Saúdská Arábie očima Čecha: Lidé jsou zde lehkomyslní a vše nechávají „na Boží vůli“ | Reflex.cz
nahoru
Lidé a Země | Léto v Rakousku 2020

Saúdská Arábie očima Čecha: Lidé jsou zde lehkomyslní a vše nechávají „na Boží vůli“

Jiří Otta19. června 2020 • 07:20
Saúdská Arábie očima Čecha: Lidé jsou zde lehkomyslní a vše nechávají „na Boží vůli“
foto: Jiří Otta

Už rok žije v Saúdské Arábii, nedaleko přímořského města Džidda. Chtěl si tu splnit dlouholetý sen: pracovat ve své profesi v cizí, exotické zemi a přivydělat si. Jak vidí Jiří Otta s odstupem svůj domov?

Čím se v Saúdské Arábii zabýváte?

Pracuju ve státní vojenské nemocnici, National Guard, a působím zde jako senior fyzioterapeut na neuro-rehabilitačním oddělení.

Jak se liší mentalita místních od té naší?

Záleží na mnoha úhlech pohledu. To, co však každý návštěvník bezpochyby pocítí a co razí nejmarkantněji tvář místní odlišné mentality, je muslimská víra. Prostupuje všechny složky lidského života, určuje sféru kulturní, ekonomickou a sociální.

Čím se liší životní styl místních od našeho?

Odlišný životní rytmus určuje už jen jiná geografická poloha. S úsměvem mluví místní o dvou ročních obdobích, tedy kdy je horko (zima) a kdy je hodně horko (léto). Teplota dramaticky ovlivňuje typ aktivit, které lidé provozují. S jistotou se však dá říci, že se tu žije a vše ožívá v noci. V čas, kdy u nás „lišky dávají dobrou noc“ a my uléháme do postele, typický Saúd po své poslední modlitbě „vyráží do ulic“. V zimě vidíte i přes den ulice plné lidí, v létě se všichni přesouvají do obchodních domů, ohromných „mallů“.

Společnost je zde však velice různorodá a pestrá. Vždyť považme, jak extrémními socio-kulturními změnami tato země prošla v tak krátkém časovém období. Na straně jedné můžeme spatřit obyvatele odlehlých vesnic v horách a původní obyvatele pouště, beduíny žijící tradičními způsoby, nezasažené západními trendy a praktikující svou víru. Na straně druhé pak, bohužel, až někdy dosti „zkaženou“ konzumní společnost, jež se pevně drží trendu a la USA, vozící se v nabubřelých SUV, utrácející, jak jen to jde, a s přístupem k životnímu prostředí stylem „po nás potopa“.

Životní styl se liší i v tempu. Zde se nikam nespěchá, kdykoli budete na někoho vyvíjet tlak a očekávat, že se tím něco urychlí, jste na omylu. Dočkáte se však jistě odpovědi „šveja šveja“ nebo „dagiga“ s gestem ruky s prsty do zobáčku směrem vzhůru, což znamená něco jako, „v klidu, žádný spěch“.

Je patrný i již odlišný pohled na život generace staré a mladé. Starší generace setrvává hluboce ponořena do víry, modliteb a asketičtějšího, tradičního způsobu života (oděv, postavení muže a ženy). Mladá generace toužebně „prosí“ po změně a uvolnění, přejímá mnoho prvků života ze západních zemí (oblečení, telefony, sociální sítě, kino, parties apod.).

Co vás nejvíc překvapilo, ať už příjemně, nebo nepříjemně?

Překvapení má pro vás tato země přichystáno celou řadu. Zda je budete vnímat a hodnotit kladně, nebo naopak, dosti záleží na vašem vnitřním nastavení, ideálně neutrálním, v pozici pozorovatele, který nehodnotí a nesoudí. Jistě se zde najde mnoho pro našince nepřijatelných a bizarních momentů, důležité je však je přijmout.

Příjemně na mne působí, jakou roli zde má rodina: jak drží při sobě, jak mladí respektují starší, jak celá rodina participuje v péči o starší, to je fakt, jenž nám v mnohém v českých zemích chybí.

Lidé zde jsou velice pohostinní a přátelští. Když jdete po noční ulici starého města nebo jste v přírodě a potkáte náhodného „kolemjdoucího“, rozhodně nenabudete pocitu, že nejste vítáni. Všichni vás zdraví přátelským úsměvem a vítají slovy: „Cheff alak“?(Jak se máš, vše dobré?). Když úsměv opětujete a doplníte slovy: „Alhabdullila“ (Bůh žehnej), máte rázem nového přítele.

Tématem, které je dosti kontroverzní, je trestní právo a tvrdost trestů za různé delikty (poprava, useknutí ruky za krádež apod.). V mnohém se to neliší příliš od středověku, faktem a výsledkem je však velice nízká kriminalita a relativní pocit bezpečí.

Negativum, jež mě a mnohé mé přátele stále dokáže rozhořčit, je uzavírání obchodů na 45 min až hodinu při probíhající modlitbě, tedy pětkrát denně. Jdete na nákup, plný vozík, zazní modlitba, stáhnou se rolety a vy zůstanete trčet v obchodě.

Je něco, s čím jste se tam dodnes nesmířil?

„Inšalláh“(v Boží vůli, když Bůh dá, doufejme...). Těmito slovy se dá popsat s jistotou nejfrekventovanější slovo. Arab nedokáže říci „NE“, a tudíž i jisté vyjádření nesouhlasu, skepse, negace zakončí tímto slovem. V reflexi na islámskou víru to říkají správně, pro nás Evropany je to dosti těžké pochopit, a i proto zde hodně věcí nefunguje, projekty se prodlužují, termíny pro dokončení věcí se rozplývají ve vzduchoprázdnu.

Mě osobně se tohle dotýká ve zdravotnictví. Pacienti málokdy převezmou odpovědnost za své zdraví, léčbu berou lehkomyslně a chybí jim svědomitost. Výmluvou pro nerespektování léčby jsou pak slova víry, on to Bůh stejně nějak zařídí.

Je něco, co vám tam z domoviny chybí?

Samozřejmě, rodina a přátelé. Zelené kopce Českého středohoří, řeky, vůně květin, skály na lezení a stezky pro kola.

Co naopak vnímáte jako lepší než u nás?

V mých očích je to velkorysost zdravotního systému. Pro každého pacienta tu mám hodinu na terapii, frekvenci si určuji sám, není limitace počtu terapií. Dokud pacient profituje, mohu pokračovat.

Stát vytváří perfektní podmínky pro studium v zahraničí. Studenti jsou vysíláni především do Spojených států, veškerý program pro studenty je placený státem. Umožňuje jim to dovolit si studium na prestižních univerzitách. O ceně pohonných hmot, zhruba 12 Kč/litr, není potřeba ani diskutovat… A prakticky každý den se probouzíte do dne zalitého sluncem.

Vědí místní o Česku? Jak reagují, když se zmíníte, odkud pocházíte?

Toto mne opravdu překvapilo. Česká republika je považována za velmoc v oblasti rehabilitace. Mnoho rehabilitačních center u nás se těší velké návštěvnosti ze strany saúdských pacientů, především s dětskou mozkovou obrnou a po úrazech míchy. Také o nás místní vědí díky fotbalu.

Jaké jsou cestovatelské zvyklosti místních? Ať už do zahraničí, nebo v rámci vlastní země?

Místní milují cestování. V rámci vlastní země jsou vyhledávanými místy Mekka, Medina (svatá města), at-Tá‘if (město v horách nedaleko Džiddy) a Rijád. Turistika jako taková je zde pěstována především „námi expaty“, pracovníky ze zahraničí. Značené trasy byste zde hledali těžko, ještě chybí dostatečná infrastruktura. Vše je to o dobrodružném objevování nepoznaných míst. Tedy až na pár výjimek, turistických lákadel.

Do zahraničí cestují v rámci Evropy hlavně do Alp, milují zasněžené hory. Také zbožňují pořádání pikniků na všelijakých představitelných a méně představitelných místech (v horách, u mořského pobřeží, na parkovišti, hned vedle dálnice).

Jakých pět míst byste ukázal svému nejlepšímu kamarádovi z Česka, který v dané zemi ještě nebyl?

Saúdská Arábie je obrovská země s tisíci zajímavých a neobjevených míst.

Fantastickým místem je Brambora neboli „Potato Rock“ asi 60 km severovýchodně od Masturah (severně od města Rábigh). Jde o osamocenou skálu v podobě přepůlené brambory s dokonalými výhledy a magickým západem slunce.

Rozhodně stojí za to navštívit starou Džiddu (al-Balad). Nasajete atmosféru úzkých uliček, minaretů, ruchu a „cvrkotu“ starého tržiště. Nedaleko svatého města Mekka se zvedají až do nadmořské výšky 2450 m majestátní hory, poskytující nekonečné možnosti pro turistiku a únik z rozžhavené pouště. Skvělé je navštívit města aš-Šafa a at-Ta’if (zajímavostí je pěstování růží na výrobu parfémů, květinový a ovocný trh, horské opice). Na zkušené turisty zde čekají dobrodružství na túře vyschlými kaňony (pozor však na bleskové povodně) až na osamocené vrcholky v oblasti as-Sadjah. Cestou z Džiddy směrem na Rijád po čtyřech hodinách jízdy autem narazíme na kráter al-Waba (s průměrem dva kilometry a hloubkou 250 m), fantastické místo. Nabídne středně náročný výlet na samé dno kráteru, piknik i přenocování na jeho hraně.

Asi největším tahákem bude však bezesporu v UNESCO zapsané místo podobné Petře v Jordánsku: Mádain Sá‘lih (též al-Hidžr) u al-‘Ulá východně od Tabúku. Jedinečné místo se stavbami vytesanými do pískovce, petroglyfy zanechávající zprávy prehistorických civilizací, Sloní skála „Elephant Rock“ a mnohé další.

Vaše nejoblíbenější místo nebo zážitek?

Západ slunce nad Rudým mořem ze skal u Potato Rocku s partou skvělých přátel.

Jaké je vaše oblíbené místní jídlo?

Kabsa – rýže s variací koření a kuřecím nebo jehněčím masem. Dále šavarma (wrap s grilovaným kuřecím masem a zeleninou). Skvělé jako desert jsou místní datle.

Kterých pět výrazů byste použil pro popis Saúdské Arábie a jejích obyvatel?

# inšalláh
# šwaja šwaja
# chill, sea and sun
# no stress
# Saudi Arabia, new vision

Snímky si můžete prohlédnout v naší fotogalerii:

Jiří Otta




Diskuse ke článku

 

Články odjinud
Starší články Lidé a Země