Výuka koránu probíhá v mnoha zemích po staletí stejným způsobem. Přísná drezura, vyčerpání a fyzické tresty jsou každodenními průvodci malých studentu. Škola v malijském Djenné není výjimkou.
Sto čtrnáct kapitol, šest tisíc dvě stě veršů. Přesně tolik textu se nachází v koránu, posvátné knize islámské víry. Muslimové věří, že kdo čte korán, bude odměněn za každé přečtené slovo. Komu se podaří zapamatovat si celý text, stává se váženou osobou. Posvátné verše se děti učí recitovat nazpaměť už od útlého věku. Slouží k tomu školy koránu, takzvané medresy.
Od rána do noci
Ajamu vezme do ruky svačinu a znechuceně se na ni podívá. „Proklatí mravenci,“ zhodnotí situaci a odkládá pečivo o kousek dál na zídku, na niž praží ostré slunce. Za chvíli se pro něj opět natáhne. Mravenci jako by zázrakem zmizeli. Sluneční paprsky jim překazily hody. Ajamu si konečně odhryzne z bagety. „Od rána jsem nejedl. Učitel nám to přes vyučování nedovolí.“
Ve škole koránu v malijském městečku Djenné panuje přísná disciplína. Žáci sedí na tvrdé kamenné podlaze a soustředěně přepisují text na dřevěné tabulky. Pera si namáčejí do kalamáře s černým inkoustem. Jiní se věnují recitaci. Aby na text zaměřili veškerou pozornost, kývají se vrchní částí těla ze strany na stranu. Po třídě se prochází učitel s rákoskou v ruce. Každou malou nepozornost a rozptylování bez diskusí napomene silnou ranou do zad.
Škola začíná východem slunce hned po společné modlitbě. Během dne mají studenti na jídlo vyhrazenou jen krátkou přestávku. Děti jsou neustále hladové. Plný žaludek prý tlumí mysl a tu je třeba po dobu výuky používat na plné obrátky. Hodinu za hodinou, den za dnem, až dokud text nezvládnou odrecitovat bez chyby několikrát za sebou. Takové umění však vyžaduje několikaletý cvik. Podaří se to jen některým.
Západem slunce výuka nekončí. Škola sice své brány na noc zavírá, studenti ale pokračují dál. Ti, kteří doma nemají elektřinu, se po setmění scházejí na náměstí před hlavní mešitou, aby se posvátné texty mohli biflovat pod lampami veřejného osvětlení. Nesourodé táhlé recitování desítek dětských i mužských hlasů se ozývá do pozdních nočních hodin.
Rozumět nemusíš
Ačkoli Ajamovi není ani dvanáct let, už dokáže zpaměti recitovat kus knihy. Je to slušný výkon vzhledem k tomu, že stejně jako jeho spolužáci arabštině nerozumí. Korán se vyučuje v původním arabském jazyce. Výuka je tak pro místní žáky velmi náročná.
Některé školy sice koncem dvacátého století ve svých osnovách projevily určitou pružnost, avšak přeložené texty se stále považují jen za komentáře ke koránu, nikoli za korán samotný. Největší liberalizace proběhla v Egyptě a Maroku. Směrem na jih ortodoxní cítění v zemích narůstá. Subsaharské Mali, Súdán a Niger patří mezi ty nejkonzervativnější státy a pomáhat si tam při výuce svatého písma jiným než arabským jazykem je dodnes považováno za kacířství.
Určitá liberalizace proběhla i mezi žáky. Kdysi se korán mohli učit jen chlapci, dnes už je přístup do škol umožněn i dívkám. Třídy jsou však vždy oddělené. Dívčích škol koránu je podstatně méně, v některých afrických zemích, například v Mali, je jich nedostatek. Duchovní stále ještě považují ženy za méněcenné.
Oáza učenosti
První střediska islámských učenců vznikala na černém kontinentě zvláště ve východoafrickém sultanátu Adal, nacházejícím se na území dnešní Etiopie a Somálska, v centrální oblasti Ngazargamu v Nigérii a na západě ve Walátě, dnešní Mauritánii. Nejznámější však už od raných dob islámského osidlování bylo malijské Timbuktu, které doslova vyrostlo obklopené mešitami. Nacházelo se tam až sto padesát škol koránu.
Město vzniklo jako důležitá zastávka na transsaharské obchodní cestě a jeho existence byla dlouho zpochybňována. Oči Evropana Timbuktu spatřily až v roce 1826, když jeho existenci potvrdil skotský major Alexander Laing. Slávu si naneštěstí neužil. Tři dny po odchodu z Timbuktu ho spolu s jeho arabským průvodcem zavraždili kočovníci, kteří se ho snažili přinutit ke konverzi k islámu.
V Timbuktu se nacházejí jedny z nejstarších afrických mešit a také první univerzity na světě. Základem vzdělávacího systému bylo studium zákonů a práv. Centrum islámské vzdělanosti se pyšnilo i rozsáhlými soukromými sbírkami knih obsahujícími tisíce svazků. Knihy učenců se zároveň staly významným obchodním artiklem 16. století. Poměrně snadno se přenášely i přes poušť a učenci za ně byli ochotni zaplatit podstatně lépe než například za otroky.
Vyšší vzdělání
Ve školách se ale nevyučuje pouze svatá kniha islámu. V teokratických republikách si věřící byli navzdory majetkovým rozdílům před bohem rovni. Když se ukázalo, že korán, písemná autorita, nepokrývá řadu problémů praktického života obcí, vznikl tlak na vytvoření nového zákonodárného zdroje. Stala se jím sunna, sbírka výroků Proroka a jeho činů, která vyžadovala centrální kodifikaci.
Ale ani tyto dva zdroje nestačily pokrýt potřebu stále komplikovanější říše. Zabezpečila to až právní věda fikh a učenci ulamá, kteří se neorientovali na výklad náboženské doktríny, ale na kultivaci právního systému. Právo však už v islámském školském systému patří do vyššího stupně vzdělanosti.
Podle důrazu, který se kladl na výklad normy, se rozlišovaly čtyři hlavní právnické školy. Nejstarší z nich založil v 7. století v Medíně významný učenec Málik. Zasloužil se zejména o sblížení práva fikh s praxí. Druhou školu založil Abú Hanífa v sídle Abbásovců v Bagdádu. Předností této školy byla její přizpůsobivost k požadavkům praktické politiky. Za pramen práva se považovala i rozhodnutí úředníků.
Vznik třetí právnické školy inicioval Málikův žák aš-Šáfi'i. Patří mu nejvýznamnější místo z hlediska tvorby právnických pojmů. Nakonec, v 9. století, vznikla škola založená ibn Hanbalem, která se orientovala na obhajobu kultu tradice neustálým doplňováním koránu a sunny.
Výuka přes internet
Muslimové prokazují koránu velkou úctu a nakládají s ním velmi pečlivě. Kniha představuje holistickou teologii, jež tvrdí, že je autoritou ve všech aspektech života, a znemožňuje tak rozlišovat mezi posvátným a světským. Obsahuje rozmanitou tematiku s mravními ponaučeními. Jedná se většinou o podobenství nebo poučné alegorické příběhy. Čistě extatické pasáže vztahující se k Mohamedovým zážitkům ze zjevení se později staly vzorem pro islámskou mystiku.
V dalších desetiletích už i islám dohonila globalizace a moderní technika. Některé internetové stránky v současnosti nabízejí on-line kurzy výuky koránu. Zvládnutí náročné výslovnosti zabezpečí audiopřehrávač. Potrvá však ještě dlouho, než se takovéto vymoženosti dostanou až do chudých afrických zemí. Do té doby si žáci budou výuku „užívat“ pěkně po starém.
Tento článek byl uveřejněn v časopise Lidé a Země, vydání 8/2013.
