Golden Gate Bridge: Dvojí tvář slavného sanfranciského mostu | Reflex.cz
nahoru
Lidé a Země | Léto v Rakousku 2020

Golden Gate Bridge: Dvojí tvář slavného sanfranciského mostu

Bohumil Pražský5. června 2020 • 17:50
Golden Gate Bridge: Dvojí tvář slavného sanfranciského mostu
foto: Shutterstock

K předním symbolům amerického města San Francisko patří bezesporu slavný most Golden Gate Bridge, jenž se za dobu své existence zapsal do srdcí mnohých – do některých však i velmi smutně.

Když se řekne San Francisko, tak se mnohým z nás vybaví řada krásných míst, památek a zajímavostí spojených s tímto čtvrtým nejlidnatějším městem Kalifornie. Ať už vám jako první vyvstane na mysli netypické rozložení města v kopcovitém terénu, proslulá pevnost Alcatraz či stejnojmenný hit z 60. let, tak jen málokdo opomene zmínit slavný visutý most Golden Gate aneb Zlatá brána.

Nekonečné natírání

O stavbě mostu bylo rozhodnuto již v roce 1930. Výstavba byla zahájena o tři roky později a v květnu 1937 byl slavnostně uveden do provozu. Most zavěšený na dvou mohutných ocelových pylonech se klene přes sanfranciskou úžinu v délce 2737 metrů a spojuje tak San Francisko na jihu s okresem Marin na severu. V době svého dokončení šlo o nejdelší visutý most na světě. Architekti Strauss a Morrow při konstrukci mostu mysleli i na zemětřesení, která západní pobřeží Spojených států poměrně často postihují. Fakt, že most stojí dodnes, a že je stále důležitou a vytíženou dopravní tepnou, svědčí o tom, že se architekti ve svých výpočtech nemýlili. Vždyť každý den přes osmdesát let starý ocelový most projede okolo 120 tisíc aut!

Avšak zásluhu na tom, že je most stále v dobré kondici, má především kvalitní údržba. Proto byla vyčleněna skupina natěračů, kteří most neustále natírají. Jen tímto permanentním natíráním lze toto slavné dílo ochránit před vysokou koncentrací soli ve vzduchu a následnou korozí, která by pro ocelový most měla zničující důsledky. Za zmínku stojí též barva mostu. Oranžová barva nebyla vybrána náhodou. Architekt Morrow tuto barvu zvolil nejen proto, aby most lépe ladil s okolím, ale především z důvodu lepší viditelnosti mostu v častých hustých mlhách, což je klíčové pro lodě, které pod ním proplouvají.

Prokletý most?

Oblíbený turistický cíl má však i svojí temnou stránku. Most přitahuje nejen turisty, ale i sebevrahy. A to takovým způsobem, že most drží pomyslnou první příčku mezi místy na celém světě, kde svůj život lidé dobrovolně ukončují. Místo je to natolik „populární“, že někteří kvůli tomu neváhají přicestovat i ze vzdálenějších koutů světa. Zbudou po nich pak jen auta zaparkovaná na blízkém parkovišti. Podle statistik má most na svém kontě již více než 1600 nešťastníků. Najdou se však i tací, kteří náraz na vodní hladinu ze 70 metrové výšky přežili. První životy začal most brát již při své výstavbě; při stavebních pracích zde nedobrovolně zahynulo 11 dělníků, přestože byla pod nimi natažena zajišťovací síť.

V roce 2004 nafilmoval režisér Eric Steel kontroverzní dokument Most (The Bridge, 2006), ve kterém zachytil 23 z celkových 24 sebevražd. Po uvedení snímku následovala vlna sebevražd, po kterých posléze následovala dohoda ve sporu trvajícím desítky let o instalaci záchranné sítě pod mostem.

Snímky si můžete prohlédnout v naší fotogalerii:

Bohumil Pražský




Diskuse ke článku

 

Články odjinud
Starší články Lidé a Země