Loni přijela do „Svaté země“ kvůli magisterskému studiu a od té doby ji pestrost Izraele nepřestává udivovat. Která místa se Adéle Pegleyové nejvíc líbí a co jí z domova chybí?
Jak dlouho v Izraeli žijete a co vás tam původně přivedlo?
V létě 2018 jsem absolvovala obor judaistika v Olomouci a pak jsem byla dva roky na Tchaj-wanu. Tamnímu spořádanému a roztomilému asijskému světu jsem za mnohé vděčná, cítila jsem ale, že potřebuji nějaký pohyb, dění, a to Izrael rozhodně nabízí. Ráda se učím jazyky, a tak jsem se rozhodla, že je načase pořádně proniknout do hebrejštiny, když už jsem si s ní jednou něco začala. Díky oklice přes Tchaj-wan jsem se přihlásila na obor Israel Studies v Jeruzalémě, neboť jako součást programu jsou nabízeny kurzy v ulpanu, centru vyučujícím hebrejštinu.
Čím se tam zabýváte dneska?
Teď je pro mne středobodem osvojit si jazyk a skrze interakci s jeho mluvčími poznávat zdejší zemi. On-line hodinám v oboru Israel Studies tak věnuji jen nezbytné minimum času, vnímám jej spíše jako vstupenku umožňující mi žít v nádherné zemi a učit se hebrejštině v jejím přirozeném prostředí. Také jsem začala psát vícejazyčný blog lamanamal.com, kde sdílím některé prožitky a poznatky z Izraele i odjinud. Poprvé v životě dělám něco takhle kreativního a sama od sebe, což mě naplňuje radostí.
Jak se liší mentalita Izraelců od té naší?
Izraelci jsou přímočaří. První hebrejská věta, která mi byla v letadle adresována, byla: „Ruší mě to!“ (Asi jsem se moc vehementně dotýkala obrazovky na sedadle před sebou.) Mé odmítnutí pozvánky na kafe slovy „asi ne“ pro izraelské uši neznělo dostatečně jasně: „Tak asi, nebo ne?“ Neplýtvají zdvořilostními výrazy, ale když řeknou „děkuji“ nebo „hezký den“, myslí to vážně. Nejsou moc zvyklí hrát hry, při kterých se chodí dlouho kolem horké kaše: když od vás něco chtějí, řeknou to, stejně jako když něco nechtějí, když se jim něco líbí nebo nelíbí. Také zde otevřeně mluví o politice, protože politika v této části planety, snad ještě více než jinde, hraje stěžejní roli. Nedávno někdo z místních podotkl, že Izraelci jsou, na rozdíl od jiných národů, schopní hádat se o politice a zůstat přáteli. To je, myslím, výstižné.
Čím se liší životní styl místních od našeho?
Už párkrát jsem se setkala s názorem, že Izraelci žijí spontánněji, více „teď“, což je dáno pocitem nejistoty, co bude. Kamarádka, která má s Izraelci delší zkušenost, si všimla, že v porovnání s námi mnohem méně plánují, nemají tak „nalajnovanou“ budoucnost jako my. Velký rozdíl je v povinnosti absolvovat vojenskou službu: tento „přechodový rituál“ je pro izraelskou společnost důležitým tmelicím prvkem, jako by zdejší lidé sdíleli nějaký společný úděl. Jsme ale v Izraeli plném paradoxů, takže ani s vojnou to není jednoznačné: vojenská služba je povinná jen pro část židovského obyvatelstva. Arabů se tedy tento přechodový rituál netýká (pokud o to vyloženě neusilují) stejně jako ortodoxních Židů (jichž zásluhou vysoké porodnosti přibývá), kteří si toto privilegium vydobyli už při vzniku státu. To přispívá k rozdělení společnosti nejen na arabskou a židovskou část, ale také neshodám mezi věřícími a sekulárními Židy. Povinná služba v armádě je pro izraelskou společnost tedy nejen tmelicím, ale také dělicím prvkem.
Co vás nejvíc překvapilo, ať už příjemně, nebo nepříjemně?
Asociovala jsem si Izrael s vojáky na každém rohu a přísnými opatřeními podepřenými technologií, ale zjistila jsem, že často to, co platí na papíře, je jiné v praxi. A také, jak silně je zde opravdu cítit židovská identita: košer strava ve všech veřejných zařízeních, žádná doprava a obchody během šabatu, otázka židovského původu při výběru partnerů i u některých sekulárních Židů, dost oddělené životy arabských a židovských obyvatel (v rámci židovské části jsou také obrovské rozdíly). Pak také velký důraz na rodinu (opět i u sekulárních Židů), který mají Izraelci společný s Tchajwanci.
Je něco, s čím jste se tam dodnes nesmířila?
Velmi laxně se tu přistupuje ke třídění odpadu, přičemž je zde obrovská spotřeba plastů a energie. Na šabat je zakázáno vařit, zapínat elektrické spotřebiče a jinak pracovat, takže na početných a pravidelných šabatových hostinách se z velké části používá jednorázové plastové nádobí, nechávají se zapnuté vařiče, kupuje se předvařené jídlo v hliníku nebo plastu. Existují zde speciální obchody pouze s plastovým kuchyňským náčiním, na druhé straně jeho recyklace není prioritou.
Chybí vám z domoviny něco?
Svíčky jiné než čajové a mýdla zabalená v obyčejném papíru.
Co naopak vnímáte jako lepší než u nás?
Určitě rozmanitost kultur, etnických skupin, přesvědčení, jazyků, stylů, původů, krajiny. Žijí zde vedle sebe aškenázští Židé původem ze střední Evropy, sefardští Židé ze Středomoří, Mizrachim, kteří přišli z Blízkého východu a Afriky, komunity Rusů (v ruských obchodech se mimochodem dá sehnat vepřové, což v běžných supermarketech nenajdete), přistěhovalci z USA, Francie, Latinské Ameriky, Arabové, beduíni. Je zde slyšet kromě hebrejštiny také arabština, americká angličtina, francouzština, ruština, jidiš. Líbí se mi, že zde na první pohled tak nevyčnívám jako cizinka, protože „Izraelcem“ můžou být lidé ze všech koutů světa.
Vědí místní o Česku? Jak reagují, když zmíníte, odkud jste?
Česko znají dobře, historicky jsou česko-izraelské vztahy velmi dobré, Československo dodávalo Izraeli při válce o nezávislost zbraně a letadla, což v povědomí místních zůstalo. Je zde také například kibuc Masaryk a mnoho dalších míst po TGM pojmenovaných. Nedávno mi pouštěli písničku, kde Izraelec na jakýsi izraelský nápěv česky vyjmenovává všechna větší česká města (smysl textu mi v hluku hovoru unikl). Také samozřejmě znají Prahu.
Jaké jsou cestovatelské zvyklosti místních? Ať už do zahraničí, nebo v rámci vlastní země?
Mladí lidé po absolvování povinné vojenské služby (tři roky pro muže a dva roky pro ženy) mají velmi často ve zvyku odjet na roční cestu po světě, něco jako gap year, což je pro ně způsob terapie po armádě. Velmi oblíbenou destinací je Indie, jihovýchodní Asie a Latinská Amerika. Ale izraelští turisté jsou všude. Když jsem před rokem zavítala do jedné hippie vesničky na severu Thajska, nevěřícně jsem míjela jednu kavárnu s izraelskými menu za druhou, zaplněné izraelskými návštěvníky, a dokonce jsem ochutnala falafel, což je v této části Asie výjimečné. Cestují také hodně po Evropě, izraelským specifikem jsou například organizované zájezdy do Polska a dalších míst, kde se nacházely koncentrační tábory. Mladá i starší generace si mohou dovolené v zahraničí dovolit, oproti Izraeli je mnoho destinací podstatně levnějších.
Jakých pět míst byste ukázala svému nejlepšímu kamarádovi z Česka, který v Izraeli ještě nebyl?
Začali bychom trhy a biblickými místy starého Jeruzaléma a jeho ortodoxními částmi, kde se to hemží Židy vymóděnými podle stylu východní Evropy 17. století, s klobouky, pejzy, rituálními třásněmi vyčuhujícími z oblečení nebo v případě žen s parukami. Pak bychom pouští trekovali v růžových skalách, odkud dohlédnete do Jordánska, Egypta a Saúdské Arábie, dali bychom si barevný knafe (tradiční arabský dezert) v Jaffě, snad jednom z nejstarších přístavů na světě, pokochali se svalovci sportujícími na plážích a ulicích Tel Avivu a pak to vzali na zelený, kvetoucí sever, třeba do Golanských výšin.
Vaše nejoblíbenější místo nebo zážitek?
Nádherná místa a zážitky zde zakouším v jednom kuse. Jedno z mých oblíbených míst je Ejn Kerem hned za Jeruzalémem. Koncentrují se tu „alternativní“ lidé, typ svobodomyslných umělců žijících přírodním způsobem života. Potkala jsem tu třeba kamaráda, co bydlí v domku skrytém přírodou, který si sám postavil, živí se jako kadeřník (několik let pracoval v Berlíně) a mnoho druhů zeleniny a ovoce sklízí přímo ze své milované zahrádky. Když mi jednou stříhal vlasy, měla jsem při tom výhled na biblickou krajinu s kamennými terasami a zalesněné kopce poseté kostely. U něj doma se často scházejí obyvatelé z různých koutů vesničky, aby společně hráli, zpívali a diskutovali nad úryvky bible.
A oblíbené místní jídlo?
Jednoznačně pita s falafelem, hummusem nebo s labane (tradiční arabský jogurt s kořením).
Kterých pět výrazů byste použila pro popis Izraele a jeho obyvatel?
Rozmanitost, intenzita, chucpe (výraz pro „drzost“), pita, paradoxy.
