Plovoucí socha pod Himálajem, které se králové neklaněli
Ospalé městečko Budhanilkantha na severním předměstí nepálské metropole Káthmándú zeje prázdnotou. Výjimku tvoří prostranství před hlavním chrámem, kde můžeme spatřit zástupy poutníků. Přicházejí se poklonit největší kamenné soše v Káthmándském údolí, která zpodobňuje spícího Višnua.
Věřící stojí ve frontě, aby mohli sestoupit až k Višnuovi ležícímu na loži z hadího těla, políbit mu prsty u nohou a zasypat jeho tělo obětními kvítky. Socha nazývaná Džalákšajan Nárájan je pět metrů dlouhá a byla vytesána z jednoho kusu čedičového bloku. Spočívá zapuštěná v malé vodní nádrži, takže působí dojmem, že plave na hladině. Na úpatí hřebene Šivapuri přivlekli kámen na stavbu sochy patrně v 7. století nevolníci krále Višnugupty (vládl kolem r. 640) z dynastie Liččhaviů, i když některé prameny vznik skulptury datují o dvě stě let dříve.
Místní obyvatelé věří, že socha je zázračný výtvor, neboť tak mistrovské dílo nemůže být vytesáno smrtelníkem. Podle pověsti se socha v minulosti ztratila a dlouhá staletí byla ukryta pod zemí, až ji znovu objevil rolník při orbě. Udržovatel života Višnu tvoří spolu se stvořitelem Brahmou a ničitelem Šivou hinduistickou svatou trojici. Radostné a veselé božstvo Višnu je zobrazováno jako krásný mladík se čtyřma rukama a za manželku má Lakšmí, bohyni krásy a štěstí. Kdykoli se svět ocitne v ohrožení, spěchá mu na pomoc v podobě avatára, inkarnace božského vědomí na Zemi.
Za reinkarnaci Višnua byli po staletí pokládáni nepálští králové, ale žádný z nich se nikdy nepřišel kolosální soše poklonit. Všichni totiž věřili kletbě, která hrozila každému panovníkovi, jež by Budhanilkanthu navštívil, že on i jeho potomci budou zbaveni trůnu. Ani poslední nepálský král Gjanéndra u sochy nebyl, přesto o místo nejmocnějšího muže v zemi pod Himálajem přišel a Nepál se stal republikou.
Klíčová slova: socha, cestování, náboženství, Asie, Lidé a Země, hinduismus, Nepál, chrám, Džalákšajan Nárájan, Budhanilkantha
