nahoru

Život na Bali očima českého páru: Balijci jsou bezprostřední, žijí naplno v přítomném okamžiku

Radim a Daniela Pacak29. dubna 2021 • 06:30
Život na Bali očima českého páru: Balijci jsou bezprostřední, žijí naplno v přítomném okamžiku
foto: Profimedia.cz

Přivedlo je sem nestíhatelné tempo a životní styl střední Evropy. Potřebovali zpomalit a začít si více vážit sami sebe a svého zdraví. Radim a Daniela žijí na Bali už pátým rokem.

Čím se na Bali zabýváte?

V prvních letech jsme zde vybudovali úspěšnou značku v turistickém ruchu a vedli ji až do příchodu koronaviru. Pak jsme museli začít přehodnocovat situaci, abychom tento rok přežili. Za ty roky, co žijeme v Indonésii, jsme se stali nedílnou součástí místní komunity a našli si zde druhou rodinu. Když tu místní přijdou o práci či živobytí, znamená to pro ně hlad. A tak jsme se pustili do částečně charitativního projektu na podporu Bali, na podporu naší balijské rodiny. Založili jsme novou módní značku Paradise Dealers Fashion, kterou vyrábějí Balijci a navrhujeme my, pro lidi v Evropě. Snažíme se neustále vyhledávat šikovné lidi okolo nás, které můžeme zapojit do našeho projektu a dát jim tak práci, o kterou přišli kvůli pandemii. Výsledné výrobky prodáváme na našem českém e-shopu. Zisk z každé limitované kolekce putuje zpět na Bali, abychom tuto situaci všichni ustáli.

Jak se liší mentalita místních od té naší?

Balijskou mentalitu bychom přirovnali k mentalitě šťastného dítěte. Vůbec to nemyslíme posměšně či zle. Balijci jsou bezprostřední, bez myšlenek na příčinu či důsledek z jejich činů. Žijí naplno v přítomném okamžiku. Takové to klasické české „Co kdyby?“ od Balijců neočekávejte. Nepřipravují si záložní plány, protože plně věří, že co se má stát, se stane, a je zbytečné se strachovat dopředu.

Liší se životní styl místních od našeho?

Naprosto vším! Jejich hlavním životním posláním je víra a rodina. Převahu na Bali tvoří hinduisté. Hinduistické ceremonie, cinkání zvonečků, zvuk gamelanu (tradiční hudební nástroj) či vůně vonných tyčinek jsou všudypřítomné. Tradice jsou nejdůležitějším pojítkem jejich životů. Když je ceremonie či slavnost, neexistuje, že by vás na ni zaměstnavatel nepustil, jednoduše má přednost. A takových svátečních událostí jsou desítky do roka. Rodiny zde žijí celé generace pospolu. V jednom domě tak jsou prarodiče, rodiče, děti i děti dětí. Strýčci i tetičky buď žijí s vámi, anebo o dům vedle. Často tak zjistíte, že vesnice je v podstatě jedna rodina o 400-500 obyvatelích. Tuto skutečnost nevytváří jen jejich neuvěřitelné pouto, ale i sociální podmínky státu. V Indonésii není nic jako podpora v nezaměstnanosti, důchodové zajištění či nemocenské připojištění. Když nemáte práci, nemáte nárok na nic.

Co vás nejvíc překvapilo, ať už příjemně, nebo nepříjemně?

I po pěti letech je téměř každý den pro nás plný překvapení, proto vám povíme o jednom z největších svátků Bali. Tím je oslava balijského Nového roku dle tradičního hinduistického kalendáře (momentálně jsme v roce 1942). Den je plný oslav „chytání a propouštění zlých démonů z tohoto světa“. Balijci si měsíce dopředu vyrábějí obří sochy ogoh-ogoh z bambusu a papíru, které mají přitahovat vše negativní. Tyto sochy mohou být až pět metrů vysoké. V podvečer Nového roku všichni vyjdou do ulic a uspořádají se sochami průvod. Měla by se s nimi za mohutného křiku obejít celá vesnice a nalákat tak ze všech koutů zlé démony, kteří se do ogoh-ogoh příšer vtělí. Sochy se potom obřadně spálí a s kouřem odchází z ostrova vše negativní, co se tu za celý rok nastřádalo. Ale protože ne všichni démoni vystoupají tak vysoko, následující den celý ostrov utichne na 24 hodin a předstírá, že na něm již nikdo nežije. Tito démoni tak vidí, že není důvod se zpět vracet. Tento den se jmenuje Nyepi a dodržují ho nejen hinduisté, ale i všichni ostatní obyvatelé ostrova i turisté, kteří nesmějí vycházet ze svých domovů či hotelových pokojů, nesmějí svítit, nesmějí venku vařit, a hlavně nesmějí dělat jakýkoliv hluk. Dokonce i letový prostor nad Bali je na těchto 24 hodin uzavřen a letiště nepřijímá žádné lety. Nyepi je dnem sebereflexe, meditací a osobního uspořádání myšlenek.

Je něco, s čím jste se tam dodnes nesmířili?

Jediné, na co narážíme pravidelně a není nám příjemné, je balijská neschopnost řešit negativní věci. Balijci nezvládají být konfrontováni se svou vlastní vinou. Když vám způsobí sebemenší problém svým nedomyšleným jednáním, často se nedokáží omluvit, ale raději odejdou a přeruší s vámi kontakt. Problém pro ně znamená stres a ze stresu vznikají nemoci. Tím, že s vámi konflikty neřeší, se snaží dle jejich myšlení ochránit nejen svoje zdraví, ale i to vaše.

Chybí vám něco z domoviny?

Momentálně to, že nemůžeme letět na pár týdnů do ČR. Bohužel tak naši rodinu a přátele uvidíme až skoro po dvou letech, v létě 2021. Vše ostatní jsou asi malicherné drobnosti.

Co vnímáte jako lepší než u nás?

Asi poprvé v životě máme skutečně pocit, že někam doopravdy patříme. Nemáme jen okolo sebe přátele, ale cítíme se být součástí celé komunity. Vždy jsme byli zvyklí, že v ČR se často stará každý sám o sebe. Je to dáno i městským životním stylem, který jsme v Česku prožívali. No a z trochu povrchního hlediska milujeme to teplo a slunce, které tu máme každičký den v roce.

Vědí místní o Česku? Jak reagují, když se zmíníte, odkud pocházíte?

Pokud někde zmíníte Czech Republic, většina lidí netuší nic. Ale jakmile řeknete „Čeko“, tváře se rozzáří a začnou vyjmenovávat slavné české fotbalisty: „Pítr Ček, Rošičky, Nedved, Baros are the best“. A jeden z imigračních úředníků na letišti nám dokonce řekl: „Čeko, yes, Milada Horakova and Havel, fighters for freedom.“ To nám spadla čelist...

Jaké jsou cestovatelské zvyklosti místních?

Prostí Balijci necestují. Ani po vlastním ostrově. Nemohou si vzít s sebou svůj domácí chrám, u kterého se dvakrát denně modlí. A tak se velmi často setkáte s lidmi, kteří sice bydlí 20-30 km od moře, ale moře za celý svůj život neviděli. Ti bohatší již zkusili cestovat, ale většinou jen do okolních zemí. Jednou z mála výjimek jsou mladí Balijci, kteří vystudovali školu cestovního ruchu a jsou najímáni na zaoceánské plavby jako personál.

Jakých pět míst byste ukázali kamarádovi z Česka, který na Bali ještě nebyl?

Společně bychom brzo ráno vyšli na sopku a za východu slunce tam i posnídali. Určitě bychom doporučili celé východní Bali - Karangasem, kterému se zde přezdívá Spirit of Bali, tedy Duše Bali, a po léta zůstává tím originálním Bali s minimálním zásahem moderního turismu. Své přátele bychom vzali na očistný rituál k posvátným pramenům, podnikli trekking džunglí k vodopádům v srdci Bali či se společně nasvačili v nádherných parcích královského vodního paláce Ujung.

Vaše nejoblíbenější místo nebo zážitek?

Když končil na Bali lockdown, rozhodli jsme se s celou naší balijskou rodinou podstoupit očistnou ceremonii od všeho zlého u posvátných pramenů Beji Selati. Ceremonie začala u vodopádu ponořením celého těla, pokračovala modlitbou u devíti posvátných pramenů a skončila potřením celého těla léčivým bahnem. Cítili jsme se jako znovuzrození.

Vaše oblíbené místní jídlo?

Jakákoliv domácí kuchyně od naší Reni. Anebo v případě ceremonií babi guling - tedy rožněné selátko na ohni, které je nejdůležitější obětinou a jídlem velkých ceremonií.

Které tři výrazy byste použili pro popis Bali a jeho obyvatel?

Om swastiastu aneb hindu pozdrav, od srdce k srdci, kterým vyjadřujeme, že doufáme a přejeme druhému bezpečí, radost, úspěch a boží požehnání.

Matur suksma nebo v indonéštině terima kasih je poděkování, nejdůležitější slovo, které by měl umět každý, kdo chce přiletět na Bali a zažít ten jedinečný pocit míru a pokory.

Nasi goreng aneb nejpopulárnější indonéské jídlo, které najdete v každé balijské restauraci, ač ne úplně balijské, každý ostrov v Indonésii ho dělá trošku jinak. Jedná se zároveň o jedno z nejlevnějších jídel, jelikož je to smažená rýže s troškou zeleniny či v nevegetariánské variantě i s kousky masa.


Radim a Daniela Pacak a jejich Bali

Život na Bali má samozřejmě spoustu výhod, ale i nevýhod. Je to tak všude na světě, nikdy není nic bílé nebo černé. Ale my jsme tu našli svůj domov. I přes starosti s legalizací podnikání, přes složitá víza, majetkoprávní vztahy, kdy cizinec nemůže v podstatě nic vlastnit, přes rozdíly v mentalitě jsme po čase došli k závěru, že vše jde vyřešit, když se chce, a že domov je jedině tam, kde jsme jeden s druhým. Ti, kdo utíkají z důvodu osobních problémů do světa, zjistí, že je takové problémy doběhnou kdekoli jinde. Stěhování do ciziny není o změně vlastních priorit, ale o pokoře a výzvě. O respektu a přijetí, že domov si utváříme nejen sami v sobě, ale i jeden k druhému. Přejeme nejen všem Čechům všude po světě, aby tuto krizovou dobu přečkali a prožili ve zdraví, v lásce a s trochou té balijské víry, že všechno zlé je pro něco dobré, i když to z počátku tak nevypadá.

Radim a Daniela Pacak




Diskuse ke článku

 

Nejnovější články
Články odjinud
Starší články Lidé a Země