Pagodu Hsinbyume v Mingunu nechal postavit v roce 1816 král Badžido jako vzpomínku na jeho první manželku, princeznu Hsinbyume (v překladu princezna „Bílý slon“).

Pagodu Hsinbyume v Mingunu nechal postavit v roce 1816 král Badžido jako vzpomínku na jeho první manželku, princeznu Hsinbyume (v překladu princezna „Bílý slon“). Zdroj: Jan Miřacký

Malý klášter v horské vesnici nedaleko Hsipaw
Komplex Kakku čítá okolo 2500 pagod. Většina z nich byla postavena v 17. a 18. století.
Motorové lodě jsou zásadní dopravní prostředek pro pohyb na jezeře Inle
Práce na rýžovém políčku, Kengtung
Západ slunce u nejstaršího a nejdelšího týkového mostu na světě. Byl postaven okolo roku 1850, měří 1,2 km a přemosťuje jezero Taungthaman v Amarapuře.
12
Fotogalerie

Fotoreportáž Jana Miřackého: Osudové setkání jménem Myanma

Myanma mu otevřela svoji náruč poprvé před pěti lety. „Tehdy jsem ještě nevěděl, že to bude takřka osudové setkání, které se mi zaryje hluboko do srdce,“ říká fotograf Jan Miřacký.

Tato bývalá britská kolonie mi učarovala z mnoha důvodů, ale tím největším jsou místní obyvatelé. Zejména jejich přátelskost, skromnost, ale i nezištnost. Nikdy jsem si tu nepřipadal jako „chodící peněženka“, což si u jiných asijských destinací rozhodně nemůžete říci.

Na co vás Myanma může kromě milých lidí dále nalákat? Bohaté kulturní dědictví je určitě na první pozici seznamu. Stovky let staré památky a buddhismus na každém kroku pomáhají vytvořit tu zvláštní mystickou atmosféru, kterou návštěvníci jen těžko popisují, ta se musí zažít.

Myanma ale nejsou jen pozlacené pagody a stúpy, tisíce sošek buddhů různých velikostí, aroma vonných tyčinek linoucí se z chrámů, ze kterých se na vás smějí a mávají vám mladí mniši odění v sytě červených róbách. Je to také země mnoha desítek různorodých etnik.

Právě po stopách domorodých kmenů vedla moje loňská, už šestá expedice. Navštívil jsem vesnici v horách na východě země, kde jsem potkal posledních sedm babiček kmene Akhu, které se stále ještě oblékají tradičně, tedy do černého. Mladé dívky kmene už preferují moderní městský styl.

Podobně mizí tradice i v Čjinském státě, kde můžete potkat stařenky s potetovanými obličeji. Tato praktika historicky sloužila k ochraně mladých dívek, aby je vojáci nebo panovníci neunášeli z vesnic pryč. Přestože byla v 60. letech vládou zakázána, měl jsem možnost potkat několik mladých žen s tetováním. I tak je ale jasné, že se tradice vytrácí. Abychom po hodině a půl jízdy horským terénem mohli vstoupit na území kmene Kajavů, darovali jsme místní ozbrojené skupině pytlíčky s instantními polévkami.

Jedna z tradic kmene Kajavů je, že každý má pod svým domem uschovanou dřevěnou rakev, do které nebožtíka pohřbí, když přijde čas. Ve stejném regionu žije i populární kmen Kajanů, známý svými „dlouhokrkými ženami“. Říká se, že se tak ženy v minulosti chránily před útoky tygrů, když chodily pracovat do lesa.

Myanma je jednoduše má srdcovka a přeju si, aby prosperovala a její obyvatelé se měli dobře. Zároveň doufám, že zůstane v některých ohledech stejná, jako je nyní a jako byla před dvaceti lety. Kouzlo Myanmy musí přetrvat.

Snímky si můžete prohlédnout v naší fotogalerii: