Zkouřené pohoří Ríf

Zkouřené pohoří Ríf Zdroj: Tomáš Lindner

V jednom z nejchudších regionů se pěstování konopí věnuje asi 200 tisíc drobných rolníků. Včetně jejich rodin je tak hašiš zdrojem obživy pro milion Maročanů.
Z Evropy, především ze Španělska, se sem tehdy přistěhovaly tisíce židů, kteří začali natírat omítky domů ve středověké zástavbě bleděmodrou barvou. Cestovatelé tu dnes mohou vyhledávat modrá zákoutí či pozorovat z okolních hor modro-bílé panorama města.
Z Evropy, především ze Španělska, se sem tehdy přistěhovaly tisíce židů, kteří začali natírat omítky domů ve středověké zástavbě bleděmodrou barvou. Cestovatelé tu dnes mohou vyhledávat modrá zákoutí či pozorovat z okolních hor modro-bílé panorama města.
3
Fotogalerie

Marocké království, turistický klenot severní Afriky: Zkouřené pohoří Ríf

V recepci levného hotelu Mauretania nás vítá příjemný mladý muž. V ústech má dlouhou dřevěnou fajfku, z níž se line vůně marihuany. Pár metrů za dveřmi hotelu přichází první a nevýhodná nabídka hašiše a „trávy“. Se smíchem odmítáme a vrháme se vstříc dalším obchodům.

Oslovují nás starší muži odění v džalabě, tradičním plášti s kápí, i patnáctiletí zhulení puberťáci. Později nás u zříceniny mešity na nedalekém vršku vítají dva mladí muži, kteří pracují poblíž na farmě s konopím. Švédský pár v předdůchodovém věku si od nich kupuje vytouženou a levnou drogu. Ve větších marockých městech drogy nabízejí pouliční kšeftaři a malí podvodníčci, zde tak činí skoro všichni. Jsme v Shifsháwnu, nejznámějším městě v pohoří Ríf na severu Maroka. Většina okolní půdy je osázena konopím a více než dvě třetiny v Evropě vykouřeného hašiše pochází právě odsud.

Ríf a Shifsháwn pro svět objevili v 60. letech minulého století cestující hippies. Maroko bylo oblíbenou zastávkou na jejich omamné pouti, která sem vedla z Nepálu, přes Afghánistán či Libanon. Projížděli zeměmi, kde drogy neodmyslitelně patřily k přírodním podmínkám i k místní kultuře. Ríf a Shifsháwn se nevyhnutelně staly jednou z „Mekk“ květinových dětí. I dnes sem za konopím a krásou jezdí spíše batůžkáři, ale doplňují je i spořádané rodiny či celé skupiny turistů. Svou náklonností k lehkým drogám se mezi místními proslavili i mladí Češi. Nejvíce do Rífu nadále cestují Španělé, narazit však můžete i na skupinku avantgardně vyhlížejících Japonců.

Pěstování kífu v Rífu

Kíf neboli marihuana se v okolních kopcích kouří již nejméně osm staletí. Droga během té doby utvářela život horalů - sloužila jako platidlo, živobytí, zdroj úniku z namáhavého a skromného života. Berbeři kíf pěstovali na políčkách pro vlastní spotřebu, a to ať už jim vládl kdokoli - Arabové, Španělé, Francouzi. Jako „nehodný muslimů“ kíf zakázal pouze ve 20. letech minulého století marocký národní hrdina Abdalkrim al-Chattábí, který tu úspěšně odolával španělským kolonistům a vyhlásil nezávislou Rífskou republiku.

Pohoří, dříve nazývané „zemí bez zákonů“, patří tradičně k nejodbojnějším částem Maroka. Střídající se vládci se proto v zájmu míru ani nesnažili proti požitku a později i živobytí horalů zasáhnout. I dnes úřady tolerují pěstování kífu pro vlastní spotřebu, ilegální je ovšem výroba mnohem silnějšího hašiše a obchod s lehkými drogami. Nový král Muhammad VI. po svém nástupu na trůn v roce 1999 zmírnil i protidrogovou rétoriku svého otce Hassana II. Oblíbený reformátor se do Rífu vydal hned při své první cestě ve funkci a ani slovem nezmínil problematiku konopí a hašiše. Stal se po čtyřiceti letech prvním panovníkem země, který svérázné pohoří navštívil.

Hašiš v Rífu je moderním vynálezem. Podle studie Pierre-Arnaud Chouvyho, pařížského odborníka na geopolitiku drog, sem výrobu hašiše přinesli zřejmě západní návštěvníci, zmiňovaní hippies. Od 70. let se zdejší konopí pěstuje především kvůli hašiši. Kíf ustoupil do pozadí, ačkoli stihl ovlivnit například německou slovesnost: kouření marihuany se německy řekne kiffen. Slovo začali v 60. letech používat navrátilci z omamných cest do Maroka. Idylické časy květinových dětí však dávno pominuly a výroba hašiše v Rífu se stala tvrdým byznysem, který ovládají mafiánské skupiny. I podle Chouvyho jsou do obchodu zapleteni též vysocí státní činitelé. Před několika lety například marocká policie odhalila síť uplacených úředníků, soudců a policistů.

Maroko je celosvětově na prvním místě mezi vývozci hašiše a obstarává sedmdesát procent evropské spotřeby této lehké drogy. Oficiálně je nejsilnějším marockým hospodářským odvětvím turismus. Neoficiálně však k tamnímu HDP nejvíce přispívá pěstování konopí. Podle studie Evropské unie je tato květina největším marockým zdrojem cizích valut.

Obživa pro miliony

Shifsháwn je nejen malebný, ale i nezvykle čistý a tichý. V ulicích nehlučí motorky jako v jiných marockých městech a i pouliční kšeftaři jsou tu méně dotěrní. Místní lidé zde žijí v menším chaosu než obyvatelé větších marockých sídel a na první pohled i ve větším blahobytu než chudí venkované a rolníci jinde v Maroku. Nakolik za to vděčí drogám, zůstává otevřenou otázkou, každopádně je však v Rífu obchod s konopím ekonomickou i biologickou nutností.

„Pěstování konopí a jeho prudký nárůst jsou pochopitelné. Ríf je jedno z nejnevhodnějších míst pro intenzivní zemědělství,“ píše Chouvy ve své zprávě pro Jane’s Intelligence Group. V jednom z tradičně nejchudších regionů se dnes pěstování konopí věnuje zhruba dvě stě tisíc drobných rolníků. Včetně jejich rodinných příslušníků je tak hašiš zdrojem obživy minimálně pro milion Maročanů. Při setbě a sklizni navíc do pohoří míří plné autobusy pracovníků z nedalekých metropolí Tangeru (Tanůga) a Tetuánu (Titwán). V proměnlivém horském podnebí Rífu se odolnému konopí zdaleka nevyrovná žádná jiná plodina. Ztroskotaly mnohé pokusy přesvědčit místní zemědělce k pěstování rajčat, avokáda a jiných plodin. Jejich sklizeň má ve zdejším počasí veliké výkyvy a zisk je mnohonásobně menší než z konopí.

Počátkem 90. let podpořila Evropská unie marockou „válku s drogami“ rozvojovou spoluprací v hodnotě dvou milionů eur, které měly rolníkům pomoci při přechodu k jiné plodině. Většina z této sumy se nakonec k rolníkům ani nedostala. I tak jsou však snahy Evropy bojem proti větrným mlýnům, dokud odhadem 20 milionů Evropanů holduje zakázané droze z Maroka. Dokud bude v Evropě poptávka, bude se v Maroku pěstovat i nabídka.

Marocký hašišový průmysl tak spíše než evropský tlak na reformní vládu mladého krále Muhammada VI. ohrozí zprávy o zhoršené kvalitě tamních drog a přechod evropských kuřáků na doma vypěstovanou marihuanu. Kupříkladu ve Švýcarsku částečná legalizace lehkých drog odbourala dovoz z ciziny. Úplně největší ranou by pro zemědělce v okolí Shifsháwnu byla legalizace lehkých drog v Evropě, kdy by jejich produkt rázem ztratil trh. „Pro sever Maroka by to byla katastrofa,“ přiznal deníku Guardian jeden pracovník Evropské unie v Rabatu, hlavním městě Maroka. Malebný Shifsháwn by jistě nadále těžil z turismu. Živobytí zbylých obyvatel Rífu je však závislé na droze, kterou si Evropané ničí zdraví a zároveň rozšiřují vědomí.


Bleděmodrý svět

Shifsháwn osídlili v 15. století Maurové a židé, které z Andalusie vyhnali španělští křesťané. Trpká zkušenost uprchlíků se přenesla na další generace, a tak do města po dlouhá staletí nesměli vkročit křesťané. Tento zákaz platil až do roku 1920, ovšem již dříve do Shifsháwnu proniklo několik dobrodruhů. Zřejmě prvním byl až v roce 1883 Francouz Charles de Foucauld, který horaly obelstil v převleku za rabína. Ve třicátých letech 20. století se v Shifsháwnu podepsaly krvavé evropské dějiny oněch let. Paradoxně tomu město vděčí svou dnešní malebnost a přitažlivost pro turisty. Z Evropy, především ze Španělska, se sem tehdy přistěhovaly tisíce židů, kteří začali natírat omítky domů ve středověké zástavbě bleděmodrou barvou. Cestovatelé tu dnes mohou vyhledávat modrá zákoutí či pozorovat z okolních hor modro-bílé panorama města.


Ekologické škody

Zatímco se počátkem 60. let konopí pěstovalo v Maroku na pěti tisících hektarech půdy, pohybují se dnešní rekordní odhady mezi 80 tisíci (které uznává i marocké ministerstvo zemědělství) a 250 tisíci hektary (odhad Pabla Morena, španělského agronoma, který v Rífu vede projekt Evropské unie). Stále intenzivnější pěstování konopí začíná působit už i ekologické škody: dochází k přehnojení, ke kácení stromů a k následné erozi půdy.

Snímky si můžete prohlédnout v naší fotogalerii: