Malý svým rozměrem, velký svou krásou. To je ostrov Tobago, dočasný domov Robinsona Crusoe | Reflex.cz
nahoru
Lidé a Země | Léto v Rakousku 2020

Malý svým rozměrem, velký svou krásou. To je ostrov Tobago, dočasný domov Robinsona Crusoe

Pavel Fochler23. dubna 2020 • 07:20
Malý svým rozměrem, velký svou krásou. To je ostrov Tobago, dočasný domov Robinsona Crusoe
foto: Profimedia.cz

Ostrov, který ve svém nesmrtelném románu o Robinsonovi Crusoe popsal Daniel Defoe, byl pokryt bujným rostlinstvem, jeho lesy byly domovem mnoha zvířat a jemný písek všech pláží dokonale uchovával otisky indiánských chodidel. Velký spisovatel sice tropický ráj nikdy přímo nejmenoval, historikové jsou však téměř zajedno - Robinsonův ostrov nalezneme na mapě v jižní části Malých Antil pod jménem Tobago.

Na letišti Crown Point International Airport přistávají letadla nejen z jiných karibských ostrovů, ale například i z Frankfurtu nad Mohanem. Ze sousedního Trinidadu trvá cesta letadlem pouhých patnáct minut, mnoho návštěvníků ale raději volí cestu trajektem. Plavba sice trvá okolo sedmi hodin, je ale o mnoho lacinější a má i jiné výhody. Loď vás dopraví z přístavu téměř v samém středu trinidadské metropole Port of Spain do přístavu v centru Scarborough, hlavního města Tobaga, během cesty navíc uvidíte u trinidadského pobřeží zblízka i místa, ke kterým byste se jinak mohli přiblížit jen velmi obtížně.

Před vstupem na loď jsou cestující podrobováni bezpečnostní prohlídce. Je sice důkladná, ale netrvá dlouho. Rozhlížím se po palubě. Ostrované z Tobaga se na svůj ostrov vracejí většinou s plnými nákupními taškami, mladý muž přede mnou má hned tři. Neomylně míří do stínu pod schůdky, spojujícími vrchní a spodní palubu, jeho kolega se ukládá do zastíněného zákoutí záchranných člunů a usíná dříve, než s více než hodinovým zpožděním vyplouváme. Na lodi jsou i početné rodiny Trinidaďanů indického původu, kteří na dvacet kilometrů vzdálené Tobago přijíždějí strávit prodloužený víkend. Pánové poevropsku, dámy v sárí. Nikoli naposledy si tak uvědomuji rozdíl mezi oběma "bratry" v soustátí Trinidad a Tobago. Zatímco z 1,2 milionu obyvatel Trinidadu tvoří černoši a mulati necelou polovinu a druhou polovinu tvoří Indové (obyvatel evropského, čínského a jiného původu není ani pětina), na Tobagu jsou téměř všichni ze zhruba asi 50 000 obyvatel černoši a mulati. Převažuje anglikánské vyznání, na téměř 25x lidnatějším a 16x rozlehlejším Trinidadu (Tobago měří jen 300 km2) uvádějí statistiky spolu s anglikány i třetinu římských katolíků, čtvrtinu hinduistů a dokonce 6 % muslimů.

Scarborough

Malý rodinný hotýlek v boční uličce u přístavu nalézám díky upozornění náhodného chodce. Přátelský majitel a správce v jedné osobě sleduje v televizi Jamese Bonda a je rád, že má hosta. Vstupní branku zamyká až pozdě v noci - na rozdíl od Trinidadu je zločinnost na Tobagu velmi nízká. Hlavní město Scarborough tvoří několik uliček okolo přístavu, botanická zahrada, tržiště s moderním autobusovým nádražím, na kopci Scarborough Hill nad městem se rozkládá pevnost Fort King George. Starých koloniálních budov ve Scarborough jinak kvůli požárům a přestavbám mnoho nezůstalo.

Tobago spravovali po připojení k Trinidadu v roce 1896 Britové jako přímou součást většího souseda a zůstalo tomu tak i po vyhlášení nezávislosti Trinidadu a Tobaga 31. srpna 1962. V roce 1976 se jednotný nezávislý stát stal republikou, roku 1987 získalo Tobago vnitřní samosprávu a vlastní zákonodárné shromáždění. Zhruba polovina ostrovanů by si přála úplnou nezávislost, druhá polovina je především z ekonomických důvodů proti. Trinidaďané na Tobagu příliš oblíbeni nejsou. Na rozdíly mezi Trinidadem a Tobagem a vztah k "velkému bratru" jsem se ptal ostrovanů mnohokrát, majitel mého hotýlku téma shrnul takto: "Když jsem byl malý kluk, vozila se na Trinidad z Tobaga spousta ovoce, zeleniny a potravin, nyní je to naopak. Oni mají průmysl a naftu, my jsme chudí, máme jen krásnou přírodu a turisty. A z toho bychom nedokázali přežít."

Dopravu na Tobagu obstarávají vládní autobusy, které jezdí podle jízdního řádu, lístek je třeba si koupit předem. Soukromé mikrobusy také jezdí po stanovených trasách, ale vyrážejí obvykle až tehdy, když je dostatek pasažérů. Lístky se tu nevedou, inkasuje řidič nebo jeho pomocník. Silnice podél návětrného atlantického pobřeží Tobaga hned stoupá, hned zase v prudkých zatáčkách klesá, prochází několika osadami a ve vesničce Speyside u zálivu Tyrell´s Bay na samém severovýchodním konci ostrova po téměř čtyřiceti kilometrech východní pobřeží opouští. Překračuje pak zalesněný horský hřeben a po několika dalších kilometrech končí ve vesnici Charlotteville na břehu Karibského moře.

Zalesněný horský hřeben dosahuje nadmořské výšky až 620 metrů a je ve své severní části místem, kde byla již roku 1765 výnosem britského generála Alexandra Browna vyhlášena lesní rezervace. Ostrov, na kterém žilo jen několik skupin karibských indiánů a pár francouzských rybářů a lovců želv, získala po sedmileté válce Pařížskou smlouvou v roce 1763 Velká Británie, a generál rozděloval pozemky určené k prodeji budoucím osadníkům. Tropický prales ještě roku 1830 pokrýval dvě třetiny rozlohy ostrova, dnes již sotva čtvrtinu. Většina turistů severní pobřeží Tobaga vynechává, snad jen potápěči a zájemci o přírodu se zdrží déle. Přitahují je sem na mořské živočichy bohaté vody zálivů a také ostrovy Goat Island (Kozí ostrov) a Little Tobago (Malé Tobago).

Rajky a Little Tobago

Neobydlený ostrůvek Little Tobago vlastnil Angličan sir William Ingram, který sem v roce 1919 dovezl padesát rajek ze souostroví Aru u jižního pobřeží tehdejší Nizozemské Nové Guineje. Móda rajčích per, používaných jako ozdoby dámských klobouků, přivedla počátkem 20. století tyto krásné ptáky na pokraj vyhubení a Little Tobago se mělo stát pro ohrožený druh jakýmsi posledním bezpečným útočištěm. Rajky na ostrově, spravovaném Ingramovou rodinou, spokojeně žily až do roku 1963, kdy bylo Tobago těžce postiženo hurikánem Flora. Hurikány se obvykle nejjižnější části Malých Antil vyhýbají (poslední takového rozsahu, navíc doprovázený ničivým zemětřesením, zasáhl Tobago roku 1847), tento si však kromě sedmnácti lidských životů a velkých materiálních škod vybral svou daň i na dosud zdárně prospívající rajčí kolonii. Ve zničeném porostu zahynula většina ptáků, poslední byl spatřen v roce 1973.

Dnes lze rajky z Tobaga spatřit pouze vycpané v muzeu ve Scarborough, památku na ně si republika Trinidad a Tobago uchovává také na svých pěticentových mincích a dvacetidolarových bankovkách. Ostrůvek Little Tobago je nyní jako přírodní rezervace majetkem vlády a v jeho obnoveném lese opět hnízdí četné druhy ptáků, jen rajky se sem zřejmě již nikdy nevrátí. Indonésie, které souostroví Aru v současnosti patří, jejich vývoz nepovoluje a proti jsou prý i přírodovědci, kteří se obávají důsledků možného rozšíření druhu, který na Tobagu není původní.

Karibské pobřeží a turisté

Široká dálnice Claude Noel Highway vede ze Scarborough až k letišti Crown Point na samém jihozápadě ostrova. Okolí letiště a oblast podél pobřeží až k vesnici Plymouth je hlavní turistickou oblastí Tobaga. Nachází se zde většina hotelů a restaurací, jsou zde nejlepší pláže s bílým pískem. Mladíci v zálivu i okolo hotelů nabízejí pronajmutí lehátka a plážového slunečníku, jiní výlet člunem s průhledným dnem k útesu Buccoo za cenu "jen pro vás". Jak časem zjišťuji, nabídky "jen pro vás" jsou sice od různých majitelů, ceny jsou ale stejné.

V parčíku u zálivu Store Bay věnuji pozornost zřícenině britské pevnůstky Fort Milford. Pevnost z roku 1777 se dnes skládá jen z nízkých kamenných zdí, mezi nimiž je umístěno několik anglických děl, jedno je francouzské. K "Holubímu" mysu Pigeon Point to odsud není daleko. Fotografie tohoto mysu se díky jeho bělostným plážím a kokosovým palmám vyskytují snad v každém turistickém prospektu o Tobagu, údajně nejhezčí část tohoto výběžku pevniny však obsadil hotel a cestu přehradil plotem a vrátnicí. Za vstup se vybírá patřičný poplatek, náhradou se nabízí využití převlékárny a použití velkých slunečníků s lehátky.

"Můžete jít i zdarma, ale jen po pláži, čáru přílivu nesmíte překročit," radí nezištně děvče za přepážkou vrátnice, "k hotelu to ani po pláži není daleko." Ramenatý plavčík u lehátek napjatě čeká, jestli přílivovou hranici překročím, červenou plastikovou pásku pro platící hosty má již připravenou v ruce. Překračuji ale jen malé dřevěné molo a do písku na druhé straně seskakuji opět pod čárou přílivu. Zpět se vracím až po delší chvíli, ramenatý plavčík je však stále ve střehu - co kdyby... Hned za ohybem pobřeží se kokosové palmy sklánějí až nad hladinu a zdarma poskytují téměř tolik stínu, jako ony placené přístřešky v hotelovém areálu. Odmyslím-li si plot za zády, robinzonovská idyla je téměř dokonalá.

Velké hotely s golfovým hřištěm od zálivu Mount Irvine Bay až k zálivu Great Courland Bay (Velký kuronský) přitahují především movitější turisty. "Hej, rastamane, zase jsi nic nechytil, že?" škádlí rybáři svého kolegu s lehce rastafariánským účesem, který čistí svůj úlovek v malém stánku hned vedle silnice. Obrýlený rastaman vysvětluje jména ryb i způsob jejich lovu do vrší a sítí, ryby prodává náhodným zákazníkům a také do hotelové kuchyně. Věnuji mu háček s vlascem, který jsem našel ve vodě u Pigeon Point, a rasta souhlasí s fotografováním. Na trinidadského prodavače a jeho domorodou družku, kteří u nedalekého stánku nekompromisně vyžadují nákup svých předražených suvenýrů jako podmínku pro snímek, s klidem zapomínám.

Plymouth, největší vesnici na západním pobřeží Tobaga, navštěvují turisté především kvůli tajemnému náhrobnímu kameni Betty Stivenové, která zemřela roku 1783, zřejmě během porodu. Nápis budí dodnes pozornost a zní v překladu takto: "Byla matkou, aniž to věděla, a manželkou, aniž to dala manželovi vědět, s výjimkou svých laskavých slabostí pro něj."

Děla pobřežní pevnosti Fort James, postavené Brity roku 1768, míří do Velkého kuronského zálivu. Jméno Kuronska, knížectví na území dnešního Lotyšska, výborně dokládá spletitou historii Tobaga. Ostrov, původně osídlený indiánskými kmeny Ciboneyů, Arawaků a následně Karibů, zahlédl roku 1498 Kryštof Kolumbus a pokřtil jej Bellaforma (Krásný vzhled). Roku 1580 u Tobaga zakotvili Angličané, ale nikoho zde nezastihli, o dvacet osm let později vznesl na Tobago nárok anglický král Jakub I. První kolonisty sem roku 1629 vyslali Holanďané, kteří na místě dnešního Plymouthu založili osadu Nieuw Walcheren. Holanďany o sedm let později vypudili Španělé, anglické puritány, kteří připluli z Barbadosu, vyhnaly v následujícím roce nájezdy indiánů. Po těchto zkušenostech poskytl anglický král Karel I. roku 1639 práva na Tobago svému kmotřenci, kuronskému vévodovi Jakubovi. Mezi koloniálními mocnostmi v Karibiku se tímto aktem objevilo i Kuronsko, knížectví na území dnešního severozápadního Lotyšska, které prostřednictvím hanzovních měst rozvíjelo čilý obchod především v Baltském a Severním moři. Kuronští osadníci zakládali plantáže indiga a tabáku, podle nějž ostrov dostal své dnešní jméno, a se zdejšími indiány vycházeli dobře, brzy je ale začaly decimovat nemoci.

Za pomoci Holanďanů vyslal roku 1642 kuronský vévoda novou výpravu, s výběrem osadníků ale tentokrát neměl štěstí. Nově příchozí se s indiány dostali do vleklých potyček a o šest let později raději odpluli do Guyany. Úspěšný nebyl ani třetí kuronský pokus (1654), opět ve spolupráci s Holanďany, kteří obsadili jednu polovinu ostrova a po zprávě o zajetí kuronského vévody Švédy v daleké Evropě i zbývající část, kuronští osadníci byli zajati a deportováni z ostrova. Anglický král Karel II. roku 1664 kuronskému vévodovi práva na Tobago obnovil, ke kolonizaci ale nedošlo a nezdařil se ani pokus z roku 1681. S podporou polského krále se kuronský vévoda Ferdinand pokusil získat Tobago naposledy ještě roku 1731, výprava se však neuskutečnila a zklamaný Ferdinand pak nabídl Tobago Švédům. Navzdory anglickému varování Švédové vyslali malou skupinu osadníků, karibští indiáni je ale zmasakrovali a plantáže spálili, čímž uvolnili místo pro další zájemce o ostrov - piráty.

Odpor karibských indiánů, malý počet bílých osadníků a vzájemné boje evropských mocností způsobily, že Tobago stále fakticky zůstávalo zemí nikoho. Toho často využívali piráti, kteří karibské vody sužovali od šestnáctého až do počátku osmnáctého století. Ne vždy se ale příslušníkům "bratrstva černé vlajky" ve vodách Tobaga dařilo. V roce 1698 proti nim vyslali Britové válečnou loď Speedwell, v roce 1721 válečnou loď Winchelsea. Té se podařilo piráty rozprášit a jejich kapitána Finna zajmout. Po pirátech zůstaly legendy o ukrytém pokladu a jména zálivů Pirate´s Bay (Pirátův záliv), Man-o-War Bay (Záliv řadové válečné lodi) a Bloody Bay (Krvavý záliv) na severozápadě ostrova.

Fort King George

Poslední odpoledne na ostrově naposledy procházím Robinsonovou ulicí, míjím dílnu, v níž se z barelů od nafty vyrábějí bubny pro steelband, a u velkého mangovníku přecházím na silnici, vedoucí na vrchol pevnostního kopce. Celý pevnostní areál zahrnuje kromě desítky děl také budovu nemocnice, vodojem, zarostlý a opuštěný vojenský hřbitov, turistické informační středisko, muzeum a maják. Pevnost je v pozdním odpoledni prázdná, výhled na hlavní město a záliv Rockley Bay je odsud sice kvůli mohutným stromům silně omezen, ale výhledu k celému jihovýchodnímu pobřeží nic nebrání. Dívám se přes hradby a připomínám si, jak jsem ještě ráno v horku pochodoval z vesnice Anse Fourmi až k zálivu Bloody Bay. Mravenčí zátoka ve francouzštině a Krvavý záliv v angličtině, bez mravenců a bez krve, snad jen s potem rybářů, kteří v zálivu právě vytahovali poloprázdnou síť. Prohlížím si maják, když tu se náhle odnikud objevila ona. Zkoumavě si mě prohlédla, s přirozenou grácií se posadila na jedno z děl a na její tváří probleskl náznak úsměvu. "Jmenuji se Daniela," řekla. Obracím se k majáku a zase zpět, ale Daniela tu již není, odešla. Zahlédl jsem ji ještě, jak se zastavila v ohybu cesty pod dělostřeleckou baterií, zamávala a pak zmizela mezi rozložitými stromy stejně tak náhle, jako se předtím objevila.

Měl jsem v úmyslu si pak dole pod pevností nasbírat ještě několik plodů manga, ale zapomněl jsem. Kvůli Daniele by na sladké a voňavé mango jistě zapomněl i Robinson Crusoe, námořník z Yorku.


Jak to bylo s Robinsonem Crusoe

V Londýně narozený potomek vlámských přistěhovalců Daniel Defoe (1660-1731) byl za svého života vším možným: obchodníkem, spekulantem, podvodníkem, výrobcem cihel, obyvatelem vězení pro dlužníky, autorem politických pamfletů, špionem i udavačem. Nesmrtelným jej učinilo až autorství románu Život a dobrodružství Robinsona Crusoe, námořníka z Yorku, kde popsal příhody trosečníka, který se ocitl sám na tropickém ostrově kdesi u amerických břehů. Kniha byla vydána v roce 1719 a záhy se stala bestsellerem. Byla přeložena do mnoha jazyků a dočkala se i dalších dvou (méně úspěšných) pokračování, několikrát byla zfilmována. České vydání se objevilo poprvé v roce 1797.

V obecném povědomí je smyšlená osoba Robinsona Crusoe ztotožňována většinou se skotským námořníkem Alexandrem Selkirkem, vysazeným v září 1704 na neobydlený ostrov Más-a-Tierra v souostroví Juana Fernandeze před pobřežím Chile kapitánem Thomasem Stradlingem z lodi Cinque Ports. Selkirk na ostrově strávil pět let a vysvobodil jej až kapitán Woodes Rogers z bukanýrské lodě Duke. Pravý Selkirkův ostrov, výnosem chilské vlády v roce 1966 z propagačních důvodů přejmenovaný na Ostrov Robinsona Crusoe, však vzorem pro literární Robinsonův ostrov zcela jistě nebyl. Díky tomu, že Defoe udává polohu "nedaleko ústí velké řeky Orinoko" a zeměpisnou šířku s dodatkem, že na západě leží velký ostrov Trinidad, mohli různí badatelé s odkazem na nepřesnost tehdejších měření dokazovat, že za předobraz Robinsonova ostrova sloužil ostrov Tobago.

Řešení hádanky, jak Defoe mohl Tobago tak dobře popsat, když sám na Antily nikdy necestoval a neměl žádnou osobní zkušenost ani s jinými tropickými ostrovy, naznačil teprve nizozemský diplomat, literární badatel a dlouholetý obyvatel Tobaga dr. Lou Lichtveld. Ve své knize Crusoeův jediný ostrov z roku 1974 soudí, že znalosti získal Defoe z náborového spisku, vydaného v roce 1685 kapitánem Johnem Pontzem z anglické kolonizační společnosti. Myšlenku o Tobagu jako Robinsonově ostrově ostatně šířil již před druhou světovou válkou známý americký dobrodruh a spisovatel Richard Halliburton, který si na ostrově dokonce život ve stylu Robinsona Crusoe vyzkoušel. Představu Tobaga jako "Robinsonova ostrova" udržují i cestovní kanceláře, které romanticky založeným turistům dokonce nabízejí procházku po skutečné Robinsonově ulici...

Snímky si můžete prohlédnout v naší fotogalerii:

Pavel Fochler




Diskuse ke článku

 

Články odjinud
Starší články Lidé a Země