nahoru

Souostroví Galapágy: Návštěvu v odlehlém království zvířat vám mohou pokazit pouze vysoké poplatky a časté osobní prohlídky

Tomáš Kubeš 24. května 2021 • 06:30
Souostroví Galapágy: Návštěvu v odlehlém království zvířat vám mohou pokazit pouze vysoké poplatky a časté osobní prohlídky
foto: Tomáš Kubeš

Jen málokdo neslyšel o tomto proslaveném souostroví, které se díky Charlesi Darwinovi stalo legendou. I my dnes můžeme obdivovat stejnou sílu přírody a vydat se po stopách evoluce.

Ekvádorské souostroví Galapágy má jednu velkou výhodu: od pevniny je vzdáleno skoro tisíc kilometrů. Jejich izolace vytvořila přirozenou překážku před rychlou zkázou a zajistila jim ochranu i do budoucna. Devatenáct sopečných ostrovů nevzbudilo v době svého objevení portugalským knězem Tomášem z Berlanga v roce 1535 žádný zájem. Později se ostrovy stávaly cílem jen pirátů a obchodních či velrybářských lodí, které se zde zásobovaly na dlouhé plavby oceánem.

Teprve o 300 let později se tu ovšem objevil důležitý návštěvník. Byl to Charles Darwin, který po pěti týdnech pozorování překypujícího života formuloval své teorie o evoluci a vývoji druhů. Dodnes je zde Darwin vnímán jako symbol, a proto nejznámější záchranná stanice na ostrově Santa Cruz nedaleko přístavu Puerto Ayora hrdě nese jeho jméno.

Návrat ztracené želvy

Díky úsilí biologů a ochránců přírody se na této záchranné stanici podařilo navrátit největší želvy světa – želvy sloní – opět do kategorie druhů, které přežily kolonizaci světa člověkem. Je úžasné pozorovat za malou zídkou další pokolení želvího druhu, které se díky spojenému úsilí člověka navrátilo na sopečný ostrov. V roce 1968 na galapážském ostrově Santa Cruz přežívalo z několika stovek tisíc příslušníků rodu želv posledních třináct samic. Naštěstí byl nalezen i jeden samec v zoo v San Diegu, který se stal základem přežití druhu spolu s dalšími želvami, které byly nalezeny po celém světě. Kdysi obývalo Galapágy zhruba 250 000 až 300 000 želv sloních. Na každém ostrově najdete jiný poddruh, který se liší především tvarem krunýře. Dnes má díky úsilí a obětavosti ochránců populace želv okolo 30 000 jedinců.

Zde na Darwinově stanici stále pomáhají želvám k jejich přežití. Mají tady chovné páry, které se usilovně a často před vašimi zraky páří. To je známka, že se jim daří dobře. Jejich potomkům pomáhají inkubátory a také ochrana proti predátorům. Želvy bývají vypouštěny do volné přírody až ve věku okolo patnácti let. Díky zásahu člověka se podaří přežít nehostinné podmínky sopečných ostrovů daleko většímu množství potomstva, než by tomu bylo v přirozených podmínkách. Malé želvičky bývají krmeny jen třikrát týdně, aby přivykly přirozeným možnostem v divoké sopečné krajině.

Poslední samec

Symbolem úsilí ochrany je také poslední samec George. Ten byl nalezen jako poslední zástupce želv na ostrově Pinta, zpustošeném přemnoženými kozami, které dovezl člověk. Vědci doufali, že najdou ještě další zástupce želvy z Pinty v některé ze zoologických zahrad, bohužel se tak nestalo. Osamocený George se tak stal symbolem i po své smrti v roce 1972, kdy se dožil více než sta let. Jeho tělo bylo zmrazeno a je vystaveno ve speciálním pavilonu, kde vypráví příběh o posledním svého druhu.

Největší sloní želvy je možné spatřit až v mlze na hřebenech vulkánu ostrova Santa Cruz. Tady je díky vlhkosti nejlepší vegetace, a proto mnohé želvy šplhají usilovně po svazích sopky od pobřeží až do výšky 500 metrů nad mořem. Vědci zjistili, že když želva šplhá za žrádlem, je schopna vyvinout rychlost až dva kilometry za hodinu, což je u těchto stvoření, která vlečou svůj krunýř a mohou vážit až 300 kilogramů, skutečně neuvěřitelný výkon. Namáhavá cesta je vyvážena šťavnatou pastvou, která želvám umožní přežít další půlrok téměř bez potravy. A to byl také jeden z důvodů, proč tento druh stál před vyhynutím. Mnohé obchodní a velrybářské lodě po staletí využívaly zvířata jako živé konzervy a zásobu masa na dlouhé plavby.

Zima – období žravosti a mláďat

Překonat dvě až tři hodiny mezi ostrovy vypadá jako hračka, jenže v zimním období je moře často rozbouřené. Proto lodě pro dvacet pasažérů, kterými smýkají zuřivé vlny, spíše připomínají místo, kde se dozvíte, co měl kdo k večeři nebo k snídani. Nezapomenutelný zážitek.

Zdrojem změny v zimním období je Humboldtův proud, který přichází od Antarktidy, stáčí se u Galapág a sleduje celé západní pobřeží Jižní Ameriky. Tento proud významně ochlazuje moře a také přináší životodárný plankton z jižních moří, jenž je potravou pro ryby, a především roje sardinek, které milují ptačí kolonie terejů, albatrosů, fregatek a i nejseverněji žijících tučňáků. Zdroj potravy znamená i rozmnožování, a proto jsou k vidění i mláďata, která v klidnějším létě už spatříte víceméně dospělá. Zimní období je také ideální možností vidět u jihoamerických břehů velryby, které rovněž přitahuje velké množství planktonu.

Všudypřítomné iguany

Sednout si na lávové kameny na největším ostrově Isabela znamená další neuvěřitelný zážitek. Celé pobřeží totiž okupují iguany, v češtině známé jako leguáni mořští (pozn.: iguana je španělský a anglický výraz pro leguána pocházející z latiny). Překvapí svou až metrovou délkou. Celé statisíce tvorů se povalují na plážích, útesech a často i na sobě v několika vrstvách. Leguáni jsou býložravci a pro svoji potravu si rádi zaplavou nebo se potopí. Proto si během koupání nebo šnorchlování budete připadat jako v Jurském parku, když vedle vás poplavou tito ještěři. To není muzeum evoluce, ale skutečnost. Naštěstí leguáni nebyli nikdy vyhledávanou potravou námořníků, a tak je tu najdete všude: od pláží po stěny penzionů nebo vyhřáté útesy. Jednou se mi stalo, že jsem měl pocit, jako by útesy pode mnou ožily. Kolonie ještěrů úplně splývala s lávovou vyvřelinou! Perfektní zbarvení, které umožňuje přežít.

Asi největší zástupce leguánů objevíte na ostrově Floreana, kde přesahují někteří jedinci i metr délky. Je to tu jak na cestě do pravěku, všude okolo se povalují prehistoricky vyhlížející ještěři. Navíc místo obvyklé černé na vás září zeleně nebo sytě červeně. To je dáno převažující potravou. Pokud se jedinec živí převážně červenými řasami, jeho zabarvení získává stejné pigmenty. Neuvěřitelné, jako kdybychom my po požití špenátu zezelenali!

Jak se chrání ráj

Moře zde neznamená jen obvyklé koupání a slunění. Stačí vstoupit, počkat pár minut a už přichází další příběh. Lachtaní mláďata ve mně viděla cíl svých hrátek. Neuvěřitelná svoboda a žádný strach z lidí běžný kdekoliv jinde. To je dáno i zdejší neuvěřitelnou symbiózou mezi člověkem a zvířaty. Aby připlouvali turisté, místní obyvatelé musí své unikátní prostředí chránit, a tak nikoho ani nenapadne ubližovat zvířatům. Turistům je umožněno vidět necelých 10 procent území ostrovů. Zbytek je park, kam nikdo kromě odborníků nemá přístup.

Ochrana ostrova má i jiné podoby. Získat trvalý pobyt je víceméně nemožné, jedinou možností je najít si partnera, který má občanství Galapág. A pozor, souostroví nesmíte opustit na více než půl roku, jinak ztrácíte možnost se opět vrátit. Dokonce to platí i pro pevninské obyvatele Ekvádoru. Pobyt, pokud zde nejste služebně, je povolen na pouhých 60 dní v roce. Jednoduché pravidlo zamezuje přelidnění ostrovů. Přece jen na mnoha místech je stále problémem pitná voda a také odpad, který bývá odvážen loděmi na pevninu.

Ostrovanům usnadňuje život spousta moudrých a promyšlených nařízení. Například je určena maximální výška budov a u hotelů kapacita pokojů, a proto zde nenajdete dravé nadnárodní řetězce. Ani fastfoody a jejich odnože tu nejsou. Zato většina produktů a potravin včetně kávy pochází z místních plantáží. Soběstačnost a udržitelnost tu nejsou jen pojmy pro předvolební kampaně. I v turistickém průmyslu, jako průvodci nebo strážci v národním parku pracují až na výjimky výhradně obyvatelé ostrovů. Také zde existovala korupce, ale díky tvrdým opatřením a zapojení místních do výdělků z turistiky byla potlačena nebo úplně vymizela. Pocítíte to při přesunech z ostrovů během pečlivých prohlídek, kde neprohlížejí jen podrážky bot, ale komplexně vybalí všechna vaše zavazadla i kapsy.

I rybáři mají svůj měsíční limit množství a zastoupení druhů, které smějí ulovit. To vytváří rovnováhu mezi potřebami lidí a zvířat pro vzájemné přežití. Aby se zamezilo korupci, rangeři nikdy nevědí, který den a kde budou sloužit. Jsou každé ráno vylosováni, a tak se nedá ani nic plánovat. Bohužel ostrovy jsou ohrožovány i zvenčí. Například na podzim roku 2020 mimořádně velká flotila čínských rybářských lodí drancovala oceán na samé hranici 300km zakázané zóny okolo souostroví. Nájezd takových lodí znamená vydrancování oceánu, proto Ekvádor bil na poplach.

Galapážské speciality

Pozorovat pelikány, jak v bezprostřední blízkosti loví ryby, byl pro mě snový zážitek. Nikde na světě ve volné přírodě tohle neuvidíte. Největší z galapážských ostrovů, Isabela, je také proslaven dalším poddruhem sloních želv, který byl objeven mnohem později díky leteckému průzkumu. Na odlehlých místech mezi vulkány Sierra Negra a Chico tu přežilo několik tisíc těchto obrovských plazů, kteří se dožívají i více než 160 let. Na zdejší proslulé záchranné stanici se o dvacetileté želvě říká, že je ještě miminko! Aby želvy mohly přežít i do budoucna, je třeba vyhubit tvory a rostliny, které přivezl člověk. Největší nepřátelé jsou kozy, psi, kočky, krysy, ale i mravenci.

Stát uprostřed ptačí kolonie a být součástí hejna štěbetajících mláďat terejů a fregatek, to se může poštěstit jen na ostrově Severní Seymour. Na první pohled je ostrov jen rozlehlé skalisko, které bez přítomnosti lidí obývají rozličné ptačí druhy, včetně tereje modronohého. Tomu se zde neřekne jinak než boobie. Modré nohy okamžitě zaujmou, ale na ostrově San Cristóbal můžete vidět i červenonohé příbuzné. Několikatýdenní mláďata připomínají hebké plyšáky s nádhernýma očima, které svítí jako korálky. Všude okolo vás se domáhají potravy a batolí v očekávání, že je nakrmíte a také naučíte létat. Tak snad to umíte... Nepřehlédnutelné jsou také fregatky, ty jsou známé nejen jako lupiči, kteří ukradnou namáhavě získanou potravu, ale také díky atypickému červenému vaku, který v době páření samci nafukují a lákají na něj samice. Připomíná velký červený míč, a proto se nedivím, že samice neodolají.

Potápění jako v mořském akváriu

Velkou zábavou je ponořit se pod vodu. Není třeba být zdatným potápěčem, stačí maska, ploutve a šnorchl. Ten, kdo očekává korálové útesy, bude zprvu zklamán, tady dno pokrývají jen kameny, řasy a rostliny. Ale jakmile se vedle vás mihne žralok nebo obří mořská želva, nastává euforie. Dovolí vám potopit se spolu až na dno a pozorovat je z neuvěřitelné blízkosti. Dokonce jedna z těch ohromných želv mě při své plavbě nabrala jako pasažéra. Často uvidíte, jak se spolu s nimi na podmořské louce pasou i mořští leguáni. A když k vám připlavou lachtani, nepropadejte panice. Oni jsou jen zvědaví a chtějí si s vámi pohrát. Proplouvají kolem vás, dotýkají se a někdy okusují ploutve. Při poznávání podmořského světa není třeba být vůbec daleko. Na ostrově San Cristóbal jsem se ponořil na pláži, kde místní tvrdili, že nic zajímavého neuvidím. Do hodiny jsem napočítal 78 mořských želv ze tří zde žijících druhů.

Na procházce s albatrosy

Nejvýchodnějšímu ostrovu Española se přezdívá ráj na zemi. A superlativy nejsou daleko od pravdy. Neobývaný ostrov je domovem terejů modronohých i terejů nazca, kteří vynikají bělostným opeřením a oranžovým zobákem. Asi největší atrakcí jsou zde galapážští albatrosi, kteří tu hnízdí od dubna do prosince v několika koloniích čítajících až 30 000 jedinců. Patří k dlouhověkým ptákům. Dožívají se až 80 let. Velmi zábavná je jejich kolébavá chůze. Pokud procházíte po pěšince mezi křovisky, jsou všude kolem a je úsměvné, když si to jeden kráčí vedle vás. Pověstné jsou také jejich námluvy. Klepáním zobáků, hlasitým voláním, ukláněním ze strany na stranu, vytahováním krků vzhůru, tím vším si dávají najevo náklonnost. Páry, které se najdou, žijí spolu víceméně celý život. Pokud jeden z partnerů omylem nebo úmyslně zamíří do jiného hnízda, partner ho hned usměrní a zažene ho, kam patří. Pozorovat by se zde dalo celé týdny, jenže nastavená pravidla jsou jasná, každá návštěva výjimečného místa je ohraničena hodinou a půl, aby zvířata nebyla omezována lidskou přítomností. Pro fotografy je to souboj s časem o každý vytoužený snímek.

Milovat Galapágy znamená otevřít srdce a naplno si užívat neskutečný ráj, který zůstal zachován díky úsilí několika generací nadšenců a obdivovatelů, kteří udělali maximum a naplno bojovali, aby i příštím následovníkům přetrvalo poselství o rozmanitosti přírody.


Galapágy a pravidla

Ke vstupu na Galapágy se vždy musíte připravit na přestup na letištích v ekvádorském hlavním městě Quito nebo Guayaquilu. Tady se prochází přes speciální kontrolu, kde získáte vstupní pas na 60 dnů. Musíte se prokázat rezervací na zájezd lodí nebo ubytováním na místě na první týden pobytu a zpáteční letenkou, která stojí od 350 do 700 USD pro cizince. Dále zaplatíte 20 USD za vstupní kartu a čeká vás pečlivá kontrola v rentgenu i naživo. Nesmíte mít žádné potraviny, plodiny nebo živé tvory. V případě, že u vás bude nalezen přísně zakázaný dron, čeká vás okamžité vyhoštění s pokutou, nebo dokonce i vězením. Na samotných Galapágách probíhá stejná kontrola, mnohdy ještě pečlivější. A to včetně každé cesty na moře a mezi ostrovy. Všem jsou prohlížena všechna zavazadla, včetně osobní prohlídky. V případě pašování zvířat může být krajním trestem až doživotí. Při vstupu na Galapágy se zatím platí vstup 100 USD. V průběhu roku 2021 však budou platit nová pravidla - pokud strávíte na pevnině méně než tři noci, bude vaše vstupné 400 USD, v případě více než tří nocí na pevnině se snižuje na 200 USD. Pro někoho je to možná hodně, ale ještě stále se spekuluje o skokovém zvýšení až na 1000 USD. Smyslem je snížení množství turistů, kteří ohrožují přírodu. Přijedou jen ti, kteří maji opravdový zájem.


Dobré vědět

Navštívit Galapágy není levné, ale kdo dobře plánuje, nemusí utratit moc. Nejdražší možností je koupě zájezdu na několik dnů s výletní lodí, která křižuje mezi ostrovy. Taková cesta patří k největším zážitkům, protože máte možnost spatřit i místa, na která se jiným způsobem nedostanete. Dobrá rada je takovou plavbu si koupit až na místě. Pokud máte čas, tak v přístavu Puerto Ayora je celá řada cestovních kanceláří, které prodávají poslední místa s blízkým odjezdem za zlevněné tarify, často i za méně než polovinu. Komu stačí kratší výprava, může si zamluvit stejným způsobem jednodenní výlet a místo několikadenní plavby zvolit cestu pravidelnou linkou vždy ráno a odpoledne mezi ostrovy San Cristóbal, Isabela, Santa Cruz a Floreana. Z těchto míst se dají domluvit další výlety na blízké atrakce. A takový přesun vás vyjde na povinných 30 USD.

Tomáš Kubeš




Nejnovější články
Články odjinud
Starší články Lidé a Země