Ze Salvadoru přes Rio de Janeiro do Curitiby aneb Živá pestrost brazilských velkoměst | Reflex.cz
nahoru

Ze Salvadoru přes Rio de Janeiro do Curitiby aneb Živá pestrost brazilských velkoměst

Roman Nemec13. ledna 2020 • 07:45
Ze Salvadoru přes Rio de Janeiro do Curitiby aneb Živá pestrost brazilských velkoměst
foto: Roman Nemec

Vydáme se na poznávací cestu územím o velikosti kontinentu, ze severu na jih. Navštívíme tři velkoměsta založená během koloniální éry a poté ovlivněná přistěhovaleckými vlnami posledních století, během nichž se odlišné kultury smíchaly do jedné, unikátní, pulzující a barvité – brazilské.

Uplynulo více než pět století od dob velkých zaoceánských objevů. Dvaadvacátého dubna v roce 1500 vojenská flotila pod velením kapitána Cabrala, jež směřovala původně do Indie, narazila na pevnou zem, kterou zpočátku považovali za velký ostrov, Vera Cruz. Avšak netrvalo dlouho, než se Portugalci přesvědčili, že jejich objevem je nový kontinent. Toto datum se zároveň považuje i za den objevení území budoucí Brazílie, jež dnes okouzluje návštěvníky svým barvitým a optimistickým životem.

Salvador - barvy a kontrasty

„Spasitel“ je čtvrtým největším městem země, význačným přístavem a obchodním centrem. Rozkládá se na poloostrově mezi Atlantikem a zátokou Všech svatých. S třemi miliony obyvatel je hlavním městem státu Bahia.

Rušná dopravní tepna protíná město na dvě části. Horní části dominují vysoké moderní rezidenční budovy a dole se krčí jednoduché domy, neslavné chudinské favely. Modrý pás moře lemuje okraj města. Jdu městem, odpolední slunce osvětluje barevná průčelí koloniálních budov v historickém centru a v ulicích je rušno. Procházím starou čtvrtí Pelourinho (Pranýř), kde působil slavný spisovatel Jorge Amado a Michael Jackson natočil svůj videoklip „They Don’t Care About Us“.

V šest hodin se stmívá. Na nedaleké kostelní věži zvoní zvony a místní spěchají na mši. Dav mě zavede na náměstí Largo do Pelourinho, před bránu barokního kostela Nossa Senhora do Rosário dos Pretos, který si kdysi jako jediný ze tří set kostelů ve městě postavili sami pro sebe otroci. Neobvykle dlouhá mše je zvláštní odlišnými obřady, černými jeptiškami v bílém závoji, ale i hudebním doprovodem v podání afrických bubnů či gospelem. Dveře kostela se zavírají a s přicházející nocí se mění i „osazenstvo“ ulic: přibývají povaleči a dealeři, ale také policisté. Zajdeme do proslulé hospůdky Cravinho na pálenku z cukrové třtiny, cachaçu, okořeněnou hřebíčkem.

Dnešní Salvadorci jsou potomci Afričanů, Evropanů a domorodých kmenů a jsou hrdí na své město, avšak ne všichni jsou stejně hrdí i na svou minulost. Po příchodu Portugalců byli domorodí indiáni pobiti či zotročeni. Salvador byl jedním z hlavních přístavů, kam se přiváželi a prodávali otroci z Afriky. Za africkými rytmy v podobě slavné samby, která přežila staletí útlaku, si zajdeme do městské čtvrti Barra. Se svou dlouhou promenádou podél oceánu působí uvolněným dojmem. Dnes je to klidná, bezpečná a převážně rezidenční čtvrť. Avšak během karnevalového týdne Barra doslova praská ve švech. Karneval, jenž se odehrává v jejích ulicích, rok co rok konkuruje Rio de Janeiru bohatou výzdobou, velkolepými alegorickými vozy i návštěvností. V tomto období do města za přímou, až nespoutanou zábavou přijíždějí návštěvníci z celého světa.

Ikonický maják Farol da Barra je součástí impozantní barokní pevnosti Santo Antônio. Z jeho hradeb se otevírá nádherný pohled na město a oceán. Na promenádě jezdí na kole domácí a dvojice milenců se objímají na okraji útesu při západu slunce. Znenadání začíná padat lehký teplý déšť a zahání nás do nedaleké taverny na vychlazenou caipirinhu z limetky. Návštěva Salvadoru se neobejde bez acarajé. Dvě černošky v typických bílých šatech a s velkým šátkem kolem hlavy nám je ochotně připraví. Vzhledem acarajé připomíná smaženou sekanou, ale je z těsta plněná krájenou zeleninou, koriandrem a sušenými krevetami. Koření se pikantní domácí omáčkou z chilli papriček. Skutečně výborné a ostré!

Další den kolem oběda je náměstí (Praça) da Sé skoro liduprázdné. Dominuje mu radnice a slavný 72 metrů vysoký výtah Lacerda ve stylu art deco. Spojuje staré město a Cidade Baixa, administrativní a obchodní čtvrť. Do provozu byl uveden v roce 1873 jako první veřejný výtah na světě. Z okraje náměstí se nabízí panoramatický pohled na velkou tržnici se suvenýry, marinu a na zátoku Všech svatých. Pod výtahem nasedáme na autobus a jedeme do čtvrti Bonfim. Právě zde se ukrývá snad nejnavštěvovanější kulturní památka v Salvadoru: barokní bazilika Bonfim, jedno z nejvýznamnějších poutních míst v Brazílii. Brána kostela je plná barevných stužek zvaných fitas, které je také možné si uvázat kolem ruky. Věřící si od nich slibují vyléčení těžkých chorob, velkou lásku i splnění běžných každodenních přání.

Tempo a způsob života v Salvadoru se výrazně liší od zbytku Brazílie. Rozličné kultury, zvyklosti a náboženství uvolněně žijí vedle sebe a neobejdou se bez samby. Na druhé straně město zápasí se svou minulostí, nedostatkem financí, kriminalitou a velkými sociálními rozdíly.

Božské Rio aneb město, které chceme

Asi není třeba představovat horu Corcovado, z níž rozevírá svou náruč skoro čtyřicet metrů vysoký Kristus Spasitel; socha je považována za jeden ze sedmi novodobých divů světa. Shlíží na bílé pláže, skálu Cukrová homole či slavný fotbalový stadion Maracanã. Okolní zelené kopce jsou hustě poseté chatrčemi, v nichž žije převážná část obyvatel Ria, tzv. cariocas.

Všední realita dole, v ulicích velkoměsta, je méně líbezná. Kriminalita a násilí zaplňují velkou část zpravodajství v lokálních denících. V roce 2016 během olympiády město na pár měsíců zazářilo. Celé město, opravdu všichni žili v duchu sportovních her. Všudypřítomný pořádek, ohled na životní prostředí, pocit bezpečí, úsměvy na tvářích domácích i návštěvníků, tóny samby či bossa novy ozývající se z nárožních barů tehdy ztělesňovaly to „božské“ Rio, po kterém návštěvníci i většina místních touží.

Za svítání se probouzíme na palubě bílé plachetnice Azular pod kopcem Urca v zátoce Botafogo. Posnídáme čerstvé tropické ovoce, výbornou brazilskou kávu a za přílivu vyplujeme. Míjíme kamennou pevnost, poté Cukrovou homoli a z Guanabarské zátoky (Baía da Guanabara) vplujeme na otevřené moře. Přes ranní opar pozorujeme lidi sportující na pláži Leme. V dálce se bělá velkolepý hotel Copacabana Palace na stejnojmenné slavné pláži a socha Krista z nás nespouští oči. Zaduje bríza a naše loď vystřelí vpřed. Před obědem jsme u výběžku Pedra do Arpoador, za ním pokračují bílé pláže Ipanema a Leblon, jež díky příjemným barům, luxusním hotelům, apartmánům a větší bezpečnosti přitahují více turistů. Za chvíli už kapitán obrací plachetnici zpět směrem Botafogo.

Na městských kolech jsme dojeli na Pier Mauá k novodobé ikoně města, Muzeu zítřka. Postavil ho fenomenální španělský architekt Santiago Calatrava v revitalizované přístavní části jako striktně ekologický komplex roku 2015. Expozice osloví návštěvníky prostřednictvím multimediálních interaktivních panelů a zaměřuje se na klimatické změny, populační růst, změny biodiverzity. Lístek stojí 4,5 eura a je lepší si ho koupit přes internet.

Dojeli jsme na kole do čtvrti Ipanema, kde nám v kiosku na proslulé pláži nabízí usměvavá dívka vychlazenou kokosovou vodu za necelá dvě eura. Plážové a vodní sporty jsou v Riu nedílnou součástí místního životního stylu a vysportovanou opálenou postavu domácích lehce rozeznáte od cizinců. Nad prominentní čtvrtí Leblon zapadá slunce a je čas na vychlazené pivo či caipirinhu v tradičním baru Jobi, oblíbeném místě místních. Specialitou je tu grilovaná chobotnice nebo smažená taštička pastel plněná krevetami. Na ulici před barem a s pivem v ruce lehce navážeme kontakt s místními. „Určitě nevynechejte bohémskou čtvrť Santa Teresa a její útulné botecos,“ radí nám Diego.

Další den, po příjemné procházce podél městského jezera Lagoa za Ipanemou, vcházíme do botanické zahrady. Tato zelená oáza uprostřed města se rozprostírá na ploše 54 hektarů. Zvuky města pomalu doznívají a bujná vegetace okouzlila naše smysly. Zvědavé opičky nám dělají společnost při pečeném palmitos. Zbývá se jen přesunout na jedno z nejzajímavějších letišť na světě, Santos Dumont, letiště postavené na moři pro vnitrostátní lety. Nejeden pilot i pasažér se zapotí během startu na jeho 1323metrové dráze. Za hodinu a půl budeme v Curitibě.

Za kulturou a gastronomií do Curitiby

Dvoumilionové hlavní město státu Paraná na jihu Brazílie osídlili v průběhu 19. století evropští přistěhovalci z Itálie, Polska, Německa či Ukrajiny. V jeho centru, na náměstí Trhače zubů (Praça Tiradentes), jemuž kromě neogotické katolické katedrály dominují i elegantní borovice araukárie, ohrožený druh a symbol státu Paraná. Správa města podporuje jejich ochranu a za vysazování odmění majitele pozemku daňovou úlevou. Nastupujeme do dvoupatrového turistického autobusu, ideálního na rychlou obhlídku města. Naší první zastávkou je botanická zahrada. Kromě skleníku s broméliemi a orchidejemi, geometrických zahrad plných květů a naučného chodníku v městském pralese stojí za návštěvu i Botanické muzeum.

Za kulturou zajdeme do „Oca“ neboli muzea Oscara Niemeyera, slavného brazilského architekta, který je kromě mnoha modernistických skvostů po celé zemi také autorem až utopisticky působícího hlavního města, Brasílie. V bistru MON Café v muzeu ochutnáme tradiční smažený pokrm coxinha. Pokračujeme prohlídkou pozoruhodností v parku Zaninelli, kde je uprostřed zeleně situována Univerzita životního prostředí, první na světě svého druhu. Je postavena z přírodních materiálů reprezentujících čtyři elementy Země. Park s jezírkem je ideálním místem k odpočinku. Do centra se vracíme integrovanou městskou dopravou RIT: rychlými autobusy, které mají vyhrazený vlastní pruh a speciální zastávky. Jezdí na biopalivo a za den přepraví více než dva miliony pasažérů. Systém hromadné dopravy byl implementován ve více než 80 zemích světa. Na večeři zajdeme do stylové restaurace Terazza 40 s moderní brazilskou kuchyní. Je to skutečný kulinářský zážitek představující různé regiony Brazílie. Restaurace sídlí v nejvyšším patře mrakodrapu, a tak si užijeme i panoramatický výhled na město.

V neděli ráno míříme na tradiční trhy s jídlem a uměleckými předměty na náměstí Largo da Ordem. Nechybějí polské pierogi a vedle prodává usmívající se žena keramiku podobnou slovenské. Po krátkém rozhovoru se nám představí modrooká Nadia, potomkyně ukrajinských přistěhovalců. Pokračujeme v prohlídce města, které i mimo prostory muzeí a galerií zaujme pouličním uměním. Pestrobarevná graffiti dávají život zdím a stěnám. Naší poslední zastávkou bude velkolepý oběd ve známé rodinné restauraci Madalosso v italské čtvrti Santa Felicidade. Tuto údajně největší restauraci v Jižní Americe, jež má více než 4500 míst a servíruje speciality italské kuchyně, vede již po čtyři generace rodina Madalosso. V jejím čele stojí sympatická sedmdesátidevítiletá paní Flora, která nás zve do obrovského sálu na sváteční oběd. Ráj pro milovníky dobrého jídla!

Curitiba navzdory charakteru velkoměsta působí přátelsky a klidně. Získala si naše sympatie za šetrný přístup k okolní přírodě, pestrou gastronomii a kulturní zážitky. Na vašem seznamu míst při cestě do Brazílie by neměla chybět!


Dobré vědět

  • Pro běžné turistické cesty do Brazílie stačí občanům SR a ČR cestovní pas.
  • Salvador, Rio de Janeiro či São Paulo mají mezinárodní letiště. S přestupem v některé z evropských metropolí se do země dostanete přibližně za osm set eur, dá se ale najít i nižší cena.
  • Následně přesednete na vnitrostátní let GOL, LATAM či Azul do konkrétní destinace.
  • Měnou je brazilský real s kurzem okolo 4,2 realu za jedno euro.
  • V celé Brazílii je třeba dát zvýšenou pozornost na bezpečnost.
  • Brazílie nepatří mezi levné země, avšak aktuální slabý real dává evropským turistům možnost poznat tuto vzdálenější exotiku.
  • Ceny ubytování začínají na 12 eurech za osobu a noc v hostelech, rodinné penziony se snídaní stojí přibližně 40 eur za pokoj.
  • Před odjezdem do Brazílie se doporučuje očkování proti žluté zimnici.

Doporučení insidera

Salvador

  • Nevynechte návštěvu jedné ze svatyní afroamerického náboženského kultu candomblé, více info v Asociaci candomblé v Pelourinhu.
  • Začátkem roku se tu koná jeden z nejkrásnějších a největších karnevalů
    v Brazílii.
  • Klášter a kostel sv. Františka v centru města skrývá impozantní oltář údajně zhotovený z více než 800 kg zlata.
  • Běžte na veřejnou zkoušku samby nebo bojového umění capoeira.
  • Místní gastronomie: jděte do kuchařské školy (Escola) do Senac v Pelourinhu.

Rio de Janeiro

  • Adrenalin: let rogalem nebo paraglidem z Pedra da Gávea nabízí neuvěřitelné pohledy na město.
  • Rušné bary: jděte do bohémské Santa Teresy.
  • Zajímavé výstavy: konají se v Muzeu Niterói, které připomíná UFO a odkud je jeden z nejkrásnějších pohledů na Rio i západ slunce.
  • Surfing: dobré vlny najdete v bohaté a bezpečné čtvrti Barra da Tijuca.
  • Vynikající snídaně s výhledem na celou Copacabanu: kavárna Colombo v pevnosti Copacabana (rezervujte si předem stůl!).

Curitiba

  • Opera a koncerty: jděte do netradičního divadla postaveného nad jezírkem v bývalém lomu.
  • Navštivte skanzen a pomník Bosque do Papa na počest polských přistěhovalců.
  • Dobré pivo: to nejlepší najdete v pivovaru Bodebrown.
  • Máte více času? Vydejte se vlakem do klidného přímořského městečka Morretes. Během čtyř hodin projedete přímo přes Atlantský les a užijete si neuvěřitelné pohledy na barevnou tropickou přírodu.

Snímky si můžete prohlédnout v naší fotogalerii:

Roman Nemec




Nejnovější články
Články odjinud
Starší články Lidé a Země