nahoru

Jihoamerické srdcovky fotografa a milovníka horských scenerií Pavla Svobody

Pavel Svoboda26. dubna 2021 • 17:20
Jihoamerické srdcovky fotografa a milovníka horských scenerií Pavla Svobody
foto: Pavel Svoboda

Téměř 8000 kilometrů dlouhé jihoamerické Andy se táhnou napříč podnebnými pásy, díky čemuž jsou horské oblasti Jižní Ameriky neuvěřitelně pestré. Zelenou krajinu s kolumbijskými a ekvádorskými sopkami střídají peruánské zaledněné štíty s tyrkysovými jezery. Vysokohorské pouště v Bolívii a severním Chile přecházejí cestou na jih do deštných lesů mírného pásu, které následují patagonské ledovce. Pro mě jako milovníka horských scenerií představuje Jižní Amerika snovou lokalitu.

Cordillera Huayhuash (Peru)

Vysokohorská delikatesa

Peru je pro horské trekaře světová extratřída. My tu podnikli jednu z nejkrásnějších horských túr světa v pohoří Cordillera Huayhuash. Zaledněné štíty jsou ze všech stran lemovány ledovcovými jezery. V deseti dnech jsme obešli celý Huayhuash dokola, přes devět vysokohorských sedel s nadmořskou výškou mezi 4600 a 5000 metry. Druhá nejvyšší hora Peru, Yerupajá (6617 m), se zde zrcadlí v jezeru Carhuacocha. Noci jsou chladné, každou noc mrzne. Pátý den treku přišel zázrak. Vroucí bazén ve výšce 4350 metrů na nás působil jako halucinace. Jako by termální bazének visel těsně pod vrcholem slavného Matterhornu. Balzám na unavená těla. Z následujícího vysokého sedla San Antonio se nám otevřel výhled jako z letadla, samo srdce velehor! Celý Huayhuash, tyrkysové jezero Juraucocha a popraskané ledovce.

K pramenům Amazonky (Peru)

Hydrologická Mekka

Máte rádi zeměpis a dobrodružství mimo vyšlapané stezky? My ano, a tak jsme se vydali k pramenům Amazonky, královny řek, která ale dlouho skrývala své velké tajemství. Kde pramení? Zajímavé je, že na konci této geografické detektivky stáli vědci z Česka. Po mrazivé noci jsme ztěžka šlapali do přibližně 5300 metrů vysokého sedla pod vulkánem Mismi (5628 m) v jižním Peru. Krajina je tu pustá, sopečná náhorní plošina. Před námi se otevřelo široké údolí s pastelovými barvami a vysokohorskými mokřady. Došli jsme do údolí říčky Carhuasanty, jedné z hlavních zdrojnic řeky Amazonky. Ráno k nám přišel promrzlý pastevec. Pára mu šla od úst, a tak s radostí přijal hrst koky. „Jsme z Československa,“ vysvětluji. Rozesměje se a pronese: „Vždyť sem nikdo jiný nechodí.“ Našli jsme malé jezírko Laguna Bohemia, jak ho pojmenoval tým profesora Janského. Sám pramen Amazonky! Jenže i sama říčka Carhuasanta má dva prameny. Na úpatí vysoké stěny vyvěrá z pukliny potůček a to je onen druhý pramen. Nachází se zde i pamětní deska na počest českých vědců. Cítím nával euforie. Pro nás geografy je to téměř posvátné místo.

Fitz Roy (Argentina)

Symbol Patagonie

Patagonie je vyhlášená svou surovou přírodou i neurvalým počasím. Carretera Austral, Ohňová země či Isla Navarino představují mou jednu velkou srdcovku. Prošli jsem všechny možné stezky v okolí legendárního skalnatého kolosu Fitz Roy v národním parku Los Glaciares. Večer se zabarvují mraky, špička Fitz Roye se postupně ozařuje. Růžová, červená, zlatá. Tohle divadlo se nikdy neokouká. Fitz Roy ztvárňuje symbol celé Patagonie. Statný mohykán, jehlan z hladké žuly. Přestože měří jen 3405 metrů, nad okolní krajinu vystupuje o celé tři kilometry. Kapitánu Fitz Royovi dělají společnost ostré skalní kurtizány. Z jejich úpatí stékají do jezer rozpukané ledovce. Jedno z nejkrásnějších míst, co jsem kdy viděl. Balancuje na hranici dokonalého přírodního kýče. Existuje vůbec v přírodě kýč?

Pavel Svoboda




Diskuse ke článku

 

Nejnovější články
Články odjinud
Starší články Lidé a Země