Vítejte v brazilské divočině!
„Majdičko? Co děláš v srpnu?“ Zvláštně pokládám tuto otázku své kamarádce. Při její logické odpovědi otázkou „proč?“ pokračuji: „Co takhle vyjet si do Amazonie, do brazilského města Manaus? Třeba na tři týdny, to by bylo tak akorát. Co myslíš?“ Netrvalo ani tři dny a my jsme měly letenky koupené. Líbí se mi ten pocit mít koupenou letenku, zatímco nevíte, zda máte dostatek peněz na účtu pro přežití ve své nové destinaci. V Brazílii jsem byla třikrát a již poprvé jsem zjistila, že člověk k dobře prožitému cestování moc peněz nepotřebuje.
A tak měsíce uběhly jako voda a my jsme seděly v letadle a prohlížely jsme si všechny letenky. Hodina a půl letu do Frankfurtu, no dobře. Tři hodiny poté dvanáctihodinový let do São Paula, dobře. A po čtyřech hodinách čekání ještě čtyřhodinový let do Manausu, uf. Tak jsem se raději usmívala a snažila jsem si namluvit, že let uteče rychle. Cesta byla příjemná až na zimu, které se při dlouhých letech vyhnout nelze. Nadšeně jsme v São Paulu vyšly z letiště nadýchat se čerstvého vzduchu. Nedošlo nám, jaká může být v srpnu v São Paulu zima. A my? My jsme se klepaly s vidinou amazonských tropů před očima, s malým batůžkem s těmi nejdůležitějšími věcmi. Správně, žádnou péřovku jsme neměly. Po čtyřech hodinách čekání jsme konečně letěly do Manausu. Nic krásnějšího jsem z letadla neviděla. Všude samé řeky a říční ramena, zeleň, kam se člověk podíval.
Cíl: ponořit se do pralesa
Při výstupu z letadla nás pohltilo dusno. Silné slunce nám svítilo do očí. Byla jsem v šoku, když se po pěti minutách spustil silný déšť. Náhlé změny počasí jsou v oblasti Amazonie běžné. Na hotel jsme chtěly jet autobusem, kvůli dešti jsme se ale rozhodly pro Uber, který je v Brazílii četně využívaný. Byla jsem nadšená při spatření proslulého divadla Amazonas, nejznámější budovy Manausu.
Při cestování si vždy dávám nějaký cíl, kterého bych chtěla dosáhnout. Tentokrát cílem bylo ponořit se do amazonského pralesa, vyzkoušet si pár dní v divočině. Internetové ceny výletů do pralesa byly přímo odstrašující, a tak jsme se rozhodly, že si výlet najdeme až na místě. Jediné, co jsme měly zajištěné byly letenky a čtyři noci v hostelu. Tam sídlila cestovní kancelář Iguana Tours. Hned jsme zamířily k usměvavému mladíkovi Renatovi, zaměstnanci agentury. Netrvalo ani půl hodiny a my jsme měly zajištěný pětidenní pobyt v pralese, který vyšel alespoň třikrát levněji, než kdybychom ho koupily na internetu.
Vyjeli jsme s dalšími lidmi již v pátek, třetí den po našem příjezdu. Dodávkou jsme se dostali do přístavu, odkud jsme se jeli podívat lodí na Encontro das Águas, na místo, kde se slučují řeky Solimões a Rio Negro. Zvláštním jevem je, že se jejich vody nemíchají. Tak okolí města Manaus nabízí k vidění výjimečný přírodní jev, kdy lze v jednom korytu spatřit světlehnědou kalnou řeku a tmavou až černou řeku. Pokračovali jsme do jiného přístavu a tam jsme přesedly na jinou dodávku, která nás vezla asi čtyřicet minut, a to až na místo, kde prašná cesta končila. Krajina byla nezapomenutelná.
Noci v pralese
Po chvíli čekání pro nás přijela motorová loď. Jeli jsme další půlhodinu k našemu ubytování. Byla to dřevěná chalupa, která sloužila jako restaurace a společenská místnost. Dále byl objekt složen z velkého domu, kde bylo kolem dvaceti postelí. Kdo chtěl soukromý pokoj, mohl si připlatit a bydlet v chatce. Bylo vedro a všichni nadšeně skákali do vody, do řeky Jumy, která je jedním z přítoků řeky Amazonky. Po výborném obědě nám byl přidělen místní průvodce, Moisés: „Dnes budeme spát v síti v pralese. Zítra přespíme v síti v domě mého bratra u řeky. Další dvě noci budete spát tady na hotelu…“ Ve tři hodiny jsme se skupinkou vyjeli motorovou lodí do nitra pralesa. Museli jsme si rozdělat síť na dřevěné konstrukci a také oheň. Z listu palmy jsme si postavily stůl a po setmění jsme začali vařit. Přinesli jsme rýži, zeleninu, kuře a vejce. Noc byla příjemná, díky moskytiéře nás ani nežrali krvežíznivý komáři a mravenci.
Stejně jsem ale nemohla spát, a nebylo to kvůli hluku nočního pralesa, nýbrž kvůli tomu, že téměř všichni hlasitě chrápali! Stejně to ale byl nezapomenutelný zážitek, na který budu vzpomínat celý život. A tak jsme si užili pět dní plných dobrodružství, nových objevů, prolézání zarostlého pralesa, skákání z lodi uprostřed řeky při západu slunce, lovení piraně a malých kajmanů, několik hodin na lodi s dechberoucí přírodou všude kolem. A navíc bez signálu a jakéhokoliv kontaktu s okolním světem. Díky tomuto výletu už vím, že se při návštěvě Manausu a okolí nemusím bát malárie, nemusím mít speciální oblečení ani vybavení do pralesa. Zjistila jsem, že mě nezabije kajman ani had, pokud se budu koupat v hloubce. Vím, že se nemusím bát koupání v řece, kde vedle mě lidé loví piraně. Dozvěděla jsem se, že návštěva pralesa nemusí být jen pro dobrodruhy a že tento výlet nemusí být nebezpečný. Viděla jsem, že lidé žijící u řek mohou mít stejné vzdělání a zvyky jako my. I přes jednoduchost života udržují sebe i dřevěný dům v naprosté čistotě. Uvědomila jsem si, jak je uklidňující trávit čas bez internetu v přírodě. Nejen to mě naučil pobyt v divočině. Naučil mě užít si přítomný okamžik se skvělými lidmi.
Přijďte na festival!
Také chcete zažít tento pocit a ponořit se do hlubin brazilské divočiny, ať už té amazonské nebo městské? Přijďte zhlédnout nějaký z kvalitních brazilských filmů na festival Kino Brasil, který se koná od 31. října do 3. listopadu v Praze v Biu Oko a poznejte s námi Brazílii blíže. Pro více informací navštivte www.kinobrasil.cz. Tak přijďte! A vítejte v divočině!
