Při vyslovení jména téhle země se většině z nás vybaví asi jen světoznámý Panamský průplav. Dva čeští cestovatelé ji ale prozkoumali na vlastní pěst a vědí, co tu nesmíte minout. Třeba podvodní zahrady…
Panamu jsme s přítelem navštívili během naší nejdelší společné cesty, která trvala patnáct měsíců. Přesunuli jsme se do ní z thajského ostrova Phi Phi. Cesta do Bocas del Toro byla dlouhá, únavná a komplikovaná. Vyčerpáním a stresem jsme se propadali do podivných stavů mysli, jako bychom během té nekonečné cesty napříč časovými pásmy zabloudili do nějaké skuliny bezčasí, v níž už snad ani neexistujeme.
Stačilo se ale při západu slunce nadechnout vzduchu nasáklého vanilkou a skořicí v přístavu, kde stojí domečky na kuřích nožkách ponořených do vody, a objala nás atmosféra karibské pohody. K ní přispívají místní potomci Afričanů pokřikující na sebe v kreolštině a krásné černošky smějící se takovým způsobem, až to rozechvívá srdce. V tu chvíli jsme se vrátili nohama na zem a naše smysly začal zahlcovat příliv nových vjemů. Okamžitě jsme tušili, že v téhle podmanivě uklidňující karibské náladě si odpočineme jako nikde.
Příroda z první ruky
Ačkoli jsme měli rezervované ubytování jen kousek od centra, sdíleným taxíkem v podobě dodávky s dřevěnými lavicemi jsme se do něj kodrcali téměř hodinu. S koncem civilizace zmizela i cesta a do příhodně pojmenovaného domečku Tesoro Escondido (Skrytý poklad) jsme dojeli po pláži. Terasovitá vila se tyčila přímo na skále nad burácejícím mořem a ze všech stran ji obklopovaly palmy a bujná zeleň. Přijeli jsme v půlce listopadu, kdy vrcholilo období dešťů. Díky tomu ale džungle kypěla životem. Ráno jsme uprostřed nádherné zahrady cvičili pod střechou z palmového listí jógu, přes den se procházeli po zdánlivě nekonečné Playa Bluff s vlnami tak silnými, že se málokdo odvážil jít do vody. Ve větvích jsme hledali lenochody a večer sledovali ty nejnádhernější východy měsíce. Ohromný úplněk se vynořoval přímo z mořského horizontu a celá hladina se stříbrně leskla. Kino Výhled, každý den s prvotřídní premiérou.
Ještě blíž přírodě jsme se dostali v Nomad Tree Lodge. Americký pár tu nechal v přirozeně volných prostorech pralesa postavit chaloupky pospojované můstky a schůdky. Bylo úžasné usínat a probouzet se za zvuků džungle, ze sprchy pozorovat lenochoda, vysoko ve větvích pátrat dalekohledem po papoušcích a tukanech, postupně být čím dál vnímavější k přirozenému řádu přírody a jejím proměnám. Sžili jsme se s úslovím „Když se na chvíli zastavíš, víc toho uvidíš“. Pochopili jsme totiž, že zvířata, která jsme toužili spatřit, bylo jednodušší zahlédnout, když jsme zůstali v klidu na místě, než kdybychom se za nimi honili. Jednou jsme například při videohovoru s rodinou zahlédli zářivě zeleného liánovitého hada, který se snaží splynout s okolím, takže vypadá jako liána, která se kroutí ve vánku.
Podvodní zahrady
Samozřejmě jsme ale také vyjížděli na nezapomenutelné výlety. Například na ostrově Colón jsme navštívili tzv. Hvězdicovou pláž (Playa Estrella), kterou obklopovala krajina zcela jiného rázu. Naprosto klidná hladina připomínala spíš jezero než moře. Nádherné hvězdice jsou vidět už ze břehu, ale my si gigantické, zářivě oranžové kousky užili i díky šnorchlování. Trochu smutno nám bylo z toho, že zatímco hvězdice se snaží místní chránit a zdi restaurací jsou pomalovány nápisy nabádajícími k tomu, abychom se jich nedotýkali a nezvedali je nad hladinu, protože by to pro ně mohlo znamenat smrt, u břehu leží ve vodě klece, v nichž se tísní humři čekající na svůj nevyhnutelný osud v hrnci s horkou vodou.
Strávili jsme i víkend na ostrově San Cristóbal. Tam nás loďkou zavezl sympaťák Felix, který cestou sbíral z hladiny poházené plasty. Turismus s sebou bohužel přináší zvýšenou spotřebu a ostrovy nestíhají odpad vyvážet. Proto jsou také v obchodech zakázané plastové tašky. My jsme ale opět bydleli v naprosté divočině, v níž nás uvítala Felixova manželka skvělým obědem – karbanátky z květu banánovníku s placičkami z plantainů, tedy zeleninových banánů. Večer se v lese rozsvítily stovky světlušek a ve vodě poblikával světélkující plankton. Neodolala jsem a šla se do té zářivé hvězdné galaxie vykoupat. Plankton reaguje na pohyb, a tak jsem měla pocit, že kouzlím. S každým tempem se okolo mě rozvířila myriáda drobných hvězdiček. K dokonalé romantice přispěla jasná noční obloha a po návratu první adventní svíčka.
Další den jsme se v kajaku vydali šnorchlovat. Loď pro jednoho se pod námi potápěla, ztrácela stabilitu, přičemž se ve vodě míhaly klobouky medúz. Felix nás sice poučil, že těch s velkým kloboukem a krátkými chapadly se bát nemusíme, zatímco pozor musíme dávat na drobné s dlouhými šlahouny, já ale panikařila úplně z každé a odmítala loďku dobrovolně opustit. Když se ovšem přítel vynořil z vody s očima rozzářenýma nadšením a přesvědčoval mě, že tu podvodní zahradu musím vidět, přemohla jsem svůj strach. Takovou nádheru jsem pod hladinou ještě neviděla. V proudech vody vlály řasy mnoha barev a tvarů, mezi nimi dováděly pestrobarevné rybky a na dně opatrně vykukoval krab obřích rozměrů.
Vánoční Boquete
Blížící Vánoce jsme se rozhodli strávit v horském městečku Boquete s příslibem různých výletů. Oproti vlhkému tropickému podnebí na karibském pobřeží nás tu překvapilo podstatně chladnější klima způsobené nadmořskou výškou. V naší ulici dokonce rostly borovice, z jejichž popadaných větví jsem nadšeně svázala vánoční stromeček. Sváteční atmosféra vládla i ve městě. Zaujaly nás tradiční pestré kroje domorodých žen, na náměstí stál velký strom vyrobený z lesklých plastů. Jiný kraj, jiný mrav... I salát jsme museli připravit jednodušší, než jsme zvyklí, protože v Panamě se nedá sehnat celer a petržel.
Na Boží hod jsme se vypravili k vodopádu. Cestou jsme obdivovali kapradiny vzrostlé do výšky menších stromů a vyhlíželi kvesaly chocholaté. Tento ptačí druh je ve Střední Americe symbolem svobody – v zajetí totiž nedokáže přežít. Jeho ocasní péra považovali zdejší indiáni za platidlo nejvyšší hodnoty. Další dny jsme prožili v pralese nebo na kávovníkových plantážích. Boquete je vyhlášené tzv. květinovou kávou, která roste v místních vyhlášených zahradách mezi vonícími exotickými keři a květinami. V polovině ledna se ve městě každoročně koná oblíbený festival květin, kávy a rukodělných výrobků.
Tichomořské radovánky
Z Boquete jsme pokračovali do rybářské vesničky Santa Catalina. Po svěžím Boquete nám bylo na rozpáleném tichomořském pobřeží takové horko, že jsme si chladili hlavy v lednici. Krajina na pacifické straně je v celé Střední Americe v období sucha vyprahlá, stromy jsou už měsíc po konci období dešťů bez listí a rozpukaná zem křupe pod nohama. Podmínky k surfování jsou tu ovšem ideální, vlny mají každý den podobnou intenzitu. S prkny jdeme na pláž hned s rozedněním, kdy máme vlny sami pro sebe. Odpoledne pak trávíme siestou a prací na dálku v houpacích sítích, cvičením jógy v hippie centru s terasou v korunách stromů a pojídáním čerstvého ovoce a zeleniny vyhřátých sluncem (ananas, papája, mango, banány, avokádo, juka, plantainy – plátanos). Nic moc jiného se tu totiž sehnat nedá. V miniaturních obchůdcích koupíte leda rýži, fazole, olej a třtinový rum.
Vydali jsme se také na celodenní výlet na nedaleký ostrov Coiba. Zkušený průvodce Manuelo cestou zastavuje na několika místech vhodných ke šnorchlování. Největším zážitkem je malinký ostrůvek, který se pod vodou proměňuje v neuvěřitelně barevný korálový útes. Máme štěstí na několik nebojácných želv, které k nám zvědavě připlouvají, na klidného žraloka, který v hloubce pod námi zkoumá skuliny útesu, a spoustu barevných rybiček. Na ostrově Coiba, který je chráněnou biologickou rezervací, chceme prozkoumat prales, ale do samotného nitra džungle nevedou žádné stezky, takže jen z dálky slyšíme tajuplné skřeky opic a papoušků. Když se pak koupeme v průzračně tyrkysové vodě, zavolá nás Manuelo, abychom se šli podívat, co našel. V písku nám ukázal zvlněnou stopu krokodýlího ocasu, vedoucí od pláže k zakalené řece, jejíž břehy jsou chráněné divokým houštím a spletitými mangrovy. Tím pro nás bezstarostné koupání skončilo.
Mravenčí pokusy
Z úmorného horka přejíždíme do tropické Gamboy, zapomenutého městečka u Panamského průplavu. Hned po příjezdu nás vítají opičky tamarínové, skáčou po větvích stromů a běhají po kabelech elektrického vedení. Na kompost za domem naší hostitelské rodiny spěchá hlodavec aguti a my jsme nedočkaví, koho nám živelná džungle ještě představí. María z Venezuely nás vítá a objímá jako členy rodiny, které dlouho neviděla. Rovnou nás usazuje u společného stolu a servíruje vynikající gallo pinto – černé fazole smažené s rýží. U večeře se rozbíhají debaty s dalšími hosty, kterými jsou studenti nadšeně zkoumající biodiverzní okolí Panamského průplavu. Se zatajeným dechem hltáme postřehy o přirozeném chování teritoriálních opic, loveckých strategiích netopýrů či o důsledcích globálního oteplování na pralesní ekosystém.
To nás navnadí k výpravě do džungle na vlastní pěst. Postupně potkáváme prasátko pekari, pestrého ptáčka motmota, žabku maskovanou jako spadlý list a několik azurově modrých motýlů morpho. Navštívíme také chráněnou rezervaci, kde nás přehledně značená stezka zavede k mokřadům, v nichž žije spousta volavek a dalších vodních ptáků, nebo k rozhledně, která nás provede všemi patry pralesa. Překvapuje mě, že v otevřeném prostranství, nad korunami stromů, žije tolik motýlů. Nejvíc si ale užíváme místní kavárnu. Zatímco upíjíme doušky čisté energie, okolo nás se míhají desítky kolibříků, které sem láká sladký nektar ve speciálních pítkách. Když sedíme v naprostém klidu, poletují tak blízko, až cítíme na tvářích jemný vánek z jejich drobných křidel.
Čilý život se dá pozorovat i v bezprostředním okolí naší ubikace. Dlouhá odpoledne trávím pozorováním mravenců rodu Atta, kteří mají na louce vyšlapané úplné dálnice. Vystopuji, že mravenčí cestičky vedou až k velkému stromu a pokračují po jeho kmeni do koruny k těm nejčerstvějším lístečkům. Zpátky na zem se mravenci vracejí v zástupech s kousky lístků, které pevně drží v kusadlech. Zkouším položit do mravenčí dálnice kousek šťavnatého manga. Zajímá mě, jestli mravenci zapomenou na své poslání a vrhnou se na sladkou pochoutku. Ale ani je to nenapadne. V okamžiku začnou hledat alternativní cestu, jak pokračovat v pochodu. Snažím se také mravencům list sebrat, ale drží ho tak pevně, že list zvednu i s mravencem. Všímám si, že na listech jsou občas vidět sotva postřehnutelní mravenečci. Bioložka Agnes mi u večeře vysvětluje, že tito malincí mravenci čistí listy od případných bakterií, plísní a nečistot, které by mohly ohrozit zdraví celého mraveniště. Fascinovaně svou přednášku rozvíjí a vypráví nám, že Atta byli první zemědělci na planetě. Na dně mraveniště pěstují a kultivují houbu, kterou hnojí rozžvýkanými listy. Houba je nutričně velmi bohatá a díky této kvalitní stravě jsou mravenci Atta velmi vyspělým druhem se složitým kastovním systémem.
Panamská klasika
Nemůžeme vynechat ani výlet lodí Panamským průplavem. Navštívíme ostrůvek, na němž kapitán začne pískat a vydávat podivné zvuky. Po chvíli začnou na loďku skákat tamarínové, které krmíme banánem přímo z ruky. Vidíme také želvy a z dálky dva velké krokodýly. Ohromeně sledujeme obrovské nákladní lodě, mířící do přístavů celého světa. Na závěr výletu navštívíme místní komunitu kmene Embera. Lidé zde žijí tradičním způsobem v chýších z přírodního materiálu. Živí se prodejem turistických předmětů, takže to na nás působí spíše jako jakási skanzenová bublina, mucholapka na turisty.
Poslední týden v Panamě se odevzdáváme do rukou domorodců a vydáváme se poznat proslulé karibské ostrůvky San Blas. Ačkoli je oblast Guna Yala součástí Panamy, na hranicích území domorodců projíždíme celní kontrolou. V přístavu Puerto de Carti přesedáme na loď a pokračujeme na ostrůvek, který bude na následující tři noci naším domovem. Tyrkysové moře se leskne a na horizontu se postupně začínají objevovat malinké střípky pevniny. Souostroví San Blas sestává z 365 ostrůvků a my se kocháme netradičním výhledem. Okolo nás je jen tyrkysové moře, palmy a bělostný písek. Při večeři si užíváme pohádkově romantický západ slunce, noc pak ve stanu. Kromě šnorchlování se věnujeme i pozorování domorodých rybářů a místních žen v ručně vyšívaných krojích. Kroje indiánů Kuna sestávají z moly, což je bederní pás zdobený složitými geometrickými ornamenty, které chrání proti démonům. Indiáni věří, že se zlí duchové ztratí v labyrintu a nevejdou do nich. Ze stejných důvodů nosí indiánky pestře vzorované látky a předloktí a lýtka mají zakrytá korálky.
Prozkoumáváme i okolní ostrovy, obdivujeme dokonalé pláže a na jednom opuštěném ostrůvku se smějeme tomu, že ho zvládneme oběhnout dokola za necelou minutu. Na poslední vyjížďce vytahuje průvodce z velké chladicí bedny největší láhev rumu, jakou jsem kdy viděla. Nadšeně si připíjíme, užíváme ten pravý Karibik, houpeme nohama ve vzduchu a pohodlně usazení na palmě nahnuté nad průzračnými vlnami se ujišťujeme, že rum prostě nemůže nikde chutnat líp než právě v Karibiku.
Závěr panamského dobrodružství trávíme v Casco Vieju, staré části Ciudad de Panamá. Koloniální architektura, čisté ulice a luxusní restaurace... Mě ale láká autentičtější prožitek z velkoměsta, a tak se toulám dál, za hranice území naklizeného pro turisty. Nacházím tržiště a rušné autobusové nádraží. Od šamana nakupuji bylinnou směs na nervy, a jsem tedy připravená pokračovat v naší krasojízdě kolem světa.
Velká pětka zážitků
Nechte se uhranout velkolepostí Panamského průplavu
Panamský průplav je jedno z historicky nejdůležitějších míst v zemi a bezkonkurenčně jedna z největších atrakcí. Vydejte se do Návštěvnického centra Miraflores (z centra Ciudad de Panamá jste zde autobusem za půl hodiny) a z vyhlídkové věže pozorujte obrovské nákladní lodě naložené barevnými lodními kontejnery, jak proplouvají z jednoho světového oceánu do druhého. V návštěvnickém centru je také muzeum věnované historii a stavbě Panamského průplavu. Důmyslnost a velkolepost tohoto technologického unikátu a jeho komplikovaný příběh na vás zaručeně udělá dojem.
Pozorujte velryby v oblasti Boca Chica v zátoce Chiriguí
Boca Chica je jedno z nejlepších míst v Panamě pro pozorování velryb a delfínů. Spatřit zde můžete okolo 30 druhů kytovců. Rádi se v místních teplých vodách zdržují hlavně keporkakové, kteří se sem uchylují k početí a výchově mláďat. V oblasti se vyskytují také rejnoci či mořské želvy. Sezona pro pozorování velryb je od června do října. Nasedněte na loďku a užijte si neopakovatelný zážitek svého života, pohlédněte velrybě z očí do očí.
Ochutnejte místní čokoládu, kávu, rum a doutníky
Káva, čokoláda, rum a tabák jsou exkluzivní artikly, které Panama produkuje ve vysoké kvalitě. Navštivte cestou kakaové muzeum či rodinnou čokoládovnu, kávovou plantáž s pražírnou a vychutnejte si pohodu západu slunce s voňavým doutníkem v jedné ruce a sklenkou místního rumu Abuelo v druhé.
Navštivte autentická panamská městečka
Méně navštěvovaná města v Panamě vynikají svým kulturním životem a svérázným geniem loci. Santa Fé a San Francisco leží v horách, a je zde proto svěží klima a zajímavá okolní příroda. Za návštěvu určitě stojí například laguna Balneario del Salto schoulená v džungli cestou do Santa Fé. V městech si užívejte anonymní pozorování okolí z terasy příjemné kavárny, toulky spletitými uličkami a navštivte skvosty koloniální architektury, jako je jeden z nejstarších kostelů v zemi Iglesia de San Francisco de la Montana v San Franciscu.
Zažijte skutečnou divočinu v národním parku Darién
Národní park Darién je nejen největší národní park Panamy, ale také nejrozsáhlejší džungle celé Střední Ameriky. Cesta sem je obtížná a zdlouhavá a výprava sem je zážitek jen pro opravdové dobrodruhy. Ti, co se odváží, ale zažijí skutečnou divočinu, místní prales má bohatou biodiverzitu, prolíná se zde mnoho ekosystémů a příroda je tu v dokonalé harmonii, nedotčená člověkem.
