nahoru

Tipy Honzy Čermáka: Moje myanmenská pětka

Honza Čermák 5. ledna 2021 • 18:15
Tipy Honzy Čermáka: Moje myanmenská pětka
foto: Honza Čermák

Do Myanmy jsem se vypravil v roce 2012, kdy se země začala otevírat okolnímu světu. Svou neposkvrněností mě okouzlila natolik, že se trochu bojím do ní vrátit…

1) Trek z Kalaw k jezeru Inle

Zažili jsme průtrž mračen, brodění po kolena bahnem a zdivočelým rozvodněným potokem, pijavice, spalující horko, breberky v klášteře, kde nám mniši poskytli nocleh. Přesto na ty necelé tři dny vzpomínám s navýsost láskyplným pocitem. Na malebnou krajinu posetou vesničkami, obezřetný ostych dětí, úsměvy žen s turbany na hlavě či vyhublých oráčů se zapřaženými buvoly, na oběd ve skromném příbytku. Zkrátka na rustikální čistotu, která člověka zasáhne jako Amorův šíp.

2) Plovoucí vesnice Kaylar

Na jezero Inle a jeho okolí sice není potřeba nijak zvlášť upozorňovat, ale přece nezatajím zážitek, při němž jsem se tetelil blahem. Naše loďka brázdila v naprosté tichosti úzký kanál mezi dvěma řadami domů na kůlech, mezi nimiž byly další, ještě užší odbočky. V plovoucích zahradách vesničané pěstují rajčata, dýně, květiny a další plodiny. Na poklidné tmavé hladině se odráželo nebe i dřevěné chatrče. Míjeli jsme místní na loďkách, zápražích i ve vodních záhonech. Prostředí i opojná atmosféra mi učarovaly.

3) Zlatý viklan

Cesta k poutní pagodě Čaiktijo byla dlouhá, únavná a krkolomná. V předraženém hotelu nás noční slejvák navštívil až v posteli. Nicméně rozhodnutí přenocovat na dohled od zlatého balvanu s Buddhovým vlasem bylo správné. Teprve večer, kdy osvětlený viklan zářil do tmy, turisté zmizeli a vystřídali je pokorní místní. Květiny, svíčky, vonné tyčinky a také mračna můr získaly zlatavý nádech, celé místo pak meditační a mystickou energii.

4) Pegu

Možná se za těch osm let něco změnilo, ale v době naší návštěvy bych Pegu (Bago) do soutěže o nejhezčí město nepřihlásil. Polorozpadlé špinavé chatrče, blátivé ulice plné odpadků, nevábné jídelny s pokrmy, které se vyloženě koupaly v tuku. Jenomže v téhle nekašírované autenticitě spočívalo kouzlo, kterému jsme propadli hlavně při průchodu barvami hýřícím tržištěm. Linul se z něj odér syrového masa a rybiny, díky němuž jsem v tomhle městě zůstal u vegetariánské stravy. Zelenina totiž vypadala báječně.

5) Cesty

Na posledním úseku putování ke zlatému viklanu na přeplněné korbě náklaďáku jsem se modlil, abychom už byli v cíli. Okružní jízda vlakem kolem Rangúnu stejně jako devatenáctihodinové kodrcání do Paganu připomínající horskou dráhu byly skvělou příležitostí přičichnout ke koloritu každodenního života místních. A projížďky na kole mezi stovkami paganských pagod nebo okolím jezera Inle s vánkem ve vlasech nás ve vedru naplňovaly osvěžujícím pocitem svobody. V Myanmě prostě platí otřepané klišé, že i cesta může být cíl…

Snímky si můžete prohlédnout v naší fotogalerii:

Honza Čermák




Diskuse ke článku

 

Nejnovější články
Články odjinud
Starší články Lidé a Země