Ospalé městečko Budhanilkantha na severním předměstí nepálské metropole Káthmándú zeje prázdnotou. Výjimku tvoří prostranství před hlavním chrámem, kde můžeme spatřit zástupy poutníků. Přicházejí se poklonit největší kamenné soše v Káthmándském údolí, která zpodobňuje spícího Višnua.
Věřící stojí ve frontě, aby mohli sestoupit až k Višnuovi ležícímu na loži z hadího těla, políbit mu prsty u nohou a zasypat jeho tělo obětními kvítky. Socha nazývaná Džalákšajan Nárájan je pět metrů dlouhá a byla vytesána z jednoho kusu čedičového bloku. Spočívá zapuštěná v malé vodní nádrži, takže působí dojmem, že plave na hladině. Na úpatí hřebene Šivapuri přivlekli kámen na stavbu sochy patrně v 7. století nevolníci krále Višnugupty (vládl kolem r. 640) z dynastie Liččhaviů, i když některé prameny vznik skulptury datují o dvě stě let dříve.
Místní obyvatelé věří, že socha je zázračný výtvor, neboť tak mistrovské dílo nemůže být vytesáno smrtelníkem. Podle pověsti se socha v minulosti ztratila a dlouhá staletí byla ukryta pod zemí, až ji znovu objevil rolník při orbě. Udržovatel života Višnu tvoří spolu se stvořitelem Brahmou a ničitelem Šivou hinduistickou svatou trojici. Radostné a veselé božstvo Višnu je zobrazováno jako krásný mladík se čtyřma rukama a za manželku má Lakšmí, bohyni krásy a štěstí. Kdykoli se svět ocitne v ohrožení, spěchá mu na pomoc v podobě avatára, inkarnace božského vědomí na Zemi.
Za reinkarnaci Višnua byli po staletí pokládáni nepálští králové, ale žádný z nich se nikdy nepřišel kolosální soše poklonit. Všichni totiž věřili kletbě, která hrozila každému panovníkovi, jež by Budhanilkanthu navštívil, že on i jeho potomci budou zbaveni trůnu. Ani poslední nepálský král Gjanéndra u sochy nebyl, přesto o místo nejmocnějšího muže v zemi pod Himálajem přišel a Nepál se stal republikou.
Klíčová slova: socha, cestování, náboženství, Asie, Lidé a Země, hinduismus, Nepál, chrám, Džalákšajan Nárájan, Budhanilkantha