nahoru

Dominikánská republika: Dovolenkový ráj levněji a aktivněji!

Marek Žampach 10. ledna 2023 • 06:10
Dominikánská republika: Dovolenkový ráj levněji a aktivněji!
foto: Marek Žampach

Nekonečné bílé pláže, azurové moře a vynikající rum. První spojení, která při vyslovení jména turisticky nejnavštěvovanější země Karibiku naskočí, jsou jasná. Dominikánská republika jsou ale i krásné vodopády, pralesy, divoká hudba merengue nebo skvělá cyklistická lokalita s příjemně exotickým nádechem. Procestovat tuto zemi na kole se mi jevilo jako skvělý nápad.

Cyklistika je v Dominikánské republice poměrně rozšířeným sportem. Zastoupení zde má nemalé množství profesionálních i amatérských cyklistů ať už na horských, nebo silničních kolech. Není divu, že se zde každoročně pořádá solidní množství cyklistických závodů. Ten nejvýznamnější je náročný desetidenní etapový závod Vuelta Independencia Nacional, který se svou délkou řadí mezi nejdelší a nejnáročnější etapové závody ve Střední Americe.

S rozvojem turistického ruchu zde postupně vznikla soustava cyklotras pro silniční i MTB kola. Rozšířila se nabídka agentur, které vám půjčí kolo a vezmou vás na projížďku do hor v okolí hlavního města Santo Domingo nebo do okolí vesniček v centrálním pohoří země. Využití služeb agentury pro vypůjčení kola je tedy jedna z možností, jak v Dominikánské republice přijít rychle k rozumnému kolu. Společnosti se o kola celkem starají, a tak lze předpokládat, že zapůjčený bicykl bude v dobrém stavu. Navíc často zajišťují přesun na místo, kde se nacházejí nějaké kouzelné bikové trasy, a tak odpadává zdlouhavé šlapání přes nezáživné pasáže.

Natrefit lze v Dominikánské republice i na klasické půjčovny, které vám zapůjčí kolo bez dalšího servisu. Máte tak větší volnost pohybu, ale výlet je potřeba více naplánovat. Takové půjčovny bývají často součástí luxusních resortů na pobřeží, ale i samostatně.

Třetí možností je využití pomoci podnikavých místních obyvatel. Někteří z nich vám rádi své kolo za předem domluvený poplatek zapůjčí. Takové kolo ale zcela jistě nebude dosahovat kvalit bicyklu z půjčovny. Kola jsou v Dominikánské republice poměrně drahá a lepší kousky majitel spíše nebude chtít dát z ruky. Ovšem na krátký dobrodružný výlet to může být zajímavá varianta.

Já se pro svou cestu rozhodl využít služeb příjemného cyklistického obchodu nedaleko letoviska Punta Cana, který zároveň nabízel kola k půjčení. Ochotní zaměstnanci celé kolo před zápůjčkou důkladně prošli a doštelovali potřebné maličkosti. Bylo tedy v obstojném stavu. Nejednalo se však o žádný lehký kousek. Pevný ocelový rám, extrémně široké pláště na 26" kolech dávaly tušit, že si na silnici trochu zašlapu.

Plán mé cesty vede z významného turistického letoviska Punta Cana na východě země na sever k poloostrovu Samana, odtud na západ do vnitrozemí a pak jižně k hlavnímu městu Santo Domingo. Celkem asi 700 kilometrů, které chci rozdělit přibližně do desíti dnů cyklovýletu.

Jedny z nejkrásnějších pláží na světě

První dny na cestě se pozvolna klikatí na sever kolem pobřeží. Cesta je kvalitní, asfaltová bez větších stoupání. Zelené pastviny a hustá džungle podél cesty se střídají s překrásnými plážemi. Například pláž De Limón asi osmdesát kilometrů od Punta Cany: jemný bílý písek, vysoké karibské palmy a to nejprůzračnější moře, které si lze představit, dělají z tohoto místa opravdový ráj na zemi, který jistě stojí za návštěvu. Při mé návštěvě jsem navíc měl to štěstí a byl tu úplně sám.

Za zmínku určitě také stojí ospalé rybářské vesničky, kterými cesta vede. Druhou noc na cestě trávím ve vesničce Las Canitas. Sedím u stanu na pláži a pozoruji rybáře, kteří pomalu připlouvají na vratkém dřevěném člunu. Moře tu je velice mělké, a tak posledních asi dvě stě metrů loďku jenom táhnou po hladině. Jejich úlovek ukazuje, jak rozmanitý život ve zdejších vodách panuje. Korálové útesy u pobřeží jsou ideálním útočištěm pro mnoho krásně vybarvených ryb.

Samana, turistický poloostrov na severu země

Další ráno se z ospalého městečka Sabana de la Mar přesouvám malým trajektem na poloostrov Samana, jeden z hlavních turistických klenotů Dominikánské republiky. Připlouvám rovnou do největšího města na poloostrově, které se pyšní stejným jménem jako tento asi 40 kilometrů dlouhý kus pevniny. Turisticky zaměřené místo plné kavárniček a příjemných restaurací láká k odpočinku. Dlouho se tu však nezdržím. Na poloostrově je opravdu veliká škála různých zajímavostí a turistických cílů. Téměř okamžitě tedy frčím dál.

Kromě všude přítomných pláží v čele s pláží Playa Rincón, která byla vyhodnocena jako čtvrtá nejkrásnější pláž světa, se tu na východní straně nacházejí krásné útesy Boca del Diablo s vodními gejzíry. Za návštěvu určitě stojí i malebné kostelíky v malých vesničkách u pobřeží, případně zajímavé muzeum velryb nebo několik opravdu překrásných vodopádů. Ten nejimpozantnější, nacházející se kousek od stejnojmenného městečka El Limón, je kolem padesáti metrů vysoký. Při jeho návštěvě určitě nezapomeňte plavky, protože pod vodopádem je krásné jezírko, vhodné k osvěžující koupeli.

Během pobytu na poloostrově se mi ale nejvíce vryly do paměti opravdu nepříjemné kopce. Ostrov Hispaniola, na kterém se Dominikánská republika nachází, je velice členitý s prudkými stoupáky. To dokáže v kombinaci s více než třicetistupňovým horkem pořádně zavařit.

Na poloostrově jsem strávil tři dny a následně se vydal na západ do vnitrozemí ostrova. Původně jsem chtěl místo opustit z města Sánchez po hlavní výpadovce. Čirou náhodou jsem ale objevil překrásnou cestičku, která byla jako stvořená pro horské kolo a z města Sánchez mě vyvezla do překrásných pastvin a políček národního parku Los Haitises, kde zaplesá oko každého ornitologa. Cesta totiž vede podél drobného potůčku, o zajímavé vodomilné ptactvo tedy není vůbec nouze. Stačilo jenom sjet ve městě až dolů k moři a před přístavem zahnout doprava. Po pár set metrech se asfaltová cesta změní v prašnou a vy se ocitnete v krásném prostředí.

La Vega, město karnevalů

Z přírodních krás jsem vyjel asi po třiceti kilometrech. Charakter krajiny se změnil. Již nejsem u pobřeží. Vesničkám, kterými projíždím, vévodí zemědělství. Lidé po mně pokukují se směsicí údivu a zvědavosti. Sem už tolik turistů nezavítá.

Mířím na město La Vega. Etapu dlouhou asi 150 kilometrů zvládnu za dva dny. Cesta je rušná a divoká jako samo město. La Vega, čtvrté největší město Dominikánské republiky, je známá hlavně díky karnevalům, které zde každoročně probíhají. Karneval je pro místní velice důležitou oslavou, která se řídí přesnými pravidly. V době mé návštěvy se však bohužel tato významná událost nekonala. Pokud byste chtěli karnevalovou slávu okusit na vlastní kůži, budete muset na ostrov Hispaniola zavítat v únoru nebo srpnu.

Divoké veselí jsem tu sice nezastihl, ale i tak se nedá říct, že bych ve městech a vesničkách, kterými jsem projížděl, zažil zrovna klid a ticho. Všude mi tu do uší vstupují burácivé tóny vycházející doslova z každého druhého domu. Při troše štěstí tu pak můžete zaslechnout i podmanivé tóny divoké hudby merengue. Tato latinskoamerická muzika pocházející právě odsud zaznamenává své počátky v 19. století a je právem označována za národní symbol Dominikánců.

Brána do Cordillera Central

Z La Vegy mířím do hor Cordillera Central. Do prudkých kopců se mi nechce šlapat, a tak využívám chlapíka Yareda, který mě na své dodávce sveze až do cílového města Jarabacoa. Horské středisko ležící na soutoku několika řek disponuje překrásnou okolní krajinou plnou vodopádů a malebných údolíček. Právě odsud lze za pomoci několika místních agentur podniknout túru na nejvyšší kopec celého Karibiku – třítisícový Pico Duarte. Tří- až pětidenní túra je možná pouze s průvodcem a zcela jistě se bude jednat o nezapomenutelný zážitek. Bohužel s kolem trochu nepraktický, navíc ne úplně levný. Pokud by vaše srdce zatoužilo po nějaké menší, třeba půldenní turistice, doporučuji výlet na kopec El Mogote. Nachází se kousek nad městem. Z polorozpadlé rozhledny na vrcholu si užijete pěkné výhledy na zelené okolí.

Další cesta je zvlněná. Projíždím středem ostrova, a tak musím překonat několik horských pásů. Kvalita povrchu se navíc zhoršuje. Asfalt ustupuje klasické MTB cestě, což je pro mě trochu překvapením, protože podle mapy jedu po hlavní cestě dané lokality. Šlapání se stává náročnější, odměnou jsou pro mě ale překrásné výhledy na zelené kopce všude okolo. Něco takového se jen tak neomrzí.

Spaní na divoko, záruka skvělého zážitku

Pomalu se blíží večer. Brzy začnu pokukovat po místečku na spaní. To bývá často trochu problém. Dokud jsem jel podél pobřeží, bylo hledání noclehu jednoduché. Prostě jsem zastavil na některé z pláží, opláchl se v moři a spokojeně usnul. Ve vnitrozemí je ale situace jiná. Spaní na divoko se v Dominikánské republice příliš nenosí. Většina oblastí mimo města je oplocena ostnatým drátem, takže má představa, že si na noc někam pěkně tajně zalezu, se ukázala býti lichá. Nastalá situace mi ale otevřela pomyslná vrátka k příjemné konfrontaci s místními. Pokud jsem se chtěl pohodlně vyspat a nevyužívat při tom hotel, musel jsem požádat o pomoc je. A to byla prakticky vždy záruka nějakého zážitku.

Když jsem zastavil u rodinného domku poprvé, nasměrovala mě skromná rodinka na basebalové hřiště za domem. Další noc jsem trávil na pokoji chirurgického oddělení v místní malé nemocnici a do třetice jsem byl na noc přijat do společnosti milé početné rodinky v jedné zapadlé vesničce uprostřed kopečků před Santo Domingem. Každá noc byla zkrátka originál a já se už od oběda těšil, co následující spaní přinese.

Nejstarší město založené Evropany

Konečně dojíždím do hlavního města Dominikánské republiky Santo Dominga. S městem se významně pojí Kolumbus, ovšem ne Kryštof, ale jeho bratr Bartoloměj, který ho už v patnáctém století založil. Jedná se tak o nejstarší město v Americe, které založili Evropané.

Za svůj pomyslný cíl cesty jsem si vybral významný památník Faro a Colón, Kryštofův maják. Majestátní budova ve tvaru kříže je dominantou města, jejíž výstavba trvala kvůli finančním problémům několik desítek let. Výsledek ale určitě stojí za to. Navíc je zde údajně pohřben i samotný Kolumbus. Z pohledu turisty je snad nejvýznamnějším místem ve městě historické centrum právem zapsané na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Ať už se jedná o krásné náměstí s velkolepým renesančním palácem, nejstarší dlážděnou ulici v Americe, či pevnost Ozamu nedaleko náměstí. Zcela jistě vás zde ovane dech historie, který tu sálá doslova z každého kamene použitého ve stavbě.

Pokud ale jako já dáváte přednost spíše přírodě, určitě nevynechte návštěvu přírodní památky Los Tres Ojos. Ačkoliv název hovoří o trojici, jedná se o skupinu čtyř krasových jezírek, která spatřila světlo světa při zhroucení stropu jeskynního systému před několika sty lety. Jedná se o opravdu kouzelný koutek přírody přímo v urbanizované oblasti.

Centrum města ale není jen o památkách, ať už historických, nebo přírodních. Útulné kavárničky, luxusní restaurace nebo hlučné večerní bary najdete doslova na každém rohu. A právě v jednom takovém baru jsem se rozhodl oslavit svůj dojezd. Bylo také co zapíjet. Ne že by suma najetých kilometrů dosahovala nějaké závratné výše, ale přesně na kilometr se rovnala satanskému číslu 666.

Snad nějaké podivné znamení? Nejsem příliš pověrčivý, ale pro jistotu jsem se to rozhodl pořádné zapít. Aby taky ne, když je rum v Dominikánské republice tak dobrý!


Dobré vědět

  • Největší zastoupení půjčoven naleznete v hlavním městě Santo Domingo a kolem letoviska Punta Cana.
  • Půjčovny jsou poměrně dobře zásobeny, a tak většinou není třeba předchozí rezervace.
  • Cena za půjčení rozumného kola v půjčovně se pohybuje kolem 12 USD za den.
  • Organizovaný výlet s agenturou a kompletním servisem začíná přibližně na 70 USD.

Na kolik to celé vyšlo?

  • Letenka: asi 12 000 Kč (s AirEuropa, jen příruční zavazadlo)
  • Půjčení kola: asi 2800 Kč (= 10 x 12 USD)
  • Náklady na jídlo, pití a další zdroje energie podporující šlapání: 3000 Kč. Vodu jsem kupoval jenom občas, když se mi zachtělo chlazené. Jinak od místních.
  • Doprava po Dominikánské republice (když jsem nešlapal na kole nebo nestopoval): 1000 Kč
  • Ubytování v hostelu, hned po příletu: 500 Kč
  • Ostatní zbytné i nezbytné výdaje: 2500 Kč
  • Celkem mě tedy výlet vyšel na přibližně 22 000 Kč.

Marek Žampach




Diskuse ke článku
Diskuze se zobrazují pouze uživatelům, kteří jsou přihlášeni na Facebooku a odsouhlasili cookies. Pokud pod články nevidíte diskuze, zkontrolujte prosím toto nastavení.
 

Nejnovější články
Články odjinud
Starší články Lidé a Země