V roce 2018 přijela Anežka Pařízková na krátký studijní pobyt do Quita a toužila vidět Galapágy. Nakonec ji k dlouhodobému pobytu přiměla nejen pracovní nabídka, ale také kouzlo přírody a vstřícnost místních lidí.
Čím se v Ekvádoru zabýváte?
Pracuji na Honorárním konzulátu České republiky v Quitu. Práce se díky pandemii covid-19 změnila z běžnější úřednické práce na řešení krizových situací a pomoc nejen českým občanům v nouzi. Každý den je díky tomu jiný. Nyní má Ekvádor opět otevřené hranice pro zahraniční turisty a situace se pomalu uvolnila. Stále ale není možné pořádat jakékoliv kulturní akce, takže se bohužel mimo kancelář pracovně většinou nedostanu. Aktuálně je hlavní náplní práce monitorování situace spojené se světovou pandemií, doplňování informací kolem cestování v zemi a možnosti příletu i odletu, často se na nás také obracejí studenti, kterým pomáháme s dokumenty pro žádosti o víza do ČR a s jejich překlady, a v neposlední řadě je zde hodně práce s Ekvádorci, kteří se snaží získat české občanství, většinou po českých rodičích.
Jak se liší mentalita místních od té naší?
Možná bych se spíš zamyslela nad tím, zdali můžeme najít mezi českou a ekvádorskou mentalitou nějaké společné znaky. Rozdíly jsou opravdu velké, počínaje neřešením dochvilnosti až po pevné rodinné vztahy se všemi členy rodiny. Ekvádorci jsou stále dost konzervativní, což pramení především z jejich náboženského zaměření, a naše otevřenost a mluvení o jakémkoliv „tabu“ je dokáží překvapit.
Co vás nejvíc překvapilo, ať už příjemně, nebo nepříjemně?
Délka zemětřesení, to bohužel nepříjemně. Z mého dřívějšího pobytu v Chile jsem měla zkušenost především se silným, ale velmi krátkým zemětřesením. Tady se chvěje země delší dobu. Dále je zajímavé se tu naučit pozorovat počasí, za den člověk v hlavním městě zažije velká vedra, kdy nemůže bez faktoru 50+ vyjít ven, a během hodiny zas naopak shání deštník a teplejší oblečení.
Je něco, s čím jste se tam dodnes nesmířila?
S dopravou. Řidiči zde mohou dostat řidičský průkaz velmi rychle a téměř bez studia a praktikování jízd. To se samozřejmě projevuje na silnicích, proto musíte být neustále ve střehu, abyste se s někým nesrazili. Přechod pro chodce pro ně nic neznamená a světla pro odbočení zrovna tak. Dalším dopravním rizikem jsou modré autobusy, které jsou staršího data a vypouštějí do ovzduší obrovské množství smogu. S čistotou krajiny se pojí i nezvládání třídění odpadu. V supermarketech je vše zabaleno do několika plastů a k tomu přidán i papír. Při balení nákupu, pokud rázně nezakročíte, vám místní pomocníci zabalí ještě ideálně každou potravinu zvlášť do dalšího plastového sáčku. Vždy se snažím chodit na nákup s několika látkovými taškami, protože vidět rodiny odjíždějící k autu s nákupním košíkem plným igelitových sáčků je smutné, když víte, že je nijak nevytřídí. Osobně se tu snažím třídit a vedu k tomu i okolí, ale dle poloprázdných košů je vidět, že patřím zatím pouze k hrstce obyvatel, kteří dokážou odpad rozdělit.
Je něco, co vám tam z domoviny chybí?
Kromě těch nejbližších mi chybí i klidnější prostředí. Ruch Quita je ještě podpořen auty, která rozvážejí plyn, a tato auta o sobě dávají vědět už od pěti hodin ráno šílenou hudbou, co vyřvává gaas (plyn), což řidiči ještě umocňují opakovaným troubením. Holce ze Smržovky se dost zasteskne po klidném prostředí Jizerských hor. Také mi chybí větší pocit bezpečí: člověk musí dobře vědět, na jaká místa si může dovolit jít sám a na jaká radši ne. Ekvádorci jezdí i na krátké vzdálenosti po městě autem, proto se mnohdy diví, když chcete někam přejít sami pěšky. Pokud tak učiníte, stáváte se výrazným bodem pro všechny taxikáře a neustále na vás troubějí auta a nabízejí svůj odvoz. Zajít si večer na chvilku na procházku je zde z hlediska bezpečnosti téměř nemyslitelné.
Co naopak vnímáte jako lepší než u nás?
Ekvádorci mají výhodu především díky neuvěřitelné rozmanitosti přírody. Zde si opravdu vybere každý mezi teplem a zimou. Můžete se zde podívat na vulkány, pětitisícové a vyšší hory, jezera, prales a moře. A když se zaměříme přímo na Ekvádorce, jsou rozhodně lepší ve smyslu pro rytmus. Jejich vášeň pro salsu a poslech tradiční muziky je často spojena s jakýmsi životním nadhledem a radováním z maličkostí.
Vědí místní o Česku? Jak reagují, když se zmíníte, odkud pocházíte?
Vědí o Československu a netuší, že už jsou z nás dvě oddělené země. Jelikož je národním sportem fotbal, dokážou vyjmenovat všechny naše úspěšné fotbalisty od Antonína Panenky až po Petra Čecha. Znají i české produkty a značky, mezi které patří Baťa, Škoda, Bohemia Crystal a pivo, nicméně informace o tom, že je to české, je pro ně překvapující.
Jaké jsou cestovatelské zvyklosti místních? Ať už do zahraničí, nebo v rámci vlastní země?
Místní velmi rádi jezdí do parků na pikniky a obecně do přírody, ale většinou v rámci Ekvádoru. Za hranice se dostanou především do Peru a Kolumbie a mimo Latinskou Ameriku pak směřují především do USA na nákupy a do Španělska za částí jejich rodin.
Jakých pět míst byste ukázala svému nejlepšímu kamarádovi z Česka, který v Ekvádoru ještě nebyl?
Nejradši bych řekla: Přijeď na pár týdnů a procestuj celou zemi křížem krážem! Ale z těch nejzásadnějších míst, bez jejichž návštěvy by člověk neměl odjíždět, bych vybrala Cotopaxi – zasněžený vulkán; Quilotou – nádherné jezero; Galapágy – pro jejich neuvěřitelnou rozmanitost; Cuenku – centrum města je na Seznamu UNESCO; no a v neposlední řadě i ekvádorský prales.
Vaše nejoblíbenější místo nebo zážitek?
Plavání vedle lachtanů a želv. Obecně vidět zvířata v jejich přirozeném prostředí je velký zážitek a nejen Galapágy, ale právě i prales a pláže vám tyto zážitky přinášejí na každém kroku. Z dalších aktivit nikdy nezapomenu na slaňování vodopády. Nejoblíbenější místo v Quitu je pro mě park Guápulo, kde se kromě piknikování dá i sportovat nebo jen odpočívat s kouzelnými výhledy na vulkány.
Jaké je vaše oblíbené místní jídlo?
Veškeré mořské plody, na které je místní kuchyně bohatá. Krevety a mušle zde mohu jíst opravdu každý týden.
Kterých pět výrazů byste použila pro popis Ekvádoru a jeho obyvatel?
Pestrobarevnost, salsa, pohostinnost, ležétní přístup k životu a času manana, rodina.
Cokoli, co byste ráda doplnila?
Již několikrát jsem se přistihla při tom (hlavně tedy v autě), že si na něco stěžuji. Doprava, lidé bez omluvy chodí na schůzky pozdě, v obchodě často nenajdu to, na co jsem z Evropy zvyklá, lidé se dle nás občas chovají nelogicky, stále spoustě věcem nerozumím a i nyní se dokážu divit, proč tu nějakou práci místní nedělají prostě efektivněji… Ale i přes veškeré nedostatky a moje remcání jsem si zemi zamilovala. I přes svoji neklidnost je země nádherná a místní lidé moc milí, proto člověk kouzlu Ekvádoru lehce propadne. Naučí se také velmi oceňovat místní čerstvé ovoce, mořské plody, ryby i maso, takže při návratu do Evropy mu začnou především banány, mango a avokádo jinak „vonět“.
