Stejně jako většina lidí, kteří se přistěhovali do Spojených států, i Češi sem přišli za lepším životem. Amerika byla známá jako země příležitostí a prosperity. A v Chicagu našlo obojí velké množství českých přistěhovalců, kteří ve městě a okolí zastávali vysoké politické funkce a stali se hybatelem rozvoje této oblasti.
V polovině 19. století žili obyvatelé Českých zemí pod nadvládou Habsburků. Někteří se nechali zlákat a vydali se ze své vlasti za náboženskou a politickou svobodou a také za ekonomickou prosperitou. Cílem mnohých z nich bylo právě Chicago. Po příchodu prvních českých osadníků do metropole v padesátých letech 19. století pak posílali do staré vlasti dopisy, v nichž svým příbuzným vyprávěli o dostupné půdě, dostatku pracovních míst, náboženské svobodě a svobodě podnikání, o příležitostech, které v jejich rodné zemi neexistovaly.
Díky strategické poloze u jezer Michigan a Huron sloužilo Chicago jako železniční uzel a časem se stalo průmyslovým a obchodním gigantem. Nově příchozí měli proto dostatek pracovních příležitostí ve skladištích, dřevařských skladech a stovkách továren v blízkosti města. Život v tehdejším Chicagu však nebyl snadný. Čtvrti byly přelidněné a špinavé, pracovní podmínky byly pro desítky tisíc přistěhovalců, kteří pracovali dlouhé hodiny na málo placených místech, drastické. Češi pak dokonce stáli v centru boje dělníků za zakládání odborů, které bojovaly za vyšší mzdy a lepší podmínky.
Největší vlna české imigrace do Spojených států proběhla v letech 1900 až 1910, kdy do USA přišlo více než 95 000 Čechů. Zatímco dřívější přistěhovalci pocházeli převážně z venkovských oblastí a malých měst, tito Češi byli převážně městští, kvalifikovaní dělníci, kteří uměli číst a psát. Češi se sice ochotně ujali svého nového domova, ale na svou vlast nezapomněli, a když vypukla první světová válka, mnoho přistěhovalců a česko-amerických mladíků první generace se dobrovolně přihlásilo do boje za nezávislost, ať už v řadách českých legionářů, nebo v americké armádě. Dne 5. května 1918 přijel do Chicaga profesor a pozdější první prezident Československa Tomáš G. Masaryk, aby shromáždil americké politické představitele a chicagské Čechy na podporu své vize nezávislého, demokratického Československa.
Chicagští Češi se společně usazovali v oblastech, kde bylo bydlení cenově dostupné a kde jejich rodnému jazyku a zvykům ostatní v okolí rozuměli. Při rozhodování, kde se v rámci města usadí, hrálo roli i náboženství. Češi katolického vyznání postavili v roce 1866 kostel svatého Václava na západní straně města a této oblasti, která se nacházela těsně mimo centrum v blízkosti ulic 12th a Canal Street, se říkalo Praha. Zatímco název se už v Chicagu nepoužívá, samotná oblast zůstane navždy v paměti jako místo, kde v říjnu 1871 vypukl velký požár, který vyhnal mnoho obyvatel Prahy do západní části města v okolí 18. ulice a Blue Island Avenue. Této oblasti se začalo říkat Plzeň.
Chicagská Plzeň centrem obchodu
Po požáru se Plzeň začala rychle rozvíjet. Vlastnictví půdy bylo důležité zejména pro Čechy, kteří ji považovali za velké bohatství, a čeští realitní tak makléři prodávali pozemky rodinám, jež si na zadních částech pozemků stavěly malé dřevěné nebo zděné domky. Mnoho Čechů zakládalo malé podniky, jako byly salony či obchody s potravinami a řeznictví.
S těmito podniky, kostely a společenskými organizacemi se plzeňská česká kolonie stala soběstačnou komunitou. Proto zdejší obyvatelé oslovili své přátele a příbuzné doma a vyzvali je k příjezdu do Ameriky. Plzeň tak sloužila jako vstupní přístav pro nově příchozí Čechy ze staré vlasti až do přelomu 19. a 20. století.
Na počátku dvacátého století příliv nových přistěhovalců pokračoval a první čeští osadníci se do amerického prostředí začleňovali stále víc. Byli zpravidla gramotnější než příslušníci jiných národů, jejich dětem se dostávalo kvalitního vzdělání, a někteří dokonce studovali na univerzitách. V této době v české komunitě vzkvétala také kultura.
Česká Kalifornie
Vzhledem k tomu, že se Chicago neustále rozšiřovalo a Češi bohatli, bylo přirozené, že se jejich komunita rozrůstala. Na přelomu dvacátých a třicátých let se začali stěhovat na západ, do oblasti, které se říkalo Česká Kalifornie. Plzeň totiž začala být přelidněná. Česká Kalifornie, neboli Lawndale-Crawford, byla stále z velké části nezastavěná a měla dostatek pozemků pro výstavbu nových bytů. Další velkou výhodou byla blízkost továren, které ochotným a pracovitým Čechům poskytovaly stálé a dobře placené zaměstnání.
Netrvalo dlouho, informace se rozšířily a Češi se do České Kalifornie začali stěhovat ve velkém. V době, kdy ve Spojených státech sílily protiimigrantské nálady, se nově příchozí mnoha původním obyvatelům Lawndale-Crawfordu nelíbili. Cítili se ohroženi skupinou, která mluvila jiným jazykem, měla legračně znějící jména a, což bylo nejhorší, pila pivo. V důsledku toho se mnoho původních osadníků ze čtvrti odstěhovalo a do první světové války se tu Češi stali dominantní skupinou.
Česko-američtí politici
Jako občansky smýšlející národ se Češi ochotně zapojili do politické scény na městské i státní úrovni. Získali významné pozice v místních samosprávách a občanských organizacích a zastávali také významné funkce v okresních úřadech, kde působili jako soudci, policejní a hasičští úředníci. John Cervenka byl v roce 1923 zvolen pokladníkem města Chicaga, John Toman byl v roce 1934 zvolen šerifem okresu Cook. Vrcholem vzestupu Čechů do chicagské politiky bylo zvolení českého „Kaliforňana“ Antonína Josefa Čermáka starostou v roce 1931. Anton Čermák byl brilantní politik, který změnil tvář chicagské politiky a bojoval s tehdy bující mafií. Jeho vražda v roce 1933 českou komunitu i zbytek Chicaga zdrtila. Brzy po jeho zavraždění vzdalo město Chicago hold svému milovanému starostovi přejmenováním 22. ulice na Cermak Road. Tato ulice byla vybrána díky tomu, že prochází českými čtvrtěmi.
Ve 20. a 30. letech 20. století dosáhla česká komunita v Chicagu svého vrcholu. V této době se zpomalilo přistěhovalectví a Češi se stěhovali dále na západ, do novějších čtvrtí v předměstských oblastech Chicaga – Cicera a Berwynu. Tato předměstí byla také sídlem prestižních škol, které vychovaly celé generace Čechů, mnozí pak pokračovali ve studiu na univerzitě. Stejně jako ve svých starých čtvrtích i v Ciceru a Berwynu usilovali Češi o volené funkce, včetně funkce starosty. Po roce 1920 se v Ciceru střídali starostové s českými příjmeními Klenha, Stedronsky a Sandusky. V Berwynu zas téměř polovinu 20. století vedli město čeští starostové se jmény Janda, Novotný, Janura, Mráz, Kříž, Doležal a Vacin.
V Ciceru a Berwynu sice stále žije řada Čechů, ale většina z nich se přestěhovala dál na západ a za hranice. Potomci chicagských českých přistěhovalců jsou velmi hrdí na své dědictví a úspěchy a někteří z nich stále pracují v organizacích, kde oslavují naši kulturu a udržují při životě tradice. Každý rok se konají pikniky, existují české ženské kluby, české mužské lóže, taneční skupiny, cvičí sokolové. Staré organizace, jako Česká beseda, Sdružení českých právníků a Československý zahradní klub, jsou stále aktivní a novější organizace, jako Moravská kulturní společnost, Czech and Slovak American Genealogical Society of Illinois a Friends of Bohemian National Cemetery (skupina, která se věnuje obnově a zachování hřbitova), rozvíjejí česko-americkou kulturní spolupráci.
