Podle hinduistické legendy byla oblast kolem indického města Maisúru sídlem Máhišašury, démona s buvolí hlavou. Lidé byli za jeho vlády velmi utlačováni a prosili bohy, aby jim od démona pomohli. Párvatí, Šivova manželka, vyslyšela jejich modlitby a zrodila se znovu jako bohyně Čámundéšvarí. Nakonec porazila Máhišašuru v bitvě, která trvala devět dní a devět dlouhých nocí. Když bohyně démona zabila, usadila se na hoře Čámundi. Tak přišlo toto místo ke svému jménu Máhišuru, město démona Máhišašury.
Nejnavštěvovanější památkou ve městě je královský palác Ambavilas. Původní palác postavila dynastie Odejárů ve 14. století. Několikrát byl však poničen a definitivně pak v 18. století muslimským vládcem Tipú Sultánem, který zničil celé původní město a začal na jeho základech budovat město nové. V roce 1897, během svatby princezny Džajalakšmani, palác lehl popelem. Dnešní Královský palác je postaven v tzv. indo-saracénském stylu a je dílem britského architekta Henryho Irvina. Jeho stavba byla ukončena v roce 1912 a náklady na ni dosáhly 4,2 mil. rupií. Po vyhlášení nezávislosti Indie byl majetek mahárádžů zkonfiskován, ale později jim byl částečně navrácen k užívání. Díky tomu je dnes zadní část paláce stále sídlem bývalé královské rodiny. Hlavní část paláce je otevřena veřejnosti a je v ní umístěno Královské muzeum.
Vstup do areálu paláce je zdarma, jen se nesmíte nechat zmást tabulí, která vás směruje k pokladně a zaplacení vstupného (opět platí pravidlo: cizinče, zaplať 25krát více). Vstupné se platí jen do vnitřních prostor paláce. Před vstupem do interiéru paláce si také musíte zout boty a za poplatek je nechat před vchodem. Pak vás čeká ještě několik bezpečnostních kontrol a konečně můžete do Královského muzea vstoupit. Uvnitř lze obdivovat díla umělců ze všech koutů světa a nádhernou výzdobu soukromého a veřejného sálu. V soukromé síni (darbáru) dokonce naleznete lustry, které pocházejí z Čech. Perlou sbírky je zlatý trůn, posázený drahokamy, který se dodnes používá při oslavách Dašahry.
Barevná podívaná
Na trh Dévarája se chystáme brzy ráno, ale naštěstí nás majitel hotelu upozorňuje, že se stejně otevírá až kolem desáté. Procházíme si tedy okolí za zadní bránou. Tady se už čile obchoduje s masem, převážně ještě živými slepicemi namačkanými v železných klecích. Nic moc příjemného na koukání. Skutečný Dévarája Market, to je obrovský trh v centru Maisúru, umístěný ve sto let staré chátrající budově, kterou má město v úmyslu v nejbližší době zrekonstruovat. Kromě stovek stánků s ovocem a zeleninou si tu můžete nakoupit vonné tyčinky, koření, barvy, oleje, parfémy či něco do domácnosti.
Barevnější podívaná na jednom místě snad ani neexistuje. Ženy i muži navlékají květiny a vytvářejí nádherné řetězy, které se využívají zejména k náboženským obřadům, k ozdobě chrámů a hinduistických božstev. Menší řetízky z jasmínových květů slouží indickým ženám a dívkám pro parádu. Každé ráno si vplétají čerstvé květiny do svých krásných havraních vlasů. Na konci jedné uličky právě malé telátko sežralo pracně vyrobené květinové ozdoby. Prodavač to bere s klidem. Co také může dělat? Kráva je posvátná, trestat ji nelze.
Vylepšit karmu?
Stoupáme na kopec Čámundi, k místu, kde se usídlila bohyně Čámundéšvarí po porážce démona . Toto posvátné místo leží asi 13 km od města a na jeho vrchol vede 1000 schodů, které nechal vybudovat v roce 1659 mahárádža Dódda Dévarája a které jsou určeny všem, kteří si potřebují vylepšit karmu. Chrám bohyně Čámundéšvarí je doslova obležen návštěvníky. Ukrývá v sobě idol bohyně, rodového božstva odejárských králů.
Hledáme kamenné schody k posvátnému Nandinovi, třetímu největšímu monolitu Šivova býka v celé Indii. Čím více se přibližujeme, tím hlasitěji slyšíme hudbu, zpěv a hlasy lidí. Posvátný Nandin skoro není vidět. Je pokrytý bambusovým lešením, na kterém stojí desítky mužů zahalených pouze bederní rouškou. Podávají si vědra naplněná různě barevnými tekutinami a pomalu jej jimi polévají. Jakmile se býkova hlava zbarví, začínají jej polévat vědry s vodou. A tak pořád dokola. Této speciální „púdži“ se účastní tisíce lidí, hraje tu tradiční náboženská kapela a kolem dokola se míhají hinduističtí kněží odříkávajíce posvátné modlitby. Před Nandinem stojí v řadě další stovky věder mléka, rozpuštěného másla, jogurtu a kokosové šťávy. Několik věder je naplněno rozpuštěným medem s ovocem, datlemi, hrozny a banány. Všude kolem je vidět bohatou květinovou výzdobu a tisíce žlutých květů, spojených v jakýsi pomyslný náhrdelník, zdobí i šíji posvátného býka Nandina. Je to úžasná podívaná, přesto se neubráním myšlence, že vše, co zde bylo obětováno bohům, by nasytilo tisíce chudých, kteří žebrají na ulici.
Maisúr a dynastie Odejárů
Maisúrské království s městem Maisúr bylo založeno ve 14. století a až do roku 1947 mu vládla dynastie Odejárů. Tedy až na krátké období v 18. století, kdy toto království dobyli muslimové v čele s Haidarem Alím a jeho synem Tipú Sultánem. Ten zničil celé město a začal modernizovat armádu a vztahy se zahraničím. Tipú Sultán byl nejen vládcem, ale také vojákem a básníkem. Jeho touhou bylo porazit Brity a vymanit se z jejich nadvlády. Vytvořil proto alianci s Francouzi, ale ve čtvrté anglo-maisúrské válce byl nakonec zabit a území získali Britové. Tak se na trůn až do vyhlášení nezávislosti vrací dynastie Odejárů.
Svátek dašahra
Ideální dobou pro návštěvu Maisúru je začátek října, kdy se koná svátek Dašahra, který je oslavou ženské síly a vítězstvím bohyně nad démonem. Čámundéšvarí je totiž symbolem odvahy, síly a moci. Hinduisté věří, že když se k ní budou modlit, získají všechny její ušlechtilé vlastnosti. Svátek je také oslavou vítězství dobra nad zlem a trvá stejnou dobu, jako boj bohyně s démonem, tedy devět dní a devět nocí. V celém Maisúru panuje slavnostní atmosféra, muzikanti a umělci z celé Karnátaky zde předvádějí svá umění. Královský palác je v době festivalu každý večer rozsvícen tisíci žárovkami a v ulicích města se konají průvody, v jejichž čele jdou bohatě zdobení sloni, koně a velbloudi. Vrcholem celého svátku je nádherný noční ohňostroj.
Tento článek byl uveřejněn v časopise Lidé a Země, vydání 1/2011.
