Vyprahlý skalnatý ostrov La Désirade v blízkosti francouzského ostrova Guadeloupe v Malých Antilách, objevený Kryštofem Kolumbem 3. listopadu 1493, byl v roce 1725 vybrán jako místo pro malomocné.
Nakažení běloši si mohli s sebou vzít dva černé otroky, na místě obdrželi pozemek a domácí zvířectvo, otroci nedostávali nic. Obživou se malomocným měl stát chov koz, rybolov a zemědělství. Kromě malomocných začali být na La Désirade posíláni také trestanci, nepoddajní karibští indiáni a vzpurní otroci. Královský dekret z 16. října 1725 schválil rovněž vypovídání šlechtických delikventů z Guadeloupu i Francie. První dobrovolní osadníci se koncem 18. století usadili v dnešní osadě Grande Anse, vyděděncům zůstala východní část ostrova.
Plantážníci byli označováni jako Grands Blancs (velcí běloši), chudí a neurození běloši jako Petits Blancs (malí běloši). Společenské rozdíly mezi oběma bělošskými třídami a mezi nimi a barevnými obyvateli zmizely až po zrušení otroctví ve francouzských koloniích v roce 1848. Pod péčí sester řádu charity přetrvala osada malomocných v Baie Mahault až do roku 1954, kdy byli nemocní přemístěni do leprosária v guadeloupském Pointe Noire.
