Na západním pobřeží Turecka se k nebi vypíná kopec s poetickým názvem Bülbül, tedy Slavičí. Od ostatních pahorků v okolí se liší nejen jménem, ale i takřka mystickým tajemstvím. Ukrývá totiž dům, kde údajně žila na sklonku života Panna Marie, Ježíšova matka. Právě tady, v okolí starověkého města Efesos, navíc pobývala nejedna biblická postava.
Trosky Efesu leží zhruba šedesát kilometrů jižně od západotureckého přístavu Izmir (dříve Smyrna). Kdysi býval jedním z největších a nejdůležitějších řeckých sídel, které mělo největší divadlo a knihovnu své doby, stál tu Artemidin chrám, jeden ze sedmi divů světa, a Efesos tak byl cílem nejen vážených a bohatých Řeků, ale i mnoha učenců a prvních křesťanů. Žil tu například svatý Pavel a s Efesem je spojeno i jméno svatého Jana. A právě on měl do této oblasti přijít po smrti Ježíše i s jeho matkou.
Dům Panny Marie, turecky Meryem Ana Evi, stojí skrytý v borovicovém lese. Dnes už k němu vede asfaltová cesta, po které denně přijíždějí poutníci z celého světa. Kdo chtěl ale k domu dojít před sto lety, musel si sám v hustém lese nacházet stezky. Někteří poutníci je využívají dodnes. Pro větší potěšení z pouti a pro silnější prožitek se chtějí k vrcholku dostat po svých. Pohodlnější variantu zvolila třeba skupinka polských turistů, která právě vystupuje z autobusu. K domu Panny Marie se Poláci přijeli podívat jen v rámci své dovolené.
Katolíci, se kterými se dávám do řeči, podle svých slov předtím o tomto místě neměli ani tušení, o to víc je ale překvapilo. „Až když jsme přijeli do Turecka, viděli jsme v nabídce tento výlet a samozřejmě nás hned zaujal. Jsme věřící a taková místa pro nás mají velký význam. Vůbec si neumím představit, že se tady někdy procházela Panna Marie,“ popisuje své dojmy Polka Danuta. Všechno si detailně prohlíží a snaží se vstřebat co nejvíce energie z tohoto posvátného místa.
Fronta na svaté místo
Většina návštěvníků je ale pravým opakem této polské výpravy. K domu Panny Marie se vydávají najisto. Za oficiální poutní místo byl dům Vatikánem prohlášen v roce 1951 a tehdy byla na troskách domu z prvního století postavena kaple. Od té doby se sem pořádají organizované výlety. V létě a obzvláště v období okolo 15. srpna, na kdy připadá v křesťanském kalendáři svátek Nanebevzetí Panny Marie, je tu největší nával. Poutníci vyčkávají v několikametrové frontě, tísní se, otírají si pot z čela, protože i ve stínu je přemáhají turecká vedra. Připravují si fotoaparáty, někteří se modlí, jiní si vzrušeně vyprávějí o jiných zážitcích z cest, další využívají chvilku k občerstvení.
Malými krůčky se přibližují ke dveřím a nemůžou se dočkat, až budou uvnitř kaple. Není to přece jen tak ledajaká kaple, je to místo, kde se možná pohybovala jedna z nejdůležitějších postav křesťanství. Zároveň to místo leží v zemi, kde tvoří převážnou část obyvatel muslimové a kde křesťané, ať Řekové, nebo Arméni, obecně nemají na růžích ustláno. Vždyť i tato kaple slouží jako muzeum a nekonají se v ní náboženské akce, natož bohoslužby. Abychom ale byli k Turkům spravedliví, hned vedle kamenné kaple stojí provizorní svatostánek, kde se jednou ročně, právě na zmíněný svátek Nanebevzetí Panny Marie, pořádá mše.
„Moc dlouho se uvnitř nezdržujte. Je to tu malé a každý se chce podívat, takže prohlídka musí být plynulá,“ poučuje návštěvníky turecký průvodce. „Tady máte svíčku, kterou pak můžete venku zapálit, chcete taky?“ ptá se starostlivě každého zvlášť. Ochotně nabízí i šátek na zahalení ramen těm, kteří přišli moc nalehko. Uvnitř zní ze starého kazeťáku Ave Maria a lidé se po milimetrech posunují směrem k malému oltáři, který tvoří socha Panny Marie. Kaple opravdu nenabízí příliš místa, a tak se lidé zastavují jen na okamžik, v rychlosti špitají modlitby a rozhlížejí se kolem. Venku zapalují jeden po druhém svíčky a už se hrnou k další atrakci poutního místa.
V bibli i v koránu
Jen několik metrů od kaple je pramen s vodou, na kterou stojí frontu s prázdnými plastovými láhvemi nejeden poutník. Voda má údajně léčivé účinky a lidé ji v malých lahvičkách převážejí i přes oceán. Američanka Shelli také usrkává osvěžující vodu z pramene. Celým místem i jeho atmosférou je unesena. „Dlouho jsem se sem chystala, přijeli jsme sem s naší křesťanskou skupinou a to, co člověk zažívá uvnitř, se ani nedá popsat.“ Shelli dodává ještě další postřeh: „Všimli jste si těch citací o Panně Marii, které pocházejí z bible a z koránu? Nevěděla jsem, jak moc se o Marii v koránu mluví. Je pro mě překvapením, že i pro muslimy je tak významnou postavou,“ říká Američanka nadšeně. Možná právě z tohoto důvodu je v zástupu i několik tureckých návštěvníků.
Pro muslimy je Marie matkou významného proroka a jako takovou ji respektují a uznávají. Ptám se na to turecké dvojice, která právě nedaleko umisťuje své přání na malém papírku na zdejší proslavenou zeď proseb. „Marie je i pro nás důležitá, v koránu se o ní píše velmi často. Lidé se k ní hodně modlí a prosí ji o pomoc v různých situacích. Já jsem tady teď napsala svou prosbu na malý papírek a připevnila ho k ostatním. Co jsem si přála? To samozřejmě neprozradím!“ vysvětluje mladá Turkyně, co tato zeď posetá papírky a papírovými ubrousky znamená. Korán Mariino jméno zmiňuje mnohokrát a celá devatenáctá súra je po Marii pojmenovaná a popisuje její život. Korán se skládá ze 114 súr neboli kapitol a jen osm z nich je pojmenováno po nějaké osobě. Marie je jednou z nich.
Chvílemi svaté místo připomíná spíš řízenou prohlídku továrny. Trasa je i pro individuální turisty přesně určena: kaple, svíčky, voda, přání na zeď. Nemůže chybět několik stánků se suvenýry a pohlednicemi. Nejvíce lidé nakupují svaté obrázky, přívěsky a pestrobarevné ikony, pro které si sem jezdí nejčastěji pravoslavní Rusové, aby jimi později mohli ozdobit svůj dům nebo byt. Ikony svatých pro ně mají velký význam, protože chrání domácnost i celou rodinu.
Vize řádové sestry
Jak se ale vůbec přišlo na to, že místo posledního odpočinku Panny Marie neleží v Jeruzalémě, jak se křesťané po stovky let domnívali, ale právě v Turecku? S objevením hrobky a také dávného Mariina domu se pojí tento příběh.
V 19. století vyšla v Německu kniha popisující neuvěřitelné vize řádové sestry Kateřiny Emmerichové. Ta měla zjevení o Ježíšovi a Panně Marii a za života se na jejím těle několikrát objevila stigmata. Jednou z vizí této augustiniánské řeholnice bylo právě místo, kde dožila Panna Marie. Dnes blahoslavená Kateřina Emmerichová přesně popsala toto místo i cestu, jak se k němu dostat. Řádová sestra, která byla připoutána kvůli nemoci na lůžko, nikdy v Turecku nebyla. Její vize za ni ověřili jiní. Hned dvě výpravy nezávisle na sobě koncem 19. století podle popisu v knize našly místo, kde byly pozůstatky domu, jehož základy se datovaly do prvního století.
Přítomnost Panny Marie v těchto místech podle věřících potvrzují i další důkazy. Mezi ně patří v Efesu nalezená hrobka svatého Jana, který se podle bible měl o Marii starat po smrti Ježíše, a také kostel Panny Marie v Efesu z druhého století. Ten je prvním chrámem na světě zasvěceným Panně Marii. A podle některých historiků zabývajících se náboženskými dějinami se v počátcích křesťanství kostely pojmenovávaly po osobách, které v místě nebo jeho blízkosti žily nebo zemřely.
Do Efesu a na nedaleký kopec, kde údajně žila Panna Marie, se přijelo podívat i několik papežů. Prvním byl v roce 1896 papež Lev XIII. Papež Pavel VI. při své návštěvě v roce 1967 údajně neoficiálně potvrdil pravost toho místa. Přijel i Jan Pavel II. a v roce 2006 zde sloužil mši i papež Benedikt XVI. I když je Meryem Ana Evi poutním místem, Vatikán jej nikdy oficiálně neprohlásil skutečným místem odpočinku Panny Marie. Neměl dostatek hmatatelných důkazů. Poutníci, kteří sem už přes sto let přijíždějí, ale důkazy ani přitakání církve nepotřebují.
