Kanál Kazinga v Národním parku královny Alžběty

Kanál Kazinga v Národním parku královny Alžběty Zdroj: Hanka Soukupová

Hlavní třída města Fort Portal
Monument rovníku u města Kasese. Fotíme se, aby naše dospělé děti viděly, kam až se jejich „staří“ rodiče dostali
Stánek u cesty do hlavního ugandského města. Tak málo stačí k tomu, aby si ugandské děti klidně hrály, když jejich rodiče pracují
Úpatí pohoří Ruwenzori
Sloní koupel v kanálu Kazinga
21
Fotogalerie

Expedice Afrika aneb S batohem na zádech z Ugandy do Keni

„Safari“ ve svahilštině znamená „cesta“. My jsme se vydali na pozoruhodnou cestu za poznáním dvou exotických končin na východě Afriky, do Ugandy a Keni. Čarokrásná krajina národních parků a rezervací nás ohromila.

Je začátek září, když přistáváme na mezinárodním letišti v ugandském městě Entebbe na pobřeží Viktoriina jezera, vzdáleného 35 km od hlavního města Kampaly. V samotném městečku strávíme den s hlavním cílem vidět největší africké a druhé největší světové sladkovodní jezero v nadmořské výšce 1134 m. Viktoriino jezero vyplňuje mělkou tektonickou prohlubeň v severní části Východoafrické pahorkatiny a ze severu je zahrazeno lávovým proudem. Jeho plocha je rozdělena mezi Tanzanii (51 %), Ugandu (43 %) a Keňu (6 %). Jako většina jezer tohoto regionu je bohužel i Viktoriino zamořeno původcem schistosomózy. Právě kvůli parazitárním červům je koupání v jezeře velmi nebezpečné. K infekci totiž běžně dochází jakýmkoli kontaktem těla s kontaminovanou vodou, a tak koupání raději zavrhujeme.

Jezera pod pohořím Ruwenzori

Další ráno pokračujeme malým mikrobusem nazývaným matatu do hlavního města Kampaly a odtud autobusem nevalné kvality do Fort Portalu. Město leží na úpatí pohoří Ruwenzori v nadmořské výšce 1523 metrů. Kvůli vysoké poloze se angličtí osadníci rozhodli zde založit čajové plantáže. Tato tradice přetrvala až do dnešních dnů. Fort Portal zůstává srdcem zelených čajových plantáží a důležitým obchodním centrem, ale samotné město příliš přitažlivé není. Přesto z něj příjemné chladné klima spojené s centrálním umístěním v regionu činí velmi pohodlnou základnu pro prozkoumání oblasti.

Velká příkopová propadlina táhnoucí se celou východní Afrikou má v okolí Fort Portalu charakter malých kráterových jezer obrostlých bujnou vegetací, která je domovem mnoha druhů opic a ptáků. Najímáme si zdejší mototaxi boda-boda a jedeme do rezervace v okolí jezera Nkuruba. S najatým průvodcem Kendym procházíme pěšky rezervací, pozorujeme opice, kočkodany a nádherně barevné ptáky v korunách stromů. Pak pokračujeme podél malebných políček až do vesnice Rwaihomba, odkud Kendy pochází.

Tady nás oba posadí za sebe na svoji motorku a veze k dalším jezerům Nyinabulitwa, Kifuruka, Nyinambuga a Rukwanzi. Jezera jsou malebná, jedno z nich se dokonce nachází na dvacetitisícové ugandské bankovce, ale stejně hodnotným zážitkem je i projížďka malými vesničkami obklopenými přírodou. Žasneme, jak je okolí většiny jednoduchých domečků uklizeno. Cestou nás srdečně zdraví malé děti ve stejnokrojích, které právě míří do školy.

Skvost mezi safari

Po prohlídce jezer se vracíme do vesnice. Kendyho maminka nám u nich doma připravila chutný oběd – vařené hovězí a kozí maso, fazole, rýži a sladký brambor. Poté nás Kendy odveze zpět do Fort Portalu.

Z Fort Portalu se následující den vypravujeme místním autobusem do necelých 90 km vzdáleného městečka Kasese, odkud chceme navštívit vyhlášený Národní park královny Alžběty. Jeho safari je ugandským skvostem, ze všech parků v zemi se může pochlubit nejširší škálou volně žijících živočichů. Má rozlohu 1978 km2, na severu je ohraničen pohořím Ruwenzori a na západě Edvardovým jezerem. Cestou necháme najaté taxi zastavit u monumentu Uganda Equator, abychom se mohli zvěčnit přímo na rovníku. Pak už si užíváme divoká zvířata podél cest, především divoké buvoly, prasata a antilopy, občas tlupu opic. Vrcholem naší návštěvy je ale přírodní kanál Kazinga, který v délce 32 kilometrů propojuje jezera Edvardovo a Jiřího.

Úžasná plavba výletní lodí z přístaviště Mweya až k Edvardovu jezeru a zpět trvá dvě hodiny, během nichž vidíme neskutečné množství zvířat. Buvoli kaferští se v denním žáru chladí ve vodě společně s hrochy. S lodí se můžeme přiblížit až k nim. Neplaší se, na návštěvníky jsou očividně zvyklí. Také pozorujeme pár krokodýlů nilských, jednoho varana a velké množství ptáků – pelikány, kormorány, snovače s hnízdy visícími na tenkých větvích nad vodou a kolonie vlh, které mají nory ve slepencových březích řeky. Z velké dálky se sem chodí napít a vykoupat celá stáda slonů, na které máme také štěstí. Od průvodce se dozvídáme, že se tu pohybují i nebezpeční lvi, v nedaleké rybářské vesnici Kazinga došlo k několika smrtelným napadením.

Druhý den míříme přes Kampalu do města Jinja. Cesta do hlavního města trvá sedm hodin, ale naštěstí je co pozorovat – čajové plantáže, vesničky a trhy podél cest. Na stanovišti autobusů v Kampale panuje čilý ruch. Do toho správného autobusu se sice dostáváme už po chvíli, ale musíme čekat, až se zaplní. Pak se kvůli dopravním zácpám a objížďkám cesta z avizovaných dvou hodin protáhne na dvojnásobek. Na okraji města Jinja nám tedy řidič zastavuje už za tmy s doporučením, abychom nechodili pěšky, ale raději zvolili bezpečnější přesun vozítkem boda-boda.

Celou tuto anabazi jsme podnikli kvůli prameni Bílého Nilu, který vyvěrá z Viktoriina jezera. Druhý den ráno kráčíme cestou lemovanou vysokými stromy, palmami, poletujícími pestrobarevnými ptáky a většinou nádhernými domy obklopenými exotickými zahradami, po zaplacení vstupu procházíme parkem se vzrostlými stromy a pobíhajícími opicemi. Po schodech se dostáváme až k samotnému pramenu Nilu. Odhaduje se, že pět procent vody, která tu z jezera vytéká, se dostane až do ústí Nilu do Středozemního moře. Nad jezerem si užíváme osamocené romantické posezení pod slaměnými přístřešky. Sir Winston Churchill kdysi nazval Ugandu perlou Afriky. Po naší krátké návštěvě této země mu dáváme za pravdu.

Za lvicí Elsou

Další den trávíme na cestách až do keňského městečka Naivasha se stejnojmenným jezerem, které proslavila Joy Adamson příběhem ochočené lvice Elsy. Joy se zde podílela na založení národního parku Hell‘s Gate a organizace Elsa Conservation Trust, která dodnes sídlí v bývalém domě Adamsonových a pokračuje v ochranářských a vzdělávacích aktivitách. Půjčili jsme si kola a jedeme do soukromé rezervace Crater Lake, která se rozkládá kolem slaného alkalického jezírka západně od jezera Naivasha. Prvních osm kilometrů vede po asfaltové cestě do vesnice Kongoni. Často zahlédneme pasoucí se zebry, žirafy a antilopy, v houštinách divoká prasata, tu a tam opici. Poslední asi tři kilometry už jedeme po velmi prašné cestě. Po zaplacení vstupu se vydáváme na tříhodinovou pěší túru okolo kráteru s překrásným nefritově zeleným jezírkem lemovaným hustě rostoucími akáty. Místní Masajové ho uctívají, protože věří, že jeho alkalická voda dokáže uklidnit churavějící dobytek. Po strmém okraji kráteru vedou pěší stezky. Kromě pár zeber a antilop u jezera už moc zvířat nevidíme, ale okolní příroda je nádherná.

V africkém kempu

Pak už před sebou máme nejznámější keňský národní park Masai Mara. Po příjezdu do Naroku, hlavního „masajského“ města, nasedáme do přeplněného místního autobusu, který nás přepraví do kempu u vesnice Sekanani na hranici parku. Už cestou se nám kromě krav ukazují i antilopy, zebry a poprvé nám přes cestu přeběhnou také pakoně. Mladý Masaj nás odvádí do exoticky vyhlížejícího kempu obehnaného plotem s elektrickým ohradníkem. Stany ukryté mezi křovinami jsou postaveny dostatečně daleko od sebe a jejich osvětlení zajišťují solární panely. Masajové nám ohřejí vodu v brutaru na dříví. Dopřáváme si teplou lázeň a pak jen tak ležíme ve stanu a posloucháme zvuky savany. Jeden z Masajů nám rozdělává oheň. Jsme obklopeni ztichlou africkou přírodou, nad námi se klene obloha plná hvězd. Jen mlčíme a je nám nádherně.

Brzy ráno vyjíždíme v malém terénním voze s řidičem a masajským průvodcem do Národního parku Masai Mara, založeného v roce 1961. Od července do října dochází každý rok k velké migraci zvířat, která navazuje na migraci ze sousedního tanzanského národního parku Serengeti. Tohoto zázraku se účastní více než dva miliony zvířat. Stáda mohou dosahovat délky až čtyřicet kilometrů. V parku se nachází několik ekosystémů, a tak zde můžeme najít močály a bažiny, skalnaté oblasti, ale největší části parku patří travnatým savanám. Důležitou tepnou je řeka Mara, podle níž získal park jméno. Sledujeme velká stáda migrujících pakoňů, zebry, různé druhy antilop, buvoly, žirafy, v řece pak skupiny hrochů a několik krokodýlů. Narazíme i na úkryt nosorožce černého, který je bohužel schován v křoví a obklopen auty s dalšími turisty, až museli dorazit strážci parku a pozorování tohoto ohroženého druhu regulovat. Nadšeni jsme byli ze setkání se lvy a gepardy odpočívajícími ve stínu křoví. Měli jsme ještě štěstí na hyeny, mangusty žíhané, pštrosy, prasata bradavičnatá a spoustu neznámých druhů ptáků.

Koupel v Indickém oceánu

Zachtělo se nám i odpočinku, a tak po safari míříme až k vodám Indického oceánu. Celý den a celou noc trávíme na cestě přes Nairobi do malé, původně rybářské vesnice Watamu. Ta dnes žije především z turistického ruchu, který sem zavedly nádherné pláže lemující pobřeží, bílý písek, průzračná voda a několik přilehlých ostrůvků, které chrání prostor pro koupání před divokými vlnami. Rušivým elementem jsou zde bad beach boys, otravní místní mladíci. A nelze zapřít ani odvrácenou tvář jinak nádherného pobřežního místa – prázdné, někdy polorozbořené hotely a pláže plné odpadků. V centru jsme na radu místního chlapíka objevili nenápadnou místní restauraci, které jsme nakonec zůstali celý pobyt věrní. Ochotná mladá číšnice Aloisie nám dokonce z protějšího obchodu přinese pivo, které jinak restaurace jako velká část muslimských podniků nenabízí.

Čas ale netrávíme jen u moře, podnikáme i výlety do okolí. Například k ruinám středověkého města Gede. Zříceniny patří k nejvýznamnějším památkám celého keňského pobřeží. Tajemné svahilské město bylo založeno údajně ve dvanáctém století a přibližně před třemi sty lety z neznámých důvodů opuštěno. Pozůstatky jednotlivých staveb jsou zarostlé pralesem a procházka mezi nimi bez dalších turistů pro nás byla mysticky krásným zážitkem.

Navštěvujeme i rezervaci Mida Creek s mangrovovými porosty. Postupně se tuk-tukem dostáváme ke všem třem vstupům. Oblast si nejdříve prohlížíme z dřevěných lávek mezi porosty. Mangrovové lesy vegetují na hranici mořské vody a pevné země. Protože je právě silný odliv, nejsou kořeny potopené ve vodě, ale obnaženy trčí z bahna. K dalším porostům procházíme přes domorodou vesnici. Žádná elektřina, pouze dřevěné chatrče se střechami z palmového listí a okolo pobíhající domácí drůbež, kozy, občas prasátko.

Poslední dva dny před odletem trávíme v Mombase, druhém největším městě v Keni, ležícím u Indického oceánu. Vzhledem k ubytování kousek od pevnosti Fort Jesus míří naše první kroky právě tam. Jedná se o portugalskou pevnost postavenou v roce 1591 na příkaz krále Filipa I., tehdejšího vládce společných portugalských a španělských království. Měla střežit starý přístav v Mombase. Pevnost je označena za jeden z nejvýznamnějších příkladů portugalských vojenských opevnění z 16. století. Nyní se v ní nachází muzeum s exponáty, které by měly poskytnout dobrý vhled do svahilského života a kultury, ale ne vše je náležitě označeno a v dobrém stavu.

Dalšími zastávkami jsou starý přístav, vyhlášený trh s kořením a navazující čtvrť s pěknými budovami. Mezi ně patří i Deputy County Commissioners Office. Poté, co si ji vyfotím, z ní vyběhnou dva vojáci, kteří mě chtějí zadržet a uvěznit. Kvůli hrozbě teroristických útoků je totiž focení úředních budov zakázáno. Nepomáhá ani ujištění, že snímek vymažu. Přemýšlíme, jestli chtějí úplatek, ale po krátké diskusi nás naštěstí nechají být. Ani tato příhoda však nezkazila náš dobrý pocit z téhle africké expedice. Domů jsme se vrátili plni krásných dojmů z nádherné přírody, setkání se spoustou pro nás exotických zvířat v jejich přirozeném prostředí a v paměti nám zůstávají i přátelská setkání s místními.


První cíl: UGANDA

  • Ve srovnání s ostatními africkými zeměmi patří k levným destinacím, ale ceny prudce stoupají v okolí národních parků. Měnou je ugandský šilink (UGX), ale přijímají se i americké dolary vydané po roce 2004.
  • Ceny jízdenek: Kampala–Fort Portal 20 tis. UGX (asi 120 Kč), Kasese–Kampala 25 tis. UGX (asi 150 Kč), Kampala–Jinja 20 tis. UGX (asi 120 Kč)

Národní park královny Alžběty (Queen Elizabeth NP)

  • Vstup do parku pro cizince 40 USD, vstup pro místní 35 000 UGX, tedy zhruba 200 Kč (nutno zaplatit za řidiče, pokud není součástí ceny za dopravu do parku)
  • Poplatek za motorku 30 USD, za auto 40 USD
  • Nejskvělejším zážitkem z návštěvy tohoto parku je plavba lodí po kanálu Kazinga. Od roku 1952 se pro turisty pořádá pomalá plavba lodí, aby zde mohli pozorovat především několik velkých savců, kteří se přicházejí ke břehům napít, napást a také koupat. Plavba lodí stojí 30 USD a probíhá mezi devátou až sedmnáctou hodinou. Každá plavba trvá dvě hodiny a začíná z přístaviště v blízkosti hotelového komplexu Mweya Safari Lodge. Nejvhodnější čas pro plavbu je pozdní odpoledne, kdy zvířata nejčastěji přicházejí ke břehům.
  • Doporučuji se ubytovat v městě Kasese, kam se můžete dostat dálkovými autobusy přímo z Kampaly. Tady přespat a na druhý den najmout řidiče, který vás vezme do parku. Dopoledne si prohlédnout některou z částí rezervace a pozdní odpoledne věnovat projížďce lodí po kanálu Kazinga.

Druhý cíl: KEŇA

  • Měnou je keňský šilink (KSH).

Národní park Masai Mara

  • Vstup do parku: 80 USD/osobu. Cena za celodenní výlet aranžovaný kempem (auto s řidičem a průvodcem): 60 USD
  • Doporučené ubytování: kemp Mara Explorers, 3,8 km od vstupu do parku u vesnice Sekenani. Cena za dvoulůžkový pokoj 40 USD/noc, plná penze 30 USD/osobu. Do kempu se lze levně dopravit z města Narok místním autobusem (asi 90 km), který jede do Sekenani a u kempu na požádání zastaví; cena jízdenky 500 KSH (asi 100 Kč). Do Naroku jezdí matatu z Nairobi, Naivashy i dalších měst.
  • Rezervace Masai Mara je nejznámější a nejnavštěvovanější národní park Keni. Sezona zde vrcholí o Vánocích, ale pokud si chcete odvézt nezapomenutelné vzpomínky, navštivte rezervaci od července do října. V tuto dobu se za pastvou do keňské rezervace Masai Mara vydávají obrovská stáda buvolů, zeber a pakoňů z navazujícího tanzanského parku Serengeti. V rezervaci máte také největší šanci v jednom dni vidět celou „velkou africkou pětku“, slona afrického, buvola afrického, nosorožce dvourohého, lva a levharta skvrnitého.