Iquitos

Iquitos Zdroj: Profimedia.cz

Tambopata
Madidi
Yasuní
Manaus
5
Fotogalerie

Nejkrásnější místa Amazonie

Nejdelší a nejvodnatější řeka světa. Tisíc velkých a nespočet menších přítoků. Životodárná voda napájející plíce světa. To vše a mnohé další jsou charakteristiky řeky Amazonky v Jižní Americe a jejího rozsáhlého povodí. Sama Amazonka oficiálně začíná svoji pouť v Peru, její přítoky však do oblasti Amazonie zahrnují v podstatě celý sever Jižní Ameriky. Přes Brazílii pak Amazonka míří směrem k Atlantiku.

U pramenů Amazonky

Srdcem „horního toku“ Amazonky je město Iquitos v severním Peru. Zhruba osmdesát kilometrů jižně od města se spojují dvě hlavní zdrojnice Amazonky – Marañón a Ucayali – a utvářejí tak oficiální hlavní tok řeky. Iquitos byl oficiálně založen peruánskou vládou v roce 1864 na místě jedné z mnoha bývalých jezuitských misií v oblasti jako hlavní město regionu Loreto. Na začátku 20. století byl Iquitos jedním z center amazonského gumárenského boomu, což z něj udělalo hlavní město peruánské Amazonie. Vedle rozmanité kultury města láká také na plavby po Amazonce. Návštěvníci mohou po vodě zamířit například do národní rezervace Pacaya Samiria, oblasti sezónně zaplavovaných lesů s úžasnou přírodní rozmanitostí. Fanoušci pevnější půdy pod nohama si pak najdou své v menší rezervaci Tamshiyacu, která nabízí kilometry stezek pod nekonečným zástupem opic, papoušků a dalšího zvířectva.

Jedním z mnoha vedlejších toků Amazonie je Madre de Dios, která protéká jižním Peru, severní Bolívií a následně s dalšími toky tvoří řeku Madeira, která je nejsilnějším přítokem Amazonky. V Peru se jižně od Madre de Dios při hranici s Bolívií rozkládá národní rezervace Tambopata. Na tisíci čtverečních mil zde návštěvníky přivítá kakofonie barev a zvuků tropického pralesa se zdánlivě nekonečnou přírodní rozmanitostí. Na cestě k  jezeru Sandoval obklopenému  bílými palmami je možné vidět vše od malých savců a plazů přes pestré papoušky až po jaguáry či vydry obrovské. Zvlášť atraktivní jsou pak procházky po instalacích v korunách stromů.

Na bolivijské straně hranice sousedí s rezervací Tambopata národní park Madidi, pojmenovaný po stejnojmenné řece, která je přítokem řeky Beni. S rozlohou zhruba devatenácti tisíc čtverečních kilometrů jde o jednu z největších chráněných oblastí na světě. Této rozloze pak odpovídá i rozmanitost ekosystémů, které park zahrnuje. Z tropických amazonských lesů může odvážný návštěvník přes svažitou yungu a travnatou punu vystoupat až na vrcholy andských pětitisícovek.

Oblast Amazonie zasahuje prostřednictvím několika přítoků Amazonky také do Ekvádoru. Podél řeky Napo východně od města Coca se rozkládá národní park Yasuní. Park je obýván především domorodou etnickou skupinou Huaroani, ke které se řadí i dva nekontaktované kmeny Tagaeri a Taromenane. Park je rájem venkovních aktivit – k dispozici je pěší turistika, kanoistika a další. Amazonskou specialitou je pak lov piraní. Přírodní krásy a až neuvěřitelnou rozmanitost parku však v současné době ohrožuji plány na těžbu bohatých zásob ropy, které se pod parkem nacházejí.

Brazílie

Šedesát procent plochy amazonského deštného pralesa se nalézá v Brazílii. V jádru této oblasti se na soutoku Amazonky a jejího největšího přítoku Río Negro rozkládá město Manaus. Soutok Amazonky a Río Negro je atrakcí sám o sobě – charakteristicky tmavé vody Río Negro, která je největší černovodou řekou světa, se pojí s mnohem světlejším tokem Amazonky. Vzhledem k rozdílu v rychlosti a hustotě vody tečou oba toky po mnoho kilometrů vedle sebe a vytvářejí tak unikátní vizuální spektákl.

Manaus je sice moderní dvoumilionové město, jeho izolovaná lokalita uprostřed Amazonského pralesa však znamená, že je pohodlně dostupný pouze letecky či prostřednictvím několikadenní plavby. Za trochu snahy však návštěva Manausu stojí. Městské kultuře vévodí operní dům Teatro Amazonas otevřený na Silvestra roku 1896. Turisté mohou nakoupit na tržišti Mercado Adolpho Lisboa a užít si nočního života na pláži Ponta Negra. V kontrastu k okázalosti pak východně od města stojí muzeum Seringal, které dokumentuje historii otrocké práce na kaučukovníkových plantážích, ze kterých Manaus vyrostl.

Manaus funguje jako výchozí bod pro plavby po řece a výlety do džungle. Dostupná je „země vodopádů“ u městečka Presidente Figueiredo severně od Manausu či zdánlivě nekonečné, psychotropní olejomalbu připomínající souostroví Anavilahans proti proudu Río Negro. Pro návštěvníky, kteří se na výlet do džungle necítí, pak má Manaus připravené zkulturněné verze divočiny v samotném městě ve vědeckém institutu INPA a také v Muzeu Amazonie MUSA v lesní rezervaci Adolfa Duckeho.