Mt. Erciyes (3916 m), je nejvyšší hora v Kappadokii

Mt. Erciyes (3916 m), je nejvyšší hora v Kappadokii Zdroj: Profimedia.cz

Sopečné komíny
Podzemní město Derinkuyu
Podzemní město Derinkuyu
Podzemní město Derinkuyu
Podzemní město Derinkuyu
6
Fotogalerie

Turecká Kappadokie: Ve stínu sopečných komínů a podzemních měst

Pohádková krajina plná podzemních labyrintů a čarovných komínů pískové barvy vytvořená sopečnými erupcemi před miliony let – tak vypadá turecká Kappadocie. Můžete tu naprosto nerušeně pozorovat lidský um a vynalézavost i unikátní hru světla a stínu.

Téměř v předklonu se vydávám do útrob podzemního města Derinkuyu. Naštěstí klaustrofobií netrpím. Tady tím obřím kamenem se v případě nebezpečí zatarasil vchod, ukazuje průvodce bezpečnostní opatření. Lidé se pak před nepřátelskými nájezdníky mohli v podzemí schovávat celé měsíce. V prvních dvou patrech byly stáje, chlívky pro hospodářská zvířata, lisy na víno. Ve třetím a čtvrtém poschodí se bydlelo, jedlo, studovalo, chodilo na toalety. Podle průvodce se v podzemních prostorách mohlo ukrývat až třicet tisíc lidí. Jak vypadaly týdny a měsíce strávené v přítmí svíček bez šance spatřit sluneční svit, jaký odér se musel chodbami nést, to si člověk představí jen stěží.

Procházku do osmého podlaží do hloubky 55 metrů nevydrží ani řada turistů. Pokud vám ale úzké prostory nevadí, dýchat se tu dá dobře. Hluboko pod nejnižší úrovní se táhlo 52 ventilačních šachet a studní. Podle historiků podzemní města, kterých bylo objeveno zatím kolem čtyřiceti, vznikala v dobách chetitského impéria. Později je využívaly i další civilizace, které obývaly centrální Anatólii.

Noc v hotelu ve skalních slujích nad zemí je o poznání přívětivější. „Jako hotel tu fungujeme deset let,“ říká spolumajitelka jednoho z jeskynních hotelů v Göreme. Návštěvníci tu mají k dispozici WiFi připojení, koupelnu i funkční toalety. Malebné městečko Göreme je výchozím bodem do největšího muzea pod širým nebem. Za ranního rozbřesku se návštěvníci vydávají na túry do krajiny erozí nádherně zbarvených vyvřelin, které chvílemi připomínají úly, chvílemi falické symboly, jinde pohádkové komíny. Muzeum v přírodě je náboženský komplex. Třicet kostelů vytesaných do skal a vyzdobených nádhernými barevnými freskami vznikalo mezi druhou polovinou devátého a koncem jedenáctého století. Tehdy byla tato oblast centrem křesťanství.

Průvodci snad ve všech světových jazycích popisují úchvatné byzantské fresky a stovky turistů šplhají po skalách, aby postupně navštívili Tmavý kostel, Kostel sandálů, Kostel hada… Dnes je v Kappadocii k vidění kolem tisícovky kostelíků, stačí jich vidět ale jen pár a dát raději přednost toulkám úchvatnou snovou krajinou. Úplně se ztotožňuji se slovy francouzského vědce Paula Lucase, který v roce 1712 při cestě po Anatólii napsal králi Ludvíku XIV.: „Mnoho jsem toho nacestoval, ale něco podobného jsem ještě nikdy neviděl. Skalnatá krajina Kappadocie je naprosto ojedinělá.“