Baobaby na Madagaskaru

Baobaby na Madagaskaru Zdroj: Profimedia.cz

Baobaby na Madagaskaru
Trh v Toliaře
Trh v Toliaře
Trh v Toliaře
Baobaby na Madagaskaru
13
Fotogalerie

O nejtlustších stromech světa aneb Na Madagaskar za majestátními baobaby

Víte, proč na Madagaskaru rostou baobaby? Stvořitel je zřejmě vymyslel proto, aby zde měli lidé co jíst a pít, aby netrpěli nedostatkem vitaminů, aby měli kde bydlet, aby mohli nakrmit a napojit dobytek, aby měli dost lan na své lodě. To mě napadlo, když jsem si po létech rovnal v hlavě své znalosti o těchto krásných stromech.

Představte si madagaskarskou tržnici… Tedy ono si vlastně madagaskarskou tržnici představit nelze. Vždyť malgašský výraz pro smlouvání - miady varotra - znamená v doslovném překladu bojovat o zboží. A když se to vysloví s patřičnou domorodou dikcí, zní to jako bojový pokřik. Vazaha, čili běloch vmetený do válečné vřavy tržiště, je zprvu prudce dezorientován. Očima těká přes hromady neznámých plodin na slípky zavěšené za nohy u pasu prodavače drůbeže. Sotva se stačí dodivit hromadám černého dřevěného uhlí s ještě černějšími uhlíři (černoch černý od mouru je vskutku divotvorná bytost), spočine zrakem na pytlích rýže. Malgaši mají rýži dlouhou a krátkou, červenou a bílou, broušenou a drcenou, oválnou a kulatou, sypkou, drobivou a patlavou a kdovíjakou ještě. Kupovat rýži je tu kumšt. Prodávající zahrne kupujícího otázkami po kvalitě, typu či použití a vůbec nechápe, že to cizinec nechápe.

Tajemné jsou na tržnici stánky ombiasó, tradičních léčitelů. Na pultíku mívají vyloženy hromádky různých klacíků, listů, kousků kůry, kořínků, kamínků a mnoha dalších, někdy neidentifikovatelných věcí. Každá kupička je označena cedulkou se jménem pečlivě vypáleným nebo vyřezaným do dřeva. Než ten tržištní zmatek dokážete alespoň letmo obhlédnout, zjistíte, že jste si koupili buráky za podezřelou částku. A počínání, které jste při tom vyvíjeli, rozhodně nelze označit jako miady varotra, ale spíš výrazem maty antoka, což je něco jako prodělat kalhoty. Doslova to ovšem znamená ztratit důvěryhodnost. Jak vidno, bohatství se v různých končinách světa hodnotí různě. Zatímco ve střední Evropě ztratí důvěryhodnost ten, kdo nečestným (ba i čestným) způsobem získá větší množství peněz, na Madagaskaru neradno důvěřovat osobě, jež se nechá obrat, aniž se významně brání. A není to jen náhodná jazyková kuriozitka. Jisté malgašské přísloví praví: „Pracujte, neboť chudí jsou břemenem lidstva, i když jsou krásní, přece jsou obtížní.“ A jiné zase: „Pro chudáky lásky není; hubenou krávu její družky neolížou.“ Pozoruhodná filozofie v zemi, kde jsou chudí skoro všichni.

Nebudu vás dále trápit výzvami, abyste si představili madagaskarskou tržnici. Potřeboval jsem jen uvést okamžik, kdy jsem se poprvé potkal s baobabem. Bylo to dost nečekaně právě na trhu v Toliaře, velkém městě na jihu Madagaskaru. V koutě u zdi se krčil přístřešek s horou šišatých míčků obalených tmavě hnědým sametem a opatřených silnou kratičkou stopkou. Zpoza zvláštních plodů vykukovala usměvavá Malgaška. Až později jsem se dozvěděl, že to byly plody baobabů a že se z nich prý dělá lahodný nápoj. Koupil jsem si jich několik a nakoukl do nitra jednoho z nich. Byla tam béžová, voduodpudivá vata a semínka připomínající lískové ořechy. Přes veškerou mou snahu připomínal baobabí džus tekutinu z fekální jímky. A tak mi z kulinářského pokusu zbyla jen semena, z nichž jsou dnes nanicovaté stromečky, které v našich zeměpisných šířkách začnou připomínat své rozložité rodiče asi až dlouho po mé smrti. Vlastně ještě něco… Zbyla mi i touha dozvědět se o baobabech trochu víc - třeba jak se z nich dělá ten džus.

Na trhu se sice setkáte jen s baobabími plody a sem tam i s lístkem či větvičkou ve stánku ombiasy, ale to zdaleka není vše, co může průměrný Malgaš z baobabu použít. Obvykle to ovšem použije přímo na místech, kde baobaby rostou, neboť transport 15 m dlouhého a 7 m širokého kmene na trh neodpovídá zásadám racionálního využití pracovní síly.

Matka lesa

Užitečnosti lesních velikánů jsou si obyvatelé Madagaskaru dobře vědomi. Jedno z malgašských jmen pro baobab zní reniala, což znamená matka lesa. I když vlastně kdo ví, jak to je. Možná že jméno matka lesa nemá nic společného z užitečností pro lidi, ale spíš odráží mohutný a rozložitý růst stromu, který často notně převyšuje okolní dřeviny, takže to vypadá, jako by svou korunou ochraňoval les. Každopádně se baobaby těší velké lidské úctě. I v místech, kde les podlehl ohni a sekerám, baobaby stále stojí. Tyčí se jako osamělá prehistorická monstra uprostřed rýžových polí a droboučkých vesnic.

Vatovitá, nakyslá dužnina plodů se dá jíst syrová. Ombiasové ji používají jako lék a moderní průzkumy prokázaly, že obsahuje poměrně vysoké procento vitaminu C, fosforu a vápníku. Angličané zhruba před sto lety vyráběli z dovážených plodů čajové sušenky. Neobyčejně ceněná je narůžovělá dužnina. Vyskytuje se velmi vzácně a nikdo zatím netuší, co je příčinou barevných změn plodu. Předpokládá se, že jakási plíseň. Také čerstvá semena jsou jedlá hned zasyrova. Ze starších a tvrdších semínek se zase lisuje olej výtečné kvality - v 19. století se za tímto účelem semena vyvážela až do Marseille. K jídlu se hodí i kořeny mladých stromků - je to prý výtečná zelenina. Mízu baobabů lze pít. Ale pozor, nesmí se nechat příliš odstát, neboť vyschlá míza slouží jako kvalitní klih.

Ani odumřelý baobab ještě neztrácí na ceně. Na tlejících kmenech mohou růst výborné jedlé houby, které místní sbírají. Musí být opravdu skvělé, neboť o jiné houby nejeví zájem. V některých končinách ostrova ani moc netuší, že se něco takového dá jíst. Je zajímavé, jak se domorodá nevědomost snoubí s neznalostí přírodozpytců. Madagaskarské houby zůstávají dodnes málo probádanou, ba záhadnou skupinou organismů.

Baobab může posloužit i jako kravské krmivo. Podle toho, jak se dobytek při žvýkání dřeva tváří, není to žádná velká lahůdka, ale v suchých a nehostinných oblastech jihu a jihozápadu je často nutné sáhnout k nouzovým až zoufalým řešením. Protože ostrované svůj svět dobře znají, připravují se na těžké časy předem. Vydlabávají do baobabích kmenů jakési jímky, v nichž se shromažďuje voda. Zčásti tam nateče z narušených pletiv stromu a zčásti ji tam lidé nanosí. Když přijde nouze, jako by ji našli. Na hovězí dobytek, kozy a ovce zbude i vydlabané dřevo, které je u baobabů - stejně jako u mnoha jiných sukulentních rostlin - měkké, porézní a šťavnaté.

Nejen na obživu

Jak jsem se již odvážil naznačit, baobab neposkytuje lidem a domácímu zvířectvu jen obživu. Vláknité útvary pod kůrou slouží k výrobě lan a provazů, jimiž se připevňují plachty na pirogách. Lidé vytrhávají vlákna přímo z kůry živých velikánů, ale počínají si velmi ohleduplně. Poškodí jen malou část obvodu kmene, takže vzniklá jizva rychle zarůstá novou borkou a funkčnost povrchu kmene se obnovuje. Zůstává jen patrná jizva.

Také dřevo lze využít. I když je to v tropických končinách neobvyklé, dřevo baobabů má letokruhovité uspořádání jako naše stromy. Neví se sice, jestli to jsou opravdu letorosty, ale důležité je, že lze dřevo podle vrstev loupat. Usušené dřevěné pláty se výborně hodí jako střešní krytina slaměných nebo palmových chaloupek. U extrémně starých baobabů dorostl kmen takových rozměrů, že dutiny v něm vytvořené slouží jako příbytek - někde kaloňům nebo lemurům, jinde dokonce lidem. Není to sice běžný typ obydlí, ale různí ombiasové, mpisikidyové, mpimasové a další příslušníci malgašského čarodějnického cechu využívají jeskyněk ve dřevě jako komůrek k meditaci, rozmluvám s mrtvými předky a podobně.

Vzpomínám si na jednoho šlachovitého mužíčka, který si vybral za příbytek stejný strom jako dřevokazní brouci. Odhadl jsem je na nějaké tesaříky, nejspíš kozlíčky. Broučích larev bylo v kmeni zrůdné množství a všechny usilovně hlodaly. Sbor tisíců kusadel vydával šumot připomínající vzdálený příboj a z četných otvůrků v kůře se sypala dřevitá drť tak hustě, že se mi matně vybavily nedávné zasněžené Vánoce u nás doma. Jen si představte to meditativní prostředí: Plesnivá dřevěná díra. Tma. Vzduch je prosycen pachem kaloního trusu. Na hlavu zlehoučka dosedají piliny. Vše okolo se chroustavě chvěje. Celý kmen rezonuje žravým úsilím. Kde jinde dosáhnout dokonalého splynutí s přírodou?

Baobaby jsou však rostliny hodné úcty i v očích méně duchovně zaměřených Malgašů. Lidé věří, že v jejich mohutných tělech sídlí duše předků. V odlehlých místech lesa často položí k patě stromu rýži či maniok, občas dokonce láhev rumu nebo malý obnos peněz. Někdy své dary předkům zastrčí do ulity velkého suchozemského plže. U národů, které mají stále ještě blíž k přírodě než my, to tak bývá často - v jediné věci se spojují významy a symboly nejbanálnější s těmi nejsvětějšími. Baobab, to je jídlo, ale také duchovní posila.

A jakže se vlastně dělá ten baobabí džus? Nevím. Ale stále pátrám. Až se to dozvím, dám vám vědět.


Baobabí sumář

  • Slovo baobab pochází zřejmě z arabského bu hibab, což značí plody s mnoha semeny. Nejstarší zmínka o baobabech pochází ze 14. století od cestovatele Ibn Battúty.
  • Dnes rozlišujeme osm druhů baobabů, jeden roste v Africe (Adansonia digitata), sedm na Madagaskaru (A. grandidieri, A. suarezensis, A. rubrostipa, A. madagascariensis, A. za, A. perrieri, A. digitata) a jeden v Austrálii (A. gibbosa).
  • Nejvyšší druhy dorůstají výšky 30 m a nejširší jedinci druhu A. digitata mají kmen široký v průměru i přes 10 m.
  • Nejvzácnější je druh A. perrieri ze severního Madagaskaru.
  • Michel Adanson (1727-1806), jehož jméno nesou baobaby ve vědeckém názvosloví dodnes, byl Francouz, který čtyři roky sbíral rostliny v Senegalu. Jeho sběry se později staly součástí královských herbářů.
  • Baobaby mají velmi rozmanité opylovače. Některé druhy opylují kaloni a mravenci, jiné lemuři, ještě jiné lišajové.
  • Nejpozoruhodnějším orgánem baobabů je kmen, který slouží jako zásobárna vody. Údajně může obsahovat 2000 l tekutin, ale tento údaj je málo prozkoumaný. Podle dostupnosti vody se tloušťka kmene mění až o několik desítek centimetrů.
  • Borka (vnější mrtvá vrstva kůry) na kmeni je velmi jemná a hladká a obsahuje fotosyntetické barvivo, takže kmen do jisté míry doplňuje funkci listů.

Snímky si můžete prohlédnout v naší fotogalerii: