nahoru

Na svazích odlehlé turecké vesnice Kuşköy se lidé dorozumívají jako ptáci

Adéla Nekvasilová 2. března 2022 • 06:10
Ilustrační foto
Ilustrační foto
• foto: 
Profimedia.cz

Slyšeli jste někdy o tureckém ptačím jazyku? Ve vesnici Kuşköy ležící na severu Turecka se tento starodávný způsob komunikace uchoval dodnes. Mezi kopci se tak místo klasického volání ozývá charakteristický hvizd zdejších obyvatel, který jinde na světě nenajdete.

Městečko Kuşköy, které se nachází v izolovaném údolí na deštivém a hornatém pobřeží Černého moře v Turecku, vypadá podobně jako ostatní vesnice v regionu. Domy stojí na strmých svazích vedle čajových polí a sadů lískových oříšků. Vedle hlučného potoka stojí úzký bílý minaret a malá mešita s kopulí. Kuşköy není pozoruhodný tím, jak vypadá, ale tím, jak zní: hukot vody a každodenní volání k modlitbě tu často doprovází hlasité pískání - charakteristické tóny místního jazyka. V posledním půlstoletí se po pěšinách a polních cestách, které vedou do Kuşköy, občas prodírali kromě dobrodruhů i reportéři, kteří se zajímali o to, čemu místní říkají ku__ş dili neboli "ptačí řeč. Zapomeňte však na různé píšťalky – místní obyvatelům ke hvízdání postačí jazyk, zuby nebo prsty.

Hvízdaly již starověké civilizace

Pískané jazyky jsou sice neobvyklé, ale existují již po staletí. Antický historik Hérodotos popsal komunity v Etiopii, jejichž obyvatelé "mluvili jako netopýři", a poznatky o pískané řeči, která se dodnes používá na Kanárských ostrovech, jsou staré více než šest set let. Většina z dvaačtyřiceti příkladů, které byly zdokumentovány v nedávné době, vznikla v místech se strmým terénem nebo hustými lesy - v pohoří Atlas v severozápadní Africe, na náhorní plošině severního Laosu, v brazilské Amazonii, tedy v oblastech, kde by jinak bylo obtížné komunikovat na dálku. Všechny jsou založeny na mluvených jazycích: kuşköyská verze například upravuje standardní turecké slabiky do pronikavých tónů, které lze slyšet na více než půl míle daleko.

Před 50 lety byl však ptačí jazyk používán nejen zde, ale i v celém černomořském regionu Trabzon, Rize, Ordu, Artvin a Bayburt. V těchto částech Turecka dnes přežívá jen v několika slovech, která používají zdejší pastýři. Obyvatelé Kuşköy se však snaží udržet ptačí řeč při životě prostřednictvím každoročního Festivalu ptačího jazyka. Okresní úřady také od roku 2014 zahájily výuku tohoto jazyka na základních školách, aby se znalost jazyka neomezovala jen na starší generaci. Kromě starých řemeslníků a zemědělců se mezi s sebou hvízdotem dorozumívají i děti.

S érou elektřiny a budováním dopravní infrastruktury však potřeba tohoto jedinečného jazyka pomalu mizí. Velkou hrozbou pro tento jazyk je také rozvoj chytrých telefonů. Mladší generace navíc často míří do měst za lepšími příležitostmi, a migrace tento jazyk přivedla na pokraj zániku. UNESCO varuje, že ptačí jazyk Kuşköy, stejně jako desítky dalších pískacích jazyků v horských a lesnatých oblastech po celém světě, má stále nejistou budoucnost, a obyvatelé se musí snažit o neustálé udržování této tradice, aby jednou dočista nezanikla.

Adéla Nekvasilová




Diskuse ke článku
Diskuze se zobrazují pouze uživatelům, kteří jsou přihlášeni na Facebooku a odsouhlasili cookies. Pokud pod články nevidíte diskuze, zkontrolujte prosím toto nastavení.
 

Nejnovější články
Články odjinud
Starší články Lidé a Země