Pláže Gókarny vás dostanou. Za dva tři dny se stanete dokonale líným člověkem. Není kam spěchat, nemáte žádné povinnosti, nic nepotřebujete. Můžete si tu jen tak užívat klidu a pohody, číst jednu knížku za druhou, opalovat se, pozorovat delfíny, popíjet, jen tak koukat na obzor a doufat, že se vám odtud podaří odjet.
Karnátaka se pyšní panenským pobřežím s krásnými plážemi, které jsou z jedné strany lemovány pohořím Západního Ghátu a z druhé strany modrými vodami Arabského moře. Gókarna je jedním z posledních míst, které si zachovalo ráz malebné vesničky s hinduistickými chrámy, věřícími poutníky, posvátnými krávami, a hlavně s atmosférou klidu a vzájemného respektu.
Místní věří, že město bylo pojmenováno podle legendy, ve které se tu bůh Šiva zrodil z ucha krávy. Volně přeloženo se toto město tedy jmenuje „kravské ucho“. Je ohraničeno dvěma řekami, jejichž soutoky vytvářejí tvar podobný právě kravskému uchu. Gókarna je skutečně posvátné místo. Celoročně sem proudí davy věřících poklonit se Šivovi, stvořiteli.
Která je nejhezčí?
Pláže Gókarny jsou dalším důvodem, proč se sem podívat. Jedna z nich je přímo ve vesnici, ale tady se nikdo nekoupe, až na pár místních turistů. Ti se ovšem na rozdíl od nás koupou v šatech (tedy ženy). V Indii je totiž i v dnešní době nepřístojné, aby se žena na veřejnosti odhalovala. A tak jen bohaté Indky, a většinou ještě v luxusních turistických resortech, mají odvahu obléknout bikiny. Ty ostatní se koupou v sárí. Nedokážu si představit, že bych pak celý den měla chodit v mokrém a slaném oblečení.
Skutečné pláže s názvy Kudlé, Óm, Půlměsíc a Ráj jsou zaklíněny mezi gigantickými útesy a skálami, které vyčnívají do moře a izolují je od hlavního centra dění. Jediná možnost ubytování je tu v dřevěných nebo hliněných chatičkách se společnými záchody. Na pláži je také pár skromně zařízených restaurací, kde si můžete dát místní rybí speciality nebo se sejít s ostatními cestovateli.
Krajina kolem je kouzelná a cesta z vesnice na pláž Kudlé netrvá dlouho. Užíváme si tu sluníčka, vody, písku a kokosových palem. Pak se vydáme prozkoumat další pláž, vzdálenou asi půl hodinky. Pláž Óm je opravdu kouzelná. Bohužel sem ale nedávno postavili silnici a díky ní zde vyrostl betonový hotelový komplex. Kdyby tu nestál, byla by to rozhodně nejkrásnější pláž Gókarny. My ale upřednostňujeme jiné prostředí, a tak přijímáme nabídku místních rybářů k odvozu a odjíždíme. Cestou nás doprovázejí bílí delfíni. Je jich tu skutečně víc než dost a pravděpodobně se tu velmi aklimatizovali. Na rozdíl od těch šedivých, kteří radostně vyskakují z moře do výšky, se ti indičtí jen tak líně povalují po vlnách.
Zasloužit si štěstí
Příjemně unavení celodenním lenošením se vydáváme zpět k našemu domovu. Večer se koná v Gókarně velká púdža a ve vesnici už se všichni chystají. Ženy malují na silnici posvátné symboly, které mají přinášet do domu štěstí a prosperitu, a na konci ulice se připravuje slavnostní průvod s hlavním knězem. Každá domácnost odevzdává knězi talíř s ovocem a květinami a on jim za to pomaluje čela červenou nebo žlutou barvou a zapálí jim svíce posvátným olejem. Celou atmosféru večerní púdži umocňuje střílení petard, což je indická specialita. Je jedna ráno, když odcházíme spát, a venku je stále velmi živo. Než obejdou každou domácnost, bude pravděpodobně ráno.
Tento článek byl uveřejněn v časopise Lidé a Země, vydání 1/2011.
