Malý velký Hongkong: Obchodní centrum jihovýchodní Asie patří mezi nejhustěji osídlené oblasti světa | Reflex.cz
nahoru

Malý velký Hongkong: Obchodní centrum jihovýchodní Asie patří mezi nejhustěji osídlené oblasti světa

Zuzana Kostečková2. dubna 2020 • 07:40
Malý velký Hongkong: Obchodní centrum jihovýchodní Asie patří mezi nejhustěji osídlené oblasti světa
foto: Profimedia.cz

Ještě donedávna to bývalo britské území, dnes už je pod správou Čínské lidové republiky. V přepychových mrakodrapech tady sídlí prestižní nadnárodní společnosti a za nemovitosti se tu platí jedny z nejvyšších cen na světě. Jak žije Hongkong, „Vonící přístav“?

Velká Británie měla původně Číně vrátit jen takzvaná Nová území, která měla v pronájmu. Zbytek Hongkongu by už ale nemohl samostatně fungovat, a tak byla roku 1984 podepsána dohoda o navrácení všech území za podmínky, že sociální, ekonomický a právní systém zůstane zachován po dalších 50 let. Číňané pro to zavedli frázi „jedna země, dva systémy“. Samotná ceremonie předání území byla velkou slávou plnou ohňostrojů a sledovanou v noci ze 30. června na 1. červenec 1997 miliony lidí celého světa. Z britské korunní kolonie se stal zvláštní administrativní region Siang-kang (Xianggang).

Hongkong ostrovní

Hongkong leží na více než 200 ostrovech a ostrůvcích. Každý z nich má svou vlastní podobu, která vznikala přirozeně po desetiletí. Pro město je typický jemný mlžný závoj, který vzniká vlivem rozdílu mezi horkým a suchým vzduchem nad městem a vlhkým vzduchem v moři. Hongkong se dělí na čtyři hlavní oblasti: Kowloon (čti kaulun; čiou-lung Pan-tao, Jiulong Bandao), ostrov Hongkong (Hong Kong Island, Siang-kang-tao, Xianggangdao), Nová území (New Territories, Sin-ťie, Xinjie) a Vnější ostrovy (Outlying Islands).

Branou do Hongkongu je pro většinu turistů mezinárodní letiště Chep Lap Kok, které bylo nedávno vystavěno na uměle vytvořeném ostrově. Nejvíce čínských obyvatel Hongkongu bydlí v tzv. Nových územích, která jsou také největší částí celé provincie. Hongkongský Victoria Harbour (Wej-tuo-li-ja Kang, Weiduoliya Gang), údajně nejrušnější a také nejhlubší přirozený přístav světa, lze pozorovat z vršku Victoria Peak, tyčícího se do výšky 554 m nad městem. Odtud je krásný pohled na celé město s mrakodrapy, mořskou úžinou a plážemi. Na hlavní turistickou atrakci Hongkongu jede lanovka po kolejích, která sem návštěvníky vozí už od roku 1888.

Ostrov Kowloon a zejména jeho nejrušnější část Tsim Sha Tsui (čien-ša-cuej, Jianshazui), se „pyšní“ největší hustotou obyvatel na světě. A podle toho to tu také vypadá - koncentrují se sem nejen obchody, úřady, restaurace, ale i turistická infrastruktura. Kdo dá přednost klidu, měl by určitě navštívit obří sochu Buddhy na ostrově Lantau (Lan-tao, Landao). Podle legendy ji postavili na základě božského vnuknutí, kterého se dostalo jednomu z tamních mnichů. Socha v sobě skrývá buddhistický chrám. „Vidíte, je celý z kovu, nemá hromosvod, stojí obklopen tropickým mořem, a přesto do něj neuhodí. Buddha prostě žádný hromosvod nepotřebuje,“ říká pobavený mnich u vchodu a dodává něco o historii. Původně na tomto místě stál od roku 1923 pouze chrám. Na sochu se začalo sbírat o mnoho let později a byla dokončena až v roce 1998.

Hongkong tradiční

Slovo „tradiční“ nemůže v této části Asie asi znamenat nic jiného než přelidněná tržiště, hučící ulice plné bister, jídelniček a vozíků nabízejících různé vařené, smažené či jinak rafinovaně připravené pokrmy. I tady se dají vidět kousky kuřete, nejrůznější polévky, u kterých se dá jen těžko odhadnout jejich obsah. Ty jsou vůbec nejčastějším a nejspíš i nejoblíbenějším pokrmem tohoto regionu. Tak jako třeba v Malajsii nebo Indonésii, i tady je oproti našim vývarům pokrmem velmi vydatným a hustým. Polévka bývá plná nudlí, zeleniny a velkých kousků masa. Nezřídka v ní lze objevit celé vejce natvrdo nebo třeba kuřecí stehno. V Hongkongu jsou naštěstí příbory stejně domestikované jako hůlky, takže ani pro méně zručné hladovce není problém se dosyta najíst bez křečí v ruce. Pojízdná občerstvení nabízejí často také záhadně se tvářící balené listy, ať už kapustové nebo banánové, skrývající jakési beztvaré a těžko identifikovatelné hmoty. Dezertem bývají nejrůznější placičky s medovou kůrčičkou anebo samozřejmě ovoce, kterého tu je bezpočet druhů a konzumuje se na bezpočet způsobů od pečení až po smažení.

Po setmění se kowloonské ulice promění v nepřehlednou změť pouličních prodavačů hodinek, triček, elektronických her, cédéček a vůbec všeho, co si člověk dovede představit. Hbití mladíci se proplétají davem jako lasičky a jejich talent by jim mohl závidět i podomní prodavač vysavačů Elektrolux z knihy Oty Pavla. Nedá jim to ani tolik práce. Vždyť napodobeniny drahých výrobků světoznámých značek jsou od svých vzorů k nerozeznání a hlavně… za babku.

Stejně tak za babku lze koupit takřka cokoli v krámcích lemujících jeden vedle druhého široké rušné třídy. Člověka až napadá, jestli tak ohromné množství věcí, které si je v jednotlivých obchůdcích podobné jako vejce vejci, vůbec najde své kupce a uplatnění. Není to všechno snad jen na jedno použití? Stačí se ale rozhlédnout kolem sebe na rodinky s rukama plnýma igelitek, přidat k tomu fakt, že v Hongkongu žije téměř sedm milionů lidí a odpověď je nasnadě.

Působí tady také sorta mladíků, které by se dalo nazvat „lákači“ nebo „naháněči“. Ti používají všechny možné prostředky k tomu, aby co nejvíc lidí bloumajících po ulicích donutili zabloudit do toho správného obchodu, ubytovny či restaurace, ukryté v některé z ohromných spletitých pasáží. Právě tam, kde dostanou za zákazníka od majitele slušnou provizi. A jelikož znají několik zaručených psychologických triků, má někdy Evropan problém nejen odolat, ale ještě nezačít být po intenzivním zážitku lehce hrubý.

Hongkong venkovský

Kousek od přístavu Aberdeen (Siangkang-c´, Xianggangzi) lze najít malebnou rybářskou vesnici, jíž vévodí rozsáhlý trh - samozřejmě zejména s dary moře, kořením a zeleninou. Přece jen se ale od tradičních asijských rybích trhů několika významnými atributy liší. Tím nejvíce patrným rozdílem je přístup místních obyvatel k turistům. Tady se totiž na turistech nevydělává, a tak prostě v běžném životě překážejí. Pár stánků se suvenýry zcela zaniká v množství exotických ryb, neznámého voňavého koření a zvláštního ovoce a zeleniny. Velmi často se tu prodávají také sušené ryby a také žraločí ploutve a chrupavky. Přes všechny možné zákazy a ochranu těchto živočichů se tady spousta stánků pyšní nápisy „Na potenci“, „Na krásu“, „Pro zdraví a dlouhý život“…

„Tři tyhle rambutany, prosím. Na ochutnání,“ snažím se usmívat. „Tři? Tady se prodává jenom na kila. Nechcete kilo, jděte pryč!“ vyhazuje nás robustní prodavačka ovoce naprosto rázně a ještě ukazuje rukama, že u jejího stánku překážíme. Špitám si, že „to by se v opravdový Asii nestalo“.

Nutno ale rozhodně přiznat, že atmosféra téhle rybářské osady je neopakovatelná, silná, ryzí a přirozená. Snad i tím, že se tu lidé snaží žít podle svého a turistů ověšených foťáky a kamerami si prostě nevšímat. A ti by zase měli být maximálně obezřetní, protože v podstatě narušují soukromí a klidný, běžný život starousedlíků. Odpor k fotografování jim ale nelze mít za zlé. Představa, že si mě při pravidelném nákupu potravin na večeři nějaký cizinec fotí jako exotickou atrakci, není nejpříjemnější. Pro některé návštěvníky je dokonce nemyslitelné odložit kameru, přestože mu dědeček, sotva stojící na nohou, mává před objektivem rukama s výmluvným gestem „nefotit“…


Historie

Ostrova Hongkong se zmocnila Velká Británie v průběhu první opiové války (1839-1842) a v roce 1843 byl prohlášen korunní kolonií. V roce 1860 k němu připojili poloostrov čiou-lung (Kowloon) a roku 1898 ještě malou část pobřeží. V té době došlo i k proslulé smlouvě o pronájmu na 99 let. Za druhé světové války Hongkong obsadilo v letech 1941-1945 Japonsko. V roce 1972 Čína v OSN vznesla nárok na vrácení Hongkongu. Po oboustranných jednáních byla v roce 1984 podepsána dohoda, že Hongkong bude Číně vrácen v červenci 1997. Čína slíbila zachovat současné společenské zřízení 50 let. Poslední guvernér Chris Patten od nástupu do úřadu v roce 1992 zavádí demokratické reformy, jež vyvolávají nesouhlas ČLR. V prvních přímých volbách v roce 1994 zvítězila strana podporující reformy. Vláda ČLR vyhlásila, že po připojení Hongkongu budou všechny legislativní a výkonné instituce zrušeny a reformy odvolány. 1. července 1997 byl Hongkong připojen k Číně a má status zvláštního administrativního regionu Číny (stejně jako Macao).

Snímky si můžete prohlédnout v naší fotogalerii:

Zuzana Kostečková




Diskuse ke článku

 

Nejnovější články
Články odjinud
Starší články Lidé a Země