nahoru

Mayské království sopek aneb Vánoce strávené pod kouřícími vulkány Guatemaly

Pavel Svoboda22. prosince 2020 • 06:15
Mayské království sopek aneb Vánoce strávené pod kouřícími vulkány Guatemaly
foto: Pavel Svoboda

Guatemala se nám ukázala jako exotická země se směsí pradávné historie, divoké přírody, hlubokých pralesů a indiánských vesniček, nad kterými se tyčí mohutné kužely vulkánů. Na ty nejkrásnější jsme si pořádně vyšlápli.

Od mexické hranice jsme se dostali do horského městečka Todos Santos Cuchumatán v severní Guatemale. Pánové zde nosí legračně pruhované červené kalhoty. Pestré barvy v kombinaci s klobouky a dámským tkaným přehozem přes záda tu vytvářejí dokonalou indiánskou atmosféru. Nejvyšší partie zdejšího vápencového pohoří dosahují výšek přes 3500 metrů. Výšlap a přenocování u vrcholu La Torre (3793 m) nám hodně pomohou s důležitou aklimatizací při dalších výstupech na guatemalské vulkány.

Cestujeme ikonickými chickenbusy, prastarými barevně vyzdobenými autobusy z dob školního mládí Forresta Gumpa. Zatímco tři malé děti se na sedačky autobusů možná pohodlně vešly, místním bláznivým řidičům nedělá problémy narvat k sobě i tři dospělé. Každou chvíli nás tak zamáčkne indiánka s dítětem v náručí. Při ostrých horských zatáčkách přesto div nespadneme na zem do pasažéry ucpané uličky. Guatemala je zhruba o třetinu větší než Česko, přesuny v horách jsou tak většinou naštěstí relativně krátké. Přesto představuje místní doprava šílené dobrodružství sama o sobě.

Ozbrojení hlídači obchodů či policisté s brokovnicemi stojí na každém druhém rohu. Časem si na jejich přítomnost zvykáme a snad to přináší i jakýsi pocit bezpečí. Bezpečnost je při cestování do Guatemaly často skloňované téma. Situace se naštěstí poslední roky zlepšila. Přepadávání autobusů či skupin při turistických výstupech na sopky je snad již uzavřenou kapitolou neblahé historie. Potenciálně nejnebezpečnějšímu hlavnímu městu – Ciudad de Guatemala – se nám podaří úspěšně vyhnout.

První výšlap

Nad živelným mumrajem na autobusovém nádraží ve městě Quetzaltenango se pyšně tyčí sopka Santa María. Vyskakujeme z příměstského autobusu a zahajujeme náš první pořádný výšlap. Pomocí GPS v telefonu bez větších problémů prokličkujeme farmářskými políčky a začínáme stoupat k vrcholu sopky. Úzká pěšina se divoce klikatí bujným pralesem v prudkém svahu. Mezi mechy a kapradinami ukrajujeme nekonečné výškové metry. Potkáváme skupinu místních, kteří v polobotkách vesele sestupují ze sopky. Indiánky v dlouhých sukních nás zdraví a přejí nám šťastnou cestu. Sopečná hlína je kluzce udusaná, jak mohou ty mladší ženy sestupovat v pantoflíčcích ještě s dítětem na zádech? Škoda že jsme se nepotkali přímo na vrcholu vulkánu, pořádali tam prý ceremonii. Mayské rituály a šamanismus zde zažívají velkou renesanci.

Přicházíme do pásma borovicového lesa. Vítr sílí a postupně se nám otevírá krásný výhled z 3772 metrů vysokého aktivního vulkánu Santa María. V alespoň částečném závětří zakempujeme. Vichr lomcuje se stanem a mete nám nepříjemný sopečný prach úplně všude. Nad hustou inverzí mraků postupně zapadá slunce. Z peřiny oblačnosti vykukuje několik okolních sopek. Ráno se mraky rozpouštějí a přímo pod námi kouří z bočního kráteru Santiaguito. Surový sopečný dóm je od svého vzniku stále aktivní a roste do rozeklaných mimozemských tvarů.

Bivak na nejvyšší hoře

Stejně jako první výstup na Santa Maríu i další vulkány zvládáme navštívit bez místních průvodců, na vlastní pěst, pouze s podporou veřejné dopravy. Neaktivní stratovulkán Tajumulco je s výškou 4220 metrů nejvyšší horou nejen Guatemaly, ale i celé oblasti Střední Ameriky. Po travnatém hřebenu se silnými borovicemi stoupáme až do krásného kempu na samé výškové hranici lesa v nadmořské výšce téměř 4000 metrů. Ne nadarmo znamená Guatemala ve volném překladu „země lesů“. Uvaříme si na ohni, ohřejeme se čajem z plecháčku a ráno nás čeká brzký mrazivý budíček ve 4.45.

Ufunění se blížíme k vrcholu. Nárazový vichr nám mete ledově štiplavé kousky sopečného písku do obličeje. Vtom nevěříme vlastním očím. Na okraji velkého kráteru, na samém vrcholu vulkánu, bivakují snad dvě desítky promrzlých Guatemalců! Krčí se k sobě pod dekami a s nadějí vyhlížejí východ slunce. Vypadá to tady jako v uprchlickém táboře. V každé skupince mají pro pocit jistoty alespoň jednu pušku. Na klidu nám to nepřidává. Náhle se na horizont přehoupnou první paprsky a všichni si oddechneme. Nejvyšší vrchol Střední Ameriky úspěšně zdolán.

Ještě tentýž den se nám podaří smáčet promrzlá a unavená těla v pohádkových termálních pramenech Fuentes Georginas. Leží u městečka Zunil na svahu stejnojmenné sopky. Plaveme ve velkém horkém bazénu jako delfíni. Nahříváme se až do úplného rozmočení těla. Regenerujeme. Ubytováni v krásné kamenné chatě s vlastní velkou termální vanou oslavíme s partnerkou u praskajícího krbu Štědrý večer. Již několikáté Vánoce na cestách v řadě za sebou. Vzniká nám nová příjemná tradice.

Barvy indiánského trhu

Pobřežní vesničky u bájného kráterového jezera Atitlán mají až dovolenkovou atmosféru. Temné hluboké vody vyplňují sopečnou kalderu, již ohraničují na horizonty tři vulkány: Atitlán, Tolimán a San Pedro. Všechny přesahují výškovou hranici 3000 metrů. O krásách nejhlubšího středoamerického jezera informace nešetří superlativy.

Chichicastenango je živé indiánské městečko s vyhlášenými úžasně barevnými trhy. Na své cestě byli z atmosféry Chichicastenanga unešení i legendární cestovatelé, pánové Hanzelka se Zikmundem. I po 70 letech zde ve 2000 metrech nad mořem koluje příjemný horský vzduch silně provoněný indiánskou exotikou. Na náměstí kolem kostela to od rána žije ruchem trhu. Barvy, pestrost, tradice. Jen s focením buďte v Guatemale velmi opatrní. Potomci Mayů nemají objektivy a líbezný zvuk závěrky vůbec rádi. A v Chichi, jak se tady říká, to platí nejméně dvojnásobně. Co tady naopak mají někteří hodně v oblibě, je alkohol. Běžně zde v ulicích či v okolí hospod vidíme bezvládně ležící těla opilců. Zoufalé pijany může jen potěšit, že zde mají tak krásné tradiční hřbitovy: trpasličí vesele barevné domečky pro nebožtíky.

Na vrchol Ohně

Španělé si pro hlavní správní město oblasti velké části Střední Ameriky vybrali krajinářsky nádherné místo. Horská kotlina obklopená třemi výraznými vulkány – Agua (3765 m), Fuego (3763 m) a Acatenango (3976 m) – má ale i nebezpečná přírodní rizika. Konec rozvoje výstavní noblesy města Antigua nastal roku 1773, kdy již několikáté silné zemětřesení město víceméně kompletně zbouralo. Španělům došla trpělivost a hlavní město se přesunulo do dnešního Ciudad de Guatemala. Poklidná ospalá Antigua dnes žije svým vlastním turistickým životem. Koloniální dlážděné ulice vás vedou od jedné mystické ruiny kláštera či kostela ke druhé. Nejklasičtější pohled na vulkán Agua se nabízí skrze historickou bránu Santa Catalina. Prohřejeme se tradiční horkou čokoládou a přichází samotný vrchol našeho horského putování po guatemalských sopkách.

Vyrážíme k aktivní sopce Fuego, kterou jsme pozorovali přímo ze střechy našeho hotýlku v Antigui. K zaplacenému vstupnému padesáti quetzalů (150 Kč) dostáváme i pěknou tašku na odpadky, jež nás z principu mile překvapí. Guatemalská měna nese jméno po národním dlouhoocasém pestře barevném ptáku kvesalovi chocholatém. Z 2500 metrů stoupáme lesem ke kempovacím pláckům, terasám, které zde vybudovaly cestovní agentury pro turisty ve 3500 metrech nad mořem. Přímo před námi mocně kouří sopečný kužel Fuega. Zavaluje nás ale zoufale hustá mlha. Padá brzy tma a mlha se o Fuego úplně zasekla. Optimisticky často vykukuji ze stanu. Každou půlhodinu si dávám budíka, ale probouzím se stále smutně do mlhy. Před čtvrtou ranní se mraky protrhnou a do toho sopka vychrlí plnou silou rudou lávu, jež potvrzuje správný výběr jejího pojmenování „oheň“. Síla živlů v přímém přenosu. Výbuch lávy na vlastní oči je životní zážitek. Fuego patří mezi vůbec nejaktivnější sopky světa. Postupně svítá a žhavá láva se ztrácí v oblaku sopečného kouře. Dýmající kráter Fuega s okolními stromy připomíná cestu do pravěku. Rozfoukáme doutnající ohniště a s horkým čajem si užíváme nejkrásnější ráno na cestě po Guatemale.

Z kempu zahajujeme výšlap na Acatenango (3976 m). Drolivá sopečná škvára podkluzuje pod nohama. Poryvy větru nepříjemně sílí. Větrná smršť s námi hází jako s hadrovými panáky. Na vrcholu panuje pekelné nevlídno. Poslední vyhlídky na čoudící vrchol Fuega, jenž vystupuje z přicházejících mraků pod námi. A rychle zahajujeme úprk z vrcholu zpět do bezpečí borovicových lesů.

Sopka Fuego je stratovulkán s typicky hustým magmatem, což vede k dramatickým explozivním erupcím. V červnu roku 2018 se Fuego zle rozohnilo a bez většího varování zapříčinilo drastickou smrt téměř 200 lidí v okolí sopky. Mračna vulkanického prachu a kamení smíchaná s horkými plyny vytvořila smrtelný pyroklastický proud, který se jako pohroma obrovskou rychlostí řítil do údolí. V kombinaci s deštivým počasím začaly vznikat vulkanické bahnotoky zvané laháry. Velkým problémem zemí jako Guatemala je, že lidé hojně žijí v těsné blízkosti aktivních sopek. Využívají úrodnou sopečnou krajinu, nicméně se ocitají doslova v pasti, když dojde k nečekanému výbuchu a vzniku pyroklastických proudů, jako tomu bylo v roce 2018 u Fuega. Hranice mezi turistickou atrakcí a smrtelnou hrozbou může být až nebezpečně děsivě tenká.

Mezi pyramidami

Nacházíme se v bývalém území bájných Mayů, kteří po sobě zanechali v tropických pralesích řadu úžasných staveb. Známé vysoké pyramidy Tikal patří k největším atrakcím celé Guatemaly. Mezi chrámy a ruinami dávného města běhají zvědaví nosálové, takoví kříženci opice a pouličního pejska. Nad hlavami nám zakrouží barevní papoušci a s padajícím soumrakem sílí atmosféra jinak značně turistického místa. Po dobrodružném cestování a výstupech na několik úžasných guatemalských sopek uleháme k zaslouženému odpočinku na březích Karibiku v pohodovém Mexiku. Guatemala je vážně půvabná indiánka!


Dobré vědět

  • Více než polovina z patnácti milionů Guatemalců se hlásí k původnímu indiánskému obyvatelstvu.
  • Zdejší kultura je barevnější než kdekoli jinde. Indiánský temperament zde proudí v žilách.
  • Ženy dodnes běžně nosí barevné tradiční kroje. Guatemala je jednou z nejpestřejších zemí světa. Zemi ale až do roku 1996 sužovala jedna z nejdéle trvajících občanských válek. Třicet šest let trvající krvavý konflikt uvrhl tuto půvabnou středoamerickou zemi do ekonomické bídy.

Snímky si můžete prohlédnout v naší fotogalerii:

Pavel Svoboda




Nejnovější články
Články odjinud
Starší články Lidé a Země