohled na domov?

Čím se liší mentalita místních od našich?

Síla je v mase lidí, jedinec není nic, orientují se na minulost spíše než na budoucnost, důležitá je jednota člověka s přírodou, což se může v dnešní době znečištění ovzduší a přírody zdát celkem paradoxní. To je ale spíše tradiční myšlení, mladí jsou nyní velcí materialisté.

Jak se liší životní styl místních od našich?

Nejlíp je to asi vidět na starších lidech, kteří se rádi scházejí v parcích, kde hromadně tančí, zpívají, dělají kaligrafii nebo často chovají ptáky, jež pověsí v kleci na nejbližší strom a tak je „venčí“. Děti odmala až po nástup na vysokou a poté zase jako dospělí při nástupu do práce nemají moc volného času, proto tu lidé nemají tolik koníčků.

Co vás nejvíc překvapilo, ať už příjemně, nebo nepříjemně?

To, že Čína není ta zlá rudá země, jak to vypadá z českých médií. Politika tu normálního člověka, natož cizince, příliš neovlivňuje. Je zde více byrokracie a pravidel, na veřejných místech jsou plakáty volající k „zametení s podsvětím“, ale není to tak strašidelné, jak by se mohlo zdát ze zpráv.

Je něco, s čím jste se dodnes nesmířil?

Tělesné zvuky tu rozhodně nikdo neskrývá. Často máte pocit, že jde o národní sport a lidé se předhánějí v tom, kdo zvládne být nechutnější. Mladí se to naštěstí už odnaučili. Nezvyk je také to, že se v Číně nezdraví a neděkuje tak moc, jak jsme v Česku zvyklí. Když přijdete do restaurace, obchodu či hotelu, tak člověk rovnou řekne, co chce, a to je vše. Žádné pozdravy ani poděkování.

Co vám chybí?

České jídlo a posezení v hospodě. V Číně jsou restaurace nebo megalomanské kluby, nic mezi tím. To ale možná souvisí i s čínským stylem pití, nepije se totiž jen tak, vždy se hrají „picí hry“, jako kostky nebo kámen, nůžky, papír, a ten, kdo prohraje, musí pít. Místní tak většinou už po chvíli mají dost a jdou domů.

Co naopak vnímáte jako lepší než u nás?

Téměř se nepoužívá hotovost, všude se platí mobilem naskenováním QR kódu. Ten tu má úplně každý, můžete tak často přispět i žebrákovi. Další pozitivní věcí jsou vlaky, téměř do každé zapadlé vísky tu jezdí rychlovlaky, takže se z jednoho konce Číny na druhý můžete dostat během pár hodin. Ani rychlé, ani pomalé vlaky tu navíc téměř nikdy nemají zpoždění, takže i když se vydáte na dvoudenní cestu pomalým lůžkovým vlakem, dojedete načas.

Vědí místní o Česku? Jak reagují, když se zmíníte, odkud jste?

Praha je tu velmi populární, spousta lidi ji zná z čínských filmů či seriálů nebo pak z písničky „Pražské náměstí“. Poměrně známý je tu i Český Krumlov. Většina lidi ale neví, že se tato města nacházejí v Česku, vlastně ani často neví, že nějaké Česko existuje. Starší lidé občas znají Československo, někdy dokonce vědí, že se už rozdělilo. Taky se stává, že si myslí, že jim nerozumíme a jen říkáme nějaký nesmyslný název. Jednou se za to na mě dokonce číšník naštval a nechtěl mě obsloužit, myslel si, že si z něj dělám legraci, taková země přece neexistuje!

Jaké jsou cestovatelské zvyklosti místních?

Nejčastěji cestují ve skupinách, povinností je pak navštívit hlavní město Peking a Velkou čínskou zeď. Jsou dvě období, kdy po Číně cestuje jen sebevrah. Prvním je výročí založení ČLR první týden v říjnu: lidé dostanou v práci dovolenou a ve školách se neučí. Místní se v této době vydávají poznávat krásy své vlasti, proto v největších městech a hlavních turistických místech není k hnutí, tvoří se několikahodinové fronty na cokoliv a ubytování jsou beznadějně obsazená. Podobně je tomu v období okolo čínského Nového roku, kdy se všichni vydávají za rodinami, lístky na vlak jsou během chvíle vyprodané, letenky zase několikanásobně dražší. Čím dál tím více Číňanů se v tyto svátky vydává do zahraničí, nejčastěji do jihovýchodní Asie, ti bohatší pak do Evropy či Ameriky. V Evropě je trendem vidět toho co nejvíce a co nejrychleji, není výjimka, že cestovní kanceláře nabízejí výlet „Deset zemí za čtrnáct dni“. Samozřejmostí na pokoji musí být rychlovarná konvice, Číňané totiž nepijí balenou vodu, ale všude si berou termosku s horkou vodou nebo čajem.

Jaká tři místa byste ukázal svému nejlepšímu kamarádovi?

Tun-chuang — hned za městem se rozprostírá poušť Gobi a v ní leží uprostřed dun chrám se srpkovitým jezerem. Charbin — město, kde se každou zimu koná největší festival soch z ledu a sněhu na světě, je plné barev a uměleckých děl, jen pár metrů od sebe tu najdete Koloseum, Big Ben nebo Chrám nebes. Kuej-lin — město s krásnou přírodou, místní krajinu s řekou Li-ťiang a okolními kopci najdete i na dvacetijüanové bankovce a jako bonus se za městem nacházejí mohutné rýžové terasy.

Vaše nejoblíbenější místo?

Duhové hory v provincii Kan-su.

Co vám nejvíc chutnalo?

Pravděpodobně hotpot, člověk si předem vybere syrové ingredience, do kotlíku se přilije pálivá „polévka“ a člověk postupně přidává a vaří si, na co má zrovna chuť.

Pět slov, jakými byste Čínu popsal?

Obrovská, překvapivá, tajemná, krásná a jedinečná – ať už v dobrém, či ve zlém.

Snímky si můžete prohlédnout v naší fotogalerii:

Adam Kupka




Diskuse ke článku

 

Nejnovější články
Články odjinud
Starší články Lidé a Země