Alasitas: Populární bolivijský svátek, při kterém se dychtivě nakupují miniatury věcí, po kterých lidé touží

Alasitas: Populární bolivijský svátek, při kterém se dychtivě nakupují miniatury věcí, po kterých lidé touží Zdroj: Anna Sehnalová a Jakub Kocurek

Ekeko, bůh štěstí a prosperity, je hlavní postavou svátku.
Komu se nechce stavět, může si rovnou koupit i miniatury domů.
Velmi oblíbené jsou samo sebou maličké, ale velmi věrné napodobeniny světových měn eura a dolaru.
Pokud si však myslíte, že stačí si vytoužené věci koupit a čekat, až mi k nim Ekeko dopomůže, mýlíte se. Vše začíná „fungovat“ až potom, co věci požehná šaman či čarodějnice.
5
Fotogalerie

Alasitas: Populární bolivijský svátek, při kterém se dychtivě nakupují miniatury věcí, po kterých lidé touží

Každý rok uprostřed místního léta, tedy 24. ledna, se centrum bolivijské metropole La Paz na jeden den změní v obrovský trh miniatur. Hlavní náměstí a okolní ulice jsou lemovány stánky a místo aut se ulice plní indiány z města i širšího okolí. Všichni nakupují zmenšeniny nejrůznějších předmětů a doufají, že si prostřednictvím miniatur zajistí blahobyt a štěstí v příštím roce.

Nadešel jeden z nejoblíbenějších svátků roku, Alasitas. Slaví ho Ajmarové a Kečuové, původní indiánští obyvatelé andské náhorní planiny Altiplano. Svátek má původ v dávných dobách. Archeologické nálezy dokazují, že miniatury byly k rituálním účelům používány ve starých andských kulturách po tisíce let. Měly zajistit blahobyt a často se objevují ve výbavách hrobů. Kvůli nedostatku pramenů nedokážeme samotný původ svátku vystopovat. Je však jisté, že jej slavili obyvatelé Altiplana už za dob Incké říše, a to v den letního slunovratu, který na jižní polokouli připadá na 21. prosince.

Svátek byl spojován s plodností a především úrodností půdy. Prvním paprskům nového slunce se předkládaly tzv. illas, amulety přinášející štěstí. Žádalo se i o dostatek deště po následující rok a obětovaly se miniatury znázorňující potraviny a chovná zvířata, postupně je doplnily i věci denní potřeby a cennosti. Šlo v podstatě o oběť slunci, která měla zajistit, že se dané předměty dárci v průběhu následujícího roku promění v reálné. Podobné oslavy jsou doloženy už z předincké kultury Tiwanaku.

V hlavní roli Ekeko

Po dobytí Altiplana španělskými conquistadory tradice svátku upadla. Jeho oslavu paradoxně obnovil španělský správce La Pazu Sebastián Segurola. Podle pověsti tak měl učinit z vděku, že přežil hladomor v období obléhání města indiánskými povstalci pod vedením Tupaca Katariho roku 1781, a dokonce si sám měl doma vystavit sošku Ekeka. (Zpočátku úspěšný odboj byl nakonec potlačen, ale povstalcům se podařilo vyhladověním připravit o život mnoho Španělů a Tupac Katari je dodnes bolivijským národním hrdinou.) Oslavy Segurola ustanovil v roce 1782 na 21. prosince. O rok později bylo datum přesunuto na 24. ledna, den svátku katolické patronky města, Panny Marie z La Pazu (Nuestra Seńora de La Paz). Svátek ale není pouze záležitostí bolivijské metropole, slaví se i v dalších městech bolivijského a peruánského Altiplana v různých datech. V posledních letech se Alasitas rozšířil i do velkých měst Argentiny, kde jej hrdě slaví Bolivijci, kteří tam přišli za prací.

Klíčovou postavou svátku a jeho symbolem je bůžek Ekeko. Jméno Ekeko vzniklo zkomolením ajmarského slova pro trpaslíka. Ekeko je malý, často zavalitý mužík. Jeho ztvárnění prošlo v minulosti řadou proměn a v jeho podobách po obnově Alasitas v 18. století se dobře zrcadlí proměny bolivijské společnosti. Někteří s Ekekem spojují už předincké hrbaté figurky nalezené v Tiwanaku a ve vodách jezera Titicaca u Isla del Sol. Předpokládá se, že se jednalo o postavy bohů blesku, jejichž hrb byl symbolem blesku a současně štěstí.

V inckém období bývá Ekeko spojován s figurkami bůžka plodnosti – nahého trpaslíka se ztopořeným penisem. Později se objevuje bůžek štěstí a prosperity vzývaný v nepříznivých dobách a nesoucí už jméno Ekeko. Od znovuobnovení svátku v roce 1783 Ekeko nabýval španělských rysů. Postupně ztloustl, zčervenaly mu tváře, získal vzezření dobráka, dostal do úst cigaretu, do ruky kožený kufr a nádobu plnou stříbra. Po ozbrojeném lidovém povstání v roce 1952, kdy se k moci na pár let dostal proindiánský Paz Estenssoro, si ho naopak začali přizpůsobovat domorodci, a tak místo obleku a sombrera oblékl pončo a lluchu (tradiční čepice Altiplana, z lamí vlny s krytkami na uši), a někdy měl dokonce přes rameno zavěšenou pušku. V 70. letech mu ztmavla pleť a do rukou nabral další rozličné předměty.

Nyní se v jeho ztvárnění prolínají všechny zmíněné rysy. Může být oblečen do obleku i ponča, hlavu mít pokrytou kloboukem či čepicí nebo obojím. Stejně jako ajmarští a kečuánští muži má i Ekeko krátké černé vlasy, ale na rozdíl od nich nosí knírek a může mít hrb. Kdoví, jak se bude jeho podoba dále vyvíjet, zda třeba časem nezíská rysy prezidenta Moralese, který je mezi indiány nesmírně populární a někteří ho vnímají téměř jako božstvo.

Ekeko přináší blahobyt, a proto je ověšen vším, co člověk k životu potřebuje – hlavně balíčky s jídlem, kokou a pochoutkou čuňo (chuńo, sušené a mražené brambory, jeden z místních základních pokrmů) a samozřejmě penězi. Dříve se sošky zhotovovaly z hlíny, v současnosti se používají snad všechny dostupné materiály. Postavičku si doma vystaví každá rodina a položí před ni miniatury věcí, které si přeje v nastávajícím roce získat. Ekeka si však nikdo nekupuje sám, musí ho dostat darem.

Kupte si celý život!

Dne 24. ledna se La Paz stane tržištěm. Z centra města kolem náměstí svatého Františka se jako had vine řada stánků překypujících miniaturami a plazí se podél jedné z hlavních tříd až k poměrně prudce se svažující ulici, která slouží jako běžná tržnice a je dlouhá asi dva kilometry. Lidé od časných ranních hodin plní ulice k prasknutí a dychtivě nakupují miniatury věcí, po kterých touží. Nabízejí se jim maličké modely úplně všeho, co jen člověk v běžném životě potřebuje: balíčky jídla, oblečení, auta, nábytek, hygienické potřeby… Průmyslové výrobky roztomile imitují reálné produkty prodávané na bolivijském trhu, někdy až skoro k nerozeznání – kdyby tedy neměřily jen pár centimetrů. Dostanou se tu například maličkaté plastové konzervy značky Bonduelle, kečup Heinz, papírové krabičky Corn Flakes Kellogg´s, polévky Maggi, pěticentimetrové basy Coca-Coly a místního piva Paceńa, šampony Oriflame, zubní pasta Signal, cigarety Marlboro, plastové mobily Nokia… Lidé si samozřejmě v miniaturách mohou dopřát lepší značky než ve skutečnosti.

Jelikož současná Bolívie zažívá obrovský stavební boom, patří mezi důležité zboží také maličké pálené cihly a střešní tašky, tvárnice, dřevěné žebříky, kovové kyblíčky, motyky, hrábě, krumpáče, lopaty, dláta, zednické lžíce, šroubováky, pily, sekerky, kladiva, okapy, trakaře, pytlíčky s cementem a pískem, štůčky provázků a drátků, malé železné výztuže. Na vybavení domácnosti si pořídíte nábytek, elektrické spotřebiče z různého materiálu. Komu se nechce stavět, může si rovnou koupit i miniatury domů. A pokud se někdo chystá v příštím roce začít podnikat, jistě si rád zakoupí třeba miniaturní smíšené zboží, zařízenou restauraci i s personálem nebo obchod s kokou.

Velmi oblíbené jsou samo sebou maličké, ale velmi věrné napodobeniny světových měn eura a dolaru. Prodávají se v balíčcích, jejichž cena stoupá s nominální hodnotou daných bankovek. Často jsou bankovky připevněny k malé tradiční šamanské kapse, mocného symbolu, a rovnou i k obrázku sochy či ikony světce některého významného bolivijského kostela. Na sobě mohou mít připevněny různé symboly štěstí a blahobytu, ať už původní, či přinesené z Evropy: lístečky koky, zrna červenočerných fazolí, ruku, zlaté mince, žabky, kominíky, čtyřlístky, křížky či podkovy.

Nejde však jen o blahobyt materiální. Ekeko pomůže i ve studiu, při získávání zaměstnání, ve vztazích. Najdeme tak postavičky svatebčanů, malé symboly lásky a štěstí, malá sádrová miminka, svatební certifikáty i rozvodové listy. Žádaným artiklem jsou pak další úřední dokumenty: vysokoškolské diplomy, řidičské a policejní průkazy, živnostenské listy…

Velká část miniatur pak představuje komodity, které v Bolívii pro většinu obyvatel zůstanou navždy přáním: luxusní vozy, vily s bazénem, letenky do exotických destinací, štosy dolarů či výherní loterijní lístky. Kdo si nechce jednotlivé věci hledat na trhu sám, může si rovnou pořídit sestavený balíček k tomu, co potřebuje. Kdo se chystá na cesty, pořídí si kufr s cestovním pasem, šeky a minikreditní kartou Visa, další zase kancelář, školní budovu, počítač s příslušenstvím nebo papírovou televizi s DVD přehrávačem, z jejíž obrazovky na něj hledí sám Ježíš.

Tak jako v případě bankovek i ceny jednotlivých modelů se stanovují podle jejich reálných předloh. Proto bude například stát víc magisterský než bakalářský titul, i když výrobní náklady na oba papírky jsou stejné.

Dvojí požehnání

Pokud si však myslíte, že stačí si vytoužené věci koupit a čekat, až mi k nim Ekeko dopomůže, mýlíte se. Vše začíná „fungovat“ až potom, co věci požehná šaman či čarodějnice, jejich stánků je zde poměrně dost. Převažují šamani v krásných tradičních oděvech, k jejichž náčiní patří kromě sošky Ekeka také zvonek, vykuřovadlo, kropítko a především vycpaný pásovec. Za ne zcela nízkou sumu se zeptají na zákazníkovo jméno a během mumlání zaklínadel nad zakoupenými miniaturami rozstřikují podivně vyhlížející tekutinu, vykuřují je a za neustálého zvonění nad nimi mávají pásovcem. Pak by už vše mělo probíhat tak, jak si zákazník přeje. Jelikož většina indiánů z Altiplana jsou úředně katolíci a v praxi volně míchají katolicismus s vírou svých předků, požehnání šamana jim často nestačí. Proto se tisíce lidí tísní v pravé poledne před hlavní lapazskou katedrálou svatého Františka, kde tyto roztodivné miniatury světí kněží rozstřikováním svěcené vody.

S bujarou atmosférou svátku je spojen i jeho další zajímavý aspekt – humor. Výjimečný sváteční čas umožňuje dělat i to, co by bylo jindy nepřijatelné. Dne 24. ledna v La Pazu vyjdou jakási „aprílová vydání“ hlavních bolivijských deníků, samozřejmě ve zmenšeném formátu, která si pořádně utahují ze všeho, co se namane. Hlavní cíl jsou samozřejmě politici jak místní, tak světoví. Zvláště oblíbený terč těchto vtípků je bolivijský prezident Morales a jeho venezuelský protějšek Hugo Chávez. Setkáme se tak třeba s fotomontážemi prezidenta překřtěného na Ego Modalese v podivných oděvech ironizujících Moralesovu zálibu v tradičním oblečení a zvláště svetrech. Svátek Alasitas se tak z původního zemědělského svátku za dobrou úrodu stal v moderní době oslavou materiálního blahobytu a štěstí v novém roce a dnem politické satiry. Přívětivou postavičku Ekeka navíc využívají všemožné reklamy, podobně jako na Západě Santa Clause, a Ekeko tak shlíží z řady reklam a billboardů. Sympatickým aspektem svátku je, že ačkoli je v dnešním globalizovaném světě takřka všechno zboží Made in China, miniatury na Alasitas jsou v drtivé většině vyráběny ručně místními obyvateli a často z použitých věcí.

Pokud by se někdo v poslední lednové dekádě nacházel na Altiplanu, bylo by jistě chybou nezavítat na Alasitas do La Pazu.

Tento článek byl uveřejněn v časopise Lidé a Země, vydání 2/2012.