Dominikánská republika

Dominikánská republika Zdroj: Profimedia.cz

Dominikánská republika
Dominikánská republika
Dominikánská republika
Dominikánská republika
Dominikánská republika
7
Fotogalerie

Dominikánská republika: Dokonalý lék na zimní splín

Koloniální památky, nezapomenutelné přírodní krásy, skvělá kuchyně i příjemní domorodci, kteří vás zasvětí do tradičního tance merengue, naučí vás pít pravý třtinový rum a kouřit ručně balené doutníky – tím vším vás zahrne Dominikánská republika. Letní teploty vás tu čekají celý rok.

Hlavní město země Santo Domingo je vůbec nejstarší město obou Amerik. Založil ho Kolumbův syn, admirál Diego, v roce 1496. Tady se zrodila americká civilizace, právě odtud začínalo dobývání Nového světa. Dnes odtud můžete začít dobývat „Dominikánu“.

Lidnaté Santo Domingo, dnes hlavní město země, má na svou bohatou minulost spoustu památek v koloniální části města. Najdete tu nejstarší katedrálu v celé Americe, pevnost i univerzitu z roku 1538 a také nádherný Kolumbův dům. K objeviteli světadílu se váže i monstrózní maják, který byl před dvaceti lety postaven k oslavě 500. výročí objevení Ameriky. Jsou zde údajně uloženy i Kolumbovy ostatky (Španělé ovšem tvrdí, že je mají „doma“ v Seville). Výstavba betonového monstra rozhodně nebyla levná záležitost – největší maják světa ve tvaru obrovského kříže stál neuvěřitelných 100 milionů dolarů, a když se rozsvítí, je jeho záře vidět až v Portoriku vzdáleném 300 kilometrů. Nicméně často ho zapínat nemohou, neboť jeho spotřeba energie je tak obrovská, že kvůli tomu zhasne skoro celé město.

Jen nedaleko od majáku jsou mořem vymleté jeskyně s podzemními jezery Los Tres Ojos (Tři oka), které patří k ceněným přírodním unikátům. Zastavte se také na nábřeží Maleconu, kde můžete vyzkoušet řadu vyhlášených hospůdek, jejichž specialitou je slavné mofongo, tedy zelené banány na vaření rozmixované s kořením a kousky vyškvařené prasečí kůže. Kombinace vypadá dost hrozivě, ale chuť je výtečná.

Na nejvyšší horu

V hornatém vnitrozemí na vás čeká městečko Jarabacoa, kde si kvůli chladnějšímu klimatu postavily vily s kvetoucími zahradami desítky bohatých Dominikánců. Město tak získalo přezdívku Dominikánské Švýcarsko. Podniká se odtud nejen trek k nejvyšší hoře ostrova Pico Duarte, ale také zábavná výprava k vodopádům schovaným v nedaleké džungli. Pokud na místo dojdete (je potřeba si najmout místního průvodce, protože sami to rozhodně nenajdete), čeká vás fantastický výhled na dlouhý kaňon, který mírně zahýbá a končí velkým vodopádem. Není to známý ani obvyklý cíl, takže tu budete naprosto sami, díky čemuž se můžete svléknout donaha a skočit pod obrovskou ledovou sprchu. Hladinu skrápí vodní tříšť, v jezeře se točí obrovský vír, který znesnadňuje plavání, ale právě tohle jsou okamžiky, na které se nezapomíná.

A ještě jeden tip na zpáteční cestu: Až se budete vracet z města Jarabacoa zpátky do Santa Dominga, zastavte se v městečku Bonao a navštivte zde populární Muzeum Candida Bida s díly nejslavnějšího dominikánského malíře.

Plachetnicí k opuštěnému ostrovu

Pro většinu běžných návštěvníků Dominikánské republiky je náhorní plošina u města Jarabacoa poněkud z ruky, zvláště když jsou ubytovaní v Punta Caně. Ale i odtud je možné navštívit několik fascinujících destinací. Jednou z nich je opuštěný a přísně chráněný ostrov Catalina, na který se pořádají plavby malou plachetnicí, což je sám o sobě nezapomenutelný zážitek, především pro člověka, který podobnou věc nikdy nezažil. Na širém moři si totiž plachetnice „lehne“ do větru, což znamená, že se nakloní k hladině v úhlu zhruba pětačtyřicet stupňů a s tímto sklonem sviští po otevřeném moři. Ale když hodinku plavby se sevřeným žaludkem vydržíte, budete odměněni návštěvou pustého ostrova.

Catalina je přírodní rezervace, kde nestojí žádné hotely a kam se jezdí pouze na pikniky. Posádka vám tu v polních podmínkách ukuchtí oběd a pak už se můžete koupat v prohřáté vodě na opuštěné pláži nebo jen relaxovat se sklenkou dominikánského multivitaminu – třtinového rumu – ve stínu vzrostlých palem.

Za velrybami na Samaná

Nejkrásnější místo celé Dominikány je podle místních jednoznačně poloostrov Samaná, na který si z Punta Cany můžete zaletět malým letadýlkem (jednodenní výlet vyjde zhruba na 250 dolarů). Divoký poloostrov je plný zajímavých atrakcí a samozřejmě ani tady nechybí dokonalé karibské pláže, třeba ta u ostrůvku Cayo Levantado, kam se dopravíte katamaránem.

Poloostrov Samaná ovšem proslavily především velryby: od ledna do března připlouvají k jeho břehům tisíce keporkaků, kteří se v teplých vodách páří, přičemž vydávají hlasité zvuky připomínající zpěv – přezdívá se jim proto zpívající velryby.

Načančaný středověk

Milovníci golfu, luxusní dovolené a špičkového jídla jistě ocení špičkový turistický komplex Casa de Campo, který byl před lety zařazen do první desítky světových rekreačních destinací. Není se čemu divit. V nádherné divoké krajině nedaleko moře vznikla středověká historická vesnička Altos de Chavón, kde se konají koncerty vážné i moderní hudby, kde najdete špičkové restaurace, řemeslné dílny, muzea či malířské školy. Na ulicích se tančí a zpívá, prodává se tu spousta uměleckých předmětů, ale i proslulé panenky vúdú. A kolem vesnice stojí na obrovském pozemku s několika golfovými hřišti a tenisovými kurty stovky haciend a vil, které patří bohatým celebritám.

Nejmenší ráj světa

Zatímco Punta Cana leží u Karibského moře, sever Dominikánské republiky omývá prohřátý Atlantik. Z přístavu San Felipe de Puerto Plata se můžete vydat k údajně nejmenšímu ostrůvku v Atlantiku, kterému místní říkají s trochou nadsázky Rajský ostrov. Je to spíše velká písečná duna, která se jaksi omylem ocitla uprostřed nekonečné vodní hladiny. Nicméně i když na první pohled vypadá trochu legračně, v jejím okolí jsou nádherné korálové scenerie, kde se dá skvěle šnorchlovat. Samotné Puerto Plata je navíc zajímavé i tím, že jde o jedno z nejvyhlášenějších nalezišť jantaru, a tak je vhodným místem k nákupům této unikátní zkamenělé pryskyřice. Kromě doutníků a dominikánského rumu je to ta nejlepší památka na cestu po Dominikáně.

Tento článek byl uveřejněn v časopise Lidé a Země, vydání 11/2012.