(JEN PRO POTŘEBY REDAKCE LIDÉ A ZEMĚ)

(JEN PRO POTŘEBY REDAKCE LIDÉ A ZEMĚ) Zdroj: Tomáš Kubeš

(JEN PRO POTŘEBY REDAKCE LIDÉ A ZEMĚ)
(JEN PRO POTŘEBY REDAKCE LIDÉ A ZEMĚ)
(JEN PRO POTŘEBY REDAKCE LIDÉ A ZEMĚ)
(JEN PRO POTŘEBY REDAKCE LIDÉ A ZEMĚ)
(JEN PRO POTŘEBY REDAKCE LIDÉ A ZEMĚ)
11
Fotogalerie

Místnosti plné neštěstí aneb Intimní průvodce po západní Africe

Možná někomu může připadat zvláštní název článku, ale během cestování si člověk musí vychutnat nejen přírodní krásy a památky, ale někdy také i to místo, které navštěvujeme všichni. Když se vydáte do západní Afriky, je rozdíl patrný na první pohled. Naše komfortní toalety mizí a často se mění v místnosti plné neštěstí.

Určitě si každý vybaví okamžik, kdy opravdu musí, ale je v místě, kde se nelze dopátrat čehokoli, co by připomínalo záchod. Pak začíná závod s časem a každému je jedno, kam zamíří. V Africe jsou na to už specialisté a když vám pomohou, při opouštění mohou žádat neuvěřitelný pronájem, v přepočtu třeba 75 Kč nebo dokonce 150 Kč. Jenže po využití služby je už těžké smlouvat cenu. Někdy peníze nežádají, ovšem je obtížné místo, kam se chodí, vůbec najít. Člověk si připadá jako na překážkové dráze a často nejde dojít až k cíli. Jinde zase slouží k vykonání potřeby jen velká obecní díra a náš evropský ostych nás přesvědčuje, že to snad není možné, obzvláště, když okolo nás sedí několik dalších lidí a chtějí si povídat.

Někdy jsem si říkal, že je snad lepší chodit do přírody, jenže to má také svá úskalí. Zvláště pokud jste v místech, kam nejezdí mnoho bělochů. Jen si vyberete místo, už se někdo vyskytne a jen tupě zírá, a když popojdete, najednou se na zcela pustém místě začnou rojit další pozorovatelé. I když jste neklidní, nelze jim nic vyčítat, oni nic nedělají, jen stojí a jednoduše se dívají. To člověka rozčílí, jenže už musí, a tak i když nadává na všechno, na Afriku, na místní čumily, nedá se nic dělat. Vrcholem takového představení bývá, když vám někdo během vašeho výkonu chce podat ruku, povídat si nebo se dotknout a vytrhnout chlup z cizince (vzácná relikvie), případně se podívat na detaily. V tu chvíli i jinak klidný jedinec má pocit, že vyskočí z kůže.

Jindy příroda může připravit další nečekaná překvapení. Například když jdete horami nebo buší a už za tmy se narychlo utáboříte, protože nestačíte dojít do cíle, ač je nedaleko. Místo sice za tmy vypadá romanticky, ale probuzení bývá drsné. Stačí otevřít oči a v tu chvíli si uvědomíte, kde vlastně jste. Nevěříte vlastním očím, ale okolo vás sedí na bobku několik lidí a jednoduše se vyprazdňují. Koho by mohlo napadnout, že zrovna táboříte u místa, kam chodí celé město na záchod. Bohužel to večer nebylo cítit, vítr vanul na opačnou stranu.

Voda je zázrak

Když se vrátíme k samotným toaletám, západní Afrika mě překvapila. V mnoha hotelech, a to i těch levnějších, byly naše typické splachovací záchody. Nedá se vždy hovořit o tom, že byly umístěny, protože občas se dala mísa posunout, jindy zapomněli vykopat odpad, a tak uvnitř byla jen nějaká nádoba, na dalším místě kdosi utrhl přívod vody, takže se splachovalo jen tehdy, když byl k dispozici sud s vodou. Jinde naopak splachování bylo pastí. Jakmile jste se o to pokusili, vytopilo to celou místnost a člověk se musel znovu umýt. Naštěstí většina toalet je koncipována jako záchod i sprcha dohromady, kvůli úspoře místa. Převážně však voda stejně neteče, a tak si každý musí vystačit s kbelíkem vody nejen na umytí, ale také spláchnutí. Voda je totiž zázrak, přestože my ji vnímáme jako samozřejmost. V podstatě se dá říci, že v Africe voda většinou neteče. Oblíbeným trikem, když vám někdo pronajímá pokoj, bývá tekoucí voda. Jakmile však za ubytování zaplatíte, kohoutky jako mávnutím kouzelného proutku náhle vyschnou a když chcete alespoň barel nebo jinou nádobu s vodou, personál je nezvěstný.

Samotnou kapitolou je používání toalet jako takových. V Africe sice občas mají naši toaletu, ale pořád jsem netušil, proč jsou všude utržená sedátka. Na to jsem přišel jednoduše, když jsem otevřel toaletu, kde se kdosi zapomněl zamknout. Onen muž si jednoduše stoupl na záchodovou mísu a využíval ji stejným způsobem, jako kdyby seděl v podřepu nad tou nejjednodušší dírou do země. A po chvíli jsem také zjistil, proč se nezamkl - někdo prostě vymyslel zástrčku na zavírání dveří zvenku. Nový patent.

Kdo si nepřiveze toaletní papír, musí na něj v Africe zapomenout. Jednak se nedá často vůbec pořídit a jednak všichni chodí na onu místnost, nebo lépe místo, s konvičkou, nebo obecně s nádobou, kterou může být i stará plechovka od konzervy. Kvůli hygieně se tu všichni omývají, což je asi nejlepší možné řešení. Pak ale doporučuji podávat na uvítanou jen pravou ruku.

Snímky si můžete prohlédnout v naší fotogalerii: