Tomáš Kubeš si ke svým cestám vybírá většinou nedostupné lokality, zapadlé kouty místa, kam je těžké i jen se dostat, natož tam pohodlně cestovat. K jeho dalším vášním patří bezprostřední kontakt s místními. Co ho nejvíc zaujalo na mongolských pláních?
1) Velkolepý Nádam
Začátkem července se již tradičně odehrává největší událost pro Mongoly, oslava svátku Nádam. To si nemůže nechat ujít nikdo. Jedná se o tradiční, několikadenní mongolský svátek, někdy nazývaný také Erín gurvan nádam, což v překladu znamená Tři mužské hry. Mezi ně patří mongolský zápas, koňské dostihy a lukostřelba. Vše zahajuje velkolepý průvod atletů, tanečníků, muzikantů v pestrobarevných krojích, pěšky, na koních nebo i na velbloudech. Neuvěřitelná podívaná plná tradic se odehrává nejen pro fotografy. Doporučuji vynechat hlavní město Ulánbátar, kde z tribuny nebudete mít ten pravý zážitek. Naopak v menších městech a vesnicích budete součástí všeho z bezprostřední blízkosti.
2) Pustá Gobi
Obávaná poušť nejsou jen nekonečné písečné duny, ale také hluboká rozeklaná údolí, kde dodnes zakopnete o dinosauří vejce nebo zbytky kostí. Zažít pravou Gobi je nejlepší, když jste pozváni do jurty místních pastevců. Ti zde žijí stejně jako jejich předci, dohlížejí na svá stáda velbloudů, koz a ovcí. Prožít s nimi několik dní v jejich každodennosti je velkým zážitkem. Cokoliv, co zde chcete získat z pustých plání, vyžaduje boj o holé přežití. Každý kousek potravy je zápas s nemilosrdnou pouští. Zapomenout se nedá na nebe plné hvězd stejně jako na nocování v jurtě spolu s rodinou kočovníků.
3) Magický Amarbajasgalant chijd
Buddhismus patří k zemi pastevců stejně jako v nedalekém Tibetu. Celá řada klášterů se ocitla v troskách během vlády komunistů, přesto dnes ruiny postupně ožívají a víra se vrací opět do běžného života Mongolů. Není divu, protože život v jurtě pod hvězdným nebem je odjakživa spjat s tradicemi i zvyky. Nikdy jsem neviděl jurtu, kde by nebyl malý buddhistický oltář nebo obrázek dalajlamy. Proto jakmile se na obzoru uprostřed pastvin a nízkých kopců začnou tyčit zlaté stúpy a červené zdi budov kláštera s krkolomným názvem Amarbajasgalant chijd, nejde tento obrázek vymazat z paměti. Komplex 28 budov patří k největším v Mongolsku a znovu ožívá modlitbami mnichů. Možná díky poloze na severu země, mimo obvyklé cesty turistů, si uchoval svoji krásu a mystiku.
4) Divoký Gorchi-Terelž
Tento národní park leží doslova za branou hlavního města Ulánbátar. Možná proto jsou fantastické skalnaté hřebeny porostlé lesy i místem, kam vyjíždí mnoho místních turistů na dovolenou do jurtových kempů. To může být možnost najít si mongolské kamarády. Jen pozor, bude to vyžadovat také propláchnutí hrdla vodkou. Když se vydáte kousek dál od silnice, rázem jste mimo davy. Tady už spatříte nejen fantastické hory, ale i tradiční pastevecké rodiny, které dojí kobyly, ovce i krávy. Prostě to pravé království, kde se život v době internetu až tak příliš moc nezměnil. A ve zdejších jurtách se stále připravují úžasné jogurty, kefíry i sýry.
5) Odolní Cátanové
V odlehlých oblastech hor a tajgy, nedaleko ruské hranice, žijí možná poslední nomádští pastevci kmene Cátanů, kterým se říká i Duchanové. Na rozdíl od zbytku země se tu žije ve velice drsných podmínkách, kdy i v letních měsících mrzne a sněží. Lidé kočují se svými sobími stády i několik dnů cesty od poslední civilizace, proto je velice obtížné je navštívit. Cátanové putují na hřbetech sobů, kteří jsou pro ně jedinečnou obživou: dávají jim paroží, kůži a mléko, ze kterého si lidé vyrábějí jogurt a sýry. Svá zvířata Cátanové zabíjejí jen výjimečně, kvůli přežití. Každé malé dítě, které sotva začne chodit, už umí naskočit na hřbet soba. Velkým překvapením je i týpí, stejně jako ho známe od indiánů v Americe. Když vás taková rodina přijme do svého obydlí, prožít několik dní ve světě daleko od nástrah civilizace je neskutečný zážitek.
